Helena Langšádlová: Uzavírání hranic před migrací je cesta do pekel

Helena Langšádlová

Vláda by neměla před aktuální migrační krizí strkat hlavu do písku a situaci podceňovat, říká v rozhovoru pro EurActiv poslankyně a místopředsedkyně výboru pro evropské záležitosti Helena Langšádlová (TOP 09). Netají se ambicemi vést v Poslanecké sněmovně podvýbor pro migraci, kde chce problém diskutovat se všemi relevantními partnery.

Na hranicích EU se v současnosti nacházejí milionové zástupy uprchlíků, které válečné konflikty vyhnaly z domovů, EU bude muset problém dříve či později vážně řešit. Česko dosud sledovalo situaci spíše zpovzdálí a problému se příliš nevěnovalo. Je to chyba? Proč by v České republice měla začít vážná debata o migraci?
Migrační krize narostla v těchto dnech do takových rozměrů, že představuje obrovské riziko pro celou naši společnost. Na hranicích EU se nachází více jak 25 milionů lidí, což je tak obrovský počet migrantů, který Evropa nemůže v žádném případě pojmout. 

„Žádná země se nemůže za stávající situace izolovat.“

Česká republika by nad problémem neměla zavírat oči z toho důvodu, že jsme součástí EU a schengenského prostoru. Cokoliv, co se děje v jiných státech EU, se nás týká a dotýká. Výkřiky, které tu v poslední době zaznívají a volají po větší izolaci a zavírání hranic, považuji za cestu do pekel. Žádná země, snad s výjimkou Severní Koreje, se nemůže za stávající situace izolovat.

Pokud by došlo k pádu schengenského prostoru, mělo by to mimořádně negativní dopad na naši ekonomiku a pracovní místa. Schengen vznikl primárně jako nástroj pro posilování růstu ekonomiky, a to, že můžeme cestovat na dovolenou pouze s občanskými průkazy, je až druhotný efekt.

Migrace je v poslední době spojována s bezpečnostními riziky. Co by měla EU dělat, aby je minimalizovala?
Bezpečnostní riziko je skutečně vysoké. Do Evropy přichází stále více migrantů, a je proto potřeba podniknout některé společné kroky. Problém vidím například u tzv. schengenských víz, které platí tři měsíce. Existuje u nich podezření, že je jejich vydávání spojeno s korupcí. Zpravodajské služby tu mají malé pravomoci. Pokud vyhodnotí migranta, a to bez ohledu, z jaké země pochází, jako rizikového, měly by mít k udělení dlouhodobého pobytu právo veta.

Co dalšího vidíte jako rizikové?
Stále není dobudován informační sytém, takže my nevíme, kdo vlastně na území Schengenu vstoupí a zda po třech měsících odjede, nebo ne. K tomu nepřispívá ani to, že některé jižní země, jako je třeba Itálie, nezvládají nápor migrantů na své hranice. Nestíhají je identifikovat a my pak netušíme, kdo se po Schengenu pohybuje. Středozemí se rovněž potýká s problémem obchodování s lidmi, které je už rozsáhlejší než obchod s narkotiky. V první řadě tedy musíme efektivněji bojovat s organizovaným zločinem a zabránit tomu, aby do Evropy připlouvaly lodě s migranty. Je nutné se zaměřit na pomoc migrantům v místech, odkud pocházejí.

Bezpečnostní riziko také spatřuji v nedostatečné integraci migrantů v některých západoevropských zemích. Tyto skupiny se radikalizovaly a začaly sympatizovat s Islámským státem.

Jak se mají z těchto zkušeností poučit země, na jejichž území zatím větší muslimské komunity nežijí, ale je možné, že se to do budoucna změní?
Především musí udělat všechny kroky pro to, aby zajistily bezpečnost svým občanům. Musí se při přijímání migrantů chovat maximálně zodpovědně, aby se ještě více nezvyšovalo riziko a napětí, které již dnes v Evropě je. Jak už jsem říkala, je potřeba bojovat s organizovaným zločinem, zejména na jihu a jihovýchodě Evropy, dobudovat informační systém v rámci Schengenu a velmi striktně trvat na dodržování naších zákonů, a to i těch, které souvisejí s migrací.

Země, jako je Česká republika, může pomoct maximálně několika stovkám uprchlíků, například z oblasti Sýrie, zejména křesťanů. A to nikoliv proto, že to jsou křesťané a jsou nám tak blízcí, ale i proto, že jsou nejpronásledovanější skupinou a je vysoká šance na jejich plnou integraci do české společnosti.

Mají se Češi obávat podobných problémů spojených s nedostatečnou integrací muslimů, jaké zažily některé západoevropské státy?
Myslím, že Česká republika nebude pro většinu migrantů, kteří se nyní nacházejí na hranicích EU, lákavou zemí. Důvodem je třeba fakt, že náš sociální systém není tak štědrý jako v jiných zemích EU. Svou roli hraje i jazyková bariéra a také to, že migranti budou chtít směřovat především tam, kde už jsou usazené jejich komunity. To je například důvod, proč k nám přicházejí především Ukrajinci nebo Vietnamci.

Vláda strká hlavu do písku

Jste členkou opoziční strany. Jak hodnotíte dosavadní politiku české vlády v oblasti migrace?
Z počátku jsem měla pocit, že vláda tak trochu strká hlavu do písku a této otázce se vyhýbá. Jako kdyby nechtěla vidět vážnost celé situace. S tím nemůžu souhlasit a myslím si, že česká politika by měla být aktivnější. Měli bychom více naléhat na naše evropské partnery, abychom společnými silami dobudovali bezpečnostní systém a efektivněji bojovali s organizovaným zločinem. Je potřeba si lépe uvědomovat provázanost migrace s bezpečnostními otázkami.

Česká republika musí trvat na tom, aby zákony týkající se migrace zůstaly dominantně v kompetenci národních států, tak abychom mohli rozhodovat, v jakých počtech migranti budou přicházet. Stejně tak je nezbytné, aby všichni, kteří do Evropy přicházejí, respektovali hodnoty, na kterých civilizace stojí.

Diskuse o možných kvótách jsou pro nás nepřijatelné.

Vláda by měla být aktivnější a lépe spolupracovat s partnery. Jak si vysvětlujete, že ministr vnitra v minulosti chyběl na důležitých zasedáních EU, které se věnovaly uprchlické krizi a islamistům?
To mě pouze usvědčuje v tom, že vláda toto téma mimořádně podceňuje. Jsem přesvědčena, že otázka migrace, ať už aktuální či ta v minulosti, výrazně ovlivní budoucí vývoj v Evropě. A to nejen z pohledu náboženského složení. Alarmující je informace, že až 40 % dětí cizinců, kteří žijí v Berlíně, nedokončí ani základní vzdělání. Jejich integrace pak bude velmi složitá. Z tohoto důvodu je potřeba trvat na tom, aby všichni, kdo do Evropy přicházejí, ctili hodnoty, na kterých náš kontinent již po staletí stojí. K tomu patří i dokončené vzdělání.

Opozice vládě vyčítá, že problematice migrace nepřikládá odpovídající váhu. Když ale TOP 09 zasedala v Nečasově vládě, migrace přece také nebyla tématem. Nebyla to chyba už tehdy?
Když jsme byli vládní stranou, tak v té době nebyl tento problém až tolik viditelný. Samozřejmě jste si ho uvědomovali, pokud jste se procházeli po některých předměstích Amsterdamu, Bruselu či Marseille. Byla to ale spíše spící hrozba, které se ani západní Evropa příliš nevěnovala. Její gradace přišla až po arabském jaru, rozpadu Sýrie, pokračující krizi v Iráku, ale i dalších zemích.

„Diskuse o možných kvótách jsou pro nás nepřijatelné.“

Na ministerstvu vnitra nyní vzniká nová strategie v oblasti imigrace. Konzultuje to vláda s opozicí?
Zatím k tomu nedošlo. Asi před dvěma týdny jsme v Poslanecké sněmovně v rámci výboru pro evropské záležitosti zřídili podvýbor pro migraci. Nyní budeme řešit jeho složení a věřím, že se na jeho půdě bude nová strategie diskutovat. Budu se chtít do práce podvýboru maximálně zapojit.

Máte ambici podvýbor vést?
Ano, chci se o to ucházet, uvidíme, zda se to podaří.

Jak bude podvýbor fungovat? Jak často by se měl scházet?
Bude záležet, jak se s kolegy dohodneme. Podle mého názoru by bylo dobré, abychom se scházeli minimálně jednou za měsíc. Měli bychom aktivně spolupracovat se všemi, koho se problematika týká, tedy s rezorty vnitra, školství, zahraničních věci a také s bezpečnostními složkami. Jednání podvýboru jsou neveřejná, byla bych ale ráda, abychom aktivně diskutovali i se všemi ostatními partnery, jako je Asociace krajů, Svaz měst a obcí nebo odbory.

Závěry podvýboru, nad kterými by se vedla co nejvěcnější diskuse opírající se o data a fakta, by byly předkládány výboru pro evropské záležitosti a případně i plénu Poslanecké sněmovny.

Autor: Lucie Bednárová