Charanzová: Musíme se odstřihnout od ruského plynu. Doufám, že záběry z Ukrajiny o tom premiéry přesvědčí

© Archiv DCH

„Ukrajina v tuto chvíli bojuje i za naši bezpečnost, a proto ji musíme všemi prostředky pomoci,“ říká místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová (za ANO, Renew). Podle ní by měla EU rozšířit sankce vůči Rusku včetně odstřižení se od dodávek plynu.

Čekala jste ve světle stavu vztahů s Ruskem a jeho působení na mezinárodní scéně za poslední roky, že situace takto vyeskaluje a Rusko vtrhne na Ukrajinu?

To, co se teď děje, jsem si ani v těch nejčernějších scénářích nedovedla představit. Každopádně v Bruselu byl vždy znát rozdíl mezi tím, jak Putina vnímala část východní Evropy a Pobaltí a jak ta západní. Evropská politika vůči Rusku byla dlouhodobě vedena v jednotlivých koutech Evropy různě. Německo se s Ruskem ekonomicky provazovalo, Francie volala po dialogu, a to všechno teď samozřejmě padlo.

Na Evropu se valí výzvy k přijetí dalších sankcí, Unie přitom přijala historicky nejpřísnější sankce. Je to ale dost?

Ještě před dvěma týdny jsem byla velmi kritická k tomu, že se EU nebyla schopná shodnout na jasných sankcích. To se ale změnilo a řekla bych, že poslední týden jsme svědky neuvěřitelné jednoty a rychlého rozhodování. Podařilo se do sankcí zahrnout odstřižení od SWIFTu, přistoupili jsme také k zabavování nemovitostí oligarchů. Je to také poprvé, kdy se Evropa dokázala dohodnout, že finančně podpoří dodávky zbraní do země, která je ve válce. To jsou historické momenty, které jsme v Evropské unii doposud neměli. Na druhou stranu musíme dělat stále víc. Velmi silně vnímám žádost Ukrajiny stát se členem Evropské unie. Jsem ráda, že Evropský parlament jasnou většinou schválil usnesení, ve kterém podpořil, aby Ukrajina dostala kandidátský status. Je to něco, co Ukrajině teď dlužíme.

Připomenu, že to byla Česká republika, která během svého předsednictví Rady EU v roce 2009 rozjela politiku evropského sousedství. Už tehdy jsme začali upozorňovat na to, že země, jako je Ukrajina a Gruzie, musíme přitáhnout blíže k Evropské unii. Ze strany některých států k tomu byl odpor, teď se to ale mění. Letos to bude znova na českém předsednictví (Česko bude od 1. července předsedat Radě EU – pozn. red.), aby tuto agendu povýšilo.

Nejen Ukrajina volá po udělení kandidátského statusu či jakémsi rychlém přistoupení do EU, které formálně neexistuje. Na druhou stranu, jak by k tomu přišly státy, například západního Balkánu, které na vstupu do EU pracují již několik let. Jak by se k tomu podle Vás měla Unie postavit?

EU neudělá nějaký zrychlený proces přistoupení pro Ukrajinu, bylo by to i neférové vůči ostatním zemím, které již o vstupu vyjednávají. Ukrajina se tedy nestane členem EU ze den na den.  Zatímco u Finska trvaly přístupové rozhovory asi tři roky, v případě Turecka to je 30 let. Po válce ale budeme muset hledat cesty, jak jí pomoci v různých etapách. Aby byla například nejprve integrována do evropského trhu, po čemž by mohl následovat další krok. Měli bychom mít jasnou strategii, jak pomoci zemím, jako je Ukrajina, integrovat se co nejdříve do jednotlivých politik EU.

Když říkáte hledat cesty, měla by se tedy podle vás změnit pravidla přístupového procesu?

Přístupový proces by se měl zachovat, ale měly by se nastavit jednotlivé cíle přistupování do EU. Například nejprve cíl integrovat Ukrajinu do vnitřního trhu. O tom se nyní vede debata. Hledáme zkrátka nové cesty.

Krok směrem do Evropy už byl učiněn na úrovni evropských politických stran. Ta, ve které působíte Vy, Aliance demokratů a liberálů pro Evropu (ALDE), mezi sebe přijala ukrajinskou politickou stranu prezidenta Volodymyra Zelenského Sluha národa. Co to pro ni znamená, a co to znamená pro ALDE?

Ano, válečná situace na Ukrajině uspíšila i rozhodování o tom, kam má strana prezidenta Zelenského patřit. Tak jako má pravidla proces přistupování do EU, má je i proces přistupování do evropských politických stran. Byli jsme s nimi dlouho v kontaktu, vedli jsme jednání, rozhodování se vzhledem k válce uspíšilo. A to i proto, že speciálně prezident Zelenskyj jde příkladem v tom, jak se postavit  za naše demokratické principy. To, že jsme je přivítali u nás v Alianci, je něco, za co jsem strašně ráda a dlouhodobě jsem to podporovala. Do evropské politiky to přinese ukrajinskou perspektivu. Díky tomu, že budeme ve stejné evropské politické rodině budeme moci více spolupracovat. Strana bude součástí rozhodování Aliance o celé řadě témat, budou moci ovlivnit například naše stanovisko vůči Rusku.

Výsledek noční debaty kandidátský status pro Ukrajinu nepřinesl, Česko prosazovalo vstřícnější přístup

Čtvrteční summit lídrů členských zemí EU, kterého se účastní i český premiér Petr Fiala, se ve večerních hodinách věnoval „pozvánce“ Ukrajiny do EU. I když se prezidenti a premiéři shodli na „prohloubení partnerství“, kandidátský status zemi sužované válkou dát nechtějí.

Nebudujme konkurenci NATO

Linka Brusel–Washington se kvůli válce na Ukrajině naplno rozjela. Byl to řekněme budíček k dalšímu rozvoji vztahů mezi EU a Spojenými státy a k tomu, aby USA navrátily svou pozornost do Evropy?

Zásadní. Před zahájením války na Ukrajině byly vztahy se Spojenými státy ovlivněny dlouhodobou politikou (bývalého amerického prezidenta Donalda) Trumpa. Ale teď jsme ve válce a jasně se ukazuje, že základem obrany EU zůstává NATO, a tedy spolupráce se Spojenými státy. Estonská premiérka (Kaja Kallasová) to velmi dobře vystihla, když řekla, že Rusové rozumí americké vlajce. To, co teď prožíváme, je budíček pro celou řadu států včetně Česka, abychom začali vydávat více peněz na obranu, za což nás Spojené státy dlouhodobě a oprávněně kritizovaly. Myslím, že se Evropa vrátí k myšlence prohlubovat se Spojenými státy vztahy a upřímně bych byla ráda, kdyby se to povedlo za českého předsednictví. Česko je tady vnímáno jako jeden ze států, který chce transatlantickou spolupráci prohlubovat co nejvíce.

Co by tedy měla EU udělat, aby si pozornost USA udržela dlouhodoběji, i po válce?

To, co v tuto chvíli z Evropy hlavně zaznívá, jsou návrhy, co dělat v evropské obranné politice. Podle mého názoru by měla Evropa posilovat evropský pilíř NATO, ale jsou i kolegové, kteří chtějí, aby si Evropa vytvořila něco jako vlastní NATO. Budeme se muset ovšem soustředit také na strategické partnerství se Spojenými státy i v jiných oblastech, jako je třeba obchodní politika. Už v minulosti jsme se Spojenými státy chtěli propojovat trhy, narazilo to ale na nevoli tehdejší Trumpovy administrativy i celé řady lidí tady v Evropě. To si myslím, že se může a mělo by se změnit.

Evropská obranná spolupráce by se tedy podle Vás měla prohloubit, ale EU by neměla budovat „evropské NATO?

Chtěla bych, abychom posilovali „evropský pilíř NATO“. Neměli bychom budovat konkurenci NATO, ale obrannou politiku, která bude přidanou hodnotou Aliance.

Když jste zmiňovala obchodní politiku… Na mezinárodní obchod dopadají sankce uvalené na Rusko a Bělorusko, jaká by teď tedy měla být strategie obchodní politiky EU?

EU má rozjednanou celou řadu dohod s  třetími státy, ať už je to Austrálie nebo Latinská Amerika. Před zahájením války na Ukrajině  nebyla u některých států EU politická vůle uzavírat obchodní dohody. Teď však musíme se stejně smýšlejícími a demokratickými zeměmi ekonomické vztahy upevňovat. Na jedné straně jsme závislí na dovozech surovin, na straně druhé naše firmy potřebují vyvážet a k tomu přesně potřebujeme nové obchodní dohody. V obchodní politice EU tak určitě dojde k revizi. Musíme také přehodnotit naše vztahy se zeměmi, které se jasně postavily na stranu Ruska, jako je třeba Kuba.

Právě suroviny, jako například plyn, dováží evropské státy ve velkém z Ruska. Na stole je otázka, zda by se od něj měla EU v rámci sankcí odstřihnout. Některé státy v čele s Německem jsou ale proti kvůli ekonomickým dopadům takového kroku. Vy byste byla pro?

Musíme  reagovat na agresi Ruska, na jeho barbarské činy, kvůli kterým umírají civilisté. Je třeba si uvědomit, že Ukrajina v tuto chvíli bojuje i za naši bezpečnost, a proto ji musíme všemi prostředky pomoci. Já říkám ano, rozšiřme sankční opatření, odstřihněme více bank od SWIFTu, odstřihněme se od ruského plynu. Doufám, že záběry z Ukrajiny přesvědčí všechny premiéry o tom, že v tuto chvíli je na prvním místě otázka bezpečnosti, a nikoliv ekonomické priority.

Podcast: Ze Štrasburku s europoslanci o ruské agresi na Ukrajině

Co napadlo české europoslance, když se dozvěděli, že Rusko vtrhlo na Ukrajinu? Poslechněte si mimořádnou epizodu natáčenou na plenárním zasedání ve Štrasburku 7. – 9. března. Například o tom, zda by šli v sankcích dál či jak dopadne válka na Green Deal.