Náměstek Bärtl: Jednání o dohodě TTIP jdou pro Česko dobrým směrem

zdroj: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Čerstvá studie naznačuje možné dopady obchodní dohody mezi EU a USA na Českou republiku. „Zatím nám výsledky ukazují, že vyjednávání jde z našeho pohledu správným směrem,“ říká v rozhovoru náměstek ministra průmyslu a obchodu Vladimír Bärtl, který dnes dokument představil novinářům. Jaké sektory by z dohody nejvíc těžily? A jak se vyvíjí vyjednávání?

Jaký je stav vyjednávání o dohodě TTIP? V poslední době se o ní příliš nemluví, a tak se zdá, jako by z jednání zmizela hnací síla, která tam byla zpočátku.
Hnací síla z vyjednávání o Transatlantickém partnerství určitě nezmizela a řekl bych, že se intenzita jednání spíše zvyšuje. Do této chvíle proběhlo dvanáct vyjednávacích kol a dnes začíná v New Yorku třinácté. Za posledních pět měsíců se evropská komisařka pro obchod Malmströmová potkala se svými americkými partnery sedmkrát.

V současné chvíli se rozhovory zaměřují na citlivé body dohody a platí, že dokud není vyjednáno vše, není vyjednáno nic. Podařilo se však již vytvořit určité kontury v otázce tarifní nabídky a minulé kolo zaznamenalo posun také v regulatorních otázkách, které jsou pro Evropu důležité. V této oblasti se již dostáváme k formulaci textů. Po posledním kole byla oznámena také shoda mezi oběma partnery na obsahu kapitoly o malých a středních podnicích.

„Z TTIP mohou těžit sektory, které jsou pro skladbu českého průmyslu důležité.“

Stihnou se podstatné otázky TTIP dojednat ještě během funkčního období Obamovy administrativy?
Přesnější představu o tom budeme mít před letní přestávkou. Do té doby proběhne ještě jedno vyjednávací kolo. Kdybychom chtěli mít obrazně řečeno všechno sklizeno, musíme mít připravenou stodolu. V tuto chvíli se staví obvodové zdi, a aby nám ta úroda nakonec nezmokla, je potřeba ještě do podzimu postupovat minimálně se stejnou intenzitou jako nyní. Na druhé straně, Česká republika dlouhodobě považuje za klíčové, aby dohoda byla kvalitní, nikoliv rychle vyjednaná.

Pokud by se TTIP dojednával až po amerických prezidentských volbách, dá se očekávat, že by dohoda prošla výraznými změnami? Na politické vůli přirozeně závisí, zároveň jsou ale rozhovory vedeny z velké části na technické úrovni.
Je málo pravděpodobné, že by nová administrativa přijala výsledek dosavadních jednání zcela beze zbytku. I když se vše stihne dojednat za Obamovy administrativy, lze předpokládat, že se pak některé kapitoly znovu otevřou. Ratifikační proces ostatně v každém případě začne až po volbách, takže nějaký zásah lze přirozeně očekávat. Myslím si ale, že americké prezidentské volby budou mít větší vliv na dohodu o Transpacifickém partnerství (TPP), která byla dojednána loni v říjnu (jedná se o doposud největší dohodu o volném obchodu, kterou uzavřelo dvanáct zemí z oblasti kolem Tichého oceánu včetně USA – pozn. red.).

Znamená to, že i když už bylo Transpacifické partnerství podepsáno, mohla by ho nová americká administrativa znovu otevřít?
Teoreticky ano.

Dopady na Česko  

Dnes byla představena národní dopadová studie, která zkoumá, jaký vliv může mít TTIP na Českou republiku. Společně s ministerstvem průmyslu a obchodu ji zadávalo ministerstvo zahraničí. Co jste si od této studie slibovali? Jaká je vlastně její vypovídající hodnota, když se o důležitých otázkách teprve vyjednává?
Není zcela obvyklé zpracovávat dopadovou studii k obchodní dohodě, když ještě nejsou známy její parametry. Transatlantické partnerství je nicméně od počátku výjimečné jednak svým rozsahem a také zájmem, který budí napříč celou společností. Právě tlak veřejnosti měl výrazný vliv na to, že jsme se rozhodli studii zadat. Významná zde byla role odborů. Aby bylo možné s touto problematickou nějak pracovat, definovali jsme několik pravděpodobných scénářů, které přicházejí v úvahu. Studie se tedy zabývá mapováním různých možných dopadů TTIP na Českou republiku. V nejméně ambiciózním scénáři jsme pracovali pouze s odstraněním tarifních překážek, a to z 90 nebo ze 100 procent. Další možnosti nabízí kombinace odstranění tarifních i netarifních překážek, kdy se mohou náklady exportérů snížit o 5 nebo 20 procent podle toho, k jak široké eliminaci dojde.

Vzhledem k tomu, že studie vznikla v době, kdy se o obchodní dohodě ještě jedná, je důležité zdůraznit, že se nejedná o poziční dokument České republiky. Je to nezávislá studie, která má za úkol připravit půdu pro další debatu, na základě které se může pozice České republiky vyvíjet. Zatím nám výsledky studie ukazují, že vyjednávání jde z našeho pohledu správným směrem.

Jaké možné dopady tedy ukázala?
Nejoptimističtější scénář odpovídá řádově dlouhodobému nárůstu českého HDP o 1 %, zvýšení blahobytu České republiky o 900 milionů dolarů ročně a nárůst reálné mzdy pro zaměstnance také o 1 %. Podle toho, jak bude výsledná dohoda ambiciózní, pak můžeme očekávat nárůst obchodní bilance v rozpětí od 37 milionů dolarů, pokud bychom hovořili o odstranění 90 procent cel, až po téměř 800 milionů dolarů, pokud by se jednalo o kombinaci odstranění tarifních bariér a snížení nákladů o 20 procent. Často bývá mylně interpretováno, že půjde o jednorázovou záležitost, kterou jednou zkonzumujeme, a pak tento efekt vymizí. Modelový nárůst objemu obchodu i zvýšení výkonu české ekonomiky jsou ovšem trvalé. 

Pro které sektory by měla dohoda o Transatlantickém partnerství největší přínos?
Mimo jiné právě v této otázce dopadová studie potvrdila, že se jednání ubírají pro Českou republiku správným směrem, protože perspektivními oblastmi, které mohou z Transatlantického partnerství nejvíc těžit, jsou zpracovatelský průmysl, farmaceutický průmysl, výroba dopravních prostředků a strojírenství. Tedy sektory, které jsou pro skladbu českého průmyslu důležité. Čím bude dohoda ambicióznější, tím výraznější účinky a benefity můžeme očekávat. To je také otázka, na kterou jako Česká republika v Bruselu dlouhodobě upozorňujeme. 

Studie ukazuje pozitivní dopady. Kritici obchodních dohod ale poukazují třeba na to, že pozitivní přínosy se očekávaly také od Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) mezi USA, Kanadou a Mexikem z roku 1994 – a namísto toho přišly ztráty pracovních míst a další negativní dopady. Jaká je vaše odpověď na tyto argumenty?
Kolik je studií, tolik je výsledků a v hodnocení Severoamerické dohody o volném obchodu se často setkáváme se selektivním výběrem parametrů. Některé z výsledků ovšem mohou souviset s výraznou negativní fází hospodářského cyklu, která v době po zavedení NAFTA probíhala. Důležité je tedy rozklíčovat, co přesně za tímto vývojem stojí. Stejně jako odpůrci dohod o volném obchodu citují řadu negativních aspektů, lze vybrat i řadu benefitů, které dohoda Spojeným státům, Kanadě i Mexiku v některých sektorech přinesla. 

Lze uvést konkrétní příklady?
Statistiky ukazují, že po dvaceti letech od podepsání NAFTA se obchod mezi zeměmi NAFTA ztrojnásobil. Mexiko díky své otevřenosti v obchodní politice (kterou i nadále uplatňuje – v TPP nebo v Tichomořské alianci) mnoho získalo a dostalo se mezi přední světové výrobce.  NAFTA v případě Mexika podpořila rozvoj dodavatelských řetězců, což napomohlo ke zvyšování konkurenceschopnosti především ve zpracovatelském sektoru. Jde hlavně o sektory jako automobilový průmysl, elektronika, spotřebiče, stroje. Největší výhody přinesla NAFTA Kanadě. Stala se předním exportérem zboží do USA, objem investic Mexika a USA do Kanady se ztrojnásobil a dohoda Kanadě přinesla 4,7 milionu nových pracovních míst od roku 1993.

Startovní bod k další diskuzi

Národní dopadovou studii se zpracovateli konzultoval expertní tým složený ze zástupců podniků, státní správy i nevládních organizací. Jaké otázky je nejvíc zajímaly?
Konzultace zpracovatelů studie s expertním týmem probíhaly průběžně a členové týmu se logicky zajímali především o dopady TTIP na sektory a oblasti, k nimž mají nějaký vztah – zástupci průmyslu o jednotlivé sektory, odbory o zaměstnanost a podobně. V zadání jsme pak po zpracovatelích žádali zhodnocení širších socioekonomických aspektů, jako je konkurenceschopnost České republiky, mobilita pracovníků nebo životní úroveň. Studie se však například zabývá i otázkami spojenými s pracovněprávní ochranou a také geopolitickým rozměrem dohody.

„Zájem expandovat do USA nezávisí na velikosti firem.“

Pokud se ptáte na konkrétní otázky, které ze strany expertního týmu padaly, týkaly se například českých výrobků a služeb, které mají vysoký potenciál uplatnění na americkém trhu, a sektorů, které by měly z vyšší liberalizace primárně těžit. Zájem byl také o prozkoumání překážek nebo omezení, na která narážejí čeští vývozci v současné době.

Dokumentace včetně požadované struktury studie a otázek je k dispozici na portálu veřejných zakázek Tender Arena. Širší odborná veřejnost tak může posoudit, jak se zpracovatelé se zadáním vypořádali, což by bylo užitečné. Dopadovou studii totiž chápeme jako startovní bod k další diskuzi.

V souvislosti s TTIP se často hovoří o přínosech pro malé a střední podniky. V čem vlastně spočívá speciální pozornost, která je jim věnována? Podle očekávání by měla dohoda přinést výhody celé škále firem. Co tedy může nabídnout speciálně těm menším?
Velké podniky mají zpravidla dostatečně velký aparát na to, aby dokázaly vlastními silami zvládnout vstup i na obtížné trhy. U malých a středních podniků souvisí rozhodnutí s náročností této procedury, ale například také s dostupností potřebných informací. Právě TTIP je první dohoda, která se na problematiku malých a středních podniků zaměřuje v samostatné kapitole a důraz na přínosy pro tyto firmy je jednou z priorit vyjednávání. Počítá se například se zřízením internetového portálu, který podnikatelům na obou stranách Atlantiku nabídne veškeré informace o podmínkách vstupu na americký nebo evropský trh. Považuji to za velmi důležité, protože informace hrají velkou roli v tom, zda se daná firma rozhodne investovat svůj čas a peníze do zahraniční expanze.  

Přínosy pro malé střední podniky však můžeme očekávat ve všech oblastech, ať už se jedná o odstranění cel, zjednodušení celního řízení, usnadnění vysílání zaměstnanců nebo snížení nákladů na dodržování regulatorních předpisů.

Mají vůbec malé a střední podniky o expanzi do USA zájem?
Na nedávném semináři v Poslanecké sněmovně jsem zaslechl, že důraz na malé a střední podniky v TTIP je zbytečný, protože tyto firmy se budou vždy soustředit pouze na působení v rámci svého regionu. Takové tvrzení však vyvrací řada příkladů úspěšných podniků. Zájem expandovat do USA nezávisí na velikosti firem. Ten trh je ohromně zajímavý a pokud dojde k usnadnění podmínek, firmy tam půjdou rády. Projevují třeba značný zájem o podnikatelské inkubátory a akcelerátory, a netýká se to jen IT nebo technologických firem. Velkou příležitost nabízí malým a středním podnikům také zapojení do hodnotových řetězců, protože v důsledku TTIP a podobných dohod lze očekávat zvýšenou poptávku po nejrůznějších komponentech.

Uvědomujeme si, že malé a střední podniky nemají příliš mnoho času na sledování průběhu jednotlivých fází vyjednávání obchodních dohod, a tak se snažíme pracovat prostřednictvím asociací. Právě například Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) je velmi aktivní a její zástupci relevantně vstupují do diskuze. Setkal jsem se s názorem, že očekávat přínos TTIP pro malé a střední podniky je naivní. Zrovna třeba vedení AMSP bych však z naivity nepodezíral.

Zaměřovali jste se ve studii na to, jak by se počet malých a středních firem směřujících do USA změnil po uzavření dohody TTIP?
Tato oblast nás velmi zajímá. Ještě v době českého předsednictví Visegrádské skupiny, konkrétně 6. června, plánujeme uspořádat konferenci, která se bude zabývat právě problematikou malých a středních podniků v kontextu Transatlantického partnerství. Setkat by se během ní měli zástupci státní správy s představiteli soukromého sektoru a přítomni budou i vyjednavači kapitoly o malých a středních podnicích z evropské i americké strany. Kromě našich partnerů z V4 projevily zájem další země jako Spojené království nebo Švédsko a účastnit by se mohly i další sousední státy. Věříme, že řada nejasností ohledně dopadů TTIP na malé a střední firmy se podaří touto formou vyjasnit.

Pro poctivé investory

S TTIP se pojí také otázka ochrany investic. EU by ráda zavedla nový mezinárodní systém, protože na současný systém arbitráží se snáší kritika. Platí stále, že by to mohla být jedna z nejkonfliktnějších otázek vyjednávání, protože USA si nepřejí současné nastavení měnit?
Nerad bych předjímal, že zrovna tato oblast bude předmětem neshody nebo sporu. Důležité je, že se této otázce věnuje pozornost, a to jak na straně vyjednavačů tak veřejnosti. Nový přístup k ochraně investic je založen na existenci stálého soudu a odvolacího mechanismu. Jeho koncept byl představen na podzim loňského roku po debatě Evropské komise se členskými státy, Evropským parlamentem i veřejností a byl už včleněn do obchodních dohod EU s Kanadou a Vietnamem. 

Fakt, že před samotným vyjednáním příslušné kapitoly s USA už má nový přístup tuto dvojí referenci, může posílit vyjednávací pozici EU. Samozřejmě, že v některých oblastech investiční kapitoly mají američtí partneři jiné priority a nelze předpokládat, že je prosazení evropského návrhu do zmíněných obchodních dohod okouzlí a bez debaty ho přijmou. Tradiční model arbitráže, který Američané znají a jsou v něm komfortní, ostatně prosadili i do Transpacifického partnerství. Svou roli však bude hrát to, jak účinné budou argumenty evropských vyjednavačů. A právě dohody s Kanadou a Vietnamem ukazují, že tyto argumenty platné jsou. 

„TTIP není recept na odstranění všech problémů. A existují hranice, které nechce ani jedna ze stran překročit.“   

Znamená to, že pokud by se nový systém ochrany investic podařilo prosadit do dalších dohod o volném obchodu, mohl by nakonec platit globálně?
Přesně tak. Podařilo se vyhnout některým slepým uličkám z minulosti a ustanovení, která jsou včleněna do kapitoly o investicích například v dohodě s Kanadou, se ukázala jako akceptovatelná. Věříme, že pokud uspějeme i při vyjednávání o TTIP, podaří se nastavit globální standard investiční ochrany.

Jakým způsobem bude v novém systému zajištěna větší nezávislost v posuzování sporů mezi investory a státy?
Nově budou určení soudci působit při rozhodování sporů skutečně jen v rámci stálého investičního soudu. Díky tomu odpadají rizika vyplývající ze současné situace, kdy arbitři působí v některých případech také jako komerční právníci, a nelze tedy zaručit jejich plnou nezávislost. Na jmenování soudců se také musí shodnout obě strany Dohody, což představuje další pojistku.

Z pohledu České republiky tento princip vítáme. V tuto chvíli sice není zcela zaručeno, že instituce o počtu 15 soudců bude schopna odborně postihnout veškeré variace potenciálních případů. To je ovšem spíše technická úvaha. Princip jako takový podporujeme, protože v každém případě přinese modernizaci současného nastavení ochrany investic mezi Českou republikou a USA.

Zjednodušeně řečeno – ať už bude nový mezinárodní systém jakýkoliv, bude stále lepší než současná dohoda o ochraně investic, kterou má s USA uzavřenou Česká republika?
Zjednodušeně se to tak dá říci.

Na současný systém se snáší kritika i proto, že státy jsou prý příliš vystaveny riziku žalob mířících například na legislativu chránící veřejné zdraví nebo další veřejné zájmy. Nebudou se teď naopak snažit státy znemožnit investorům podávání žalob?
Nemyslím si to. Nový systém přinese výhody zejména poctivým investorům, protože přinese snazší orientaci. Získají lepší představu o tom, jaké zájmy jsou skutečně chráněny a čeho se lze domoci. Sjednocený systém také přináší větší jistotu státům. Odpadne totiž riziko, že budou vystaveny spekulativním žalobám. Současný roztříštěný systém tisíců bilaterálních dohod totiž otevírá cestu podnikavcům, kteří využívají odlišně formulované standardy, a práh jejich morálky vůči podnikání je nastaven poměrně nízko. Státy pro ně představují snadnou „kořist“, kterou lze žalovat například za různá opatření chránící veřejný zájem. Celkové sjednocení systému investiční ochrany je dlouhodobým cílem. Platí to pro Českou republiku jako stát i české investory, kteří působí v zahraničí.  

Cesta k veřejným zakázkám

Jedním z hlavních přínosů TTIP má být zjednodušení obchodu například díky vzájemnému uznávání certifikací. Různé státy USA ale mají v této oblasti vlastní pravidla. To samé platí o veřejných zakázkách, které vypisují jednotlivé státy. Nemůže se nakonec stát, že i po uzavření dohody budou mít evropské firmy s přístupem na americký trh stále problémy?
Zapojení subfederální úrovně v USA je jednou z hlavních výzev Transatlantického partnerství. Platí to pro více kapitol, protože státy federace mají nastavena různá pravidla v řadě oblastí, ať už se jedná o regulatoriku nebo třeba veřejné zakázky, které patří mezi priority EU. Právě národní dopadová studie podrobně analyzuje současnou strukturu zadávání veřejných zakázek v USA, což je myslím významný přínos. Střet mezi federální a subfederální oblastí je velmi rozsáhlá otázka. Nabízejí se jistá řešení, ale zatím je předčasné předjímat jejich konečnou podobu.

Musíme si však také uvědomit, že TTIP není receptem na odstranění všech problémů. Má usnadnit obchod mezi Spojenými státy a USA, existují však určité hranice, které nechce ani jedna ze stran překročit – ať už se jedná třeba o harmonizaci právního systému nebo vytváření jakéhosi vnitřního euroamerického trhu.    

Dá se alespoň naznačit, jaká řešení se pro řešení rozdílů mezi federální a subfederální úrovní nabízejí?
Ambice EU ohledně vstupu na americký trh jsou poměrně vysoké. V USA na druhé straně není příliš mnoho lidí, kteří by se chtěli vzdávat dosavadní filozofie. Zákon Buy American, který v zadávání veřejných zakázek upřednostňuje domácí firmy, má v americkém Kongresu některé skalní příznivce, kteří dokonce usilují o jeho zpřísnění. Obě strany by se mohly potkat někde uprostřed, pokud by Evropa lépe identifikovala sektory, které jsou pro ni důležité, a američtí partneři by nacházeli cesty, jak u těchto sektorů trh s veřejnými zakázkami otevřít. Nabízí se systém takzvaného flow-down. Pokud stát přijímá peníze z federální úrovně, je nucen akceptovat určitá pravidla. Díky tomu by bylo možné po něm vyžadovat, aby se v určitém sektoru stavěl otevřeněji k firmám z EU. 

Jaké argumenty mohou evropští vyjednavači používat, aby Američany přesvědčili, že otevření veřejných zakázek firmám z EU pro ně bude prospěšné?
Otevření trhu a přístup více firem s sebou samozřejmě přináší zlevnění. Existuje navíc řada oblastí, ve kterých v USA chybí dodavatelé. Jedná se třeba o dopravní infrastrukturu, což je zrovna pro nás důležitý sektor. Pokud se budou USA striktně držet zákonu Buy American, tratí na tom všichni – provozovatelé, společnost, administrativa i dodavatelé. Pokud bychom tedy našli cestu k určitému změkčení, vydělali by na tom všichni.

Adéla Denková