Bez feminismu nikdy nedosáhneme míru, říká německá expertka

© Archiv KL

Mít více žen na důležitých postech nestačí. Samotný fakt, že je někdo žena nebo člen politické menšiny, ještě neznamená, že svou identitou aktivně přispívá k vyhlazení nerovnosti, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz Kristina Lunzová.

Kristina Lunzová je spoluzakladatelkou německého Centra pro feministickou zahraniční politiku. Působí také jako poradkyně na federálním ministerstvu zahraničních věcí.

Co to vlastně znamená „feministická zahraniční politika“? Jak se liší od „normální“ zahraniční politiky?

Feministická zahraniční politika pokládá za svůj středobod všechna lidská práva, včetně práv žen a politických menšin, přičemž ženy jsou ze všech politických menšin tou největší skupinou. Prvním krokem feministické zahraniční politiky je uznání, že nerovnosti existují všude ve světě, tím druhým je pak hledání způsobů a nástrojů zahraniční politiky, kterými lze tyto nerovnosti zmírnit. Výzkum naznačuje, že právě míra rovnosti má nejzásadnější vliv na to, jestli je země mírumilovná jak na své domácí půdě, tak i vůči dalším zemím. Bez feminismu tedy nikdy míru nedosáhneme.

Můžeme již nyní pozorovat feministickou zahraniční politiku v praxi, včetně jejích reálných dopadů?

Existuje několik zemí, které feministickou zahraniční politiku prosazují – například Švédsko ji zavedlo v roce 2014 a jedná se o vůbec nejkomplexnější státní zahraniční politiku, kterou ve světě máme. Poté následovala Kanada v roce 2017 s feministickou rozvojovou politikou, Francie vyhlásila zahraniční feministickou politiku letos a nedávno s k ní připojilo také Mexiko. Hlavním přínosem feministické zahraniční politiky je to, že posiluje lidská práva a lidskou bezpečnost v zahraničí. Švédsko například spolupracuje s Kolumbií na jejím mírovém procesu a díky zapojení tamních organizací občanské společnosti se jedná o nejvíce inkluzivní mírový proces v historii. Dalším příkladem je Německo, které sice nemá feministickou zahraniční politiku, ale v rámci svojí zahraniční politiky pár feministických kroků učinilo. Například německý ministr zahraničí inicioval ženskou lidskoprávní síť „Unidas“ mezi Latinskou Amerikou, Karibikem a Německem. Je to jeden malý krok správným směrem.

Feministická zahraniční politika? V Česku vysmívané téma, ve Švédsku či Kanadě realita

Pro Českou republiku zůstává feministická zahraniční politika tabu, stejně jako samotný pojem „feminismus“. Trendy ve světě jdou ale jiným směrem.

V České republice je pojem feminismus spojen pouze s právy žen. Dalo by se říct, že je takový přístup chybný, protože feminismus je označení pro něco daleko širšího?

Feminismus vznikl se zaměřením na práva žen, protože ženy byly historicky největší skupinou ve společnosti, která byla buď utlačována, nebo jí byl odepřen přístup k důležitému rozhodování a veřejnému prostoru. Ale feministické hnutí má potenciál jít dopředu a vyvíjet se. Snažíme se pracovat na feminismu napříč mnoha oblastmi. To znamená skutečně se dívat na průniky různých forem utlačování a diskriminace, jako například to, že černá žena má jinou životní zkušenost než bílá žena, nebo to, že sexuální menšiny mají jiné životní zkušenosti než heterosexuálové. Takže není chybné říct, že se feminismus zaměřuje na práva žen, ale já bych spíše řekla, že jde ještě dál. Feminismus je o proměně společnosti jako celku a skutečně přemýšlí o velkých otázkách typu: „Funguje kapitalismus pro všechny? Kde dochází ke strukturálnímu rasismu v naší společnosti? Jak můžeme bojovat s ekologickou destrukcí? Co je klimatická spravedlnost?“. Feminismus se skutečně snaží vnést do diskuse všechna tato důležitá témata.

Feminismus nerovná se více žen v politice

Jak by měly státy prosazovat feministickou zahraniční politiku? Tím, že zapojí více žen v diplomacii?

Mít více žen na důležitých postech nestačí. Požadovat rovné zastoupení je samo o sobě projevem feminismu, ale není samoúčelné. Protože samotný fakt, že je někdo žena nebo člen politické menšiny, ještě neznamená, že svou identitou aktivně přispívá k vyhlazení nerovnosti. Státy se mohou inspirovat Švédskem. Švédsko dokonce publikovalo příručku, kde načrtlo veškeré kroky, které stát může podniknout k tomu, aby si osvojil feministickou zahraniční politiku. Ve švédském duchu by se jednalo o zaměření na čtyři hlavní oblasti: zdroje, zastoupení, práva žen a politických menšin a za čtvrté porovnání se skutečností, což znamená ověřování, že se to všechno zakládá na statistikách a důkazech. Ještě bych dodala, že abychom měli feministickou zahraniční politiku, je zároveň třeba mít feministickou občanskou společnost po celém světě, která ji bude dávat charakter. Feministická zahraniční politika se také hodně zaměřuje na demilitarizaci a odzbrojování, protože vojenský a násilný kontext je vždy v rozporu s prosazováním lidských práv.

Poslouchají ale vlády feministické organizace? Vidíte nějaký vývoj v tomto ohledu?

Celé to záleží na vládních prioritách. Pokud máte přísně konzervativní, možná až autokratickou, vládu, tak ta bude odsouvat občanskou společnost na druhou kolej. Takové vlády přispívají ke smršťování prostoru pro občanskou společnost a pro svobodu slova a médií. Můžeme je vidět všude ve světě. Pokud ale máte vládu jako tu švédskou, která skutečně chce mít lidská práva jako středobod své práce, tak ta naslouchá občanské společnosti na každé státní návštěvě, kterou podnikne. Je to rozhodnutí, které může udělat jednotlivec. Můžete jet na výlet, na státní návštěvu do nějaké země, a buď se setkat pouze se zástupci byznysu a vlády, nebo říct těm, kteří vám připravují program: „Ne, chci zajistit setkání s občanskou společností.“ Tohle může udělat každý státník.

Co se týče prosazování feministické zahraničí politiky, tak jste několikrát zmínila Švédsko, ale také Francii, Mexiko a Německo. Jsou nějaké další země, které by se do této skupiny rády přidaly?

Švédsko je se svou feministickou zahraniční politikou stále hodně kritizováno – zejména od feministů, protože nic není od začátku dokonalé, a kritika je vždy potřeba k tomu, aby došlo ke zlepšení. Tato země ale odvedla neskutečný kus práce. Rozhodně inspirovala Kanadu, Francii a Španělsko, které sice nemá oficiální feministickou zahraniční politiku, ale feminismus hraje v jeho zahraniční politice velice silnou roli. Pokud se zeptáte seniorních diplomatů na francouzské, španělské nebo britské ambasádě, všichni o feministické zahraniční politice vědí a inspirují se Švédskem. Bez Švédska by naše organizace možná ani neexistovala. A od té doby, co jsme začali v roce 2018 fungovat, se o feministické zahraniční politice vedou v Německu diskuze. Byli jsme první, kdo s tématem feministické zahraniční politiky přišel, a to hned na hlavním pódiu při příležitosti jedné události na německém ministerstvu zahraničí, kde dokonce mluvil i ministr. Inspirovali jsme také společnost a vládu v Mexiku, která na konci září ohlásila feministickou zahraniční politiku.

Jsou podobné iniciativy i na evropské úrovni?

Rozhodně máme evropskou feministickou občanskou společnost – například Strana zelených v Německu zahrnula feministickou zahraniční politiku do své předvolební kampaně do květnových evropských voleb. Doufáme, že budeme moci pracovat na feministické zahraniční politice s některými zelenými europoslanci, protože je mezi nimi několik velice silných feministů a feministek.

Ženy dobývají europarlament: Jejich počet roste, teď tvoří třetinu europoslanců

Podíl žen v europarlamentu od prvních voleb v roce 1979 výrazně stoupl. Zatímco nejprve tvořily 15,2 procenta všech poslanců, v současném legislativním sboru unie to je 36,4 procenta.

Řekněme, že je po evropských volbách Evropský parlament mnohem více „zelený“ než ten předchozí. Můžeme to považovat za příležitost k rozvoji evropské feministické zahraniční politiky?

Ano. Vítězství Zelených v Německu, ale také na evropské úrovni, bylo zároveň vítězstvím pro feminismus, protože feministická témata jsou pro zelené strany velice zásadní.

Myslíte si, že by se feministická zahraniční politika mohla v blízké době vyvinout v zemích jako je Česká republika, Slovensko nebo Polsko?

Myslím si, že pokud budeme podporovat naše feministické spojence v těchto zemích a oni budou důrazní v požadování změn v zahraniční a bezpečnostní politice, tak je tu slušná šance.