Dita Charanzová: Unie řeší moc věcí najednou. Chápu, že to lidi štve

Dita Charanzová

© archiv DCh

„Rozjeli jsme toho příliš mnoho a někdy pak nejsme schopni rychle vytyčit priority, které by měly mít v EU výsostnou přednost před ostatními tématy. Kolikrát mě pak mrzí, že lidi pálí nějaké akutní věci, a já řeším něco, co má sice nějakou relevanci, ale tolik to nehoří,“ říká europoslankyně ANO Dita Charanzová.

Dita Charanzová (ANO, ALDE) je v Evropském parlamentu místopředsedkyní výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.

Andrej Babiš jednal na konci ledna se šéfem Komise Junckerem. Jedním z hlavních témat byla migrace a samozřejmě také kvóty pro přerozdělování uprchlíků. Babiš varoval, že pokud bude část EU příliš tlačit na zavedení tzv. trvalých kvót, mohlo by to v případě Česka vést k odchodu z EU. Není to trochu extrémní způsob prosazování národních priorit?

Myslím si, že to je reprodukováno hodně zkratkovitě. To sdělení znělo spíše tak, že kvóty na přerozdělování uprchlíků nám dostaly do Poslanecké sněmovny extremistickou stranu, že to na politické scéně rozdmýchalo vášně a že máme usnesení Sněmovny, ve kterém všechny politické strany napříč spektrem kvóty odmítly. Andrej Babiš přijel do Bruselu s tím, že si musíme vzájemně naslouchat a nemůžeme se válcovat. Migrační krize se bohužel v počátcích nezvládla a musíme být k sobě upřímní. Pojďme si z toho ale vzít ponaučení. Není to první krize, která cloumá Evropskou unií, a zatím z toho EU vždycky vyšla posílená. Vzkaz do Bruselu tedy zněl: vnímejte východní a střední Evropu. Zároveň tam Česko jelo s tím, že vyčlenilo 9 milionů eur na pomoc Libyi, hlásíme se ke svěřeneckému fondu pro Afriku a tak dále. Není to zkrátka tak, že bychom se k problému točili zády, nechovali se solidárně.

Není to první krize, která cloumá Evropskou unií, a zatím z toho EU vždycky vyšla posílená.

Česko tedy místo přijímání uprchlíků nabízí jiný druh pomoci. Vidíte ještě jiné oblasti – třeba i v úplně jiných evropských politikách – kde by ČR mohla výměnou za uznání svých požadavků ohledně migrace ustoupit od jiných svých priorit? Má vůbec Česko svým partnerům v ostatních zemích a v Bruselu co nabídnout?

Navázala bych ještě na tu předchozí otázku. Bylo to první bilaterální jednání s předsedou Evropské komise. Bylo proto trochu úsměvné, jaká tu panovala očekávání. Setkali se zkrátka poprvé, ta schůzka dopadla skvěle už jen z toho titulu, že trvala o půl hodiny déle, než se předpokládalo. Bylo to vzájemné oťukávání, kdy si oba vysvětlili svou pozici. Bude se jednat dál. V tuto chvíli je na stole Dublin IV, kam se napíná veškerá pozornost a vymýšlí se nějaké nové modus vivendi, které bude mít podle mého názoru více střípků do mozaiky. Já jen doufám, že naši partneři pochopili, že povinné kvóty jsou něco, přes co nejede vlak.

Infografika: Jak by se měl změnit azylový systém EU? >>>>

Babišovo poselství do Bruselu podle Vás zní, že si musíme více naslouchat. Myslíte si, že na to třeba Evropská komise slyší?

Nemohu se ubránit dojmu, že jsme v posledních dvou až třech letech podcenili jednotu EU a že se až příliš na sílu tlačily některé věci. Ze strany předsedy Komise tady cítím určitou sebereflexi. Ve svém posledním projevu ke stavu Unie v září řekl, že tady není východní a západní Evropa, ale že je tady jedna Evropa a že musí existovat dialog. Jsem ráda, že to tak je a doufám, že nám to otevře cestu dál. Že i v Česku vznikne proevropská vláda a že najdeme nový způsob, jak může Česko v EU fungovat. Cítím, že dveře jsou teď otevřené.

Dveře pro lepší spolupráci jsou otevřené. Juncker si uvědomuje, že v EU musí existovat dialog. Doufám, že v Česku vznikne proevropská vláda.

Může nám v očích evropských partnerů uškodit, že ČR reprezentuje zrovna trestně stíhaný Andrej Babiš? Nebo zkrátka stačí, že má politický mandát?

Silný politický mandát bezesporu má. Kdyby to byl problém, asi se s ním nesejde předseda Evropské komise a nescházeli by se s ním čelní představitelé jednotlivých států. Někteří kolegové europoslanci to vyhrotili v rámci Evropského parlamentu, a tak bylo ve finále fajn, že z úst komisaře pro rozpočet Oettingera zaznělo, že on ctí presumpci neviny. Zaznamenala jsem spíše to, že se řešila naše prezidentská volba. A v návaznosti na to spíše panují očekávání, jak to u nás dopadne s vládou a jaký kurz tato nová vláda nabere. Roli v tom opět hraje vědomí, že u nás posílili extremisté, kteří mluví o czexitu a tak dále.

Konec Schengenu za 5 miliard

České ekonomice prospívá členství v schengenském prostoru. Myslíte si, že by kvůli migrační krizi mohlo dojít k jeho oslabení?

To se už ukázalo. S propuknutím migrační krize přistoupily některé členské země k dočasným kontrolám na hranicích. To mělo velký dopad na vnitřní trh a obchod. Evropský parlament zadal studii, která měla zjistit, jaké dopady by mělo znovuzavedení kontrol na všech hranicích. Ze studie jasně vyplynulo, že nejvíce by ty dopady pocítily země jako Česká republika a Slovensko. Jenom českým firmám by ročně vzrostly náklady o řádově 200 milionů eur, tedy asi 5 miliard korun. Je to logické, protože 80 procent našeho vývozu míří na evropský trh. Proto je priorita jasná: musíme zabezpečit vnější hranice EU, protože to jsou zároveň hranice České republiky. Řecká hranice je v podstatě česká hranice. Migrační krize ukázala řadu mezer a jsem velice kritická k tomu, že řešení trvalo tak dlouho a že se Komise upjala hlavně k otázce relokace prostřednictvím kvót. Mezitím se bohužel rozproudily vášně a emoce a napříč Evropou posílil populismus a extremismus. Ale už se někam hýbeme. Projednávají se návrhy týkající se azylové politiky, byla vytvořena pohraniční a pobřežní stráž. Česko schválilo zmíněný finanční příspěvek na posílení libyjské pohraniční stráže a existují další projekty.

Konec Schengenu? Jenom českým firmám by ročně vzrostly náklady o řádově 200 milionů eur.

Jak do toho podle Vás zapadají relokace uprchlíků?

To je komplexnější otázka. Jedna věc je ochrana vnější hranice, preventivní opatření v zemích původu a zrychlení procedur, kterými musejí procházet migranti přicházející do Evropy. Aby nezůstávali dva roky v nějakých kempech, ale aby bylo během několik týdnů jasné, zda má daný člověk nárok na azyl, nebo ne. Pak musí fungovat návratová politika. Následně přicházíme k tomu, že tu zbude skupina lidí, která bude mít nárok na azyl v EU. Nebude se už jednat o takové davy, jaké jsme viděli v době migrační krize. Ale musí platit základní pravidlo, že každý stát si bude rozhodovat o tom, kdo bude na jeho území žít. Ukázalo se, že relokační mechanismus není cesta a že se kvóty nenaplňují. Mezi státy EU musí existovat solidarita, ale tu nelze vynucovat. A může mít různé podoby. Jsou například potřeba finanční prostředky k posílení vnější hranice a doufám, že ČR bude solidární a bude finančně přispívat těm zemím, které mají s migrací největší problémy. Můžeme také vysílat naše experty.

Jedná o novém víceletém rozpočtu EU. Migrace bude patřit mezi priority. Více >>>>

Mělo by Česko přistoupit třeba na to, že se v evropském rozpočtu více peněz přesune na řešení migrace a méně jich půjde na kohezní politiku – tedy evropské fondy, ze kterých ČR čerpá miliardy korun?

Debata o víceleté finanční perspektivě se rozbíhá. Myslím si, že bychom neměli předem vypalovat nějaká čísla, jako to už udělal předseda Parlamentu Tajani. Podle mě bychom to měli chytit za druhý konec a nejprve si říci, jaké jsou priority EU. Podle toho by se pak měly peníze rozdělit. Mezi hlavní priority určitě bude patřit bezpečnost a otázka řešení migrace. To by mělo být chápáno i v České republice.

V Česku se teď hodně debatuje o výhodách EU a právě členství v Schengenu se zmiňuje jako jedna z nich. Některé argumenty tvrdí, že i po vystoupení z EU bychom v Schengenu zůstali, takže se nemusíme obávat. Myslíte si, že je to možné?

Schengenský prostor nerovná se Evropská unie, stejně jako se Evropská unie nerovná vnitřní trh. Když se ale stát rozhodne, že odejde z EU, jako to udělala Velká Británie, ztrácí tím pádem nárok na všechno, co do té doby měl a musí si to znovu vyjednat. Například u Británie se teď ukazuje, že nebude mít možnost zůstat automaticky součástí vnitřního trhu. A pokud v něm zůstane, zbavuje se možnosti sedět u stolu a rozhodovat o jeho pravidlech. V Česku jsme často kritičtí ke způsobu, jak se nám daří prosazovat naše národní zájmy. Ale u toho stolu sedíme. Ve chvíli, kdy bychom odešli z Unie, bychom skutečně ztratili možnost spolurozhodovat o čemkoliv. Panují u nás představy, že si budeme žít jako Švýcarsko, které má s EU nastaveny nadstandardní vztahy. To je ale úplně jiná historická báze. Při vší úctě, ČR není Švýcarsko, a kdybychom odešli z EU, budeme začínat na nule.

Panují u nás představy, že si budeme žít jako Švýcarsko, které má s EU nastaveny nadstandardní vztahy. To je ale úplně jiná historická báze. Při vší úctě, ČR není Švýcarsko, a kdybychom odešli z EU, budeme začínat na nule.

Česko a odchod Británie

To je také jedna z věcí, kterými operují někteří odpůrci EU. Tvrdí, že EU se snaží Británii za odchod pomstít, a proto je k ní tvrdá. A my bychom prý součástí takového nemorálního celku neměli být.  

Ale Unie musí být tvrdá ve vyjednávání, stejně jako jsme tvrdí, když vyjednáváme s Američany nebo Japonskem. Británie už nebude součástí EU. Mrzí mě to a přála bych si, aby zůstala na vnitřním trhu. Je to také klíčový partner z hlediska bezpečnosti. Stávají se ale třetí zemí, a pokud by si chtěli vybírat, co si ze současné formy spolupráce chtějí ponechat, a co odmítají, tak Unie samozřejmě musí sledovat své zájmy. Je to byznys jako každý jiný a emoce musí jít stranou. Stejně jako je Británie tvrdá na nás, musíme být tvrdí i my na ni. Myslím si ale, že jsme všichni nohama na zemi a uvědomujeme si, že EU a Británie budou mít eminentní zájem v řadě oblastí pokračovat spolu. Těmi základními jsou určitě boj proti terorismu a bezpečnost. Ale ve finále jde i o obchodní vztahy, které jsou tak provázané, že se skutečně bude hledat co možná nejužší spojenectví.

Unie nebude Británii podstrojovat, shodují se analytici >>>>

Máte pocit, že česká vláda má jasně stanovené priority pro ČR při jednáních o brexitu?

Situaci samozřejmě komplikuje to, že máme vládu v demisi. Ale v programovém prohlášení bylo jasně řečeno, že Británii považujeme za partnera, což je zcela logické. Ať už se na to podíváme z lidského hlediska – vezměte si třeba, kolik mladých Čechů v Británii studuje, nebo z hlediska toho, že je pro nás Británie čtvrtý nejdůležitější exportní trh. Proto je v této otázce výrazně aktivní i byznys. Svaz průmyslu a dopravy například pomáhá ve stanovení priorit, které budou pro české podniky zásadní. Je to tedy zatím v procesu, ale řekla bych, že kurz je nastavený dobře.

Už v této fázi musíme mluvit s Komisí o tom, jaké máme v Británii zájmy, jaké naše firmy tam působí, co chceme udržet.

Jak jsme na tom vůbec časově? EU chce s Británií nejprve vyřešit současné vztahy a pak teprve nastavovat něco do budoucna. Vyjednání obchodní dohody ale nějakou dobu trvá. Kdy by se tedy mělo začít?

Chápu strategii, že nejprve se musíte rozvést, abyste mohli nastavit vztahy do budoucna. Na druhou stranu, pokud se uzavírá jakákoliv obchodní smlouva se třetí zemí, předchází jednáním minimálně dva roky intenzivní práce, kdy se dělají dopadové studie a připravují se pozice pro ochranu domácích zájmů. Ve vztahu k Británii se už tyhle věci v Bruselu vaří. Proto je dobře, když se na to budeme připravovat i v České republice. Nemůžeme čekat – a to platí obecně u všech dohod – až Evropská komise vypochoduje s nějakým mandátem. Už v této fázi musíme mluvit s Komisí o tom, jaké máme v Británii zájmy, jaké naše firmy tam působí, co chceme udržet a tak dále. Musíme tedy být připraveni.

Nová šance zamyslet se nad prioritami

Vraťme se od brexitu ještě zpátky ke členství Česka v EU. Někteří lidé tvrdí, že bychom se vůbec neměli veřejně bavit o czexitu, protože tím téma jenom získává relevanci. Co si o tom myslíte Vy?

Otázka czexitu není stole. Zkrátka není. Že je tu jedna politická strana, která s tím operuje, ještě neznamená, že by to mělo být politické téma. Nevytvářejme tedy strašáky, nevnášejme to téma do mediálního prostoru. Proč bychom vůbec měli? Co je skutečný problém, je to, že lidé v Česku nevnímají přidanou hodnotu EU. V tom je selhání řady z nás, čímž myslím zejména nás politiků. Já jako europoslankyně na tom nesu svůj podíl, ale na vině jsou také média. Všichni bychom si mohli něco najít, takže se nad tím zamysleme. Zamysleme se nad tím, proč jenom 30 % Čechů věří v Evropskou unii.

Zamysleme se nad tím, proč jenom 30 % Čechů věří v Evropskou unii.

Nerada bych ale, aby to zase bylo příliš jednostranné. EU dosáhla toho základního. Evropa je kontinentem, kde je mír, kde jsme vybudovali vnitřní trh, kde naši studenti mohou bez problémů studovat v zahraničí. Na členství v EU závisí velký počet pracovních míst v Česku. A tak dále. Ale naprosto souhlasím s tím, že EU není ideální, a jsem ráda za to, když mi lidé říkají svůj názor. I sám prezident Macron, který je považován za jednoho z nejevropštějších politiků, ve svém slavném projevu na Sorbonně řekl, že EU nefunguje perfektně. Padají teď různé nápady, jak EU reformovat. ČR by měla být u toho a být aktivní. To, že jsme součástí EU, je velký přínos pro každého jednotlivce v ČR. Pojďme se ale zamyslet nad tím, jak můžeme mít větší tah na branku. Pojďme se bavit o tom, co lidi pálí a štve a pojďme na to hledat řešení.

EU se často kritizuje za to, že „řeší hlouposti“. Vy se zabýváte mimo jiné spotřebitelskými otázkami a vnitřním trhem. Narážíte na věci, o kterých si říkáte, že jsou zbytečné a EU by je řešit neměla?

Obecně se mi zdá, že jsme toho rozjeli příliš mnoho a někdy pak nejsme schopni rychle vytyčit priority, které by měly mít výsostnou přednost před ostatními tématy – vytvořit nějaký fast track, díky kterému by se důležité věci projednávaly daleko rychleji. Kolikrát mě pak mrzí, že lidi pálí nějaké akutní věci, a já řeším něco, co má sice nějakou relevanci, ale tolik to nehoří. Chápu, že když dojde k teroristickým útokům v EU a lidi si pak v novinách přečtou, že já jako europoslanec řeším kebab, tak si zkrátka musejí říkat, co tam vůbec dělám.

Chápu, že když dojde k teroristickým útokům v EU a lidi si pak v novinách přečtou, že já jako europoslanec řeším kebab, tak si zkrátka musejí říkat, co tam vůbec dělám.

To je ovšem taky otázka výběru témat. Že se v českých médiích o řadě důležitých evropských otázek nepíše, ale kebab se nevynechá. Nebo třeba vznikne dojem, že EU uprostřed migrační krize řeší příkon vysavačů, i když jde jen o nástup další fáze legislativy, která byla schválena už před lety.

Samozřejmě je to také otázka pochopení toho, jak EU vůbec funguje. Ale obecně mám dojem, že toho řešíme moc. Když jsme vstupovali do EU, běžela debata, jestli se má Unie rozšiřovat, nebo prohlubovat. Tedy zda se mají přijímat noví členové, nebo jestli se má prohloubit dosavadní spolupráce. Udělalo se obojí naráz, takže se sice prohlubuje spolupráce, ale zároveň je tu daleko víc zemí, které mají třeba úplně odlišné problémy. Proto bych ráda viděla nějaký nový akční plán. A klidně se pojďme vrátit zpátky. Dodělat vnitřní trh – u služeb nebo uznávání kvalifikací jednotlivých profesí. Evropa vznikla jako společenství, které mělo primárně zajistit mír. Ten už máme, ale v okolí EU roste napětí. Pojďme se tedy vrátit k myšlence, že bychom měli spolupracovat, abychom zajistili bezpečí a klid. Ne proto, abychom harmonizovali mateřskou dovolenou. Jestli jsme schopni dělat něco spolu a je to pro všechny výhodné, tak to pojďme dělat. Ale pojďme to dělat postupně a ne ve všech politikách najednou. Myslím si, že otázka víceletého financování by tomu nyní mohla pomoci. Máme šanci znovu se zamyslet nad prioritami.