Hynek Fajmon: Musíme omezit dotace pro velké podniky a zachránit český venkov

Jak zachránit český venkov před odlivem obyvatel a českou krajinu před suchem a erozí? Podle Hynka Fajmona může pomoci nová zemědělská politika EU, i když domácím velkopodnikům se změna líbit nebude.
zemědělské dotace
@ archiv HF

Hynek Fajmon (ODS) mezi lety 2004-2014 zasedal ve Výboru Evropského parlamentu pro zemědělství. V současné době pracuje v soukromé analytické společnosti B&P Research s.r.o., která se zabývá evropskými záležitostmi. Zároveň je zastupitelem města Lysá nad Labem.

Jak je na tom české zemědělství v porovnání s ostatními zeměmi EU?

České zemědělství se vymyká, což způsobuje problémy při jednáních s Bruselem. Prvním faktorem, který nás odděluje od zbytku Evropy, je největší průměrná výměra farem. Druhým faktorem je vysoká míra hospodaření na pronajaté půdě.

Zemědělství u nás je ale na vysoké úrovni. Je zde vysoká produktivita práce. V poslední době také proběhla velká modernizace díky programu rozvoje venkova. S pomocí zemědělských dotací se podařilo zakoupit nové stroje, takže na venkově je dnes vidět, že se do zemědělského sektoru po letech konečně investovalo. Počet lidí zaměstnaných v zemědělství je ale extrémně nízký.

Vyhovuje stávající evropská zemědělská politika těmto českým specifikům?

Současný model má pro české zemědělce pozitivní dopad, protože sem směřuje hodně peněz do relativně malého počtu subjektů. Objem dotací pro zemědělské firmy je tedy veliký a odvětví ziskové.

Otázkou je, co by nastalo, kdyby tyto peníze nebyly. Vypadalo by to úplně jinak.

Hrozí, že v dalším období po roce 2020 už tyto peníze nebudou, nebo že jich nebude tolik?

Určitě to hrozí. Peněz z EU do zemědělství bude nejspíš méně a budou se rozdělovat podle nových pravidel, která se velkým českým farmám nebudou líbit.

Tím myslíte zastropování přímých plateb?

Ano. Evropská komise to navrhovala již při přípravě současného programového období. Komise totiž vychází z takzvaného evropského zemědělského modelu, který je založen na malých a středních rodinných podnicích. Tento model chce evropská exekutiva podporovat jako většinový model v Evropě.

Náš model s velkými podniky je jeden z důvodů, proč máme velké problémy s udržením vody v krajině, s povodněmi, s velkým množstvím eroze ze zemědělské půdy, a se znečišťováním podzemních vod.

U nás je ale jejich podíl mnohem menší než jinde v Evropě. Sedláků, kteří hospodaří tímto způsobem, je v Česku velmi málo. V tom máme velký politický problém. Zůstává otázkou, do jaké míry je současný český model dlouhodobě udržitelný a jaké má důsledky na český venkov a životní prostředí. Jak se však zatím ukazuje, dopady nejsou příliš pozitivní.

Můžete upřesnit, co velké podniky české krajině způsobují?

Náš model s velkými podniky a nepřerušovanými půdními plochami je jeden z důvodů, proč máme velké problémy s udržením vody v krajině, s povodněmi, s velkým množstvím eroze ze zemědělské půdy, a se znečišťováním podzemních vod.

Velké firmy toto nechtějí příliš slyšet, ale statistické údaje ukazují, že takové problémy tu skutečně jsou.

Proč zatím k omezení dotací pro velké firmy nedošlo?

V minulém programovém období, kdy se dojednávala současná podoba SZP, se České republice ve spolupráci s Velkou Británií a Německem podařilo pravidla změkčit a k „zastropování“ došlo ve velmi omezené podobě a pouze na dobrovolném základě. Pro české subjekty, to nemělo tak negativní dopad, protože ČR tuto politiku neaplikovala.

EU se však bude v novém období snažit „zastropování“ opět protlačit. Myslím si, že tentokrát už tomu nebude možné zabránit.

Proč myslíte?

Zaprvé nebude tolik peněz v rozpočtu EU, protože odejde Velká Británie. Za druhé, odchodem Britů, kteří mají také velké farmy a byli naším spojencem v předchozí reformě SZP, se blokační potenciál zemí podporující velké farmy zmenší a oslabí. Na naší stranu se možná přikloní Slovensko a možná i Německo. Ostatní ale podpoří povinné „zastropování“.

O kolik evropské zemědělství přijde po brexitu? Přečtěte si studii EP ˃˃˃˃

EU dnes také postupuje k větší liberalizaci a hospodářská soutěž má být hlavním hnacím motorem ekonomiky. Dotační schémata se omezují, jak sektorově, tak objemově.

Zda bude nějaký konkrétní podnik úspěšný nebo neúspěšný, tak to už není předmětem veřejné politiky, to je soukromý business.

I z hlediska veřejné přijatelnosti nejsou dotace pro velké farmy populární a zdůvodnitelné. Dotace v rámci SZP nejsou žádné nárokové platby, ale výjimky, které mají vyjadřovat veřejný zájem EU. Veřejnost reprezentovaná svými vládami a EU by proto měla mít dobře rozmyšleno, co chce dotovat a jakého chce dosáhnout výsledku.

Co by do takového veřejného zájmu mělo patřit?

Ve veřejném zájmu je zdravé životní prostředí, zdravá voda, zamezení degradace půdy, dobré zacházení se zvířaty. Ale zda bude nějaký konkrétní podnik úspěšný nebo neúspěšný, tak to už není předmětem veřejné politiky, to je soukromý business.

Na druhou stranu, podpora růstu a rozvoje malých a středních podniků může být součástí veřejného zájmu. Obhospodařování krajiny je totiž nejen soukromý business, ale má dopady i na životní prostředí a kvalitu země, kde žijeme. Lidé budou raději jezdit navštěvovat krajinu, která bude dobře udržovaná, než oblast, kde jsou obrovské neprůchodné lány a sem tam nějaká bioplynová stanice.

Jak může EU podporovat ochranu životního prostředí pomocí SZP?

V současném období existuje takzvaný „greening“, tedy snaha ozelenit politiku a propojit část dotací s ekologickými požadavky. Hospodář musí plnit nějaká pravidla správné hospodářské praxe, a pokud je neplní, tak může přijít o peníze.

„Greening“ se však úplně nepovedl kvůli velkému nárůstu byrokracie.

Čeští úředníci se hlavně musí přestat chovat papežštěji než papež.

Jakým způsobem je možné zlepšit kontrolu, aby to pro zemědělce nebylo tak administrativně náročné?

Čeští úředníci se hlavně musí přestat chovat papežštěji než papež.

V praxi u nás existuje řada kontrolních orgánů a každý chodí zvlášť. Během roku tak sedlákům může přijít až deset různých kontrol a každá kontroluje něco jiného. Pro zemědělce je problém se jim věnovat.

Jedním z nejjednodušších nástrojů, jak to zjednodušit, je zavést takzvané integrované kontroly a limity na maximální počty kontrol. Během jedné integrované kontroly by se mělo prověřit vše důležité a sedlák by měl mít na několik let pokoj.

Zda budou mít mladí šanci hospodařit záleží na vůli vlády

Jak se reforma SZP odrazí na domácím zemědělství? Lze podle Vás očekávat, že se velké podniky začnou dělit na menší, aby dosáhly na dotace?

Podle nastavení nových pravidel SZP se bude ve střednědobém horizontu měnit i charakter zemědělství.

České zemědělství by se tím mohlo začít měnit a reorientovat se směrem k většímu zastoupení malých a středních podniků.

Je potřeba podpořit mladou generaci, aby neodcházela z venkova do měst, ale zůstala na venkově a hospodařila tam. Ale chybí tomu veřejná vůle i politická podpora.

 

Problémem českého venkova je, že tam není přítomno dostatečné množství sedláků. Ne na každé vesnici dnes najdete samostatně hospodařící zemědělský podnik či farmu, kde by žil zemědělec, obhospodařoval tam půdu a byl tak základem místní ekonomiky.

Celá Evropa se navíc potýká se stárnutím populace a generační obměnou, ke které v zemědělství nedochází. Průměrný věk zemědělského hospodáře v Evropě je 55 let.

Je potřeba podpořit mladou generaci, aby neodcházela z venkova do měst, ale zůstala na venkově a hospodařila tam.

V rámci současných podmínek bychom toto mohli podpořit. Ale chybí tomu veřejná vůle i politická podpora.

Jak bychom to mohli podpořit?

Můžeme to podpořit tím, že zavedeme takzvanou redistributivní platbu a více podpoříme malé a střední podniky na úkor těch velkých. Komise tuto možnost zavedla poté, co v minulém programovém období nedokázala přesvědčit státy pro přijetí „zastropování“ přímých plateb.

Většina zemí EU tuto redistributivní platbu zavedla. Ti, kteří jsou malí a střední, dostávají více peněz na přímých platbách a jsou zvýhodněni v rámci opatření rozvoje venkova. Ale u nás je to přesně naopak. Tady se vyšlo vstříc velkým podnikům a pro malé a střední farmy se žádné zvýhodnění neudělalo.

Alespoň část mladých lidí, kteří v rodině mají zemědělskou půdu, by měli mít možnost začít hospodařit. To můžeme podpořit tím, že těmto lidem dáme vyšší podporu než velkým firmám. Záleží jen na vůli vlády.

V ČR máme tři miliony vlastníků zemědělských pozemků na venkově, ale oni na nich nehospodaří. Jsou pronajaté zpravidla velké farmě, která ani v katastru obce nesídlí.

Alespoň část těch mladých lidí, kteří v rodině mají zemědělskou půdu, bydlí na venkově a mají k tomu vztah a vzdělání, by měli mít možnost začít hospodařit. To můžeme podpořit tím, že těmto lidem dáme vyšší podporu než velkým firmám. Tomu se říká redistributivní platba, kterou lze zavést. Záleží jen na vůli vlády.

Předchozí vláda to však nechtěla a nezavedla. Vláda vznikající z říjnových voleb bude mít v prvé řadě zájem zabránit zastropování a malým a středním podnikům nedat nic.

Bude finanční podpora dostatečná pro povzbuzení mladých lidí k tomu, aby začali farmařit?

Finanční motivace by k tomu mohla řadu lidí přivést. Nemluvím přitom o tisících lidech, ale o stovkách. Rozvoji venkova by pomohlo i několik stovek nových mladých sedláků. Nemusí dělat pouze zemědělství, ale i agroturistiku, rybářství nebo lesnictví.

Může k tomu přispět i precizní zemědělství?

Nové technologie nejsou věcí, která by se dala jednoduše provozovat v rámci malých farem. To je věcí spíše pro větší podniky, které si dnes nechávají dělat například velké skleníky řízené počítačem. Uvidíme, jaké to bude mít reálné výsledky.

Důležité je, aby vláda podpořila mladé začínající podnikatele víc než dosud a došlo tak ke generační výměně.

Minule jako dnes

V době, kdy se dojednávala současná podoba SZP, jste byl ve Výboru Evropského parlamentu pro zemědělství. Vidíte nějaký rozdíl mezi tím, jak jednání o reformě vypadala před tím a jak vypadají nyní?

Situace se posunuje směrem k tomu, co už tenkrát chtěla Evropská komise – k rozlišení malých, středních a velkých podniků. A to se začíná pociťovat i u nás.

Hlavní debata na naší národní úrovni bude, jaký budeme hájit zemědělský model. Zda se ten náš model velkovýrobního zemědělství bude replikovat a pokračovat do budoucnosti. Nebo se ho pokusíme naředit nějakým rodinným modelem a budeme tak mít kromě velkovýrobního i funkční a dostatečně výkonné zemědělství rodinné.

Dotace se buď úplně zruší, nebo zastropují, nebo bude degresivita plateb podle principu „čím větší výměra, tím menší dotace.“

Zájmem velkých zemědělských podniků bude zachovat stávající stav a nastavit si pravidla tak, aby všechny investiční prostředky šly k nim. Proti nim budou stát malí a střední sedláci, kteří budou požadovat přesný opak.

Záleží na tom, jak to dopadne na úrovni EU. Myslím si, že se všechny instituce EU dohodnou s členskými státy na reformě pro omezení velkých podniků. Tento princip se podle mne prosadí i navzdory odporu české vlády. Ve výsledku to však bude pozitivní i pro nás.

Dotace se buď úplně zruší, nebo zastropují, nebo bude degresivita plateb podle principu „čím větší výměra, tím menší dotace.“

Je reálné, aby byly zemědělské dotace zrušeny úplně?

Zemědělské lobby je silné a myslím si, že se jim podaří uhájit alespoň 30 % prostředků z rozpočtu EU. Uhájit si výdajový rozpočet je první fází boje. Ve druhé fázi bude nutné určit, jak si takový rozpočet rozdělit mezi členské státy a subjekty. Tam bude znát ten posun k podpoře malých a středních podniků.

Obecně se dotace pro podnikatele mají přesunout do roviny finančních nástrojů a mají přestat existovat. Současným trendem je tlačit na zvýhodněné úvěry a bude se to přelívat i do zemědělství, které je sice samostatnou rozpočtovou kapitolou, ale je součástí obecného hospodářství. Tlak, aby fungovalo podle principu hospodářské soutěže, bude velký.

SZP součástí koheze?

Měly by fondy kohezní politiky podporovat zemědělství a rozvoj venkova?

Stále se řeší, jestli má být druhý pilíř SZP, rozvoj venkova i nadále součástí zemědělství, nebo jestli se má převést do kohezní politiky.

Jak na úrovni EU, tak i v rámci členských států by to znamenalo přesun agendy z jednoho úřadu do jiného. U nás by to znamenalo přesun z ministerstva zemědělství na ministerstvo pro místní rozvoj. Na úrovni EU by to znamenalo radikální omezení pravomocí komisaře pro zemědělství a posílení komisaře pro regionální rozvoj.

Zemědělci to převést rozhodně nechtějí.

Pokud dáte členským státům pravomoc dofinancovávat příjmy zemědělců, tak to způsobí ještě větší deformaci a negativní dopad na hospodářskou soutěž.

Měly by se v případě omezení evropských dotací více angažovat členské státy?

Nemyslím si, že by to byl krok pozitivním směrem. Již nyní se pohybujeme v prostoru, kde dotace deformují prostředí jednotného trhu. Pokud dáte členským státům pravomoc dofinancovávat příjmy zemědělců, tak to způsobí ještě větší deformaci a negativní dopad na hospodářskou soutěž.

Nejspravedlivější jsou rovné podmínky pro všechny.

Chybí české debatě nějaké téma, kromě „zastropování“ dotací, které bychom v rámci jednání o reformě SZP měli prosazovat?

Chybí debata o tom, co je veřejný zájem ČR ve vztahu k rozvoji českého venkova. Objektivní skutečností je, že český venkov zaostává za městy, kvalita života je tam horší, lidé tam nechtějí bydlet. Důvodem je málo pracovních míst, špatná kvalita života a infrastruktura. Není tam rychlý internet, není tam dopravní obslužnost a nevyužíváme turistický potenciál venkova.

Debata by proto měla být o tom, jak přiblížit český venkov bavorskému charakteru. Aby to byla krajina, kam lidé budou rádi jezdit na dovolenou.

Například v Bavorsku nebo Rakousku to vypadá na venkově úplně jinak.

Debata by proto měla být o tom, jak přiblížit český venkov bavorskému charakteru. Aby to byla krajina, kam lidé budou rádi jezdit na dovolenou. Zatím je to tak, že lidé raději jedou k moři než na český venkov.

Venkov takto ztrácí potenciální příjmy. Agroturistika je ale velká možnost, jak ho zatraktivnit. Příklady úspěšných projektů v agroturistice již zde máme a je v nich potřeba pokračovat.

Na každé vesnici by mělo být živé hospodářství. Nejde jen o životní prostor, kde národ může trávit odpočinek, ale důležité jsou i regionální a místní potraviny jako alternativa k produktům ze supermarketů. Měli bychom podporovat krátké dodavatelské řetězce a kupovat brambory, zeleninu nebo mléko přímo od farmářů. V tom by se měla radikálně zvýšit podpora ze strany spotřebitelů i státu.

REKLAMA
REKLAMA