Europoslanec Ježek: Tlak na kvóty zabil českou debatu o migraci v zárodku

Europoslanec ANO Petr Ježek; zdroj: petrjezek.eu

„Naše země byly čtyřicet let uzavřeny před světem. V souvislosti se začínající krizí se objevily snahy diskuzi o migraci prohloubit. Komise ovšem jednala v časové tísni a celou situaci podcenila,“ říká k reakci středoevropské společnosti na migraci europoslanec Petr Ježek (ANO). Co má EU s migrační vlnou dělat? A proč jeho stranický šéf nejel na mezinárodní konferenci, která se zabývala daňovými úniky?

Organizace spojených národů se na červencové konferenci v Addis Abebě zabývala budoucím financováním rozvojové pomoci a problematikou daňových úniků, na kterých rozvojové země každoročně ztrácejí obrovské částky. Tomuto tématu se věnuje i nedávná zpráva Evropského parlamentu, na jejíž přípravě jste se podílel jak stínový zpravodaj v hospodářském a měnovém výboru. Proč se zrovna Evropský parlament zabývá takovým tématem, které patří spíše na mezinárodní scénu?
Pokud má Evropská unie pomáhat rozvojovým zemím – například z důvodu, aby aktuální problém migrace nebyl v budoucnosti tak velký – musí zkoumat nejrůznější cesty, jak lze tuto pomoc poskytovat. Zdá se, že férové odvádění daní firem z rozvinutých zemí, které působí v zemích rozvojových, by mohlo být právě jednou z těchto cest. Zároveň od této otázky nelze oddělit způsob, jak se korporace chovají přímo v EU, protože chování v rozvojovém světě pak může být analogické.  

EU by měla vypracovat černou listinu daňových rájů.

Tento problém se tedy může týkat i České republiky, která sice není rozvojová země, ale otázku daňových úniků také řeší.
Ano, daňové úniky jsou v České republice velký problém. Nejsme země typu Lucemburska, která by udělovala preferenční zacházení některým firmám, a funguje tu spíše organizovaný zločin, takže se pohybujeme v trochu jiné rovině. Vše se ale v konečném důsledku točí kolem snahy zlepšit výběr daní. V tomto smyslu bude ovšem relevantní spíše zpráva europoslaneckého výboru pro daňová rozhodnutí (TAXE), kterou připravuje německý kolega z  ALDE Michael Theurer.

Co doporučují europoslanci ve zprávě týkající se rozvojových zemí, o které jsme mluvili na začátku?
Základní logika je taková, že v ideálním případě by se měl zisk rozdělovat v těch zemích, ve kterých vzniká. Od toho se odvíjí výzva členským státům EU, aby se dohodly na společném konsolidovaném základu daně, který by byl povinný nejprve pro všechny evropské společnosti, a následně pro všechny ostatní s výjimkou malých a středních podniků a mikropodniků. Není to velká novinka, protože tento požadavek se objevil už v předešlé rezoluci Parlamentu.

Mělo by se tedy jednat o určitou daňovou harmonizaci? To je v EU vždycky problematická otázka.
Nejde o daňovou harmonizaci, ale o snahu zmapovat výši příjmů jednotlivých společností. To by mělo být východisko pro lepší zdaňování v těch zemích, kde zisky těchto firem vznikají.

Další návrh je vypracovat černou listinu daňových rájů. Velice podstatná je také výzva k lepší definici daňového ráje, než jakou v současné době používá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Do ní se totiž například nevejdou některá závislá území Spojených států nebo Velké Británie. Členské země jsme navíc vyzvali, aby se svými závislými územími pracovaly na daňové transparentnosti. Pak je tu také výzva Evropské komisi, aby spustila programy technické pomoci rozvojovým zemím. Jejich státní správě by to mělo pomoci v jednání s nadnárodními korporacemi a při vytváření daňových pravidel. 

Zmínil jste OECD, což mi připomnělo jednu z hlavních otázek, které se řešily v Addis Abebě.  Rozvojové země přišly s požadavkem, aby vznikl mezivládní panel v rámci OSN, který by otázku daňových úniků řešil na globální úrovni. Zatím totiž spadá do kompetence OECD, která ovšem reprezentuje jen tři desítky nejrozvinutějších zemí. EU byla mezi těmi, kdo se proti tomuto požadavku postavili. Proč by byl takový problém přenést tuto pravomoc na mezivládní orgán OSN?
Znám stanovisko nevládních organizací a rozvojových zemí, které by si přály zastoupení na stejné úrovni pro všechny státy OSN. Velmi zjednodušeně řečeno však rozvinuté země nechtějí ztratit kontrolu nad tím, jak se budou světová pravidla určovat. Jsou to ostatně především ony, kdo zisk a bohatství vytváří, a tak chtějí mít také právo o těchto pravidlech rozhodovat. Rozvojové země navíc do jednání v rámci OECD do určité míry zapojeny jsou. Zároveň si myslím, že i v současném nastavení se projevuje snaha posunout svět ke spravedlivějšímu rozdělování zisku. Platí navíc obecný argument, že OECD se může na nějakém řešení shodnout snadněji než OSN.

Jednoduše řečeno – čím míň zemí o tom jedná, tím je jednání efektivnější.
Je to jeden z argumentů, které byly použity ve prospěch řešení v rámci OECD. Lze to těžko posoudit, protože OSN v této otázce dosud nerozhodovala, takže neexistuje reálné srovnání. Přinejmenším se ale zdá, že vhodnou cestou je posilování statusu rozvojových zemí v rámci jednání OECD.

Česko není mezi lídry rozvojové pomoci

Ještě před konferencí se v Česku ozvala kritika na adresu Vašeho stranického předsedy Andreje Babiše, který se profiluje jako odborník na daně a daňové úniky, že se do Addis Abeby nevydal. Česko tam nemělo žádného zástupce na nejvyšší úrovni. Je to podle Vás správné?
Obecně lze říci, že na podobných konferencích jsou důležité otázky předjednány a nefunguje to tak, že by představitel některého státu na konferenci přijel a udělal díru do světa. Stanoviska evropských zemí jsou navíc předjednána v institucích Unie. Konference samotná je pak spíše vyvrcholením určitého procesu. Druhá věc je, že problémy s daňovými úniky mají v Česku odlišný charakter než v rozvojových zemích. Česká republika není na mezinárodní scéně lídrem v této oblasti, i vzhledem k tomu, jak vysoké částky směřujeme na rozvojovou pomoc s ohledem na naše omezené možnosti.

Takže podle Vás stačí, když je na takové konferenci Česko zastoupeno náměstkem ministra zahraničí? (Českou republiku v Addis Abebě zastupoval náměstek ministra zahraničí Martin Tlapa – pozn. red.)
Nerad bych podceňoval význam této konference, není ale podle mě problém, že tam Česko nebylo zastoupeno na vyšší úrovni.  Pan náměstek Tlapa se této problematice dlouhodobě věnuje a věřím, že pokud by byly české zájmy na konferenci nějak ohroženy, dovedl by je ochránit. Dovedu si na druhou stranu představit, že pokud by někdo spočítal cenu letenky a výdaje české delegace na podobné akci, mohl by nakonec vládu naopak kritizovat za účast.

Neúčast v Addis? Někdo by naopak mohl vládu kritizovat za cenu letenek.

Kritika se ozvala ještě z jednoho důvodu. V současné migrační krizi se Česko kloní k tomu, aby se EU snažila řešit její příčiny přímo v konfliktních oblastech Blízkého východu a Afriky. To se pojí právě i s rozvojovou pomocí. Pokud má vláda takový postoj, proč nepřikládá podobným mezinárodním konferencím větší význam?  Může být rozvojová pomoc řešením proti migračním vlnám? Nebo pomůže jen částečně, například tak, že eliminuje pouze ekonomickou migraci?
Je pravda, že rozvojová pomoc má přímější vztah k ekonomické migraci. Na druhé straně, příčinu ozbrojených konfliktů v rozvojových zemích můžeme vidět i v chudobě. Zvýšení bohatství a ekonomické vyspělosti rozvíjejících se zemí tak může v konečném důsledku snižovat i migrační tlaky. Výsledky kroků, které budou v této oblasti nastartovány, se ovšem začnou projevovat až za několik let. Pokud se rozbíhají snahy o spravedlivější výběr daní ve třetím světě, neznamená to, že se pozitivní výsledky projeví okamžitě.

Pomoc uprchlíkům nesmí zničit Evropu

Vy jste se migrací v Evropském parlamentu také podrobněji zabýval. Pokud jsem správně pochopila hlavní poznatky, které jste formuloval, tvrdíte, že by se měly mimo jiné upravit mezinárodní úmluvy, podle kterých se řídí například azylová politika. Proč?
Pokud bychom přezkoumali mezinárodní úmluvy a související právní předpisy, pravděpodobně bychom k tomuto závěru došli. Současná migrační krize je skutečně bezprecedentní a vysoký standard zajištěný úmluvami lze zajistit v počtech, které jsou řádově nižší, než vidíme v aktuální vlně. V současné situaci mohou i ekonomičtí migranti využívat výhod žadatele o azyl, dokud se neprokáže, že nárok na mezinárodní ochranu nemají.

Ačkoliv všechny analogie kulhají, vidím zde určitou podobnost s trhem práce. Pokud máme na trhu práce vysoké standardy, mají zaměstnavatelé problém nabírat lidi. Pokud by je totiž měli následně propouštět, když se firma dostane do nesnází, bude to pro ně obrovská finanční zátěž. Jedním z řešení může být částečná zaměstnanost a podobná opatření, která zajistí, že v době krize nepřijdou o práci všichni. Podobně by se v otázce migrace mělo hledat takové řešení, aby skuteční uprchlíci v humanitárním slova smyslu našli útočiště, ale zároveň to nezničilo země, kde útočiště hledají.

Naplňovat všechny mezinárodní předpisy je v současné migrační krizi nemožné.

Znamená to, že by se například upravila doba, na kterou se azyl uděluje?
Ano. Je to samozřejmě otázka pro experty. Ale pokud by existovala mezinárodní politická vůle ke zpružnění tohoto systému, pak by to byla možná cesta. Jinak se totiž může stát, že se celý systém zhroutí. Kdyby se totiž měly naplňovat všechny stávající právní předpisy, v některých zemích by se to časem mohlo ukázat jako zcela nemožné.

V souvislosti s migrační krizí se v Evropě hodně mluvilo o kvótách, i když Komise připravila celou strategii, která počítá i s dalšími opatřeními. Jak se na snahy EU díváte? Máte pocit, že se celá debata ubírá správným směrem?
Obávám se, že se správným směrem neubírá. Evropská komise vyšla vstříc těm zemím, které jsou v současné migrační krizi v první linii. Podcenila ovšem situaci zemí Visegrádské skupiny nebo baltských zemí, které nemají s přistěhovalci ze Středomoří a Afriky historické zkušenosti. Naše země byly svým způsobem čtyřicet let uzavřeny před světem. V souvislosti se začínající krizí se objevily některé snahy otevřít je více světu a diskuzi o migraci prohloubit. Komise ovšem jednala v časové tísni a celou situaci podcenila. Počínající debatu tak v těchto zemích v podstatě zabila už v zárodku. Reakce většiny obyvatel jsou teď velmi negativní a bude velmi nesnadné dostat debatu do věcné roviny.  

S kvótami Komise střelila od boku

Jsou samotné kvóty dobrý nápad, když odhlédneme od těchto souvislostí?
Během cesty naší politické frakce na Maltu jsme měli možnost hovořit s relevantními organizacemi a osobami, které se migrací zabývají. Malta byla v minulých letech také jednou ze zemí první linie. Organizace, které se migrací a azylovou politikou zabývají, byly návrhem kvót velmi rozhořčeny. Odvolávaly se přitom na pilotní projekty, které ukázaly, že uprchlíci mají vlastní představu, kam by chtěli jít. Vybírají si země, ve kterých již existuje komunita lidí stejné národnosti nebo tam mají rodinu. Žádná snaha odklonit je do jiné země se nesetkala s úspěchem.  Pokud lze slyšet takové hlasy od lidí, kteří se o osud uprchlíků zajímají a mají s migrací zkušenosti, je pravděpodobné, že Komise vystřelila od boku.

Jaký je Váš vlastní pohled na kvóty?
Negativní. A překvapila mě právě i míra negativní reakce u zmíněných nevládních organizací na řešení, které Komise navrhla. I proto jsme s kolegy europoslanci za ANO položili už na začátku jednání o kvótách dotaz, s kým Komise tento mechanismus odborně konzultovala. Zatím jsme odpověď nedostali.

Zároveň se mi při pohledu na celkovou situaci zdá, že EU se v migrační krizi dostává do defenzivy. Tato migrační vlna nevznikla jako evropský problém, ale Evropa je svým způsobem „bita“ za to, že je hospodářsky i po jiných stránkách úspěšnější než jiné kontinenty. Ve skutečnosti se však jedná o problém, který by neměla řešit EU. Hlavní těžiště by mělo spočívat na fungující OSN.

Migrační krizi musí vyřešit OSN.

Zároveň má samotná EU zájem na tom, aby se migrační krize vyřešila. Už jen proto, že se vše odehrává kousek za jejími hranicemi.
EU ovšem nemá v rámci mezinárodní práva mnoho možností, jak vyřešit samotnou příčinu krize. Umožnit zastavení konfliktu v nějaké zemi v Africe nebo na Blízkém východě může v podstatě jen Rada bezpečnosti OSN. I z jiných hledisek bude mít význam jen tlak mezinárodního společenství. Z Eritreje například utíkají mladí muži proto, že tam funguje povinná vojenská služba, ve které se s nimi zachází velmi krutě. Pokud by panoval účinný tlak mezinárodního společenství zaštítěný OSN, mohl by tento problém zmizet. A tak bychom mohli jít zemi po zemi. Systematická snaha OSN uchopit tyto problémy ovšem chybí.

Při jednání členských zemí EU se ukázalo, že si mezi sebou zatím nedokázaly rozdělit oněch 40 tisíc uprchlíků, na které se původně měly vztahovat kvóty. Myslíte si, že se Komise bude v této situaci snažit otázku povinných kvót ještě oživit?
Chtěl bych si myslet, že se Evropská komise se poučila a touto cestou již nepůjde. Problém ovšem spočívá jinde. Hovoříme tu o 40 tisících lidí. Podle dostupných studií ale stejné číslo lidí ve světě opouští své domovy každý den. Nemůže se proto jednat o konečný počet a zdá se mi, že se jedná spíše o vyrážení klínu klínem. Rozjela se nám tu debata o 40 tisících, zatímco za branami čekají miliony. Nevím, kam tento přístup může vést.

Adéla Denková