Je frustrující a dechberoucí, v jak neuvěřitelném rozsahu se v posledních letech laická veřejnost (mezi kterou musíme bohužel zařadit i významnou část politické a úřednické garnitury v Bruselu) je schopna se „odborně“ vyjadřovat k plastovému odpadu.
S novou Komisí, nastoupil do role vysokého představitele EU bývalý španělský ministr zahraniční Joseph Borell. Jeho ambicí je efektivnější zahraniční politika EU. K tomu mu bude napomáhat i Evropská služba pro vnější činnost (ESVA), kde pracují i Češi. Jak si v ní stojí?
Ačkoli jsou diplomati vázáni svěřenými mandáty, nejsou to stroje bez myšlenek. Sami mohou něco ovlivnit, píše ve svém komentáři ředitel výzkumného centra AMO Vít Dostál.
Vláda České republiky nyní schvaluje návrhy nových odpadových zákonů. Součástí balíčku je i zákon o výrobcích s ukončenou životností. Tento zákon řeší tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce za jeho vysloužilé výrobky, např. v oblasti elektroodpadu.
Čím dál tím více evropských spotřebitelů si přes asijské e-shopy nakupuje elektroniku, baterie, pneumatiky a jiné výrobky. Na první pohled se to může zdát velmi výhodné, protože cena je často hodně zajímavá. Nicméně se zde naskýtá spousta „ale“…
Ukrajina se stala příkladným vzorem ostatním zemím Východního partnerství. I přes znatelné pokroky však stále nelze mluvit o výrazné prosperitě a stabilitě. Opravdový krok vpřed přijde až s vyřešením otázky konfliktu na východě země.
Gruzie, Arménie i Ázerbájdžán mají odlišné představy o svém budoucím směřování, společný postup je vyloučený. Bezpečnostní situace v regionu nutí země usměrňovat svoji zahraniční politiku s ohledem na zájmy Ruska. Nekonzistentní politika EU navíc napomáhá posílení vlivu Moskvy v regionu.
Západní svět sice už v mnohých ohledech není světovým lídrem, zato má však svého nového vůdce. Je jím Emmanuel Macron, píše redakce EURACTIV.com ve svém večerním The Brief.
Většina Estonců dnes vlastní elektronickou občanku. Může s ní volit online, řídit podnik, podávat daně přes internet nebo elektronicky podepisovat úřední dokumenty. I Česko se tímto směrem postupně vydává. A EU to podporuje, finančně i legislativně.
Nové evropské vedení čelí námořní krizi v Perském zálivu. Způsob, jakým se s ní rozhodne vypořádat, mnohé napoví o budoucím vývoji postojů jednotlivých zemí či dokonce Unie jako celku ve vojenských otázkách, píše komentátor Faisal Al Yafai.
Tento závěr si bohužel musíme vyvodit při čtení nedávno publikovaných výročních zpráv České exportní banky a Exportní a garanční pojišťovny za rok 2018, píše Jana Maussen.
Kritika evropské integrace má různou podobu, jeden argument se ale stále opakuje. Česká republika prý v EU ztrácí svou suverenitu a přestává být právně svrchovaným státem. Co na to říkají evropské ústavní soudy?
Evropská unie využívá politiku sankcí velmi často. Dokonce tak často, že aktivnější jsou v tomto ohledu pouze Spojené státy. Kvantita ale nestačí, důležitější je efektivita a jejich spravedlivé uvalování. A zde se ukazuje pokrytectví evropských států.
Politická atmosféra v oblasti ochrany právního státu a dalších unijních hodnot se opatrně, ale pozitivně mění. Evropské politické skupiny totiž začaly tlačit na své členské národní strany, které unijní hodnoty nedodržují.
Jak chránit demokracii ve středoevropském regionu? V první řadě bude potřeba dostatečná domácí politická mobilizace, včetně efektivní spolupráce v rámci opozičních sil, píše v komentáři Daniel Kelemen.
Kritici EU namítají, že je třeba vrátit se k suverénním státům a omezit silnou Evropskou komisi. O Evropanech prý namísto vlád rozhodují nevolení bruselští byrokraté. Opak je ale pravdou. Výzkumy totiž ukazují, že síla členských zemí v posledních letech roste.
Evropská komise v roce 2015 zveřejnila ambiciózní balíček týkající se oběhového hospodářství, jehož cílem je stimulovat přechod k oběhovému hospodářství, podpořit globální konkurenceschopnost a udržitelný hospodářský růst.
Francouzská apatie vůči zemím V4 má několik příčin. Patří mezi ně historická neochota rozšiřovat EU, strach, že Německo zaujme v této širší Unii vedoucí postavení, a v neposlední řadě také geografická tendence nedívat se na východ, ale spíše na jih.
Státy Perského zálivu dlouhodobě exportují extremistickou islamistickou ideologii do zemí západního Balkánu. Kosovo je ukázkovým příkladem toho, jak lze zabránit šíření extremismu mezi domácí populací.
Region západního Balkánu představuje kolbiště pro různé zahraniční vlivy, včetně toho tureckého. Země prezidenta Erdoğana sem ovšem proniká jinými způsoby než Rusko nebo Čína.
Čína působí v regionu západního Balkánu výrazněji od roku 2012, kdy byla založena platforma 16+1, která slibuje významné investice. Jsou to však čínské půjčky, které Evropskou komisi znepokojují. Evropská unie musí na novou situaci rychle reagovat.
Jednou ze základních neznámých ohledně budoucnosti Evropské unie je i její další rozšiřování na západní Balkán a přístup k tomuto regionu obecně. Výsledek evropských voleb zatím ovšem odpovědi nepřináší, spíše naopak.
Je jasné, že stagnaci rozšiřování EU nelze připsat pouze balkánským státům nebo ruskému vlivu. Váhavý přístup EU narušil politickou vůli obou stran, co se procesu rozšiřování EU týče. Mimoděk se tak otevřely příležitosti i pro novou světovou mocnost – Čínu
