Itálie riskuje odklon od EU, varuje před volbami kandidát

italské volby

Alberto Alemanno

V březnových italských všeobecných volbách půjde o hodně. Země riskuje odvrácení od základních evropských hodnot, jako jsou zásady právního státu, říká kandidát do italského senátu Alberto Alemanno v rozhovoru pro EURACTIV.com. Příklad Velké Británie podle něj ukazuje, že s debatou o EU je potřeba začít co nejdřív.

Alberto Alemanno je akademik a evropský aktivista. Je zakladatelem občanského startupu „The Good Lobby“, jehož cílem je podporovat novou generaci evropských občanů. Alemanno je v současnosti hlavním kandidátem do celoevropského obvodu italského senátu za středovou koalici zvanou Více Evropy (také +Europa či Più Europa), vytvořenou bývalou eurokomisařkou Emmou Boninovou.

Proč jste se rozhodl kandidovat v italských volbách?

Především jsem cítil, že to je nutné. Blížící se italské volby odhalují rychlou a hlubokou erozi politického, ekonomického a společenského systému, který proměnil Itálii v jednu z nejúspěšnějších západních zemí za posledních 40 let. Dnes je to, co zastávám – rovné příležitosti, pluralismus a vědecký přístup jako prostředek společenského pokroku – v mé vlastní zemi ohroženo.

Studuji a popularizuji význam těchto hodnot v rámci integrované Evropy již více než 20 let. Jen sedět a přihlížet už pro mě nepřichází v úvahu. Pokud se více Italů nezapojí do politiky, riskujeme, že se staneme další evropskou zemí, která se odchýlí od základních evropských hodnot, jako jsou zásady právního státu. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že pravděpodobnost je vysoká.

Stejně jako miliony evropských občanů, i já považuji za svůj domov Evropu jako celek a jsem připraven ji bránit. Začnu s tím ve své mateřské zemi.

Rozhodl jste se kandidovat na společné kandidátce Více Evropy s Emmou Boninovou. V současnosti je ale italské veřejné mínění v pohledu na Evropu spíše rozdělené. Jak byste chtěl přesvědčit voliče o přidané hodnotě Evropské unie?

Během posledních 20 let italští politici používali Evropu jako obětního beránka pro vše, co se v zemi nedařilo. To platí jak pro pravici reprezentovanou například Silviem Berlusconim, tak pro levici ztělesněnou (bývalým premiérem) Matteem Renzim. Není proto divu, že dnes Italové Evropské unii nevěří, nemluvě o jejich chybějícím povědomí o významu EU pro jejich každodenní život.

Právě Itálie ale nesmírně těží z účasti na evropském projektu. Hnutí, jehož název zní „Více Evropy“, působí nejen jako připomínka této skutečnosti. Pokoušíme se také uvést evropské záležitosti na pravou míru v zemi, která se zdá být obzvláště špatně informovaná.

EU je více než soubor institucí. Znásobuje příležitosti. Nemáte jednu šanci na koupi domu, nalezení práce nebo seznámení se s partnerem. Je jich 27. To je Evropa, za kterou bojujeme a kterou chceme zlepšit.

Evropa je více než pouhý soubor institucí. Znásobuje příležitosti. Nemáte jednu šanci na koupi domu, nalezení práce nebo seznámení se s partnerem. Je jich 27. To je Evropa, za kterou bojujeme a kterou chceme zlepšit.

Již 20 let sjednocenou Evropu studuji a na vlastní kůži prožívám. Stejně jako 3 % evropské populace totiž žiji v jiné než v mé mateřské zemi, a cítím se proto být součástí jakéhosi ohroženého druhu. Nicméně další miliony obyvatel EU – asi polovina unijních občanů – přicházejí do styku s jinou členskou zemí, protože cestují nebo tam mají rodinu.

Kampaň poněkud zhořkla po událostech, kdy došlo ke střelbě na migranty. Bude možné v situaci, kdy se všichni navzájem obviňují, zaručit konstruktivní přístup kampaně?

Toto je vůbec první italská volební kampaň, v jejímž středu je EU. Vzhledem ke svému polarizujícímu účinku už Evropa není tabu, ale naopak klíčový definiční znak každé politické síly.

Přestože tématu jen málo lidí rozumí, považuji probíhající debatu za dobrou příležitost. Z brexitu jsme si odnesli, že čím dříve takovou debatu budeme vést, tím lépe. Není již možné, aby několik jednotlivců přesvědčovalo široké masy o nutnosti sjednocené Evropy.

Přestože EU jen málo lidí rozumí, považuji probíhající debatu za dobrou příležitost. Z brexitu jsme si odnesli, že čím dříve takovou debatu budeme vést, tím lépe.

Aby Evropa přežila, měl by se z ní stát sdílený projekt, pro který se po zralé úvaze rozhodneme jako celá společnost. Francouzi v roce 2017 stáli před takovým rozhodnutím a zvolili si otevřenou společnost, kdežto uzavřenou zavrhli. Uvidíme, jakou budoucnost si vyberou Italové.

Italský Macron? Mohl to být Renzi, ale promeškal šanci

Emma Boninová se rozhodla vytvořit koalici s cílem porazit Demokratickou stranu (sociálnědemokratická strana pod vedením Renziho). Nehraje to do karet Silviu Berlusconimu?

+Europa je mladé politické hnutí, které se zrodilo ze zástupců různých politických rodin. Jmenujme například Italské radikály, přední občanskoprávní hnutí, nebo prakticky zaniklou Občanskou volbu Maria Montiho. +Europa jako taková spíše doplňuje než rozkládá levý střed, ke kterému patří jakožto potenciální koaliční partner.

Naše hnutí vzniklo v reakci na neurčitý vztah, který má většina italských politických stran k EU. Vidím Více Evropy jako potřebný čerstvý vítr v italském politickém spektru, který se snad prosadí vedle současné politické reprezentace. Samozřejmě ale zatím nemůžeme vědět, jakou váhu bude hnutí mít v budoucím koaličním nebo stínovém kabinetu.

Podle aktuálních průzkumů veřejného mínění by měl získat těsnou většinu pravý střed. Vyhlídka na nutnost znovu jednat s Berlusconim je pro evropské politiky silně znepokojující, obzvláště když se francouzský prezident Macron a německá kancléřka Merkelová snaží o restart EU a další integraci. Co by Berlusconiho výhra pro budoucí integraci znamenala?

Několik dní před volbami je vysoká šance, že budeme mít vládu vedenou stranou, která odmítá establishment nebo přímo Evropskou unii. Reálnou možností je nejen středopravá vláda dominovaná Ligou (severu) a ze zákulisí řízená Berlusconim, ale také vláda Hnutí pěti hvězd s podporou Ligy. V porovnání s tím by velkou koalici pravého a levého středu evropští lídři uvítali s úlevou.

Přečtěte si: Italská Liga nechce platit do unijního rozpočtu. Před volbami mluví o italexitu >>>>

Hlubší integrace eurozóny by pravděpodobně vyžadovala strukturální reformy zaměřené na modernizaci italské ekonomiky a fiskální disciplínu. Berlusconi by na to ale zřejmě odmítl přistoupit. Zvětšila by se v tom případě propast mezi Itálií a EU? Jaké by byly následky?

Kéž bychom mohli vést takovou debatu během italských voleb. Naneštěstí není žádná politická strana s výjimkou Více Evropy připravena se vážně zabývat modernizací italské ekonomiky.

Náš návrh zahrnuje omezení veřejných výdajů s cílem snížit italský veřejný dluh, který dosahuje 2,2 bilionu eur.

Náš návrh zahrnuje omezení veřejných výdajů s cílem snížit italský veřejný dluh, který dosahuje 2,2 bilionu eur. To se ukazuje jako jediný zodpovědný přístup, který nenechá budoucí generace doplácet na výstřednosti té předchozí. Protože ale kandidáti zuřivě odsuzují úsporná opatření, je tento návrh tabu. Nechápou, že snížení veřejného dluhu se automaticky nerovná omezení výdajů na veřejnou sociální péči.

Nemohl by se objevit nějaký italský Macron? Mohl by jím být Carlo Calenda, stávající ministr pro hospodářský rozvoj?

Uspět s úplně novým politickým hnutím je v italské politice velmi složité – složitější než v ostatních evropských zemích. Ve prospěch Macrona, kterému se podařilo během necelého roku získat moc, hrály výjimečné podmínky, které si těžko lze představit jinde. Člověk jako Renzi mohl stát v čele reformy. Ten ale promarnil jedinečnou příležitost ji provést. Za těchto okolností lze proniknout do politického systému jen skrze úřadující politické strany.

Krátké vzrušení z primárek již pominulo a ukázalo se, že jsou to jak pravicoví, tak levicoví lídři, kdo ve skutečnosti vybírá kandidáty. Přišel čas povznést italskou politiku tím, že do ní vneseme nový jazyk, tváře a kulturu. Naším posláním je její demokratická obnova, obzvláště v evropském prostoru, kde chceme zastupovat Italy žijící po celém kontinentu.

 Doufáme, že rok 2019 bude rokem prvních opravdu nadnárodních stran.

Kandidujete v celoevropském volebním obvodu, který reprezentuje Italy žijící ve zbytku Evropy. Jak to v takovém obvodu vypadá?

V ostatních evropských zemích žijí roztroušeny asi 3 miliony Italů, což je skoro o půl milionu více než v době předchozích voleb. Statisíce více či méně kvalifikovaných lidí Itálii opouštějí a hledají si práci jinde v Evropě. Tito občané k volbám většinou nechodí.

Kromě nich chceme zastupovat a komunikovat i s druhou a třetí generací Italů, kteří žijí převážně v Belgii, Německu a Švýcarsku. Tyto komunity a jejich hlasy ovlivňuje hrstka tamních lídrů, kteří favorizují zavedené italské strany proti nováčkům, jako jsme my.

Těmto italským komunitám nenabízíme jen zjednodušení vztahu s jejich mateřskou zemí skrze lepší konzulární služby. Hodláme reprezentovat mobilní evropské občany, kteří se necítí být dostatečně politicky zastoupeni.

Paradoxně jsou tito skutečně „celoevropští“ občané často nejméně zastoupeni jak v cizí zemi, kde nemohou volit v celostátních volbách, tak v Evropském parlamentu, který slouží k reprezentaci národních zájmů místo těch nadnárodních. To se musí změnit a doufáme, že rok 2019 bude rokem prvních opravdu nadnárodních stran.

Anglickou verzi rozhovoru přeložila Kateřina Porembská.