Josef Středula: Vláda musí mít odpověď na situaci, kdy vyschnou fondy EU

zdroj: Českomoravská konfederace odborových svazů

„Nesmí nastat situace, že třeba rozestavíme dálnici a pak řekneme, že evropské zdroje vyschly a že na to nejsou prostředky,“ říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula v rozhovoru o současném i budoucím nastavení evropských fondů, jejich čerpání a o tom, co v této souvislosti zajímá odbory.

Krátce poté, co jste byl letos na jaře zvolen předsedou ČMKOS, jste říkal, že budete po vládě chtít, aby si konečně ujasnila svůj vztah k EU a směr, jakým se chce vydat. Možná je na hodnocení ještě příliš brzy, ale zaznamenal jste v tomto ohledu nějakou změnu?
Ano, je smutné, že Česká republika ani po deseti letech svého působení v EU netušila, kam vlastně směřuje. Současná vláda se ale řady věcí chopila velmi dobře a její ministři se poměrně rychle zorientovali.

Těší mne dobrá spolupráce mezi Úřadem vlády, ministerstvem zahraničí a z titulu mé působnosti také ministerstvem průmyslu a obchodu. V řadě oblastí se dříve nespolupracovalo, třeba v energetické politice či automobilovém průmyslu. Jak nový státní tajemník, tak celá řada rezortů začala velmi dobře využívat tripartitních struktur, zejména pak pracovní tým pro EU. Začínám mít proto dojem, že se věci konečně daly do pohybu. Samozřejmě to doprovází i různé porodní bolesti.

V čem konkrétně spočívá tato změna?
Dříve jsme EU vnímali pasivně, nyní dáváme najevo, že bychom rádi patřili mezi aktivní hráče. Česká politika vůči EU se v poslední době vyznačuje proaktivním přístupem, čili snahou o to nebýt na chvostu a být v hlavním proudu. Vidět je to třeba na případu transatlantické dohody EU a USA. Snaha být aktivní se ukázala i po volbách do Evropského parlamentu, kdy vláda dala najevo, že chce spolupracovat i s našimi europoslanci.

Kromě lepších meziinstitucionálních vztahů bych za zatěžkávací zkoušku rovněž považoval i diskuse o příštím eurokomisaři. Volba nakonec nedopadla špatně, nicméně podotýkám, že to stále není uzavřený příběh. Netroufám si, a ani zatím nechci, hodnotit snad budoucí eurokomisařku, ale věřím, že v koalici je ochota k budoucí spolupráci.

Jste viceprezidentem Evropské odborové konfederace, zaznamenal jste změnu postojů České republiky i z této pozice?
Evropské odbory jsou sociálním partnerem Evropské komise a postoje České republiky budeme chtít pochopitelně posuzovat. Česká republika dává sociálním partnerům silně najevo, že chce konzultovat, což mě nesmírně těší.

Česká republika si tedy pomalu ale jistě začíná hledat své místo v Evropě. Kam bychom se měli ubírat podle Vás?
V první řadě bychom se měli zbavit euroskepticismu. Místo toho, abychom své členství v EU vnímali pozitivně, tak soutěžíme o to, kdo přijde s ještě větší kritikou EU. Unie si to jako náš společný projekt nezaslouží. Je to důležité už kvůli udržení míru v Evropě, nynější rusko-ukrajinská krize to jen potvrzuje.

Kritika je ale přece zdravá…
Ano, ale EU si nezaslouží takovou míru kritiky, jakou předvádíme tady v České republice. Média tu fungují tak, že jakmile narazí na cokoliv špatného o EU, tak to okamžitě bezmyšlenkovitě zveřejní. Pozitivní věci se tady nenosí, a proto se o nich nedočteme. To přece není správně.

Svou odpovědnost nesou i politici, kteří společnému projektu dluží objektivitu informací o dění v EU. Ano, měli by kritizovat, ale pak i chválit tam, kde je to třeba a kde si to EU zaslouží.

Říkáte, že se Vám takový přístup nelíbí. Budete s tím něco dělat? Jakou roli v tom budou sehrávat odbory?
My se snažíme dlouhodobě, například za Nečasovy vlády jsme na tripartitě žádali o rozpracování otázky udržitelného průmyslu. Vláda na to neslyšela a sociální dialog, který je důležitý, tu zcela chyběl. Často jsme spíše diskutovali s našimi odborovými partnery v EU, ale vůbec ne na domácí půdě. Nyní se to postupně mění. Nedávno tu byl budoucí francouzský komisař Moscovici a sociální partneři byli přizváni k diskusi. To jsem byl velmi potěšen. Budeme se hlásit o slovo i nadále.

Jak si vysvětlujete nízkou účast ve volbách do Evropského parlamentu?
Na tento problém jsme si zadělali sami. Už jsem to naznačoval, když jsem mluvil o pouze negativních informacích o EU, které dáváme veřejnosti k dispozici. Z politických stran neustále zaznívají hlasy, že EU není dobrá věc, a lidé tak nezískávají celistvý obrázek. Působí to na mě tak, že my samotní EU zpochybňujeme, ale přitom jsme se podepsali k zákládajícím listinám. Diskutujeme o tom, zda přijmeme euro, ale zavázali jsme se k tomu. Pokud politik všude říká, jak je vše špatné, pak se nemůže divit, že lidé k volbám nepřijdou. Oni tomu jednoduše nevěří a navíc ani nevědí proč.

Pamatuji si rok 1990, kdy jsme k EU vzhlíželi a říkali si, že se chceme vrátit do Evropy. Podařilo se nám to. Potom ale došlo ke zvláštním událostem, které mě zarážejí. Ano, cítíme se být součástí EU, ale zároveň se jí snažíme bořit.

Změna k nepoznání

To trochu souvisí i s unijní kohezní politikou. Evropské fondy mají zejména v poslední době mezi obyvateli pošramocenou pověst, a to i přesto, že přínosy, které z nich má Česká republika, jsou nezpochybnitelné. Jak jejich význam v takovéto situaci obhajovat?
Je to opět způsobeno tím, že tu dominují zprávy o tom, že někdo něco ukradl. To ale přece není chyba evropských fondů. To je chyba lidí a systému, že něco takového dovolil. Evropské fondy tu přispěly k něčemu neuvěřitelnému a během deseti let změnily Českou republiku k nepoznání. Ano, můžete namítnout, že do rozpočtu EU také přispíváme, ale uvědomme si, že jsme v té rodině chtěli být.

„Pokud politik říká, jak je vše špatné, nemůže se divit, že lidé k volbám nepřijdou.“

Evropské fondy tedy považuji za jednoznačný profit. To, že ho neumíme vždycky využít v náš prospěch, je věc jiná. Nejsme ale jediní, nepovede se to každému. I jiné země mají problémy. To, že se tu něco nepodaří, nesmí však znamenat, že budu zpochybňovat celou strukturu poskytování prostředků prostřednictvím operačních programů. Jsem přesvědčen o tom, že jsme tu postavili velmi ambiciózní projekt.

Jako odborář pak nesmím zapomenout zmínit, že velkým přínosem evropských prostředků je to, že vytvořily obrovskou síť lidí, kteří se naučili pracovat s projekty. To není zanedbatelná věc, kterou by šlo vyčíslit penězi. 

Co hledat za tím, že se České republice nedaří tohoto benefitu plně využívat?
V první řadě bych poukázal na nešťastné nastavení systému. Nejde jen o obrovský počet operačních programů, ale hlavně o to, že každý z nich je systémově postaven úplně jinak. Mám na mysli kontrolní mechanismy nebo zbytečnou administrativu, která tam vůbec nemusela být. V neposlední řadě se nám pak nevyplatila absolutní samostatnost jednotlivých operačních programů, která se projevila nyní ve finále. Operační programy nebyly ochotny přesunout prostředky tam, kde by byla vyšší absorpční kapacita.

Přispělo k tomu i chování vlády, která se tomu nevěnovala tak, jak by měla a mohla. Některá rozhodnutí pro rok 2014 se přijímala teprve v roce 2012 nebo v roce 2011. To je pozdě.

Poukazovali jste na to?
Náležitě jsme to kritizovali na tripartitě, zejména počet operačních programů a plno věcí, které jsou s tím spojené. Otázka nastává, jestli jsme se z toho dostatečně poučili pro budoucnost.

Co máte konkrétně na myslí? Nižší počet operačních programů?
Ano, a také sjednocené prostředí. A nejen to. Vláda musí mít také na paměti, že kofinancování je naprostou prioritou. Nesmí se stát, že vám ministerstvo financí něco neproplatí. Musím pochválit tým náměstka ministryně pro místní rozvoj Brauna, který odvedl velký kus práce. Dohoda o partnerství, kterou nám nedávno schválila Evropská komise, je ambiciózním dokumentem. Nyní bude důležité, jak se bude dodržovat, a nesmí to dopadnout tak, že si operační programy určí své cíle a potom už nebudou sledovat soulad s dohodou.

V současném období to tak úplně nefunguje. My jsme vždy říkali, že nestačí informace o počtu předložených projektů a množství vyčerpaných peněz, měla by nás spíše zajímat efektivita poskytnutí prostředků a jejich dopad na regionální rozvoj a firmy.

Myslet na budoucnost

Jak hodnotíte zaměření evropských fondů pro období 2014+?
Strategické nastavení je v pořádku, je dobře, že se zúžily oblasti, do kterých mohou jít investice. Z čeho ale mám určité obavy, je podpora ze strany státu a jeho rozpočtu. To mi tam zatím chybí a považuji to za problém. Uvedu příklad. V končícím období jsme podpořili obrovskou infrastrukturu pro vědecké kapacity a nyní se musíme postarat o to, abychom zabezpečili jejich udržitelnost, k níž jsme se mimochodem zavázali i pro budoucí období. Tato ambice nesmí skončit tím, že vědecká centra zamkneme a ony zarostou trávou a stromy.

Obávám se také trochu té nejbližší budoucnosti. Bude velmi záležet na tom, kdo v čele ministerstva nahradí odcházející ministryni Jourovou a zda se nějak promění tým, který tam nyní funguje. Bude velmi zajímavé sledovat, zda nové vedení zvládne plnit svou roli koordinátora.

Co dalšího považujete za důležité pro období 2014–2020?
Jak už jsem říkal, Dohoda o partnerství je dobře připravený dokument. Nyní bude záležet, jak to poběží v praxi, jak budou dodržována pravidla, jak se bude dařit spolupráci mezi jednotlivými úřady a také jak bude postavena administrativa spojená s čerpáním prostředků. Moc bych si přál, aby v období po roce 2014 nebyli žadatelé o dotace příliš zatěžování administrativou, protože by je to mohlo odrazovat, a také aby se omezily praktiky známé ze současného období. Tím mám na mysli žaloby u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, které vesele podávali ti, kterým se nepodařilo vysoutěžit nějakou zakázku. Zablokovali tak celý proces úspěšného čerpání. S tím souvisí i zákon o zadávání veřejných zakázek.

„Média tu fungují tak, že jakmile narazí na cokoliv špatného o EU, tak to okamžitě bezmyšlenkovitě zveřejní.“

Ministerstvo pro místní rozvoj avizovalo, že první výzvy k žádostem o projekty poběží na začátku nového roku. Myslíte, že je to reálné?
Moc bych si přál, aby tomu tak bylo. I tak je to ale zpoždění a v čerpání se to projeví. Osobně jsem proto žádal pana premiéra, aby zkusil vyjednat možnost, abychom si alokaci z půldruhého roku nečerpání rovnoměrně rozdělili do dalších let. Zlepší se nám tím šance na plynulé čerpání. V opačném případě se nám v jednom roce spojí dva časové úseky a budeme muset vyčerpat větší balík peněz. Znervózňuje mě to, protože zkušenost je taková, že když se nashromáždí více časových úseků do jednoho, tak nastane problém s absorpční schopností.

S tím souvisí i to, že nesmíme usnout také z toho důvodu, že je třeba se začít připravovat na období po roce 2020. Během příprav na období 2014-2020 jsme zdůrazňovali, že část peněz v OP Technická pomoc by se mělo věnovat tomu, jak zabezpečíme život České republiky bez evropských fondů. Nesmí nastat situace, že třeba rozestavíme dálnici a pak řekneme, že evropské zdroje vyschly a že na to nejsou prostředky. Toho se skutečně obávám ještě více, než že bychom nebyli schopni zvládnout řízení operačních programů. Budoucí vlády, které se vystřídají u moci, musí odpovědět na otázky, zda budeme schopni zvládnout takto těžký úkol a zda zajistíme, aby ve státním rozpočtu byl dostatek prostředků na spolufinancování. Nemělo by se stát, že po skončení tohoto období se zaměstnavatelé začnou stěhovat někam, kde tyto zdroje zatím nevyschnou.

Autor: Lucie Bednárová