Dita Charanzová: Digitální trh, to nejsou robustní systémy. Hlavní bude odstranit překážky

zdroj: www.charanzova.cz

Technologický vývoj předběhl legislativu a zpoždění EU v digitalizaci narůstá každý den. Komise přichází s návrhem jak to změnit. Co to je digitální trh? A co má EU dělat, aby nezaspala? „Spíše než budování robustních systémů si představte odstraňování překážek,“ říká v rozhovoru pro EurActiv europoslankyně ANO Dita Charanzová, která je autorkou koncepce pro rozvoj digitálního prostředí z dílny europarlamentní frakce ALDE.

Evropská komise zítra představí další ze svých vlajkových projektů, strategii pro vytváření jednotného digitálního trhu. Pojem „digitální trh“ je dost abstraktní. Co to vlastně znamená?
Pohybujeme se v tržním prostředí, a to platí i pro digitální svět, v němž žijeme: od internetu přes telefon až po televizi. Běžný život většiny z nás se odehrává v digitálním prostředí, které se neustále vyvíjí. V každé ze zemí Evropské unie se ale vývoj bohužel odehrává podle jiných regulací. Unie tak má dnes 28 nepropojených digitálních trhů, jejichž sjednocení považuji za jednu z klíčových priorit EU.

Co brání tomu, aby byl evropský digitální trh jednotný? O vytváření jednotného trhu se mluví už dlouho a v předchozí Evropské komisi vznikl i post komisařky pro digitální agendu. Vedlo to už k nějakému posunu?
Digitální trh je rozparcelován do 28 teritorií členských států. Nemá jednotná pravidla pro spotřebitele, pro firmy, pro uživatele ani poskytovatele digitálních služeb. Nechci kritizovat předchozí Evropskou komisi za to, že v této oblasti nepracovala intenzivněji. Faktem ale je, že výsledky nejsou valné a pokud se něco podařilo zlepšit, tak jen zlomek toho, co je skutečně potřeba. Technologický vývoj legislativu dávno předběhl a náš dluh v tomto směru každým dnem narůstá.

Zatím máme v EU diskriminované spotřebitele a překážky pro firmy.

Digitální ekonomika je jedním ze základních pilířů růstu a zaměstnanosti v EU. Toho, čeho jsme byli svědky doposud, je diskriminovaný spotřebitel, který nemá důvěru v nákupy přes internet mimo svou vlastní zemi, nebo inovativní firmy, které naráží na 28 různých regulací, a tak raději opouštějí Evropu a stěhují se do USA, kde pak vytvářejí pracovní místa.  To musíme změnit. Spotřebitel musí mít důvěru a firmy nám nesmí odcházet.

Změnit to teď chce místopředseda Komise Andrus Ansip, který má strategii na starost. Může další koncepce něco změnit, když už podobné materiály vznikly v minulosti?
V Andruse Ansipa (ALDE) vkládám velké naděje. A to zejména díky výsledkům, které jsou za ním vidět. V Estonsku, odkud pochází, začínal jako starosta, postupně se vypracoval na premiéra a nyní zastává vysoký post v Evropské komisi. V každé z funkcí, jimiž prošel, se mu dařilo aktivně zavádět digitální prvky do tradičních postupů: od trivialit, jako je placení městského parkovného prostřednictvím SMS, přes možnost volit elektronickou cestou až po podání daňového přiznání přes internet, které vám zabere sotva pár minut.

Baltské země jsou v oblasti digitalizace obecně hodně napřed. Spolupracují i mezi sebou, například vzájemným uznáváním elektronických podpisů. Vytvořily zkrátka mikroregion, kde bychom si podle mne pro spoustu kroků mohli vzít příklad.

Jaké by měly být priority nové strategie? A odkud vzít peníze na její realizaci?
Priorita je jasná: jednotný digitální trh EU. Strategie se dotkne celé řady oblastí. Osobně za dílčí priority považuji odstranění roamingových poplatků, a to jak pro volání, SMS, tak i přenos dat. Velký význam bude mít zavedení rychlostního internetu ve všech částech zemí EU. Pro rozvoj digitálního trhu bude také třeba odstranit diskriminaci spotřebitelů podle jejich IP adresy, zvýšit důvěru spotřebitelů zavedením jednotných pravidel spotřebitelské ochrany a zlepšit podmínky pro online business. V celé EU by měl fungovat 24hodinový e-Government. Nesmíme zapomínat ani na podporu start-upů v oblasti digitálního prostředí. A roli bude hrát třeba i snížení DPH na e-knihy.

A to financování?
Koncepce v pojetí ALDE je ambiciózní, ale k realizaci nutně nevyžaduje astronomické sumy. Spíše než budování robustních systémů si představte odstraňování překážek, které dnes existují. Řadu kroků na národní úrovni už členské státy činí. Jde o to, abychom uměli sjednotit postupy a pro dílčí záležitosti využít třeba strukturální fondy. Ne na všechno tedy nutně potřebujeme nové finanční prostředky. Tam, kde budou potřeba, se jedná o investici, která se mnohonásobně vrátí brzy zpět. Jednou z možností je i využití finančních prostředků z takzvaného Junckerova investičního balíčku. Za klíčové považuji, abychom nastavili takový legislativní rámec, který by odpovídal nejen dnešní situaci, ale uměl pružně reagovat i na to, co nám rozvoj digitální ekonomiky může přinést v budoucnu.

Internet naplní i ledničku

Když se vrátíme na začátek – kde se s „digitálním trhem“ ve svém běžném životě setkává typický Evropan?
Do digitálního prostředí se nepřenesla jen podstatná část interpersonální komunikace, jako je elektronická pošta či sociální sítě, ale i komunikace s úřady, elektronická podání, správa databází a systémů. Digitalizujeme dokumenty, archiválie, stahujeme si filmy. Přes internet už dávno nekupujeme pouze oblečení a elektroniku, ale i služby. Bez nadsázky nám internet pomůže naplnit ledničku, vybrat si auto, koupit zájezd či prodat byt, obchodovat na burze, podat daňové přiznání nebo platit účty. Je málo oblastí lidské činnosti, kam digitalizace ještě nepronikla.

Jak jsou na tom s digitálním životem Češi?
Pokud si pomohu výsledky z nedávno zveřejněného průzkumu Evropské komise (DESI 2015), pak my Češi používáme internet poměrně hojně. Zpráva uvádí, že „čeští občané vykazují dobrou úroveň digitálních dovedností“. Konkrétně 76 % občanů využívá internet pravidelně, 86 % uživatelů internetu jej používá jako zdroj zpravodajství, více než polovina uživatelů (58 %) si oblíbila internetové bankovnictví a jen o něco méně (52 %) na internetu nakupuje. Polovina českých uživatelů internetu komunikuje na sociálních sítích.

Speciální kapitolou jsou české firmy, a to hlavně ty malé a střední. V online prodeji se na internetu etablovaly rychle a úspěšně, co do obratu patří ke špičce v EU. Na druhou stranu, neveselé výsledky přineslo šetření ve využívání internetu ke komunikaci se státní správou – tam se naopak hluboce propadáme za evropský průměr. Lépe jsou na tom dokonce i v Rumunsku, které při hodnocení všech kritérií skončilo na úplně posledním místě.
 

Takže když bude evropský digitální trh správně fungovat, jak se to projeví na mém běžném životě?
Nebudete například platit za roaming, kdykoli přejedete hranice. Když si budete přes internet půjčovat auto na letišti v jiné EU zemi, budete mít jistotu, že stejnou cenu mají všichni ostatní obyvatelé EU. Pokud si objednáte zboží přes internet z jiné země, budete vědět, že jej můžete vrátit za stejných podmínek jako všichni ostatní občané Unie. I v Česku si budete moci online koupit francouzské filmy, které nebudou blokovány pouze pro Francii. Pro online nakupování obecně považuji za klíčové zvýšit důvěru spotřebitelů. Když si budeme jisti podmínkami nákupu, možnosti reklamace a vrácení zboží, budeme internetu i za našimi hranicemi více věřit.  

Je nedůvěra spotřebitelů tím hlavním důvodem, proč se online neobchoduje tak moc, jak by se možná mohlo?
Kromě zvýšené spotřebitelské důvěry potřebují jasnou legislativu i podnikatelé. Zákony, které budou definovat podmínky, za kterých je možné na internetu podnikat a která jim umožní další rozvoj, zajistí rovný přístup na trhy v rámci zemí EU, bez bariér a diskriminací. Podporovat bychom měli inovativní přístup a rozvoj nových firem využívajících právě digitální prostředí. Zaměřit se třeba i na to, proč některé firmy odchází za byznysem za oceán, jaká jsou specifika jednotlivých trhů nebo jaké překážky sami v Unii vytváříme.

Pak jsou tady další oblasti jako třeba cena poštovného. Pokud je jedním z klíčových momentů, které nám brání v nákupu přes hranice, pak se pojďme bavit o tom, zda má být balík z Berlína do Mnichova levnější, než kolik stojí do Prahy – byť je Praha zhruba na půli cesty. Nemusíme hned vyřešit všechny problémy, ale k postupnému odstranění takových nerovností v rámci jednotného trhu by mělo časem dojít.  

Internet má pomáhat i těm zranitelným

Zatím zní slovo „digitální“ pozitivně. Nemůže mít ale na některé lidi digitalizace i negativní dopady?
Kromě benefitů s sebou digitalizace pochopitelně nese i svá rizika – například v oblasti ochrany osobních údajů. Dělíme se o zážitky, fotky dětí, provádíme elektronické platby, sdílíme dokumenty a tak dále. Zabezpečení všech těchto kroků a ochrana dat před možným zneužitím je jedním z cílů, které aktuálně v rámci frakce ALDE řešíme. Výsledkem by měla být zcela konkrétní doporučení, respektive požadavky na kultivaci digitálního prostředí v EU.

Proč stojí balík z Berlína do Prahy víc než do Mnichova?

Jak zajistit, že v digitálním prostředí se bude dobře dařit i zranitelným skupinám, jako jsou děti a senioři?
Tady je právě třeba zaměřovat se na ochranu osobních dat, ale třeba také pamatovat na zdravotně či jinak handicapované osoby. Jsem mimo jiné zpravodajkou směrnice, jejímž cílem je usnadnit přístup k webovým stránkám veřejných institucí handicapovaným uživatelům. Cílem je, aby třeba i slabozraký člověk mohl získat elektronickou cestou informace, které potřebuje od úřadů. Mohou to být například informace o tom, co je nutné k vyřízení nových dokladů. Dnes to v mnoha státech možné není.

Děti v tomto směru tvoří zvláštní kapitolu, v digitálním prostředí patří k nejzranitelnějším, tam podle mého může mnohému pomoci osvěta. I to je součástí plánu, jak kultivovat digitální prostředí.

Řada lidí může kvůli digitalizaci nejrůznějších procesů přijít o práci. Jak zabránit zvyšování nezaměstnanosti?
Digitalizace a technologický vývoj na jedné straně může lidem práci brát, na straně druhé vznikají nové pracovní příležitosti. Rozvoj nezastavíme. Historie ukazuje, že se zdaleka nejedná o první takový případ. Vzpomeňme na průmyslovou revoluci, období fordismu a podobně. Všechny tyto změny ovlivňovaly i sociální prostředí, chování lidí, jejich zvyklosti, pracovní návyky, ale právě také kvalifikaci a dovednosti. Úkolem dneška je proto zajistit dostatečné vzdělání už při přípravě na povolání, tedy na školách, a soustředit se na rozvoj digitálních schopností obyvatelstva. Průzkumy uvádí, že 39 % pracovníků EU nemá dostatečné znalosti v této oblasti, 14 % dokonce nemá žádné. EU by přitom právě v tomto směru měla být naopak o krok napřed před dalšími kontinenty, využít technologie a vysokou úroveň vzdělanosti jako konkurenční výhodu.

Velký prostor pro zlepšení vidím proto ve vzdělávacích systémech, které by měly umět pružněji reagovat na skutečné potřeby trhu a přizpůsobit jim své učební osnovy. Totéž by ale mělo platit třeba i u rekvalifikací, které mají pomáhat hledat nové uplatnění lidem bez práce.

Autor: Adéla Denková