Šéf evropských liberálů Verhofstadt: Střet zájmů? To není Babišův případ

zdroj: Evropský parlament.

S bývalým belgickým premiérem a současným lídrem evropských liberálů v Evropském parlamentu (ALDE) Guy Verhofstadtem jsme hovořili o posilování evropských politik a federalizaci. Do Prahy přijel minulý týden na sněm Hnutí ANO. Jeho předsedovi Andreji Babišovi, kterého sněm minulý víkend jednomyslně podpořil ve vedení, prý věří, že v politice není kvůli svým privátním zájmům.

Junckerova Komise má za sebou více jak sto dnů v úřadě. Když v listopadu loňského roku nastupovala, předseda Jean-Claude Juncker sliboval, že její program přinese Evropě nový začátek. Jak její dosavadní působení hodnotíte?
Sto dnů v úřadu je velmi krátká doba na nějaké závěry. Zrovna jsme zahájili diskusi o právním základu pro Evropský fond pro strategické investice (EFSI), čekáme na více detailů ohledně energetické unie a také na konkrétní návrh k unii kapitálových trhů. Komisi bych vyzval k tomu, aby nepřestala mít vysoké ambice a nesklouzla ke starým metodám vydávání zelených a bílých knih. Jsem přesvědčen o tom, že s pomocí Evropského parlamentu můžeme dát běhu událostí nový směr.

Evropští liberálové historicky podporovali projekty, jako je energetická unie, nebo třeba společná migrační politika. Zdá se, že s novou Komisí tyto politiky dostávají konkrétní obrysy. Cítíte určité zadostiučinění?
Ano i ne, protože jsme stále jen na začátku. Pokud jde o energetickou unii, čekáme teď na návrh k emisím. Je ale třeba jít ještě dál. Opravdu potřebujeme společnou přenosovou síť a musíme vyvinout mechanismy, jak jednat se třetími zeměmi. Až se nám to podaří, tak teprve tehdy můžeme říct, že jsme dosáhli cíle. Nyní by bylo předčasné vyhlašovat vítězství.

Těsně po vypuknutí hospodářské krize jsem napsal knížku s názvem „Emerging from the Crisis“ (Cesta z krize), kde jsem argumentoval tím, že urgentně potřebujeme bankovní unii, energetickou unii a obrovské množství investic. To bylo v roce 2009, tedy ještě před tím, než jsem byl zvolen do Evropského parlamentu. Lidé mi tehdy říkali, že jsem velký snílek, ale jak dnes můžete vidět, tyto návrhy se krůček po krůčku začínají realizovat. A není to proto, že v to někdy někdo v minulosti věřil, ale proto, že jsme k tomu byli donuceni pod tlakem událostí a faktů. Teď předpovídám, že přijde doba, kdy budeme mít společnou zahraniční politiku a společnou obranu. Bude to jediná možná cesta, protože výzvy a hrozby globálního světa a tlaky v našem sousedství budou tak velké, že nás k tomu donutí.

Zmiňujete volby do Evropského parlamentu. Při těch posledních v roce 2014 jsme se mohli opět setkat s něčím, co liberálové a vy osobně, obhajujete již celou řadu let – s tzv. Spitzenkandidáty. Od toho, že jednotlivé evropské strany nominovaly dopředu svého kandidáta na předsedu Evropské komise, se očekávalo, že zvýší zájem veřejnosti nejen o evropské volby, ale o EU obecně. Podařilo se to?
Bylo to poprvé, kdy jsme tuto metodu vyzkoušeli, a řekl bych, že to do určité míry zafungovalo. Výběr kandidátů byl mnohem snazší a transparentnější, než tomu bylo v minulosti. Doufám ale, že tím to nekončí. Jsme teprve na začátku celého procesu politizace.

Pokud v tom budeme pokračovat, a za tím všechno ukazuje na to, že budeme, budeme si muset položit jednu důležitou otázku, která zní: bude možné kandidáty na předsedu Evropské komise volit kdekoliv v EU (Kandidátovi na předsedu mohli při minulých volbách fakticky vhodit hlas pouze ti voliči, z jejichž země daný kandidát pocházel. Voliči v ostatních zemích mohli volbu předsedy ovlivnit pouze zprostředkovaně volbou svých národních stran, které kandidáty nominovaly.; Pozn. red.)? Evropský parlament připravuje zprávy o budoucnosti EU a tato otázka v nich bude hrát zásadní roli.

Říkáte, že Spitzenkandidáti byli úspěšní a upoutali voliče. Souhlasil bych s Vámi, že v samotném Bruselu byly evropské volby velmi sledované, avšak v zemích, jako je Česká republika, už tolik ne. Mnoho Čechů jednotlivé kandidáty vůbec neznalo. Jak si to vysvětlujete?
Důvodem bylo to, že Česká televize nezorganizovala televizní debatu mezi kandidáty. Byl jsem připraven přijet do Prahy a takové diskuse se před evropskými volbami zúčastnit. Navštívil jsem Itálii, Francii a tady jsme určitou pozornost vzbudili. Pokud zavítáte do Belgie, Nizozemska, nebo Francie, tak tady naše jména znají, protože jsme se v těchto zemích účastnili debaty o Evropě. Kdyby se tak stalo i v českých médiích, Češi by nás znali také. Jak jsem ale již uvedl, je to pouhý začátek. Příště to bude lepší, protože již máme zkušenosti.

My Evropané

Liberálové v Evropském parlamentu vždy obhajovali federalizaci EU a prohlubování evropské integrace. Podíváte-li se dnes na Evropu, na problémy Řecka a celé eurozóny, uvidíte, jak pod jejich vlivem v řadě zemí posilují radikální antievropské a nacionalistické strany. Nepřipadá Vám, že je národní cítění pro občany stále silnější než pocit, že jsme všichni Evropany?
Ale ano, jenže to je právě způsobeno nedostatkem federalismu. Proč řešíme problémy s bankami a čelíme krizi jednotné měny? Protože instituce, které tu měly být, vytváříme až nyní. Větší smysl by dávalo, kdybychom je představili současně se zavedením jednotné měny. Nemůžeme ale přeci reagovat tak, že se budeme vracet do minulosti.

Vezměte si příklad digitálního trhu. Co je odpovědí? Máme zakázat Google, protože je to americká společnost? Ne. Nebylo by lepší, abychom vytvořili jednotný digitální trh, aby tu vznikaly také evropské Googly?

V některých oblastech jsem vůči EU daleko kritičtější než euroskeptici. Jediný rozdíl mezi mnou a jimi je ten, že já neříkám, že bychom se měli vrátit do minulosti a stáhnout se za své národní hranice. Svět se každým dnem stále více globalizuje. Jak chcete soutěžit s USA a Čínou?

Vezměte si například společné standardy. Kdo bude v budoucnosti rozhodovat o standardech pro zboží a služby? Pokud nezavedeme společné standardy na evropské úrovni nebo spolu s USA v rámci smlouvy TTIP, udělají to Číňané. A budou to Číňané, kdo bude rozhodovat o standardech pro zboží a služby v České republice. To je to, co chceme?

Federalisté jsou z euroskeptických pozic často kritizováni na základě toho, že v Evropě nemáme skutečný evropský politický národ, a EU se proto nemůže z principu stát demokratickou entitou, jakou by byla federace. Co na takový argument říkáte?
Tak se podívejte na mě. Pocházím z Gentu (Gent leží ve vlámské části Belgie, přibližně 55 km od Bruselu, pozn. red.) a v mém národnostním cítění žádný „národ“ nenajdete. Znamená to ale, že když neexistuje národ, že nemůžeme spolupracovat na vytváření veřejného prostoru? Proč musíme mít národnostní cítění, abychom mohli něco společně vytvářet? Jak vypadalo národnostní cítění, když vznikl francouzský stát? Neexistovalo. Ten pocit se dostavil, až když si Francouzi řekli: ano, sdílíme řadu společných principů a hodnot a to vytváří společné cítění. Proč by to nemělo fungovat stejně na evropské úrovni? Patříme přece ke stejné civilizaci.

Víte, kdy Češi nebo Belgičané něco takového pociťují? Když vycestují mimo evropský kontinent. Cítí to například tehdy, když sedí v baru v Los Angeles. V ten moment si řeknou: No jo, ti Američané jsou vážně jiní než my Evropané.

Babišovi nejde o vlastní zájmy

Do České republiky jste přijel, abyste se zúčastnil sněmu hnutí ANO Andreje Babiše a také vystoupil na konferenci, která se věnovala nejtíživějším problémům EU. Je běžné, že jezdíte na kongresy členských stran ALDE?
Čas od času ano. Během pětiletého legislativního období Evropského parlamentu se snažím navštívit sněm každé členské strany. Setkávám se také s jejich vedením. Seznámil jsem se s Andrejem Babišem během loňské volební kampaně, nynější sněm ANO je dobrou příležitostí se s ním potkat znovu.

Ministr financí Andrej Babiš je vzhledem ke svému podnikání a vlastnictví médií obviňován ze střetu zájmů. V jednom z rozhovorů, který jste poskytl českým médiím v roce 2013, jste uvedl, že Babiš není žádný oligarcha ani Berlusconi. To bylo pár měsíců před tím, než si Babiš koupil největší seriózní deník v zemi. Nezměnil jste od té doby názor?
Moje zkušenost s Andrejem Babišem je opravdu taková, že ho nepovažuji za Berlusconiho. Berlusconi využíval síly svého impéria, kdykoliv jen mohl. Babiš to nedělá. Vzpomínám si, když jsem poskytoval rozhovor českým novinářům v době, kdy už Babiš vlastnil některá česká média. Na konci rozhovoru jsem se zeptal, kdo byl ten novinář, který mi kladl nejnepříjemnější otázky. Dozvěděl jsem se, že byl z Babišova média.

Konflikt zájmů tedy u ministra Babiše nevidíte?
Potenciální konflikty zájmů jsou všude. Záleží především na tom, jaký mají tyto osobnosti charakter a na tom, jak přistupují k politice. Pan Babiš do toho šel s tím, že je potřeba vážně a soustavně pracovat, aby se věci změnily, a určitě ne kvůli svým vlastním zájmům.

Čekal bych, že jako liberál budete na struktury, které narušují konkurenci na politickém trhu a představují konflikt zájmů, citlivější…
Už jsem odpověděl. Nemyslím si, že je to jeho případ.