Bývalá eurokomisařka pro fondy EU: V případě ČR jsem optimistkou

europoslankyně Danuta Hübnerová; zdroj: Evropský parlament.

V České republice je hlad po investicích a také schopní lidé, kteří zajistí, že čerpání prostředků z evropských fondů půjde hladčeji než v současné „sedmiletce“. Alespoň v to věří bývalá eurokomisařka pro regionální rozvoj a současná europoslankyně Polka Danuta Hübnerová.

V první Barrosově komisi jste působila jako evropská komisařka pro regionální rozvoj a měla jste na starosti kohezní a strukturální fondy. Regionální politikou jste se zabývala i jako předsedkyně výboru REGI v Evropském parlamentu. Cílem unijní kohezní politiky je od jejího založení smazávat rozdíly mezi bohatšími a chudšími regiony Evropy. Máte pocit, že se tento cíl daří i v době pozvolna ustupující hospodářské krize naplňovat?
Kohezní politika je politika, která se od svého založení vyvíjí neustále. Zásadní změna, kterou prošla během několika posledních let, se váže k roku 2004, kdy do EU vstoupila řada nových zemí, jež byly mnohem chudší než tehdejší členové EU. Nejdůležitějším cílem bylo stimulovat hospodářský růst v nových členských státech tak, aby jejich ekonomiky srovnaly krok se staršími členy. EU je postavena na principu, že kdokoliv, a nezáleží na tom, kde žije, by měl z integrace a jednotného trhu čerpat výhody. 

Česko na tom možná jednou bude s infrastrukturou lépe než Polsko.

V období 2014-2020 jsme kohezní politiku velmi silně zaměřili na inovace, energetickou účinnost, podporu malých a středních podniků, informační a komunikační technologie a digitální ekonomiku. Zejména v nových členských zemích je ale stále potřeba investic do infrastruktury, a proto se v této politice počítá i s podporu energetické, dopravní a telekomunikační infrastruktury. 

Kohezní politika tedy není jen o penězích, i když je to samozřejmě velmi důležité. Je to také o tom, abychom si v EU určili, jak chceme posilovat evropskou ekonomiku a konkurenceschopnost.

Politika prošla kvůli hospodářské krizi několika testy, zejména pak v období konsolidace veřejných rozpočtů. V tu dobu se přiškrtily investice z veřejných peněz a kohezní politika se stala hlavním zdrojem financování hospodářského růstu a tvorby nových pracovních míst. Jsem přesvědčena, že všechny zmíněné priority dobře reagují na výzvy, kterým Evropa dnes čelí. 

V České republice si při přípravě nového období 2014-2020 vedly diskuse o propojení unijních fondů s cíli hospodářské strategie Evropa 2020. Zejména české regiony se obávaly, že je Evropská komise bude tlačit do podpory projektů, které pro ně v momentě, kdy k nim nevede silnice či nemají dostavěnou kanalizaci, nebudou mít přílišný význam a přidanou hodnotu. Vy jste podobné obavy nesdílela?
Přesně o tom se v Evropském parlamentu vedla jednání, kterým jsem dva roky předsedala, s Evropskou komisí a Radou. Jednou ze změn, kterou jsme představili, bylo to, že koncentrace u nejchudších regionů na inovace, podporu malých a středních podniků a energetické účinnosti nemá přesáhnout 60 %. Zbývajících 40 % by regiony měly využít na projekty reagující na výzvy, kterým aktuálně čelí. Investiční a infrastrukturní projekty bude možné podporovat, pokud výrazně pomohou regionům a městům, které stále potřebují do těchto oblastí investovat. Z tohoto důvodu jsem přesvědčená, že inovace, které lze považovat za nový růstový faktor zásadní pro konkurenceschopnost Evropy, jsou společně se základní infrastrukturou, energetickou a telekomunikační infrastrukturou prioritami. Myslím, že se nám to povedlo vybalancovat. 

Řada států včetně České republiky má problémy s korupcí a zneužíváním veřejných prostředků, čímž trpí i image kohezní politiky. Jak v takové situaci obhajovat používání prostředků z evropských fondů?
V první řadě potřebujeme více informací. V novém období bychom se měli více soustředit na poskytování informací o projektech a jejich příjemcích. Celý proces žádání o dotace musí být transparentní a veškeré informace by měly být dostupné online. 

Musí také platit, že celý proces implementace politiky se bude opírat o partnerství. Všechny úrovně správy musí spolupracovat a to nejen vertikálním způsobem, ale i horizontálně, tedy neziskové organizace, průmyslové asociace, akademická sféra a odbory. Jsem přesvědčená, že to povede k tomu, že kohezní politika bude veřejností lépe pochopena. Lidé neuvidí pouze projekty doplněné o informaci, že byly podpořeny z prostředků EU, ale získají i informace o způsobu výběru projektu, kritériích a tak dále. To je jediný způsob, jak situaci zlepšit.  

Pocházíte z Polska, což je země, o které se říká, že umí dobře a efektivně čerpat evropské prostředky. Máte na to nějaký zázračný recept?
Ano, receptem jsou operační programy, které jsou implementovány na regionální úrovni. Funguje to tak u nás již od roku 2006. 

Mohu vás po deseti letech přímé zkušenosti ujistit, že je to ta nejlepší cesta, protože regiony jsou při rozdělování prostředků blíže lidem a cítí za to zodpovědnost. V souvislosti s kohezní politikou vždy doporučuji decentralizovaný systém. 

V období 2007-2013 u nás regionální operační programy také fungovaly, s jejich existencí se ale v příštím sedmiletém období již nepočítá. Bude tu zaveden jeden centralizovaný operační program, který bude spravovat ministerstvo pro místní rozvoj. Důvodem, proč se naše vláda vydala touto cestou je mj. špatná zkušenost s korupcí. Jak přistupujete k tomuto argumentu?
Vše se odvíjí od kvality státní správy. Polsko přijalo v devadesátých letech důležitou reformu, kterou decentralizovalo státní správu a vytvořilo samosprávy na národní úrovni. Naše regiony tak mají dlouholetou zkušenost. Pokud ji vaše země nemá, tak je pochopitelné, že to nějaký čas potrvá. 

Ve volební kampani jsem se účastnila několika debat, ale na Evropu se mě nikdo neptal.

V Rumunsku s tím měli také velké problémy, protože země třeba neuměla vůbec využívat veřejné zakázky. Nebyly tu zákony a nebyla tam žádná instituce na úrovní místní správy, která by byla za veřejné investice zodpovědná. Takže opakuji, zabere to hodně času. V Polsku jsme k tomu přikročili již v minulosti a to je pravděpodobně důvod, proč věci běžely snadněji.  

Máte v Polsku nějakou zvláštní strategii, jak rozdělovat evropské prostředky efektivně?
Ano, máme. Celý počátek programování je založen na národních rozvojových programech pro regiony. To je výchozí bod. Máme tedy v rukou rozvojovou strategii a teprve poté zvažujeme, jak k tomu může přispět evropská kohezní politika. Samozřejmě se k tomu přičítají i další zdroje, jako je národní rozpočet, ale kohezní politika je nejdůležitější. 

Strategické plánování je také záměrem Dohody o partnerství, která představuje výchozí dokument dohodnutý mezi vládami členských států a Evropskou komisí. Je to dobrý nápad, protože investice z evropských fondů se nedělají na základě krátkodobých rozhodnutí. Všechny programy musí přispívat k plnění dlouhodobé strategie. 

K vaší otázce na polskou strategii. V Polsku, stejně jako v České republice, je hlad po investicích. Od samého začátku Polsko vědělo, že pokud by ke srovnání rozdílů třeba v infrastruktuře využívalo pouze prostředky z národního rozpočtu, tak by se mu to povedlo za čtyřicet let. Bylo tedy jasné, že fondy EU představují obrovskou příležitost pro modernizaci polské ekonomiky. 

Jsem přesvědčená, že to zvládnete a možná na tom budete, co se týče infrastruktury, jednou lépe než Polsko. Když jsem byla komisařkou pro regionální rozvoj, Česká republika byla zemí, která mohla v přepočtu získat nejvíce peněz na jednu osobu. To byl moc důležitý příspěvek. Měli jste ale příliš mnoho operačních programů a nebylo snadné vás přimět ke koncentraci na menší počet oblastí. Nyní to bude lepší, jsem optimistkou. Vždycky jste měli dobré lidi. 

Myslím si, že jednou ze slabin nových členských států bylo to, že s každými volbami a každou změnou vlády se mnoho lidí znovu učilo, jak náležitě a efektivně implementovat kohezní politiku. Dalším problémem bylo, že lidé často odcházeli, protože naše státní správa byla příliš politizovaná. Nějaký čas to samozřejmě potrvá. Správa evropských peněz si žádá složitou administrativu a je důležité, aby státní správa, která přichází do styku s touto implementací, byla stabilní. Doufám, že se to České republice v následujících letech podaří. 

 

Evropské volby 

Opusťme nyní kohezní politiku a věnujme se nedávným volbám do Evropského parlamentu. Volební účast v nich byla nízká, v EU dosáhla 43 %. Nejnižší účast byla na Slovensku (13 %), v České republice (19,5 %) a také v Polsku (22,7 %). Jak si to vysvětlujete?
V nových členských státech a nových demokraciích, které mají historii pouze 25 let, se s nízkou volební účastí setkáváme obecně u každých voleb. Evropské volby tedy nejsou výjimkou. Myslím si, že politická elita, instituce a tradiční média se musí více zabývat komunikací s Evropou. Musíme více vysvětlovat. I přesto, že v Polsku 89 % obyvatel podporuje evropskou integraci, k volbám jich tolik nepřišlo. Co to znamená? Poláci nevidí žádné propojení, žádnou spojitost, považují EU za něco vzdáleného. Sami sobě říkají: jsou tam nějací lidé, kteří nám dávají peníze, dělají dobré věci a my je máme rádi. Neuvědomují si ale, že je to náš parlament, naše vláda a naši zástupci, kteří činí rozhodnutí. V tomto ohledu nejsme stále schopni komunikovat s veřejností. 

Je mi líto, že to musím říct, ale v případě Polska viním nejen politiky, ale i média, která během předvolební kampaně nepokládala žádné otázky na Evropu. Bylo to o místní a národní politice, o boji mezi politickými stranami. Zaznamenala jsem jen velmi málo debat, které by se věnovaly Evropě. Sama jsem se některých zúčastnila a opravdu se mě na Evropu nikdo neptal. Jak pak mohou lidé vědět, že je Evropa důležitá? 

Jak to lze podle Vás změnit?
Musíme se více snažit, ne pouze v průběhu volební kampaně, ale mezi dneškem a dalšími volbami, které proběhnou za pět let. Je třeba tento čas využít k tomu, abychom veřejnost více zaujali. Lidé by měli vědět, že Evropský parlament má nyní více pravomocí a činí mnohá rozhodnutí, která mají velký dopad. Záleží proto na tom, jací lidé a v jaké politické frakci v něm zasedají. Ti, co se stanou členy nejmenší frakce nebo zůstanou nezařazení, nebudou mít žádný vliv na rozhodování. Veřejnost si to neuvědomuje. Snažili jsme se na to v kampani upozorňovat.

Dalším faktorem je radikalizace politického života v Evropě. Přibývají strany, které používají antievropskou rétoriku. Nevystupují pouze proti demokracii, imigraci, novým členským státům a spoustě dalších hodnot, které jsou pro nás důležité. Přidávají k tomu navíc tuto protievropsky zaměřenou rétoriku. V Polsku takovou stranu také máme a ve volbách do Evropského parlamentu získala čtyři mandáty. Do europarlamentu vstoupila pouze proto, aby jej rozvrátila. Proč by tam takoví lidé vůbec měli být? Získali podporu, protože lidé jsou zmatení. Na tom musíme zapracovat, musíme přiblížit Evropu lidem. 

Danuta Hübnerová přijela do České republiky na pozvání Aspen Institute Prague 

Autor: Lucie Bednárová.