Věra Jourová: Co nejdřív se vydám do Washingtonu. Kvůli ochraně osobních dat Evropanů

Dohody EU a USA o ochraně údajů jsou důležité i pro obchodní výměnu. Věřím, že si to nová americká administrativa uvědomuje, a do Washingtonu se vypravím co nejdříve, říká evropská komisařka Věra Jourová. EurActiv s ní mluvil také o úřadu evropského veřejného žalobce, který má vyšetřovat podvody spojené s rozdělováním evropských peněz.
Privacy Shield Jourová
© European Parliament, 2016

Věra Jourová v Evropské komisi zodpovídá za otázky spravedlnosti, spotřebitelů a rovnosti žen a mužů.

O vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce (EPPO – European Public Prosecutor´s Office) se mluví už 18 let. Právní prostor pro jeho realizaci vytvořil článek 86 Smlouvy o fungování EU, který úřad výslovně zmiňuje. V červenci 2017 návrh na zřízení EPPO představila i Evropská komise. Co tento nový orgán přinese evropským občanům?
Záměr založit EPPO je skutečně velmi starý. Hlavním cílem tohoto orgánu je mít pod kontrolou evropské peníze, které se rozdělují členským státům a které jsou v mnoha případech bohužel spojeny s korupcí nebo s podvody.

V Lisabonské smlouvě je EPPO zmíněn především proto, že podle principu řádného hospodáře by Evropská unie měla své peníze lépe hlídat. Ilustrují to i statistiky Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), který má v současnosti boj s finanční kriminalitou v EU na starosti. Tento orgán ale nemá pravomoc tyto případy spojené s přeshraniční finanční kriminalitou vyšetřovat. Nemůže ani zahájit trestní stíhání. Jediné, co OLAF může, je podávat státům doporučení a nabádat je, aby podobné případy vyšetřovaly. Ty tak ale činí jen ve 40 % případů.

V EU jsou stále státy, které například velmi liknavě vyšetřují kauzy týkající se vysokých politiků či osob s velkým vlivem. Často to jsou kauzy, které jsou velmi složité a mají přeshraniční dosah. A právě to jsou případy, na které by se měl zaměřit evropský veřejný žalobce.

Takže jde především o stíhání korupce v rámci EU?
Jedním z cílů je lépe hlídat přerozdělování strukturálních fondů, aby se nerozkrádaly. Do návrhu se mi však podařilo zapracovat i potírání velkých finančních podvodů spojených s neplacením DPH. Vyšetřovat se budou kauzy se škodou přesahující sto tisíc eur a podvody spojené s neplacením daně z přidané hodnoty přesahující deset milionů eur, které budou mít mezinárodní přesah. Podle statistik se v Evropské unii podobnými způsoby rozkrade na 50 miliard eur ročně.

O fondech EU se většinou mluví jen v souvislosti s jejich rozkrádáním. Mrzí mě to.

Přesto mě velmi mrzí, že unijní fondy jsou spojovány prakticky jen s korupcí, a to i v České republice. Nemluví se o tom, že díky nim máme vyšší HDP, roste zaměstnanost a prosperita státu. O fondech se povětšinou mluví jen v souvislosti s jejich rozkrádáním. A to by měla být další přidaná hodnota evropského veřejného žalobce – přesvědčit veřejnost o tom, že nám fondy pomáhají a s korupcí se bojuje.

Můžete jednoduše přiblížit navrženou institucionální a personální strukturu EPPO?
Bude se jednat o decentralizovaný orgán Unie s právní subjektivitou. Při jmenování veřejného žalobce bude mít poslední slovo Evropský parlament. V EPPO budou dále působit i národní žalobci z jednotlivých členských států, kteří budou úzce spolupracovat s pobočkami ve svých zemích. Pokud například státní zastupitelství v České republice bude mít podezření na finanční kriminalitu, postoupí případ národnímu zástupci při EPPO, který se jím začne zabývat.

Fondy jen těm, kdo budou kriminalitu hlídat

S jakými problémy se při realizaci této myšlenky setkáváte?
Hned ze začátku bylo návrhu na zřízení tohoto úřadu vystaveno celkem jedenáct žlutých karet ze strany národních parlamentů. Postupně jsem objela všechny tyto státy a snažila se dané poslance a senátory přesvědčit, že EPPO má význam.

V současné době zde stále jsou čtyři státy, které se zřízením úřadu nesouhlasí a nechtějí se na jeho vytváření podílet. Jedná se o Švédsko, Nizozemí, Polsko a Maďarsko. Obávají se zejména toho, že by pravomoci nového úřadu do budoucna narůstaly.

komisařka Jourová

© European Parliament, 2016

Prozatím je přislíbena podpora jednadvaceti zemí. Kromě oněch čtyř zemí, které s vytvořením EPPO nesouhlasí, jsou tady ještě Británie, Dánsko a Irsko, které mají z podobných oblastí integrace vyjednanou výjimku (tzv. opt-out) a proto se jich téma evropského veřejného žalobce netýká. Zřizovat takový orgán s malou podporou států by nemělo žádnou cenu. Existuje možnost posílené spolupráce, která vyžaduje zapojení minimálně devíti zemí. Pro efektivní fungování úřadu je však třeba, aby se do něj zapojilo zemí více, minimálně patnáct až šestnáct. Já osobně doufám, že se zapojí všech jednadvacet zemí, které podporu vyjádřily.

Nicméně pokud se některé státy rozhodnou přistoupit k úřadu později, ta možnost tu samozřejmě bude. Tuto možnost jsem zdůrazňovala zejména maďarské a polské vládě, které EPPO striktně odmítají. Zrovna tyto státy jsou ale čistými příjemci evropských dotací, a proto si neumím moc dobře představit, že by se do stíhání přeshraniční finanční kriminality v rámci EU nezapojily. Například Polsko v rámci právě probíhajícího víceletého finančního rámce od Unie čerpá přes 80 miliard eur a jedná se o největšího příjemce unijních fondů. A taková země by neměla být součástí EPPO, který na má transparentní využívání fondů dohlížet?

Uvažujete o případných sankcích pro státy, které se fungování úřadu nebudou účastnit?
Pro období let 2014 až 2020 určitě ne. Nejsem přívržencem změny pravidel během hry a pohrávání si s myšlenkou retroaktivity. Nicméně pokud jde o období od roku 2021 dále, EPPO by měl být součástí rozhodování ohledně přerozdělování dotací v EU. V tomto ohledu si umím představit, že Unie bude posílat masivní finanční částky pouze státům, které se snaží finanční kriminalitu skutečně potírat a budou součástí úřadu.

Odkud naopak cítíte největší podporu pro zřízení tohoto úřadu?
Největšími zastánci zřízení EPPO jsou Francie, Německo, Lucembursko a Itálie. Pokud jde o Itálii, ta dokonce tvrdí, že kompetence žalobce, jak jsou nyní nastaveny, jsou příliš slabé. Italové jsou velkými příznivci tohoto projektu i proto, že mají vlastní velké zkušenosti s bojem proti mafiím. Sami tvrdí, že velké peníze vždy přitahují velké gaunery, a proto je silný evropský veřejný žalobce potřeba.

Příznivci projektu jsou například Italové, kteří mají velké zkušenosti s bojem proti mafiím. Tvrdí, že velké peníze vždy přitahují velké gaunery, a proto je silný evropský veřejný žalobce potřeba.

Mnoho skeptiků mi minulý rok říkalo, že takový projekt nemůže projít přes ministry financí. Především pokud jde o stíhání kriminality spojené s daňovou oblastí. Ministři však velmi rychle pochopili přidanou hodnotu tohoto orgánu. Pochopili, že úspěšně vyšetřené případy jim do státních rozpočtů navrátí velké částky. A to včetně toho českého.

Harmonizace trestního práva? V některých případech jsem pro

A pokud jde o ministry spravedlnosti? Oblast trestního práva si národní státy chrání a považují ji za charakteristický znak své suverenity.
V oblasti trestního práva se v rámci Unie pohybujeme v režimu jednomyslnosti. Je to citlivá tematika a doména členských států. Souhlasím, že pokud státy mají propůjčit Bruselu nějaké pravomoci z trestněprávní oblasti, je třeba to udělat jednomyslně.

Je pravda, že z některých států se ozývají hlasy, aby trestní právo zůstalo doménou čistě národních států. Nicméně to bychom nemohli mít příslušné články Lisabonské smlouvy, se kterou souhlasily všechny členské země. Já tedy v tomto ohledu pracuji pouze s tím, co dovoluje primární právo EU.

Vy osobně jste pro větší harmonizaci trestního práva v EU?
Jen v některých oblastech, které mají přeshraniční rozsah. Jedná se především o oblast terorismu a přeshraničního organizovaného zločinu. Teroristé v současné době mohou cestovat na území Unie prakticky bez omezení a v případě dopadení čelí v různých zemích různým sankcím, s různým určením skutkové podstaty trestného činu.

Státy však v minulém roce daly najevo, že s harmonizací trestního práva v některých oblastech problém nemají. Podařilo se nám totiž prosadit směrnici proti terorismu, která mimo jiné harmonizuje určení skutkových podstat, přípravy a napomáhání teroristickému činu.

Máte nějakou představu, v jakém časovém horizontu by úřad mohl začít reálně fungovat?
Jednomyslné rozhodnutí v nejbližší době není příliš pravděpodobné, nicméně onen zmíněný režim posílené spolupráce, který by fungování úřadu umožnil alespoň v rámci několika zemí, možný je. Přála bych si, aby o ní rozhodla již nejbližší Evropská rada, která proběhne v březnu. Do té doby musíme zajistit, aby byly návrhy na zřízení úřadu dostatečně rozpracovány. Rozhodně však nejsem příznivcem přílišného otálení.

Pokud by Evropská rada s vytvořením EPPO alespoň v rámci posílené spolupráce vyslovila souhlas a během první poloviny tohoto roku by se nám podařilo schválit znění textu, úřad by mohl začít fungovat v první polovině roku 2019.

Věra Jourová

© European Parliament, 2016

Ochrana dat – na Trumpa budu apelovat

Další oblast, které se věnujete, je ochrana osobních dat evropských občanů. V minulém roce začal fungovat systém Privacy Shield, který má za cíl chránit data Evropanů před zneužitím ze strany amerických bezpečnostních složek nebo velkých amerických společností typu Facebook či Google. Jeho součástí je také úřad ombudsmana, na kterého se mohou lidé v případě nedodržování závazků ze strany vlády nebo firem obrátit. Jak tento úřad funguje?
Úřad ombudsmana byl v souvislosti se systémem Privacy Shield zřízen pod tehdejším ministrem zahraničí Johnem Kerrym. Americká administrativa se však změnila a já na ni budu apelovat, aby ombudsman i nadále fungoval, byl nezávislý a dělal to, co dělat má. To znamená, aby se zabýval stížnostmi lidí, kteří se cítí být poškozeni a jejichž data byla zneužita americkými bezpečnostními složkami.

Dostal už nějakou konkrétní stížnost?
Ombudsman prozatím obdržel jednu stížnost. Nicméně v tomto případě se nejednalo o oblast spadající do jeho kompetencí, jelikož šlo o stížnost vztahující se k výměně dat leteckých společností.

Osobně bych si přála, aby ombudsmanovi – respektive ombudsmance, jelikož tuto funkci zastává žena – poslal stížnost někdo z klientů společnosti Yahoo. V říjnu minulého roku totiž vyšlo najevo, že americké tajné služby tuto společnost požádaly o poskytnutí soukromých e-mailů jejích klientů. Sami jsme se na tuto kauzu americké strany ptali, nicméně obdrželi jsme velmi váhavou a neúplnou odpověď. V tomto ohledu by se úřad ombudsmana mohl předvést a ukázat nám, jak v praxi funguje.

K dodržování dohody Privacy Shield se americké společnosti musí samy zavázat. Kolik z nich se k systému již připojilo?
V tuto chvíli je součástí systému ochrany dat 1 100 společností. Na 700 společností je pak ve schvalovacím procesu a stále se hlásí další.

Privacy Shield ale není jediným systém na ochranu dat unijních občanů. V současné době pracujete také na systému Umbrella Agreement, o kterém se však příliš nemluví. Co tato dohoda přináší?
Privacy Shield je jednostranné rozhodnutí Evropské komise, že americké firmy mohou pod tímto režimem posílat data do Ameriky. Sami však můžeme tuto dohodu kdykoli zrušit. Já jsem americkou stranu v tomto ohledu varovala a udělám to znovu i vůči nové administrativě. Pokud bude porušována ochrana dat Evropanů, která směřují do Ameriky, dohodu zrušíme.

Nechci z Evropanů dělat paranoiky. Svá osobní data si ale musí chránit. Žádná legislativa nás nikdy neochrání na sto procent.

Nicméně Umbrella Agreement je dvoustranná dohoda mezi USA a EU. Jedná se o dohodu o výměně dat mezi policií, prokuraturou a soudy, a to v rámci trestních řízení a vyšetřování. Je všeobecně známo, že v rámci vyšetřování trestných činů se nepoužívají pouze osobní data obviněných, ale i obětí nebo svědků. Chráněny přitom mají být osobní údaje všech těchto tří skupin lidí.

Pokud budou data Evropanů, které mají americké bezpečnostní orgány k dispozici, zneužita, měli by se evropští občané moci dovolávat svých práv u amerických soudů. Tím bylo podmíněno sjednání dohody. V současné době čekám, až americká strana potvrdí, že pod tento nový režim ochrany dat budou spadat všechny agentury a orgány, které v rámci trestních řízení se soukromými daty pracují. Takových agentur a orgánů je přes sto.

Upřímně jsem doufala, že se tuto dohodu podaří vyjednat ještě za Obamovy administrativy. Apelovat však budu muset i na tu Trumpovu.

Věříte, že nová americká administrativa půjde této dohodě naproti?
Uvidíme. Myslím si, že jak Umbrella Agreement, tak zejména Privacy Shield jsou důležité prvky strategické spolupráce mezi USA a Unií. Nicméně nikdo neumí přesně odhadnout, jaký bude postoj prezidenta Trumpa vůči Evropě. Do Washingtonu se vypravím co nejdříve. V současné době tam mám dva partnery, se kterými budu otázku ochrany dat Evropanů řešit. Jde o Jeffa Sessionse, který by se měl stát novým generálním prokurátorem, a Wilbura Rosse, který by se měl stát novým ministrem obchodu. S tím budu probírat zejména fungování dohody Privacy Shield.

Mnoho lidí, kteří americkou politickou scénu dobře znají, mě ubezpečilo, že prezident Trump i jeho administrativa si moc dobře uvědomují důležitost obchodní výměny s Unií. A že tato výměna je z velké části závislá také na transferech osobních údajů. Proto si myslím, že Privacy Shield by měl fungovat dál i na základě velkého zájmu americké strany.

Jourová

© European Parliament, 2016

Loňský rok pro Vás byl ve znamení ochrany soukromí evropských občanů. Máte v tomto ohledu ještě nějaké plány? Je zde něco, co by se mělo v rámci ochrany dat Evropanů zlepšit?
Legislativně není v současné době nic, co bychom mohli dále udělat. Schváleno totiž v nedávné době bylo i nařízení k ochraně osobních údajů. Komise také před pár dny předložila návrh ochrany soukromí v oblasti internetových komunikací. Schválením nařízení o ochraně údajů však práce neskončila, ale začala.

Samotné nařízení začne platit v květnu roku 2018. Do té doby je mým úkolem postarat se o to, aby Evropané chápali, co to znamená žít v digitálním prostoru. Respektive aby věděli, jaká jsou jejich práva a ochrana jejich soukromí, když se v digitálním prostředí pohybují.

Nechci z Evropanů dělat paranoiky, kteří se budou bát napsat někam své jméno. Nicméně chci, aby si svá osobní data chránili. Žádná legislativa nás nikdy neochrání na sto procent. Své soukromí si musíme hlídat také sami. Během tohoto roku bych proto chtěla spustit kampaň, která bude mít za cíl vysvětlovat lidem, jak si své soukromí v dnešní digitální době chránit.  V následujících měsících tedy v tomto ohledu půjde zejména o komunikaci s veřejností, ale i se soukromými společnostmi.

REKLAMA
REKLAMA