Komisařka k platům vyslaných pracovníků: Současný stav zabíjí důvěru Západoevropanů

komisařka Marianne Thyssenová; zdroj: Evropský parlament.

Současná pravidla pro vysílání pracovníků jsou zastaralá a je potřeba je modernizovat. Evropa si nemůže dovolit, aby občané přestali projektu věřit. „Podporu občanů potřebujeme,“ říká v rozhovoru pro EurActiv komisařka pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pohyb pracovních sil Marianne Thyssenová, která koncem minulého týdne navštívila Českou republiku.

Evropská komise na začátku března představila očekávanou reformu směrnice o vysílání pracovníků. Nová pravidla by měla zaručit, že firmy budou pracovníkům dočasně vysílaným do jiných členských zemí platit stejnou odměnu, jakou dostávají pracovníci v daných státech. Návrh ale v celé řadě členských zemí vzbudil velké ohlasy. České firmy se třeba obávají toho, že návrh zvýší náklady, naruší vnitřní trh a vůbec podkope zdravou hospodářskou soutěž. Nebála jste se přijet do země, která patří k nejsilnějším kritikům Vašeho návrhu?
Nebála. Přijela jsem do České republiky, abych naslouchala a samozřejmě také vysvětlovala. Důvodem mé návštěvy v České republice nebyl tento konkrétní návrh. Kdykoliv mám možnost jet do nějakého členského státu, tak tam jedu, protože chci být v kontaktu se členy místní vlády a parlamentu. Je to také vynikající příležitost hovořit přímo se sociálními partnery.

„Přijela jsem do ČR naslouchat a vysvětlovat.“

Mám tak možnost slyšet jejich názory a také z první ruky to, co se v konkrétních zemích děje. Je vždy dobré mít tyto informace a nechat se inspirovat. Pokud jsou zrovna na stole nějaké konkrétní návrhy, tak o nich pochopitelně mluvíme a nevedeme řeči o tom, jak modrá je zrovna obloha.

Dobře, měla jste tedy možnost hovořit s odpůrci návrhu směrnice o vysílání pracovníků a slyšet jejich názor. Co jste si z jednání s nimi odnesla?
Směrnice o vysílání pracovníků je skutečně téma, které zaznělo při každé schůzce, jež jsem zde měla. A opravdu jsem naslouchala a snažila se pochopit, proč lidé v České republice o návrhu smýšlejí tak, jak smýšlejí. Přišla jsem na to, že tu kolem toho existuje také několik nepochopení.

Jedním z argumentů, které jsem tu slyšela, je, že Komise na začátku svého funkčního období uváděla, že chce být větší a ambicióznější ve velkých věcech a menší a skromnější ve věcech malých a že by se toho měla držet a věnovat se opravdovým podstatnostem (podle údajů EU v roce 2014 pracovalo v EU 1,9 milionu vyslaných pracovníků, celkově představují tito pracovníci pouze 0,7 % z celkového počtu zaměstnanců v EU; pozn. red.). Jiné členské státy ale tomuto postoji nerozumí. Považují vysílání pracovníků za nesmírně důležité, protože stávající stav zabíjí důvěru (jejich) občanů v sociální dimenzi EU. Poukazují při tom na to, že způsob, jakým se dnes řeší vysílání pracovníků, není férový a nevytváří rovné podmínky pro podnikání. Připomínají také, že pravidla byla nastavena před 20 lety a nyní je potřeba je modernizovat.

Neobává se Komise, že nová pravidla povedou k omezení pracovní mobility?
V první řadě bych chtěla zdůraznit, že jsem pro větší pracovní mobilitu, nikoliv menší. Abychom to ale byli schopni zajistit, potřebujeme právě důvěru a podporu občanů. Bohužel oboje ve spoustě členských států ztrácíme. Vezměte si třeba Německo nebo Rakousko, kde extremistické strany využívají taková témata, jako je vysílání pracovníků, a říkají voličům: „Jen se podívejte, takhle vypadá sociální dumping. To přeci není fér, že nám budou brát práci.“ Na toto musíme reagovat. Po posouzení dopadů a konzultacích se zainteresovanými stranami naší odpovědí bylo, že potřebujeme cílenou legislativní revizi zmiňované směrnice.

Co je tedy podstatou onoho nového principu založeného na tom, že za stejnou práci na stejném místě bude také stejná odměna?
Začnu tím, že i tady došlo k nepochopení tohoto principu, který navrhujeme. V žádném případě to neznamená, že pokud místní pracovník dostává například sto euro, tak že i vysílaný pracovník, který pracuje na stejné pozici jako místní, musí dostat sto euro. To nepožadujeme.

„Nechceme, aby všichni dostávali stejně, ale pro místní i vyslané pracovníky platila stejná pravidla.“

My chceme, aby stejná pravidla, která platí pro odměňování domácích pracovníků, platila také pro pracovníky vyslané z jiných zemí. To je celé! Odvody na sociální zabezpečení se budou platit podle pravidel země, ze které jsou pracovníci vysíláni – podle tamních pravidel a v takové výši, jaká je v těchto zemích platná. Nechceme se do toho míchat, to je nám vzdálené. Stále tam zůstává značný manévrovací prostor a samozřejmě také smluvní svoboda.

Současná legislativa řeší pouze minimální platové ohodnocení v zemi, kde k práci dochází. My ale říkáme, že vedle minimálního platového ohodnocení by měly vysílající firmy platit zaměstnancům také další příplatky, které jsou v dané zemi platné [podle legislativy nebo kolektivních smluv].

Říkáte, že chcete navrátit důvěru občanů v západní Evropě v sociální dimenzi evropského projektu, v České republice ale naopak zaznívá argument, že toto opatření Evropu ještě více rozdělí. Komise se toho neobává?
Ne, z toho nemáme strach. Pokud bychom si mysleli, že to bude důsledek změn, tak bychom s návrhem nepřicházeli. Jsme naopak přesvědčeni, že je potřeba, pokud chceme být féroví. Občané a spravedlnost jsou středobodem celé naší politiky. Myslíme si, že není správné, aby vysílaný pracovník dostával nižší odměnu než místní. Nezapomínejme, že i vysílaný pracovník musí po nějakou dobu žít v daném státě, který má vyšší životní úroveň a vše je tam dražší.

Návrh také povede k větší konkurenceschopnosti našich firem. Podporuji otevřený trh a pokaždé říkám, že jej potřebujeme, protože nás posouvá někam dál a jsme díky tomu konkurenceschopnější i z globálního pohledu. Je proto nemyslitelné, abychom si v Evropě, v jednom z nejbohatších regionů na světě, konkurovali v oblasti mezd. Konkurujme si, ale v oblasti dovedností, nových produktů, produktivitě a tak podobně.

Ptala jsem se dnes partnerů tady v České republice, kde si myslí, že země v tomto dělení na východ a západ Evropy stojí. Pokud se podíváte na stav české ekonomiky, tak čeho se bojíte, ptala jsem se jich. Nebude to dlouho trvat a budete přijímat více vysílaných pracovníků, než jich sami vyšlete.