Martin Povejšil: Legislativní mašina EU zpomalila, občané to ale nezaregistrovali

martin povejšil

@ European Union, 2017

Evropská unie je organismus s neuvěřitelně složitou vnitřní architekturou a u všech jednání, která se tam odehrávají, musí být ČR zastoupena. O této „mravenčí práci“ jsme hovořili s velvyslancem ČR při EU Martinem Povejšilem.

Vlády se střídají, ale Stále zastoupení ČR v Bruselu odvádí svou práci nepřetržitě. Od roku 2012 je jeho vedoucím velvyslanec Martin Povejšil, který předtím působil jako velvyslanec při NATO, ve Španělsku a také jako poradce na ministerstvu zahraničních věcí. 

Jak Brusel v současné době pohlíží na Českou republiku?

V Bruselu už pár let pracuji a mohu říct, že pohled na Českou republiku je v zásadě realistický. Není to pohled, který by zjednodušoval ČR do nějakého neměnného paradigmatu, a v různých oblastech nás Brusel vnímá dobře. Jinak je to například v oblasti migrace, což mediálně rezonovalo v posledních dvou letech, a úplně jinak nás vnímá v oblasti prohlubování vnitřního trhu a obrany. Myslím si, že my sami bychom neměli upadat do jakéhosi sebeklamu, že Brusel není schopný vidět realitu takovou jaká je.

Zlepšuje se schopnost ČR vyjednávat na evropské úrovni? 

Samozřejmě, že ano. Jsme již třináctým rokem v EU a ta křivka neustále stoupá. Velmi dobře jsme pochopili, že v evropské agendě není možné se uzavírat do stálých koalic, ale že je potřeba hledat koalice podle jednotlivých témat. Možná to není vidět na první pohled, ale jsou oblasti, ve kterých velmi úzce spolupracujeme s Portugalskem, Irskem nebo skandinávskými státy, a je to naprosto přirozené. Naši partneři mají stejně jako my potřebu vstupovat do ad hoc koalic, protože stejně jako my potřebují prosadit své pohledy a postoje.

Odpojovat se od Visegrádu by bylo podobně absurdní, jako se odpojovat od Německa.

Jak do toho zapadá, či nezapadá spolupráce v rámci Visegrádské čtyřky?

Spolupráce v rámci Visegrádu je přirozená. Sdílíme společný politický prostor, máme do jisté míry společnou historii, a to pochopitelně vytváří přirozené pojivo. Jsou ale oblasti, kde se postoje různí, někdy i poměrně zásadně. Potom samozřejmě není žádný racionální důvod k tomu potlačovat národní postoje jenom za cenu toho, aby Visegrád zůstal pohromadě. Přistupujeme k tomu naprosto pragmaticky a tak visegrádská spolupráce fungovala odjakživa. Odpojovat se od Visegrádu by bylo podobně absurdní, jako se odpojovat od Německa.

Juncker se chce sblížit s Visegrádem. Čeští politici další fungování V4 podporují. Více >>>>

Mohl byste zhodnotit počínání předchozí české vlády? Jak si v Bruselu vedla?

Předchozí vláda kladla velký důraz na proevropskou image České republiky, což je velmi záslužné a pozitivní. V naprosté většině oblastí projednávaných v Bruselu se upřímně snažila hledat a nalézat nějaký přijatelný kompromis, který by byl výhodný pro ČR, ale nebořil evropskou integraci.

Pozice, které prosazujeme, jsou pevně zakotvené v materiální realitě naší země. A ta se nemění mávnutím proutku, nebo změnou vlády.

Nová vláda bude za tu dobu, co jsem státním představitelem v Bruselu, mojí čtvrtou. Za podtrhnutí stojí jedna zásadní a pozitivní věc; míra kontinuity v jednotlivých evropských politikách napříč těmi vládami je v ČR poměrně velká. Znamená to, že pozice, které hájíme a prosazujeme, jsou pevně zakotvené v materiální realitě naší země. A ta se nemění mávnutím proutku, nebo změnou vlády.

Co se tedy s nástupem nové vlády v evropské politice ČR změní?

Mohou se posouvat akcenty, může se samozřejmě prosazovat nějaký narativ o evropské integraci. To jsou ale všechno poměrně povrchní věci ve srovnání s podstatou, se kterou pracujeme my. Stálé zastoupení je tu od toho, aby systematicky pracovalo v jednotlivých oblastech evropské integrace a nenechalo se rozkmitat nějakým přesunem akcentů nebo proměnou politického narativu.

EU je organismus s neuvěřitelně složitou vnitřní architekturou a u všech jednání, která se tam odehrávají, musí být ČR zastoupena, aby výsledek odpovídal tomu, co země chce a potřebuje.

Mohl byste přiblížit, jak vlastně Stále zastoupení v Bruselu pracuje?

Všechna legislativa, kterou produkuje Evropská unie, se musí velmi pečlivě připravit a prodiskutovat. My v těch diskuzích o jednotlivých legislativních návrzích hájíme pozice České republiky. Evropská unie je organismus s neuvěřitelně složitou vnitřní architekturou a u všech jednání, která se tam odehrávají mezi členskými státy, musí být ČR zastoupena, aby výsledek odpovídal tomu, co země chce a potřebuje. Je to mravenčí práce, která pochopitelně není vidět při letmém pohledu na českou státní správu.

Luděk Niedermayer: Unie se necpe tam, kde by měly být členské země. Více >>>>

Podívejme se také na obrácenou stranu mince. Jak je podle Vás Brusel reprezentován v Česku?

Informace o tom, co Brusel dělá, k mání jsou. Stačí se po nich pídit a naleznete je. Drtivou většinu informací dokonce naleznete i v češtině, takže v tomhle smyslu není ze strany Bruselu nic podceněno. Jiná věc je, do jaké míry je ta komunikace aktivní a jak snadno dochází k občanům. Komunikace je dvousměrný proces a občan se na jednu stranu musí o něco zajímat, aby se mu dostalo informací. Není to specifickým problémem České republiky. Obecně se dá říct, že komunikovat Brusel se v Evropě zrovna moc dobře nedaří.

Počet návrhů, který tato Komise předkládá, je ve srovnání se všemi předchozími Komisemi nižší. Na druhou stranu se mi ale nezdá, že by tento fakt nějak rezonoval v členských státech a mezi občany.

V poslední době si možná unijní instituce uvědomují, že na ně není nahlíženo dvakrát dobře. Začíná teď Brusel dávat státům více volnosti? Mohli jsme to vidět například ve sdělení Komise o budoucnosti společné zemědělské politiky.

Současná Junckerova Komise se celkem upřímně snaží, aby zmenšila regulatorní zátěž. Všimněte si, že počet návrhů, který tato Komise předkládá, je ve srovnání se všemi předchozími Komisemi nižší. Na druhou stranu se mi ale nezdá, že by tento fakt nějak rezonoval v členských státech a mezi občany. Nemám pocit, že by člověk zaregistroval, že ta legislativní mašina zpomalila, ale realita to je.

Rozhovor se uskutečnil při příležitosti výroční konference Aspen Institutu CE 2017.