Peter Pellegrini o pritoritách slovenského předsednictví v digitální agendě: Úspěchy po nás sklidí kolegové z Malty

Peter Pellegrini; zdroj: www.vicepremier.gov.sk

„U neoprávněného geografického blokování chceme dosáhnout dohody alespoň na úrovni všeobecného přístupu. U definitivního zrušení roamingu bychom rádi začali trialog s Evropským parlamentem tak, aby se stihl termín červenec 2017,“ říká o prioritách slovenského předsednictví v oblasti digitální agendy místopředseda tamní vlády Peter Pellegrini. S EurActiv.sk hovořil také kohezní politice.

Peter Pellegrini (Smer-SD) je místopředseda slovenské vlády pro investice a informatizaci, který je v rámci předsednictví Slovenska v Radě EU odpovědný za digitální agendu.

V oblasti digitální agendy EU, kterou máte na starosti, je na stole mnoho návrhů. Co by slovenské předsednictví považovalo za úspěch, kdyby se podařilo do prosince?
Předsednictví je v této oblasti velmi pracovní a úspěchy po nás budou sklízet kolegové z Malty. To ale nemůže zmírnit naše ambice. Na různých úrovních jsou různé návrhy. U neoprávněného geografického blokování chceme dosáhnout dohody alespoň na úrovni všeobecného přístupu. U definitivního zrušení roamingu bychom rádi začali trialog s Evropským parlamentem tak, aby se stihl termín červenec 2017, kdy by měly definitivně roamingové poplatky v EU vymizet.

V oblasti Akčního plánu pro e-Government bychom velmi rádi přijali závěry Rady. Tady by naším největším úspěchem mohla být Bratislavská deklarace v oblasti e-Governmentu, která by definovala jasné cíle pro všechny členské země EU. Cílem je postupně se přiblížit k principu „jednou a dost“ a abychom k roku 2020 směřovali k tomu, že by veřejné služby jednoho státu mohli využívat i občané jiných států.

Ve kterých tématech bude nejnáročnější dosáhnout dohody?
U přenositelnosti dat (možnost využívat zaplacené datové služby i v jiné zemi) se našla shoda poměrně rychle. U neoprávněného geoblockingu je soulad názorů, že není možné někoho diskriminovat kvůli tomu, jaký platební prostředek používá, nebo protože pochází z jiné země, kde prodejce nechce poskytovat své služby. Bude ale trvat ještě velmi dlouho, než se najde kompromis mezi odstraněním diskriminace a ochranou práv dodavatelů, kteří nejsou technicky schopni nebo nemají takové možnosti, a nedovedou proto zabezpečit dodávání zboží mimo své území.

Velká diskuze je i v oblasti volného toku dat. To není konkrétní návrh, ale je spíš budoucnost. Volný pohyb dat vnímáme jako jednu z dalších svobod. Vývojem moderních technologií budou státy, instituce a organizace disponovat enormním množstvím dat. Přichází věk internetu věcí, propojených vozidel, inteligentních měřičů a různých jiných senzorů, které budou vysílat a někam budou svoje data posílat. Na základě těchto údajů bude možné na jedné straně tvořit množství zajímavých aplikací a nová pracovní místa. Na druhé straně musíme hovořit o ochraně osobních údajů, která je dnes regulována i na úrovni členských států. Otázka je, do jaké míry budou národní autority schopné odevzdat část svých pravomocí na evropskou úroveň.

Pellegrini v EP

zdroj: www.vicepremier.gov.sk

V oblasti roamingu už dnes panuje všeobecná shoda. Důležité bude uhlídat velkoobchodní ceny mezi operátory, aby přiměřeně zabezpečili možnost technicky obsluhovat infrastrukturu v daném státě a na druhé straně nezvyšovali ceny v momentě, kdy skončí roamingové příplatky.

Pokud EU nebude schopná přijímat rozhodnutí rychle a bude reagovat jen ex post, nikdy nebude konkurenceschopná vůči zbytku světa.

Jak ale regulovat tak dynamickou oblast bez toho, abychom tím inovace brzdili?
EU by spíše měla pro danou oblast hledat všeobecný rámec. Spíše vyhodnocovat data a chování konkrétních spotřebitelů a zasáhnout jen v případě, že identifikujeme nějaký problém. Nemůžeme se donekonečna na věci dívat už předem s presumpcí viny, že se něco špatného určitě stane, neboť tím vytváříme regulační bariéry rozvoje. Musíme mít flexibilní způsob, jak reagovat na případné nedostatky, které vzniknou na trhu, nebo pokud by byla ohrožena ochrana spotřebitele nebo zdraví občana. Evropa se musí naučit řídit společnost na základě tvrdých dat a analýz a ne na základě emoce, kterou politik navodí a strhne na sebe mínění většiny.

Na všechny věci, které chceme v rámci digitalizace řešit, potřebujeme v první řadě infrastrukturu. Základem je především úplné pokrytí vysokorychlostním internetem, což vyžaduje investice. Odkud by ty investice měly přicházet?
Bez špičkové digitální infrastruktury nemá Evropa v globální soutěži šanci uspět. Mnohé země už ohlásily, dokdy chtějí začít s budováním 5G sítí. V EU je na to potřebná i harmonizace spektra 700 MHz. Máme to na stole a věřím, že se s Evropským parlamentem dohodneme, jestli to bude rok 2020 nebo 2022, kdy dojde k jeho uvolnění. Samozřejmě že i to už je relativně pozdě. Způsob, jakým státy na aukcích zpeněžují frekvence, musí spíše podpořit vlastníky frekvencí k budování infrastruktury.

Frekvence jsou dnes pro operátory i stát novodobé zlato. Můžete sice požadovat nejvyšší cenu a co nejvíce peněz do státního rozpočtu, to ale na druhou stranu vysaje ze soukromého sektoru takové množství peněz, že to v relativně krátkém čase budování infrastruktury neumožní. Musíme se jako státy shodnout, že budeme raději požadovat investice a rychlost výstavby i za cenu nižšího výnosu pro státní rozpočet.

internet pixabay

zdroj: Pixabay.com

U 4G sítí jsme se soustředili na to, kolik procent obyvatelstva máme sítí pokrytých. U nástupu internetu věcí, například autonomních aut, musíme hovořit o tom, kolik procent území to je. Pokud pojede auto z jednoho města do druhého, potřebuje celoplošné pokrytí.

I na Slovensku se potýkáme se soubojem mezi telekomunikačními operátory a státem. Jim velmi vadí, když do optických sítí nebo vysokorychlostních sítí investuje stát nebo města. Operátoři tvrdí, že jim tak stát vytváří konkurenci. Moje odpověď je, že potom by měl soukromý sektor garantovat, že v rámci priorit Slovenska a EU bude ochoten a schopen do roku „X“ pokrýt „Y“ procent území. Pokud ne, musí zasáhnout stát, protože existují i oblasti, které nikdy nebudou komerčně zajímavé.

Všichni jsme členi EU a platíme

Kohezní politika není nosnou prioritou slovenského předsednictví, ale je to důležité téma. Říkal jste, že slovenské předsednictví v Radě EU chce vést diskuzi o možnostech zjednodušování kohezní politiky tak, aby bylo možné prokázat její opodstatněnost i po roce 2020, jelikož má „mnoho odpůrců“. Co můžeme v této věci dělat?
Nechci, aby diskuze o kohezní politice a její budoucnosti sklouzla do polemiky mezi čistými plátci nebo čistými příjemci. Všichni jsme členy, všichni platíme příspěvky do rozpočtu a Unie jako taková se rozhodla, že bude solidární s méně rozvinutými regiony. I ze Slovenska se může stát čistý plátce, a to neznamená, že změníme k této otázce postoj. Stejně tak není třeba pokračovat v debatě, zda má kohezní politika přidanou hodnotu pro Evropu, protože výsledky jsou zřejmé. Musíme hovořit o tom, jakou má kohezní politika budoucnost po roce 2020, ale také o aktuálním stavu.

A ten je jaký?
Máme komplikovaný, byrokratický systém s několikastupňovým a nepředvídatelným systémem kontrol, zaměřeným na procesy a papíry a ne na výsledek. Proto se volá po zjednodušení. Nejen pro budoucí období, ale po takovém zjednodušení, které by se dalo uplatnit během tohoto programovacího období bez toho, že bychom radikálně měnili celý systém. Sem patří paušální vykazování výdajů nebo větší kontrola výsledku než samotného procesu, zejména pokud důvěřujeme příjemci. Těmi jsou často města a obce. Pokud věříme, že transparentně a efektivně nakládají se zdroji svých daňových poplatníků, tak si o nich nemůžeme myslet nic jiného ani při čerpání strukturálních fondů.

Slibujeme si mnoho od skupiny na vysoké úrovni Evropské komise a máme i konkrétní připomínky z praxe od Výboru regionů. Věřím, že bychom během slovenského předsednictví mohli v tomto přijmout jasné závěry. Na jejich základě bychom mohli budovat nové fungování kohezní politiky po roce 2020.

Co soudíte o polemice toho, že nový finanční nástroj, takzvaný Junckerův fond (Evropský fond pro strategické investice, EFSI), jde na úkor tradičních strukturálních a investičních fondů, pokud jde o zdroje i projekty?
Podporuji snahu pana viceprezidenta Komise Katainena, aby EFSI po úvodní fázi, kdy alokoval asi 106 miliard eur, pokračoval. Jeho výhoda je, že při relativně malé investici z prostředků EU dokáže páčit velké soukromé zdroje, protože kryje první ztrátu a umožňuje investovat i do rizikovějších investic.

Podle mě by nemělo jít o soutěž mezi těmito dvěma způsoby financování, ale o kombinaci. Ne všechny projekty, například veřejné investice, lze financovat prostřednictvím EFSI, neboť negenerují zisk a hned vstupují do dluhu. Je to půjčka, velmi výhodná, ale je to půjčka.

Budeme otevírat otázku geografické vyváženosti použití zdrojů z EFSI?
K tomu bych se jako zástupce předsedající země nechtěl vyjadřovat. Je třeba být schopen nabízet kvalitní a financovatelné projekty a potom být úspěšný při získávání těchto zdrojů. Často se sice hovoří o jistém geografickém nevyvážení. Na druhou stranu bychom potřebovali analýzu, zda země, které nejsou úspěšné, mají opravdu kvalitní projekty.

Ze slovenštiny přeložili a upravili Daniel Volek a Eliška Kubátová.