Expertka: Nizozemské referendum o Ukrajině je spíše hlasováním o EU

Anna Kuznická; zdroj: Asociace pro mezinárodní otázky

„Dovedu si představit, že by byla asociační dohoda doplněna například o dodatek potvrzující, že smlouva v žádném případě neznamená přiblížení se členství Ukrajiny v EU, a byla následně ratifikována,“ nastiňuje spolupracovnice Asociace pro mezinárodní otázky Anna Kuznická situaci, která by mohla nastat, pokud by Nizozemci v dnešním referendu odmítli přidružení Ukrajiny k EU. O vztahy s východoevropskou zemí ale vlastně v nizozemském hlasování příliš nejde, dodává.

Proč se vlastně zrovna v Nizozemsku koná referendum o asociační dohodě s Ukrajinou?
Referendum se koná na základě petice, která na podzim loňského roku získala přes 427 000 platných podpisů. Nová legislativa z léta 2015 umožňuje, aby se při získání 300 000 podpisů během šesti týdnů konalo referendum téměř o jakémkoliv nizozemském zákoně. A toto je první případ, kdy je uplatněna.

„Průzkumy od začátku favorizují odmítnutí smlouvy v poměru odpůrců a příznivců přibližně 3:2.“

Takže není běžné, aby se v zemi konala referenda k různým otázkám?
Není, půjde teprve o druhé referendum v moderní historii země. To první se konalo v létě 2005 a Nizozemci v něm tehdy stejně jako Francouzi odmítli takzvanou evropskou ústavní smlouvu. Nizozemské „ne“ bylo tehdy jednoznačné. Proti hlasovalo více jak 60 % voličů při téměř dvoutřetinové účasti. 

Dají se za aktuálním referendem vysledovat konkrétní politické síly?
Snaha vypsat referendum o asociační dohodě nebyla politickou iniciativu. Stojí za ní především GeenStijl, populární satirický webový portál, který je známý svými kritickými články vůči představitelům všech politických proudů. Ten se spojil se dvěma menšími spolky, které se už dříve snažily zorganizovat referendum o nizozemském členství v EU.

V následné kampani proti asociační dohodě se k nim připojily tři politické strany: krajně pravicová Strana pro svobodu vedená Geertem Wildersem, krajně levicová Socialistická strana a spíše okrajová Strana pro zvířata.

Takže v referendu jde spíš o postoj ke členství v Evropě unii než o Ukrajinu.
Původní iniciativa byla jednoznačně protievropská. Organizátoři sami označovali hlasování jako „referendum o EU“. Není pochyb o tom, že asociační dohoda byla zkrátka jen ve špatnou dobu na špatném místě.

Bruselský diktát

Nějaká argumentace vztahující se k oficiálnímu předmětu referenda ale asi musí zaznívat. Jaké jsou tedy postoje k asociační dohodě?
Téma ukrajinské asociační dohody je táborem odpůrců smlouvy využíváno v zásadě dvojím způsobem. Jednak slouží jako symbol toho, jak je legislativa v Bruselu obecně přijímána. Nizozemci mají zkrátka pocit, že by měli mít větší vliv na to, jakými normami se EU řídí, jedná se tedy o v Evropě běžný argument „bruselského diktátu“. Wilders sám uvedl, že každá podobná dohoda znamená pouze „více Evropy“, což není zájmem Nizozemců. Druhým častým argumentem, který můžeme slyšet, je varování před ukrajinským členstvím v EU. Asociační dohoda je interpretována jako předehra k tomuto kroku.

Čím argumentují zastánci přidružení Ukrajiny k EU?
Příznivci smlouvy se zvláště v posledních dnech před referendem soustředili na jedno heslo: „Chceme dát Putinovi to, co chce? Dopřejeme mu takový triumf?“ Zde je ale nutno podotknout, že mainstreamové strany včetně vládní liberálně-sociálnědemokratické koalice, které už asociační dohodu podpořily v Parlamentu, jsou v celé kampani dost pasivní.

Jaký má vlastně Nizozemsko vztah k Rusku? Proměnilo se nějak vnímání Ruska v důsledku sestřelení malajsijského letadla nad východní Ukrajinou?
Částečně ano. Nizozemsko mělo rozhodně jeden z nejbližších vztahů s Moskvou v rámci evropské osmadvacítky, a to především díky čilé obchodní výměně. Nizozemský král Alexander byl vyfotografován na olympijských hrách v Soči v roce 2014, tedy jen pár měsíců po vypuknutí událostí na Majdanu, jak si připíjí s Putinem pivem Heineken. Nicméně nehoda letounu MH17, během které zemřelo skoro 200 Nizozemců, je pro tuto zemi hodně citlivá. Země odsoudila ruské expanzivní chování a jednoznačně se postavila za protiruské sankce, kvůli kterým klesl vzájemný obchod skoro o jednu třetinu.

Na druhou stranu vláda se dlouhodobě staví proti členství Ukrajiny v EU a byla jednou ze zemí, která se zasadila o to, aby nebyla perspektiva členství zmíněna v textu asociační dohody. Sám premiér Rutte se opakovaně vyjádřil, že jakkoliv podporuje asociační dohodu, tak s členstvím Ukrajiny v EU nesouhlasí, protože by si Kyjev měl udržet dobré vztahy jak s Bruselem, tak s Moskvou. A to by v případě ukrajinského členství v EU podle něj nebylo možné.

Voda na mlýn Farageovi

Když se vrátím zpět k referendu – proč zastánci asociační dohody nevystoupili v kampani před referendem aktivněji?
Není to příliš překvapivé. Nizozemsko se nachází necelý rok před volbami a podle průzkumů by měla vládní koalice oproti minulým volbám ztratit až dvě třetiny mandátů. Voliči přitom přebíhají primárně právě k euroskeptickým uskupením. Pro nizozemského premiéra Rutteho tedy není aktivní kampaň pro asociační dohodu zrovna lákavá. Navíc čím bude volební účast nižší, tím bude případně snazší výsledky referenda bagatelizovat.

Může volby vyhrát Wildersova Strana pro svobodu?
Ano, průzkumy jí v současné chvíli přisuzují přes 40 křesel z celkových 150, tedy více než dvojnásobek oproti v pořadí druhým křesťanským demokratům. Dá se navíc předpokládat, že případné odmítnutí smlouvy Wildersovi také nahraje do karet.

Tady se dostáváme k vlivu, jaký vlastně může výsledek referenda mít. Hlasování je nezávazné – co tedy vlastně může ovlivnit?
Tady mluvíme hned o dvou stupních. V první řadě, pokud se voleb zúčastní méně jak 30 % voličů, není nizozemská vláda vůbec povinna se výsledkem zabývat. Pokud toto kvorum přesáhne, stále je referendum konzultativní. Výsledek tedy není právně závazný, ale vláda by měla jeho výsledek „zohlednit“.

„EU už se v podobných situacích ocitla a vždy se jí podařilo nějak vybruslit.“

Většina stran se již vyjádřila, že výsledek referenda bude brát v potaz. Pokud ale budou voliči hlasovat proti přijetí smlouvy, bude to stavět současnou vládu před opravdu těžké rozhodnutí. Jak jsem již zmínila, země se nachází před parlamentními volbami a nikdo z politických lídrů si určitě nepřeje ignorovat výsledky referenda. Na druhou stranu smlouva byla vyjednávána dlouho a za složitých podmínek a její část už je navíc provizorně uplatňovaná. Evropští lídři by nepochybně vyvíjeli velké úsilí, aby celá předešlá snaha nevešla vniveč. Nizozemsko by se navíc nacházelo v nepochybně složitější situaci, než v roce 2005, protože tehdy odmítlo evropskou ústavní smlouvu společně s Francií.

Jak vůbec vypadají průzkumy?
Průzkumy od začátku favorizují odmítnutí smlouvy v poměru odpůrců a příznivců přibližně 3:2. Nicméně vzhledem k předpokládané nízké účasti bude ve finále samozřejmě hodně záležet na tom, který tábor lépe zmobilizuje své příznivce.

Kdyby se Nizozemsko postavilo proti asociační dohodě, co by se s ní pak dělo?
K tomu se zatím žádný unijní představitel nevyjádřil. Aby vešla asociační dohoda v platnost, je potřeba ratifikace všech členských zemí, nizozemské schválení je proto nutné. Nezapomínejme ale, že Evropská unie už se v podobných situacích ocitla a vždy se jí podařilo nějak vybruslit. V případě evropské ústavy přijetím obdobné Lisabonské smlouvy, v případě zamítnutí Lisabonské smlouvy Irskem pak schválením výjimek pro tuto zemi. Dovedu si tedy představit, že by byla asociační dohoda doplněna například o dodatek potvrzující, že smlouva v žádném případě neznamená přiblížení se členství Ukrajiny v EU, a byla následně ratifikována. To jsou ale samozřejmě jen spekulace a hodně záleží na tom, jaká bude účast a jak těsný výsledek.

Jaké dopady by mohl mít takový výsledek referenda na samotnou EU?  
Pokud by došlo k odmítnutí asociační dohody, mělo by to především politické důsledky. Mohl by to být nepochybně impulz i pro nespokojené Brity, které čeká referendum o setrvání v EU na konci června. Není náhodou, že do kampaně odpůrců se osobně zapojil i zřejmě nejznámější britský euroskeptik Nigel Farage.

Adéla Denková