Historik Stehlík: Význam humanitních věd se nedá vtěsnat do hospodářských měřítek

Michal Stehlík; zdroj: Národní muzeum ČR

„Svět se nalézá v sociálních, náboženských a národnostních problémech a nejsem si jist, zda nám s tím pomůže produkce nanovláken. Mnohem více nám pomohou humanitní vědy a znalost odlišností kultur,“ říká náměstek ředitele Národního muzea a bývalý děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík.

Evropská komise se chystá přesunout 2,7 miliardy eur z programu Horizont 2020 na podporu svého investičního plánu. Jak vnímáte tento záměr?
Obecně je pojem „investovat do vědy“ samozřejmě správný, ale konkrétní přesun do investičního plánu do jisté míry zužuje možnost investovat do „měkké vědy“. Věda a výzkum se tím stále více svazují do využití a použití v rámci hospodářského růstu. To musí být samozřejmě důležitá vlastnost vědy, ale měla by to být jedna z vlastností, nikoliv podstata. Z výzkumu se tak stává jen investiční využitelnost, nikoliv posouvání hranic poznání ve všech směrech.

Z výzkumu se stává investiční záležitost, nikoliv posouvání hranic poznání.

Myslíte, že investoři budou mít chuť podporovat výzkum v humanitních vědách?
Právě o tom hovořím a vyjadřují tímto svoji skepsi. Nedovedu si dost dobře představit, že by se investor rozhodl použít své prostředky s vidinou jejich dalšího rozvoje do zkoumání vlivu Shakespeara na skandinávskou literaturu, například. Investice, tak jak je v tomto případě vnímána, je něco, co se i ekonomicky navrací. Nejsem si jist, zda chápání investice je také o návratnosti společenské, kulturní. Humanitní a sociální vědy přitom přispívají a rozvíjejí právě takové věci, jako je charakter společnosti nebo porozumění. Jejich role je v kultivaci společnosti. Nemůžeme po nich chtít ekonomickou návratnost. Jejich návratnost je v bezprostředním ovlivňování kvality společnosti, a to nenasoukáte do žádného ekonomicko-technokratického parametru. 

Mohou humanitní vědy vytvářet nějaký produkt, který by byl obchodovatelný a přispíval k hospodářskému růstu tak, jak to mají v představách EU naplňovat aplikované vědy?
Ani by neměl. Humanitní obory či kultura se začaly v minulých desetiletích nebezpečně přibližovat slovníku exaktních věd a aplikovaného výzkumu, kdy se hovoří například o kreativních průmyslech. Jako bychom rezignovali na smysl našich věd, na smysl kultury a snažili se přesvědčit pragmatické politiky a úředníky, že jsme také „průmysl“. Jenže my žádný obchodovatelný produkt nevytváříme a nejsme průmysl. Jsme těžko kvantifikovatelná kvalita, která však určuje charakter mezilidských vztahů, máme pomáhat v nalézání identity, v poznávání a chápání odlišností. Když se svět aktuálně nalézá v sociálních, náboženských a národnostních problémech, nejsem si jist, zda nám pomůže produkce nanovláken. Mnohem více nám pomohou humanitní vědy a znalost odlišností kultur. To se však stane pouze v případě, když zde bude v politické reprezentaci někdo, kdo dokáže naslouchat. Důležité není jen to, zda o odlišnostech a problémech víme, důležité je, zda si to dokáží uvědomit ti, kdo mohou rozhodovat.

Jaký je poměr financí, které Národní muzeum získává ve formě grantů z domácích a ze zahraničních zdrojů?

Národní muzeum je na jedné straně hodně zakotveno v domácím prostředí České republiky, na straně druhé významně využívá operačních programů EU. Získává více než dvacet milionů korun z takzvané institucionální podpory vědy v ČR přes ocenění za své vědecké výsledky, dále pak z grantových projektů grantové agentury ČR pět milionů a z evropského programu NAKI ministerstva kultury ČR čtrnáct milionů. Čistě ze zahraničních programů má muzeum pouze jeden milion korun přímo z projektů EU a dále pak přes 8 milionů z operačních programů EU administrovaných ministerstvem školství České republiky. Celkově jde tedy o 25 milionů čistě z českých zdrojů a dále 23 milionů díky přímým či nepřímým projektům EU. Téměř tedy jedna ku jedné a celkově se podpora blíží padesáti milionům korun.

Dá se však konstatovat, že pro oblast kulturního dědictví nebyly doposud takové podmínky financování vědy, a to ani mezinárodně, jaké by si zasloužilo. Právě v budoucím období předpokládáme především nárůst možností zapojit se i do větších mezinárodních projektů. Zde má Národní muzeum výhodu také v tom, že má poměrně rozvinutou vědeckou infrastrukturu v přírodovědecké části muzea a snaží se přirozeně navazovat mezinárodní spolupráci.

Dají se na výstavy v muzeích uplatňovat ekonomická kritéria? Je nějaký výstavní projekt úspěšný, i když nevytváří zisk?  

Čisté uplatňování ekonomických kritérií je z hlediska výstavní politiky prakticky nemožné. Národní muzeum pracuje s asi jedenácti miliony korun na výstavní projekty ročně. V těchto nákladech ale nejsou zahrnuty další náklady – provoz muzea, mzdy odborných i dalších zaměstnanců a podobně. Na vstupném byl v roce 2014 roční příjem asi 12 milionů. Z toho je patrné, že se jedná do jisté míry o vyrovnané hospodaření, ale bez základního započtení mzdových nákladů. Představa, že by kulturní instituce byly celkově soběstačně, je ostatně trochu idealistická. Samozřejmě, velké výstavní projekty dokáží přitáhnout pozornost a být také finančně úspěšné. Národní muzeum však realizuje ročně okolo 25 výstavních projektů.  Je nemožné, aby při šíři záběru byly všechny čistě ekonomicky úspěšné.

Návratnost humanitních věd je v bezprostředním ovlivňování kvality společnosti. To nenasoukáte do žádného ekonomicko-technokratického parametru. 

Jsme zde také od toho, abychom představovali témata určená nikoliv pouze pro širokou veřejnost, ale pro skupiny zájemců o přírodní vědy, numismatiku, dějiny umění, novodobé dějiny, hudbu, mimoevropské kultury, atd. Úspěšnost tak nemusí být pouze v ekonomické rovině, ale v ohlasech, dopadu výstavy, případně otevření diskuse na nějaké zásadní téma. O to vše se musí muzeum snažit i mimo klasické ekonomické parametry. Samozřejmě, že aktuální rozpočtové situaci se musí přizpůsobit přemýšlení o celkovém konceptu výstavní politiky. Je nutné mít vždy nějaký viditelný a návštěvnicky úspěšný titul, který by zvládl přitáhnout návštěvníky i prostředky. Ale vedle toho i širokou paletu menších projektů s menším návštěvnickým potenciálem.

Autor: Jakub Šimkovič, EurActiv.sk