Daniel Guéguen: Moc se v Bruselu přesunula od politiků k úředníkům

Zdroj: Archiv Daniela Guéguena

Francouz Daniel Guéguen je zasloužilý bruselský lobbista. Čtyřicet let hájí zájmy cukrovarníků, zemědělců či farmaceutických firem. Prosadit dnes v Bruselu zájem průmyslu je však podle něho těžší než kdykoli v minulosti. „Hlavní moc dnes mají vedoucí odborů, nižší úředníci, a ne komisaři. Komise je politicky slabá, což vyhovuje velkým státům, které se snaží unijní systém ovládnout,“ říká Guéguen.

V oblasti energetiky se ukazuje, jak si některé členské státy dokážou prosadit svou vůli a ani Evropská komise s tím nic neudělá. Přitom nejen vy ve své knize tvrdíte, že je to naopak komise, kdo získává v EU moc na úkor členských států. Jak to tedy s tím vlivem ve skutečnosti je?
Nejsem expert na energetiku, ale je zajímavé, že komise před časem sama přiznala, že společná energetická politika je neúspěch. Energetiku řídila Evropská unie strašně špatně, zvlášť to platí o komisi. Energetické sítě jsou stále v moci členských států. Je na každém, aby se rozhodl, jakou energetickou strategii chce mít. Přitom původní myšlenkou bylo liberalizovat systém s cílem zvýšit konkurenci na trhu. A čeho jsme dosáhli? Liberalizace vedla k fúzím a akvizicím, velkým přesunům kapitálu a ke zvýšení ceny elektřiny pro spotřebitele. Takže výsledek je přesným opakem cíle. To je velmi negativní signál. 

Z tohoto selhání pramení mocenský konflikt mezi komisí a státy, jako je Německo?
To není tak docela zřejmé. Potřebujeme určitou integraci energetické politiky. Dokud však bude odpovědnost za sítě ležet na jednotlivých členských státech, budou se jejich politiky rozcházet. Nicméně je třeba si uvědomit, že komise pod vedením Josého Manuela Barrosa byla politicky velmi slabá. Moc se v Bruselu přesunula od politiků k úředníkům. Evropská unie, to jsou dnes tisíce technických předpisů upravujících malichernosti. Nemá však žádnou velkou politickou vizi, čeho bychom měli společně dosáhnout. 

To vytváří prostor pro ambiciózní státy, aby si vzaly část politické moci zpět?
Ano. K tomu přispěla i Lisabonská smlouva. Před jejím přijetím byla komise velmi silná ve fázi navrhování unijních předpisů. Nyní jsme se posunuli od této takzvané komunitární metody řízení unie k mezivládní metodě. Politici jako bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy a německá kancléřka Angela Merkelová si to dobře uvědomili. Výsledkem je, že velké členské státy chtějí celý systém ovládnout. Jenže EU takto budovaná nebyla. 

Jak chtějí unii ovládnout?
Třeba tím, že státy jako Německo a Francie vybraly slabé politické vůdce, jako jsou Barroso, předseda Evropské rady Herman Van Rompuy či unijní ministryně zahraničí Catherine Ashtonová. Chtěli prostě slabé vedení EU, aby mohli snadněji prosazovat své národní zájmy. 

Bude tento trend pokračovat i po evropských volbách?
Bojím se, že ano. 

Bývalý dlouholetý lucemburský premiér Jean-Claude Juncker, který je kandidátem Evropské lidové strany na předsedu komise, není dostatečně silnou politickou osobností?
Juncker je určitě velmi vážená osoba. Ale podílel se na budování unie v posledních třiceti letech, a tedy i na dnešním stavu. Potřebujeme čerstvou krev, lidi, kteří budou mít vizi, čeho chceme v budoucnu dosáhnout. Juncker je pro mne představitelem minulosti, a ne osobou pro budoucnost. 

Unie potřebuje někoho tak silného, jako byl v osmdesátých letech předseda komise Jacques Delors?
Ano, Delors se soustředil na priority. Teď je pozornost všech rozptýlená. Delors se také nebál bojovat s členskými zeměmi, což je klíčové. Barroso byl umírněný, nechtěl se s nikým dostat do konfliktu. Proto byla komise tak politicky slabá. Její moc si rozebraly členské státy a úředníci. 

Komise má také chránit zájmy menších států proti vlivu velkých. Pokud takto selhává, znamená to nabourání jedné ze základních myšlenek evropské integrace.
Já jsem pro posilování evropské integrace. Ale zároveň tvrdím, že dnešní systém řízení unie, kdy hlavní slovo získávají úředníci a velké státy, musíme změnit. Právě proto uspěli v evropských volbách euroskeptici. Voliči si myslí, že systém v EU nereprezentuje jejich zájmy. Systém tvorby právních norem, který se posunul k nedemokratickému rozhodování, není udržitelný. Stejně nedemokratické je i nabobtnání množství technických norem, o nichž rozhodují různé výbory či sama komise. 

Jak mohou firmy v tomto labyrintu, kde je na jedné straně silná moc úředníků a technokratů a na druhé straně rostoucí moc některých členských států, prosazovat své zájmy?
Potíž je v tom, že příprava zákonů se změnila z podoby, která byla poměrně transparentní, na něco, co se děje skrytě. Čím je systém skrytější, tím méně je demokratický. Lobbing je přitom v Bruselu vnímán jako něco normálního a přínosného pro tvorbu politik a předpisů.  

Pokračování rozhovoru najdete na webu E15.cz.