Západní svět sice už v mnohých ohledech není světovým lídrem, zato má však svého nového vůdce. Je jím Emmanuel Macron, píše redakce EURACTIV.com ve svém večerním The Brief.
Většina Estonců dnes vlastní elektronickou občanku. Může s ní volit online, řídit podnik, podávat daně přes internet nebo elektronicky podepisovat úřední dokumenty. I Česko se tímto směrem postupně vydává. A EU to podporuje, finančně i legislativně.
Nové evropské vedení čelí námořní krizi v Perském zálivu. Způsob, jakým se s ní rozhodne vypořádat, mnohé napoví o budoucím vývoji postojů jednotlivých zemí či dokonce Unie jako celku ve vojenských otázkách, píše komentátor Faisal Al Yafai.
Tento závěr si bohužel musíme vyvodit při čtení nedávno publikovaných výročních zpráv České exportní banky a Exportní a garanční pojišťovny za rok 2018, píše Jana Maussen.
Kritika evropské integrace má různou podobu, jeden argument se ale stále opakuje. Česká republika prý v EU ztrácí svou suverenitu a přestává být právně svrchovaným státem. Co na to říkají evropské ústavní soudy?
Evropská unie využívá politiku sankcí velmi často. Dokonce tak často, že aktivnější jsou v tomto ohledu pouze Spojené státy. Kvantita ale nestačí, důležitější je efektivita a jejich spravedlivé uvalování. A zde se ukazuje pokrytectví evropských států.
Politická atmosféra v oblasti ochrany právního státu a dalších unijních hodnot se opatrně, ale pozitivně mění. Evropské politické skupiny totiž začaly tlačit na své členské národní strany, které unijní hodnoty nedodržují.
Jak chránit demokracii ve středoevropském regionu? V první řadě bude potřeba dostatečná domácí politická mobilizace, včetně efektivní spolupráce v rámci opozičních sil, píše v komentáři Daniel Kelemen.
Kritici EU namítají, že je třeba vrátit se k suverénním státům a omezit silnou Evropskou komisi. O Evropanech prý namísto vlád rozhodují nevolení bruselští byrokraté. Opak je ale pravdou. Výzkumy totiž ukazují, že síla členských zemí v posledních letech roste.
Evropská komise v roce 2015 zveřejnila ambiciózní balíček týkající se oběhového hospodářství, jehož cílem je stimulovat přechod k oběhovému hospodářství, podpořit globální konkurenceschopnost a udržitelný hospodářský růst.
Francouzská apatie vůči zemím V4 má několik příčin. Patří mezi ně historická neochota rozšiřovat EU, strach, že Německo zaujme v této širší Unii vedoucí postavení, a v neposlední řadě také geografická tendence nedívat se na východ, ale spíše na jih.
Státy Perského zálivu dlouhodobě exportují extremistickou islamistickou ideologii do zemí západního Balkánu. Kosovo je ukázkovým příkladem toho, jak lze zabránit šíření extremismu mezi domácí populací.
Region západního Balkánu představuje kolbiště pro různé zahraniční vlivy, včetně toho tureckého. Země prezidenta Erdoğana sem ovšem proniká jinými způsoby než Rusko nebo Čína.
Čína působí v regionu západního Balkánu výrazněji od roku 2012, kdy byla založena platforma 16+1, která slibuje významné investice. Jsou to však čínské půjčky, které Evropskou komisi znepokojují. Evropská unie musí na novou situaci rychle reagovat.
Jednou ze základních neznámých ohledně budoucnosti Evropské unie je i její další rozšiřování na západní Balkán a přístup k tomuto regionu obecně. Výsledek evropských voleb zatím ovšem odpovědi nepřináší, spíše naopak.
Je jasné, že stagnaci rozšiřování EU nelze připsat pouze balkánským státům nebo ruskému vlivu. Váhavý přístup EU narušil politickou vůli obou stran, co se procesu rozšiřování EU týče. Mimoděk se tak otevřely příležitosti i pro novou světovou mocnost – Čínu
V4 před časem deklarovala, že se bude aktivně podílet na reformě Evropské unie. Zatím ale takový slib nenaplnila, píše Anna-Lena Kirch z Hertie School of Governance.
Oběhové hospodářství a jeho zohledňování při nákupech veřejných institucí se stává v rámci Evropské unie velmi aktuálním trendem. Kromě nastavování legislativního rámce nebo ekonomických nástrojů typu úlev či pobídek lze jako další ekonomický nástroj využívat rovněž kupní sílu veřejného sektoru.
Visegrád ignoruje klimatické hrozby, chce nadále spalovat fosilní paliva a nedodržuje limity pro znečištění ovzduší. Tento trend chce zvrátit platforma Visegrád+ pro obnovitelné zdroje, píše Ada Amonová.
Voliči letos mají mimořádně velkou zodpovědnost. Nový Parlament a Komise budou rozhodovat o zásadních otázkách, jako je boj se suchem či neudržitelný hospodářský model. Některé kandidující strany ale těmto otázkám nedávají vážnost, píše Kateřina Davidová.
Postupně se začíná rýsovat budoucí podoba nového zákona o odpadech. Ta by teoreticky mohla znamenat i posun roku 2024, který měl Česku přinést odklonění dále využitelných a recyklovatelných odpadů ze skládek, a to až na rok 2030.
S blížícími se evropskými volbami se z Maďarska a Polska opět ozývá euroskeptická rétorika. A rozhodně to není nic překvapivého. Místní vládnoucí strany a jejich lídři – Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczyński – se totiž na Evropskou unii dívají kriticky.
