Řecká politoložka: Naděje už Řecko opustila

Dimitra Demeti

Řecké veřejné mínění je rozpolcené, někteří jsou přesvědčeni, že pondělní dohoda s věřiteli uvrhne zemi ještě do větších ekonomických problémů, než ve kterých se nachází nyní, jiní tvrdí, že jiná možnost neexistuje. Co je ale podstatnější, Řekové ztrácejí víru a optimismus. O nejistém osudu země, která balancuje nad propastí, si EurActiv povídal s řeckou novinářkou a politoložkou Dimitrou Demetiovou.

V pondělí nad ránem lídři eurozóny a Řecka uzavřeli dohodu o dalším záchranném plánu pro Řecko. V českých médiích byla dohoda interpretována jako velká porážka řeckého premiéra Alexise Tsiprase, který musel souhlasit s provedením tvrdých reforem. Jak ale svého premiéra uvítali Řekové, když se vrátil z jednání? Jako hrdinu, nebo poraženého?
Když premiér Alexis Tsipras odjížděl na víkendový eurosummit, v rukou držel výsledky referenda, v němž většina Řeků řekla NE původnímu Junckerovu plánu. Ukázalo se, že podmínky tohoto návrhu byly nakonec mnohem měkčí, než ty, s nimiž pak Tsipras souhlasil v pondělní dohodě. Na druhou stranu je potřeba říct, že pět ze sedmi předsedů řeckých politických stran na jednání s prezidentem Helénské republiky vyslovilo premiérovi podporu, aby do Řecka přivezl takovou dohodu, která by zachovala pozice země v eurozóně.

Řekové premiéra Tsiprase nevítali jako velkého lídra. Některé zklamal dříve, jiné teď, když kapituloval.

Řecké veřejné mínění je značně rozděleno. Mezi obyvateli sice převládá názor, že premiér souhlasil se špatnou dohodou, která uvrhne řeckou ekonomiku do ještě větší recese a její důsledky nejvíce pocítí řecký lid, ale zaznívají tu také názory, že pondělní dohoda zachránila zemi před nejhorším, avšak další cesta bude velmi těžká. Když to sečteme, dohodnuté podmínky jsou na ekonomiku, která byla roky v recesi, příliš tvrdé, ale podařilo se zemi udržet v eurozóně.

Řekové premiéra Tsiprase nevítali jako velkého lídra, někteří byli zklamaní už z jeho vyjednávání v posledních šesti měsících, jiní pocítili zklamání až nyní, kdy kapituloval.

Jak tedy Řekové nyní nahlížejí na svou budoucnost? Bojí se jí, nebo věří v lepší časy?
Budoucnost? Ti, co budete číst tyto řádky, uvědomte si prosím, jaké dilema Řekové řeší – buď si vyberou neřízený bankrot s nejasnými a neodhadnutelnými důsledky, nebo budou dále platit obrovské daně a žít v nezaměstnanosti a chudobě. Pro ilustraci uvedu čísla, v Řecku se nyní nachází 1,5 milionu nezaměstnaných, 200 tisíc řeckých vědců odjelo do ciziny, aby tu našlo uplatnění, 5 tisíc lidí spáchalo v posledních pěti letech sebevraždu. To je daň společnosti za úspornou politiku. Největší odpovědnost nyní leží na řecké politické elitě, avšak trvat na této politice by bylo neudržitelné. Naděje už tedy Řecko opustila.

Řecký parlament bude dnes schvalovat důležité reformy, které po Řecku chtějí jeho věřitelé. Můžeme očekávat nějaké komplikace? Jaký bude další vývoj?
Věřím, že dohoda i podmínky řeckým parlamentem projdou, protože poslanci z jiných politických stran je podpoří. Celá situace se ale silně podepíše na vládnoucí straně Syrize, což bude mít politické důsledky, konkrétně to povede k parlamentním volbám. Poslední odhady totiž mluví o tom, že více jak 50 poslanců Syrizy nebude dnes hlasovat.

Z dlouhodobějšího pohledu vidím opravdové nebezpečí v tom, že proti dohodě vystupují strany, které nejsou demokratické, tedy extrémní nacionalistická strana Zlatý úsvit a levicoví extremisté, kteří mají podporu mezi chudými a zklamanými Řeky.

Říkala jste, že někteří lidé cítí silné zklamání z toho, co Alexis Tsipras předvedl za poslední měsíce při jednání s eurozónou. Jak jeho politiku vůči věřitelům hodnotíte Vy? Stáli voliči Syrizy vždy za svým premiérem?
Mějme na paměti, jak a kdy se Syriza stala silnou stranou. Ve volbách v roce 2004 získala 3,26 %, čímž si zajistila šest křesel v parlamentu. V roce 2007 obdržela 5,04 % a tedy 14 křesel, v roce 2009 o něco méně, tj. 4,6 % a 13 křesel. V květnu 2012 to už bylo 16,79 % a 52 křesel, v červnu stejného roku 26,89 % a 71 křesel a v lednu letošního roku 36,34 % a 149 křesel.

„Z dlouhodobějšího pohledu vidím opravdové nebezpečí v tom, že proti dohodě vystupují strany, které nejsou demokratické.“

Pozoruhodný nástup Syrizy tedy šel ruku v ruce s vypuknutím krize v roce 2009 a svého vrcholu dosáhl ve volbách, které proběhly 25. ledna 2015. Vítězství Alexise Tsiprase bylo jednoduché, protože slíbil, že Řecko zůstane v eurozóně, aniž by muselo pokračovat v úsporných opatřeních. Lidé mu uvěřili.

Bohužel politici Syrizy neměli žádné zkušenosti s vládou a řízením státní správy. Obrovským problémem je i to, že ve straně je několik různorodých názorových proudů, mezi hlavní patří přívrženci EU a ti, co věří, že řešením je Grexit. Toto rozdělení najdeme i mezi voliči Syrizy.

Vzhledem k tomuto jsem přesvědčená, že řecký premiér udělal za posledních pět měsíců velké chyby, které svrhly zemi do recese a zničily důvěryhodnost Řecka za jeho hranicemi. Největší chybou bylo referendum. To se pak projevilo na eurosummitu minulý víkend, kdy někteří naši evropští partneři razili vůči Řecku tvrdý postoj, čímž posílili antievropské nálady nejen v mé zemi, ale i v dalších státech.

Bruselští úředníci nejsou zcela bez viny

Situace v Řecku není jednoduchá. V některých částech Evropy, zejména mezi středoevropskými zeměmi, je Řecko nahlíženo jako potížista, který si za své problémy může sám. Lidé jsou přesvědčeni, že Řecko nemělo nikdy vstoupit do eurozóny, protože falšovalo statistiky, vadí jim také to, že Řekové si dlouhá léta žili nad poměry. Vědí Řekové, jak o nich některé jiné národy smýšlí? Co na to říkají? 
Řecká politická elita i Řekové jako voliči nesou obrovskou zodpovědnost, ale nelze říct, že by bruselští úřednicí byli zcela bez viny. Kontroly bankovního sektoru v EU byly v poslední dekádě minimální nebo vůbec neexistovaly. Banky půjčovaly bez kritérií téměř komukoliv a životní standard rychle rostl. A nestalo se to jen v Řecku. V současné době se v eurozóně nachází více států, které porušují kritéria týkající se podílu veřejného dluhu k HDP. Ano, k nelichotivé image Řecka více či méně přispěly chyby vlády, ale je tu pořád hodně spojenců a přátel, kteří za námi stojí.

Jak už jste sama zmiňovala, na posledním eurosummitu minulý víkend několik zemí veřejně vystoupilo s požadavkem, aby Řecko opustilo eurozónu. Jak moc je podle Vás narušena vzájemná důvěra v eurozóně?
Vztahy mezi Řeckem a eurozónou jsou v tuto chvíli poškozeny. Aby se napravily, musí se udělat ústupky na obou stranách. Čeho se já osobně bojím, je to, že návrh některých zemí na potrestání Řecka bude mít dopad na celou EU a povzbudí antievropské nálady po celém kontinentě. Nezapomeňme, že na konci roku tu budou volby ve Španělsku a hnutí Podemos nabírá na síle. Vztahy mezi Německem a Francií také nejsou úplně růžové. Důležitý moment bylo i to, že USA vystoupily na podporu Řecka.

V důsledku pondělní dohody se i v našem tisku začaly objevovat spekulace o možné rezignaci premiéra Alexise Tsiprase. Jak moc je to reálné? Někteří komentátoři poukazují na to, že Řecko v současné době nemá lepšího lídra, než je Tsipras.
Myslím si, že je velmi nízká pravděpodobnost, že by Alexis Tsipras odstoupil. Spíš si myslím, že tu budou předčasné volby, zřejmě na podzim. Důvodem budou již zmiňované rozpory uvnitř Syrizy. Alexis Tsipras je i přese všechno stále nejoblíbenějším politickým lídrem, ale jeho otočka z romantismu k realismu ho politicky přijde velmi draho.

Lucie Bednárová a Eliška Kubátová