Ondřej Benešík: Kampaně proti euru tu měly být dávno před vstupem do EU

Ondřej Benešík; zdroj: www.benesik.cz

Debata o přijetí eura měla v České republice proběhnout dávno před tím, než země vstoupila do EU. „Referendum o vstupu do eurozóny jsme tu již měli, a nerozumím proto iniciativám, které chtějí nyní vést kampaň proti společné měně,“ říká na adresu českého závazku přijmout euro předseda poslaneckého Výboru pro evropské záležitosti Ondřej Benešík (KDU-ČSL). Kromě vstupu do eurozóny s ním EurActiv hovořil o budoucnosti EU a také aktuální situaci na jejích vnějších hranicích.

Vláda nedávno představila strategii o působení v EU, kde uvedla, že bez eura není členství v EU plnohodnotné. Datum vstupu ale stanoveno nebylo, vláda pouze řekla, že chce mít jasno do roku 2020. Neskrývá se za tím jen další pokus zprostit se zodpovědnosti a nechat to na jiných?
Nemyslím. Přijetí eura se jako téma v předvolební kampani vůbec neobjevovalo, a je tedy otázka, jestli politické strany, které dnes tvoří vládu a které tento důležitý politický i ekonomický krok neprezentovaly dopředu, by měly vůbec takové zásadní rozhodnutí přijímat.

„Říkat něco do médií a ani náznakem se nesnažit změnit podmínky na evropské úrovni je pro mne pokrytectví.“

Takový postoj je tedy vzhledem k situaci férový, byť jsem osobně přesvědčen, že rozhodnutí o termínu by mohlo přijít dříve než do avizovaného roku 2020. Na druhou stranu přípravy na přijetí eura také zaberu nějakou dobu, a proto se to zase o tolik neprodlouží. S přihlédnutím k naším zkušenostem z jiných oblastí je proto rok 2020 optimisticko-realistický.

Z jakého důvodu se takto vláda rozhodla? Sehrály v tom obavy z aktuálního vývoje v eurozóně?
Ano, podvědomě to zřejmě roli hrálo. Na druhou stranu si musíme otevřeně přiznat, že diskuse o tom, zda přijmout euro, nebo ne, jsou úplně liché. Vstupem do EU v roce 2004, který schvalovali občané v referendu, se již rozhodlo, že do eurozóny vstoupíme. Tento závazek platí a jde teď pouze o to, kdy bude naplněn.

Nebojíte se, že odložením rozhodnutí se dává velký prostor kampaním, které se zaměřují proti přijetí eura? Opoziční ODS nedávno představila Petici pro korunu, kde po vládě požaduje, aby si vyjednala z přijetí eura trvalou výjimku.
Na adresu těchto iniciativ bych řekl, že tu měly být před vstupem do EU a ne teď. Chtěl bych zopakovat, že referendum i o vstupu do eurozóny jsme tu již měli. Samozřejmě musí být splněny další podmínky, ale referendum proběhlo.

Opravdu mě zarážejí někteří politici, protože jsem nikdy neslyšel, že by třeba vláda Petra Nečase tento závazek někde oficiálně zpochybnila. Je pravda, že v médiích prohlašovala, že eurozóna se od našeho vstupu do EU změnila, a je proto nutné se občanů zeptat znovu, ale to nestačí. Pokud jsem premiérem země a myslím si, že pro ni není dobré, aby někam vstupovala, tak o tom povím unijní institucím a vyvolám diskusi. Říkat něco do médií a ani náznakem se nesnažit změnit podmínky na evropské úrovni je pro mne pokrytectví.

Britským požadavkům rozumím

Aktuální vývoj v Evropě nasvědčuje tomu, že EU pravděpodobně nezůstane v té podobě, jak ji známe dnes. Velké výzvy přinesly volby ve Velké Británii, kde zcela přesvědčivě zvítězili Konzervativci Davida Camerona. Staronový premiér již před několika lety slíbil, že pokud bude znovu zvolen, bude požadovat změnu podmínek členství Británie v EU a o výsledku nechá hlasovat občany v referendu. Přijde Vám jeho požadavek pochopitelný?
Vždycky je to o nákladech a výnosech. Velká Británie je ve velmi specifické situaci. Do EU nevstupovala z nějakého altruismu nebo nadšení a na rozdíl od jiných západoevropských států nevnímá evropskou integraci jako projekt, kterým vyvrcholilo usmíření po druhé světové válce a který zabezpečil pro Evropu mír. Liší se i od států bývalého východního bloku, které svůj vstup do EU braly jako logické pokračování osvobození se od diktatury sovětského Ruska. Británie tedy do tehdejších Evropských společenství vstupovala z pragmatických důvodů, navíc tu jsou i jiné pro ni důležité vazby, jako je například transatlantická. Tím pádem je pochopitelné, že některé věci, které jsou přijatelné na kontinentě, třeba prohlubování evropské integrace, jsou v Británii vnímány úplně jinak.

Takže abych odpověděl na otázku, ano, britským požadavkům rozumím. Samozřejmě ale záleží na tom, jak se bude postupovat, aby to bylo politicky únosné a aby tento proces nepoškozoval ostatní státy, ať už přímo nebo nepřímo.

Nebojíte se, že pokud se otevřou zakládací smlouvy EU, objeví se dávno zapomenutí kostlivci a k tomu všemu se budou přidávat další a další státy a budou vznášet své požadavky, až se celý proces zkomplikuje a nikam to nepovede?
Do určité míry to skutečně může být hra s ohněm, ale asi není vyhnutí. Diskuse jsou potřeba a je nutné, abychom všichni postupovali co možná nejcitlivěji a měli mysl otevřenou. I takováto složitá situace může být využita k něčemu pozitivnímu a tak by se k tomu mělo i přistupovat. Kromě toho, že se mohou otevřít některá citlivá témata, která celý proces zkomplikují, tak to může zároveň posloužit prospěšné diskusi třeba o tom, že ne všechno je dobře a že je potřeba to změnit.

Jsou to spojité nádoby

EU v současné době čelí poměrně velkým výzvám na svých vnějších hranicích, jmenujme rusko-ukrajinský konflikt, nestabilní Blízký východ a uprchlickou krizi. Neměla by Evropa v první řadě udělat vše pro to, aby si co nejrychleji vyřešila své vnitřní problémy, a mohla se tak lépe soustředit na tato nebezpečí?
Myslím si, že to dost dobře nejde. Je to všechno velmi propojené. Migrace sice přichází z vnějšku, ale je to v podstatě vnitřní problém EU a jednotlivých členských států. Je to složitá situace, ale jsou to opravdu spojité nádoby.

Evropská komise přesně před týdnem navrhla povinné kvóty pro uprchlíky. U většiny členských států tím vyvolala zděšení a ostrý nesouhlas. Proč myslíte, že se vydala touto cestou?

„Otevření smluv EU může být hra s ohněm, ale asi není vyhnutí.“

Myslím, že ji k tomu vedl tlak některých států, které jsou poměrně silné a které s tím mají enormní problém.Tomu já samozřejmě rozumím, ale na druhou stranu je důležité si s ohledem na vnitřní soudržnost EU uvědomit, že pokud se zavedou povinné kvóty a přehlasuje se při tom nějaká menšina v rámci EU, tak to bude záležitost, která bude mít dalekosáhlé důsledky.

Jaké?

Může se tím nabourat pohled veřejnosti na evropskou integraci a také na to, jak EU funguje. Lidé pak začnou říkat, že Brusel jedná jako Moskva. V praktické rovině to pak může ohrozit jeden z velkých výdobytků EU, tedy volný pohyb.

Lucie Bednárová