Matthias Platzeck: Do koalice s Merkelovou půjdeme se vztyčenou hlavou a vypjatou hrudí

Matthias Platzeck, bývalý premiér spolkové země Braniborsko a někdejší předseda SPD; zdroj: WikimediaCommons.org; autor: Sebastian Gabsch

„Do velké koalice s kancléřkou Merkelovou půjdeme se vztyčenou hlavou, vypjatou hrudí a optimismem a nebudeme si hrát na někoho, kdo se za něco omlouvá,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro EurActiv bývalý premiér spolkové země Braniborsko a někdejší předseda německé sociální demokracie Matthias Platzeck. Redakce si s ním kromě aktuální povolební situace v Německu povídala i o proměně tradičních sociálnědemokratických témat.

Rozhovor s Matthiasem Platzeckem vznikl při příležitosti slavnostního otevření výstavy „Za svobodu, spravedlnost a solidaritu: 150 a 135 let sociální demokracie v Německu a v českých zemích“, kterou připravilo Friedrich-Ebert-Stiftung e. V., zastoupení v České republice, společně s Masarykovou demokratickou akademií, o.s. a Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.. 

  • Německá sociální demokracie slaví v letošním roce 150. výročí svého založení. Jsou hodnoty, o které se při svém vzniku opírala, tedy svoboda, solidarita a spravedlnost, totožné s hodnotami, které zastává i nyní? Nebo se tyto hodnoty v důsledku výzev 21. století proměnily? 

Na to mám zcela jednoznačnou odpověď. Tradiční hodnoty sociální demokracie se dodnes nezměnily a co víc, jsem přesvědčen, že budou stejné i za sto let.  

  • Co Vás k této myšlence vede?

Co lidé potřebují, pokud chtějí dobře a řádně žít? Právě svobodu, kterou potřebuje každý, pak také spravedlnost a solidaritu. Jeden tu musí být pro druhého.

Jediné, co se od té doby změnilo, jsou mechanismy a nástroje, jak tyto hodnoty mohou působit. Důvodem je to, že se změnila společnost.  

  • Můžete uvést příklad?

Ano. Ve společnosti, kde bývaly dvě vrstvy, tedy zaměstnanci a zaměstnavatelé, bylo naprosto jasné, jak být ke slabší straně spravedlivý a také kde leží ony hodnoty. Jakmile je ale společnost vícevrstvá, je to celé mnohem složitější.

Sociální stát, srdeční záležitost sociální demokracie, se po desetiletí vyznačoval tím, že pokud někdo klopýtl a upadl, pomohl mu vstát. Pokud ale chce být v dnešní době akceptován, musí se trochu přizpůsobit. Před několika lety jsme si v Německu vypomohli termínem „vorsorgender Sozialstaat“, což lze volně přeložit jako „preventivně působící sociální stát“. Sociální stát má totiž dvojí úlohu. Jednak musí pomáhat a zároveň se starat o to, aby se i druhá strana, která je majetnější a bohatší, zapojila.

V Braniborsku, kde jsem působil jako premiér, například existuje koncept péče o děti do šestého roku věku. Tento koncept není postaven pouze na tom, že zajišťuje péči o všechny děti, tedy i pro ty ze sociálně slabších rodin, ale zároveň těmto dětem poskytuje vzdělání. Podobně funguje i síť celodenních škol, kde je v případě, že pracující rodiče nemají čas, o děti v plném rozsahu postaráno. Ano, můžete namítnout, že je to drahé, ale do budoucna se tak zajistí, že to nebude ještě dražší. Pokud bych to měl uzavřít, možnosti, které nyní dětem poskytneme, se nám v budoucnosti vrátí. Dítě bude mít šťastnější život a sociální stát se o něj nebude muset starat.

  • Z vývoje na německé politické scéně lze nabýt dojmu, že současná kancléřka Merkelová přesouvá svou CDU více do středu, a přebírá tak některá „tradiční témata“ sociálních demokratů (příspěvky na děti, místa ve školkách, sociální dávky). Souhlasíte s tímto dojmem?  

Ano, je to tak. Pokud to ale kancléřka vezme za lepší konec než my, nemůžeme se za to na ni zlobit. Uvedu příklad. Již roky bojujeme s křesťanskými demokraty, a zatím bez jakéhokoliv úspěchu, o zavedení celoplošné minimální mzdy ve výši 8,50 eur za hodinu. Paní kancléřka i konzervativci tento požadavek odsuzovali a nyní to vypadá, že s tím nakonec budou souhlasit. Naše strana dělá politiku proto, aby se lidem dařilo lépe. A pokud se to povede, budu tím posledním, kdo si bude stěžovat.

  • Německo je nejsilnější ekonomikou eurozóny a tahounem evropské integrace obecně. Když jsme hovořili o tom, že němečtí sociální demokraté ztrácejí ve prospěch CDU/CSU některá tradiční témata, nevede cesta třeba přes unijní instituce? Daří se na evropské úrovni prosazovat sociálnědemokratická témata?

Nevím, jestli se nám je daří prosazovat. Brusel dosud ovládal neoliberální mainstream, ale je pravdou, že se to velmi, ale velmi pomalu začíná měnit. Lidé si uvědomují, že je v ohrožení samotná evropská myšlenka, jejímž hnacím motorem bylo dosažení míru. Ano, sice to bylo v pořádku, ale občany už to tolik neláká, protože nemají strach z války. To, co nyní Evropany, ať už ve Francii, Itálii, Španělsku, či kdekoliv jinde nejvíce zajímá, je sociální spravedlnost. Zajímá je také otázka pracovních příležitostí, jistot ve stáří či rozumného zdravotního zabezpečení. Těžiště se přesouvá od mírové EU k sociální EU.

  • Německo má za sebou parlamentní volby, v nichž zvítězila křesťanská demokracie dosavadní kancléřky Angely Merkelové. Poté, co zkrachovala jednání s potenciálním koaličním partnerem, kterými byli Zelení, jako nejpravděpodobnější varianta se jeví vznik velké koalice CDU/CSU-SPD… 

Ano, to je nyní skutečně velmi pravděpodobné. (V pondělí 21.10. odsouhlasila SPD začátek jednání s CDU/CSU o velké koalici (EurActiv 22.10.2013). Rozhovor vznikl těsně před tímto rozhodnutím; pozn. red.).

  • SPD byla v minulosti součástí dvou velkých koalic, v šedesátých letech a pak poměrně nedávno, v letech 2005-2006. Jaké zkušenosti si odnášíte do koaličních jednání?   

Pokud bych si mohl rýpnout, řekl bych, že dobrá práce se nevyplácí. To by ale samozřejmě nebylo úplně korektní. Na druhou stranu je pravda, že se i v novinách hodně psalo o tom, že jsme v koalici s CDU/CSU odvedli velký kus práce – lépe jsme pracovali a měli jsme i lepší ministry. Bohužel hlasy nakonec dostala kancléřka.

Naše zkušenost z let 2005-2009 je tedy spíše špatná, protože jsme ve volbách i přes úspěchy ve vládě ztratili 11 %. Někdo by se toho možná zalekl a znova by se do něčeho podobného nepustil. Naše sebeúcta a naše přesvědčení nám ale brání hledět pouze na zájmy strany. Politické strany nejsou samoúčelné, mají ve společnosti určitý úkol, který nyní zní: musíme vytvořit akceschopnou vládu.

Nejsem z toho šťastný, vidina, že budeme další čtyři roky opět dobře pracovat, a nakonec z toho nebude žádné ovoce, je bohužel velmi reálná. Na druhou stranu si ale nemůžeme dovolit nechat nejsilnější evropskou ekonomiku s 80 miliony obyvatel bez vlády.  

  • Co byste SPD jakožto její někdejší předseda doporučil, pokud se rozhodne jít do vlády s křesťanskými demokraty kancléřky Merkelové?

Jít tam se vztyčenou hlavou, vypjatou hrudí, s optimismem a nehrát si na někoho, kdo se za něco omlouvá. Občan v demokracii je v podstatě trochu jako „klient“ či „zákazník“, který od těch, co sedí ve vládě, požaduje, aby vládli dobře a s chutí. A to je minimum, co z nás musí vyzařovat. 

S Matthiasem Platzeckem hovořila Lucie Bednárová a Anna Kuznická.