Ředitelka CEBRE: Novou směrnici o vysílání pracovníků vnímám jako protekcionistickou

Alena Mastantuono.

Evropská komise zveřejnila nový návrh směrnice o vysílání pracovníků v EU, který vyvolal v České republice silnou kritiku, pod tlakem některých členských zemí. „Přestože je iniciátorkou legislativy, řada impulsů vychází od členských států. Komise si obvykle před přijetím návrhu členské státy testuje a v tomto případě si musí být jistá, že pro návrh bude dostatečná podpora v Radě,“ uvedla v rozhovoru pro EurActiv ředitelka CEBRE – České podnikatelské reprezentace při EU Alena Mastantuono.

Evropská komise letos na jaře představila nový návrh směrnice o vysílání pracovníků v EU. Jak si vysvětlujete, že to udělala poměrně nestandardním způsobem, tj. ještě před tím, než bude do právního řádu členských států plně transponována prováděcí směrnice z roku 2014? Navíc ke zveřejnění návrhu došlo odděleně od slibovaného balíčku k pracovní mobilitě a také bez předchozí konzultace se sociálními partnery.
Domnívám se, že Komise podlehla tlakům, které na ni některé země vyvíjejí. Přestože je iniciátorkou legislativy, řada impulsů vychází od členských států. Komise si obvykle před přijetím návrhu členské státy testuje a v tomto případě si musí být jistá, že pro návrh bude dostatečná podpora v Radě.

Evropská komisařka pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pohyb pracovních sil Marianne Thyssenová v nedávném rozhovoru pro EurActiv uvedla, že důvodem pro předložení návrhu je potřeba modernizovat pravidla a především pak snaha posílit důvěru v sociální dimenzi EU v západních zemí. Co si o těchto argumentech myslíte? Jsou relevantní?
Navrhovaná revize ohrožuje stávající kompromis mezi podporou volného pohybu služeb a přiměřenou ochranou pracovníků vyslaných v rámci přeshraničního poskytování služeb, který směrnice o vysílání pracovníků představuje. Opatření vnímám jako protekcionistické, které rozdělí Evropu na východní a západní. A v konečném důsledku důvěra obou celků stejně jako důvěra ve vnitřní trh bude oslabena.

V čem spatřujete největší riziko návrhu a co bude znamenat pro pracovníky z České republiky?
Riziko návrhu spatřuji v tom, že pro české pracovníky může návrh znamenat ztrátu pracovního místa v důsledku nemožnosti poskytovat služby přeshraničně, a paradoxně zajistí zachování či dokonce růst stávajícího mzdového diferenciálu napříč Evropou než reálnou konvergenci mezd jako přirozenou průvodní charakteristiku integrace ekonomik členských zemí EU.

Další mou obavou je, že nákladnost dodržování pravidel může vést k masivnějšímu obcházení nové restriktivní regulace cestou neohlášené práce nebo účelového zastírání zaměstnaneckého vztahu jakoby samostatnou výdělečnou činností.

Proti návrhu Komise se postavily některé národní parlamenty (mechanismus žluté karty). Myslíte, že proces může reálně vést k nějakým změnám?
Dle mého názoru by měla Evropská komise brát stanovisko jedenácti národních parlamentů vážně. Nejedná se o malé číslo, které reflektuje skutečnost, že návrh může vážně rozdělit Evropskou unii na dva celky. Žlutá karta byla od Lisabonské smlouvy (s účinností od prosince 2009) vydána pouze třikrát. První kartu vydaly parlamenty k návrhu MONTI II, druhou ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce (Komise návrh nestáhla) a případ směrnice o vysílání pracovníků je třetím v pořadí. V případě žluté karty Komise nemusí vzít stanovisko v potaz. Musí však zdůvodnit, proč návrh stáhne nebo pozmění či ponechá v legislativním procesu. V tomto případě lze předjímat, že jej ponechá.

Lucie Bednárová