Dita Charanzová: Lidská práva na Kubě nesmíme pustit ze zřetele

europoslankyně Dita Charanzová; zdroj: Evropský parlament.

„Kuba se nijak radikálně nezměnila. Pořád tu jsou političtí vězni a není tu demokraticky fungující systém. Lidská práva musí zůstat na jednacím stole,“ připomíná v souvislosti se sbližováním Západu s Kubou česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO; ALDE), která nedávno obdržela ocenění za přínos v oblasti zahraniční politiky.

Před nedávnem jste za mimořádný přínos v rozvoji vztahů EU získala prestižní ocenění, které se již více než deset let každoročně uděluje poslancům Evropského parlamentu. Jste tak prvním českým politikem, který toto ocenění v této kategorii získal (v loňském roce byla za jinou oblast oceněna jiná česká europoslankyně Martina Dlabajová). Za co konkrétně jste cenu obdržela a co pro vás znamená?
Ocenění si moc vážím a beru jej jako vysvědčení. Sice v Evropském parlamentu nesedím ve výborech (Dita Charanzová je členkou výboru pro vnitřní trh a náhradnicí ve výboru pro mezinárodní obchod; pozn. red.), které by byly přímo spojeny se zahraniční politikou, mám k ní ale velmi blízko. Mojí dlouhodobou prioritou je oblast lidských práv a mezinárodní vztahy, kterým se věnuji celý profesní život.

„Venezuela nyní potřebuje jako sůl, aby na ni svět nezapomněl.“

Pracovala jsem na českém ministerstvu zahraničí, v Radě Evropy a teď v rámci poslaneckého mandátu využívám příležitostí, kdy vystoupit k tématům, která svět pálí. V Evropském parlamentu se mi povedlo prosadit již několik vlastních rezolucí a u dalších několik stovek jsem spoluautorem.

Čemu se zmiňované rezoluce věnovaly a co se jimi podařilo dosáhnout?
Například úplně první z nich se zaměřovala na situaci v mexické oblasti Iguala, kde se před dvěma lety ztratily čtyři desítky studentů. Později vyšlo najevo, že studenti byli zavražděni drogovým gangem a celý případ poukázal na rozsáhlé propojení politiky, kriminálních gangů a justice v Mexiku. Ze začátku jsme měli pocit, že se mexické úřady nechtějí tím, co se stalo, příliš zabývat. Díky rezoluci Evropského parlamentu se nám podařilo celý proces rozhýbat. Začalo vyšetřování, nastartovala se komunikace s pozůstalými a celkově to mělo velký dopad na řešení celého případu.

Na co se zaměřovaly další rezoluce?
Týkaly se podpory opozice ve Venezuele a ochrany lidských práv v této zemi. Možná to některé čtenáře překvapí, protože si většina z nich porušování lidských práv v Latinské Americe spojí spíše s Kubou, avšak pravda je taková, že k jejich nejrozsáhlejšímu porušování dochází v poslední době právě ve Venezuele. Země se řítí do situace, kdy mezinárodní společenství musí zvednout varovný prst a připomenout, kde jsou hranice.

Můžete aktuální situaci ve Venezuele nastínit?
Venezuela se za poslední dva roky stala nejbolavějším místem kontinentu. Při protestech proti režimu prezidenta Nicoláse Madura, který se v roce 2013 stal nástupcem Huga Cháveze, zemřely desítky lidí a byli zatčeni členové opozice.

I přes toto všechno se opozici podařilo historicky zvítězit v parlamentních volbách, které proběhly v prosinci loňského roku. Věřím proto, že se tím podařilo nastartovat politický dialog, který je zatím poměrně vratký, protože Maduro zůstává i nadále prezidentem. Situace v zemi je ale opravdu vážná a nejde jen o to, že tu za mřížemi sedí desítky politických vězňů. Venezuela se nachází v humanitární krizi, lidé nemají potraviny a léky. Prezident odmítl vyhlásit stav humanitární nouze, a proto tu nemohou působit humanitární organizace tak, jak by bylo potřeba. Místo toho přijímá naprosto absurdní opatření, jako nedávné vyhlášení třídenního víkendu. Země je na tom špatně i ekonomicky, inflace tu dosahuje rekordních výšin, blíží se tisíci procent. A to i přesto, že Venezuela je bohatá země, má dokonce větší zásoby ropy než Saúdská Arábie. A srovnejte si obrázky z měst na Blízkém východě a z Caracasu.

Čeho konkrétně se tedy díky iniciativám Evropského parlamentu podařilo v této oblasti dokázat?
Kromě zmiňovaných rezolucí odsuzujících násilí a porušování lidských práv se mi a mému kolegovi podařilo mobillizovat společnou reakci politiků jak v Evropě, tak také v Latinské Americe. Přes dvě stovky poslanců z různých parlamentů tak spolupodepsalo dopis prezidentu Madurovi, v němž jsme požadovali řádný, demokratický průběh voleb, včetně možnosti nezávislého mezinárodního dohledu.

Navázala jsem kontakty s lidmi z venezuelské opozice, kteří nejsou ve vězení, nebo s rodinnými příslušníky těch, co tam bohužel jsou. Manželky venezuelských opozičních politiků jsou velmi aktivní, a podařilo se jim tak přilákat pozornost mezinárodního společenství. To je přesně to, co tato země nyní potřebuje jako sůl – aby na ni svět nezapomněl.

Co Evropský parlament a EU obecně mohou dělat pro to, aby v zemích, jako je Venezuela, pomáhaly rozvíjet politický dialog a podporovaly občanskou společnost?
Musíme si uvědomit, že EU nemá s Venezuelou žádné smluvní vztahy, takže jsme poměrně limitovaní. Evropský parlament má v této oblasti možnost být viditelným watchdogem, který poukazuje na nesprávnosti. EU je dále největším poskytovatelem rozvojové pomoci a ve Venezuele financujeme celou řadu projektů. Musíme dbát na to, aby se tyto projekty zaměřovaly na podporu a rozvoj občanské společnosti a také na rozvoj školství, justičního systému atd.

Ve chvíli, kdy se ve Venezuele začala vyostřovat politická situace, tak já byla z těch, kdo chtěl, aby EU zvážila možnost zavedení sankcí vůči některým čelním představitelům země, podobně jako tomu je nyní s Ruskem. V některých chvílích je důležité demonstrovat, že máme prostředky k tomu, abychom zemi přiměli ke změně chování, a dali jí najevo, že nebudeme jen stát a nečinně přihlížet.


Euforie a lidská práva

Vztahy se zeměmi Latinské Ameriky neplní zrovna přední stránky novin, ale jsou určitě důležité. Věnuje jim EU dostatečnou pozornost?
Je to těžké. Svět je velký a my bychom se měli stejnou měrou věnovat všem jeho částem. Jsem zastáncem toho, abychom s Latinskou Amerikou především budovali ekonomické vztahy. Pro mě je naprosto nemyslitelné, že se zeměmi, jako je Argentina nebo Brazílie, EU nemá obchodní dohody. Jsou to velké trhy, které nabízejí obrovské příležitosti pro české podnikatele.

Co se týče pozornosti médií, tak to se nyní trochu mění v souvislosti se znovu obnovováním vztahů mezi USA a Kubou.

EU a Kuba podepsaly v Havaně dohodu o normalizaci vztahů, která otevírá cestu zejména k obchodním vztahům. Podobně ke Kubě přistoupila i EU. Jak tento historický moment vnímáte a jak hodnotíte aktuální politiku EU vůči Havaně?
Vnímám to především jako politický moment, kterým se otevírá prostor i pro EU. Doufám jen, že to, co jsme na Kubě dlouhodobě budovali, tedy politiku dodržování lidských práv, v euforii lepšících se vztahů s Havanou nepustíme ze zřetele.

Nedávno jsem se v Madridu sešla s představiteli kubánské opozice, zejména s novináři či lidmi z nejrůznějších občanských iniciativ. Oni sami poslední kroky EU a vysoké představitelky Federicy Mogheriniové hodnotili kriticky. Vyčítají jí zejména to, že na rozdíl od amerického prezidenta Baracka Obamy, který se při své návštěvě Kuby sešel i s opozicí, Mogheriniová nic podobného neudělala.

Na Kubu nyní míří delegace Evropského parlamentu, která přiveze čerstvé informace. Při posuzování dohody mezi EU a Kubou v Evropském parlamentu nesmíme v žádném případě zapomenout na to, že Kuba se nijak radikálně nezměnila. Pořád tu jsou političtí vězni a není tu demokraticky fungující systém. Proto budu vždy říkat, že onoho politického momentu musíme využít, ale musíme na jednacím stole nechat všechna témata, která tam dosud ležela, včetně zmiňovaných lidských práv. Musíme, a to i společně s USA, hledat cesty, jak situaci v zemi změnit k lepšímu.

Obchod, ale i spolupráce v oblasti boje proti terorismu

V poslední době se hovoří o nutnosti oživení jednání o volném obchodu s Mercosurem, který zahrnuje Brazílii, Argentinu, Uruguay, Paraguay a od roku 2012 také Venezuelu, a rovněž o modernizaci dohod s Mexikem a Chile. Proč jednání dosud stagnovala?
V obchodní oblasti probíhají paralelní jednání s Japonskem, USA, Indií a dalšími asijskými zeměmi. Seznam je neskutečně dlouhý. EU si musí stanovit priority, což se naštěstí za působení komisařky Malmströmové stalo. Zdůrazňuji ale, že zároveň k tomu bychom měli znát jasný termín, po jehož uplynutí bychom měli dosavadní průběh jednání vyhodnotit a říct si, jestli chceme i nadále jít stejnou cestou, nebo zvolíme nějakou jinou. 

V jednání s Mexikem nečekám komplikace, půjde to rychle, a to zejména proto, že máme podobné ambice a víme, čeho chceme dosáhnout. Podobné to bude u rovněž zastaralé dohody s Chile, která také potřebuje update.

S Mercosurem je to složitější v tom, že jsme si na začátku jednání řekli, že budeme uplatňovat regionální přístup. To je vždycky obtížné. Mercosur jako celek jednotný není a vždy se objeví nějaká komplikace, příkladem je nyní vyostřená politická situace ve Venezuele. Nyní je nejdůležitější si s Mercosurem vyměnit první nabídky a zjistit, jak moc chceme navzájem otevírat trhy.

Co jsou kromě obchodu další velká témata, kde mohou oba bloky najít společnou řeč?
Oblastí je celá řada – od kultury přes výměnné pobyty mládeže až po politickou spolupráci. Společnou řeč musíme najít i v novém fenoménu, kterým je boj proti terorismu. Pokud podepíšeme s těmito zeměmi dohodu, tak to určitě nebude jen o odstranění cel, ale bude se jednat o komplexnější smlouvu, kde se dotkneme celé řady oblastí. Obchod bude ale pochopitelně její nejhmatatelnější výsledek.

Zmiňovala jste, že EU v tuto chvíli jedná o obchodních dohodách s několika zeměmi najednou a měla by si stanovit priority. Myslíte si, že potřebný impuls může přijít s Junckerovou Komisí a její obchodní strategií, která byla představena v loňském roce?
Já v to jednoznačně doufám a mám takový dojem také z komunikace s komisařkou Malmströmovou. Sdílíme společně zájem na tom rozvíjet obchodní vztahy EU s třetími zeměmi a u těch hlavních partnerů, jako např. USA je posunout na kvalitativně vyšší úroveň.

„Je naprosto nemyslitelné, aby se zeměmi, jako je Argentina nebo Brazílie, EU neměla obchodní dohody.“

Komise už měla na čase představit novou strategii, jelikož již v této chvíli vede EU jednání o obchodních dohodách 21. století, tzn. nejen o odstranění tarifních překážek obchodu, ale o skutečném obchodním partnerství. To je důležité, doba se dnes v rámci obchodu vyvíjí velice rychle a rostou nové výzvy, jako například oblast digitální ekonomiky a elektronického obchodování. Vítám, že se nová strategie zaměřuje na malé a střední podniky, které jsou klíčovým faktorem v podnikatelském sektoru, inovačním faktorem a taky hlavním zaměstnavatelem. Tyto firmy se stále více zapojují do mezinárodního obchodu a my musíme udělat všechno pro to, aby jim v tom bránilo co nejméně překážek.

Jdeme tedy dobrým směrem, jediné z čeho mám trochu obavy, jsou lidské zdroje, které EU má – jen samotná jednání o TTIP (Transatlantická dohodo o obchodu a investicích mezi EU a USA; pozn. red.) zaměstnají neuvěřitelné množství lidí. Věřím ale, že i s tímto si nakonec Komise poradí.

Lucie Bednárová