Romská europoslankyně: Anticiganismus bují a úřady jsou netečné

Až 80 % Romů žije v Evropě pod hranicí chudoby. Podíl mladých Romů, kteří nepracují ani se neúčastní vzdělávání, je v Česku šestkrát vyšší než u většinové populace. Nelichotivou situací této menšiny se zabývá europoslankyně Soraya Postová. „Nerespektujeme základní práva Romů a vytlačujeme je na okraj společnosti,“ upozorňuje politička, která je po matce Romka a po otci Židovka.
Romové EU
© European Union, 2017

Soraya Postová je europoslankyně za Skupinu progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu (S&D) a členka švédské Feministické iniciativy. Její otec byl Žid narozený v Německu a matka Romka. Zabývá se otázkami národních menšin a zejména Romů. Je první Romkou, která byla ve Švédsku jmenována do vrcholné funkce v nějaké straně. V roce 2014 byla kritizována za to, že její dcera uzavřela ve věku šestnácti let sňatek schválený romskou komunitou, avšak odporující švédským zákonům pro nezletilost nevěsty.

Je zpravodajkou usnesení, které předložil k diskriminaci Romů výbor Evropského parlamentu pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

Řada států popírá, že by Romové byli bráni jako občané druhé kategorie. Ve kterých evropských zemích je situace Romů nejsložitější?

Bezesporu se jedná o Bulharsko a Rumunsko. Na ulici je tam vyhání chudoba, prostředky na obživu se snaží obstarat nejrůznějším způsobem. Chabá snaha úřadů jim pomoci je nepřijatelná.

Na druhé straně je obtížné nalézt řešení v zemích, jako je Francie, Německo či Itálie, kde dochází k nuceným deportacím Romů do balkánských zemí. Situace je složitá také v Dánsku, Maďarsku a Řecku, kde je zakázáno žebrat na ulici.

Uspokojivá není ani v České republice a na Slovensku. Romové jsou napadáni, jsou terčem nenávistných projevů a úřady proti tomu nic zvláštního nepodnikají.

Změnit chování Romů i většinové populace musíme společně.

Když reportérka Aktuálně.cz navštívila před časem romské vesnice na východním Slovensku, zjistila, že Romové žijí v jakémsi ďábelském kruhu. Romské dívky přivádějí na svět děti často již v patnácti letech, otcové, nezřídka nezletilí, sedí ve vězení, protože něco ukradli, a romské děti tak od malička vyrůstají v chudobě. Jaké jsou Vaše zkušenosti?

Takové věci se stávají, ale nelze je generalizovat. S těmito stereotypy je velmi důležité skoncovat. Je běžné a zneklidňující, že se dívky vdávají, končí se školní docházkou a mají děti ve velmi mladém věku. V tomto ďábelském kruhu, o němž hovoříte, ale drží Romy většinová populace.

Nerespektujeme základní práva Romů a vytlačujeme je na okraj společnosti. Změnit chování Romů i většinové populace ale musíme společně.

Stačí mít romské jméno

V mnoha zemích včetně Švédska je nezaměstnanost Romů extrémní, až 80 procent. Nemají často náležitou odbornost ani vzdělání, a možnosti prosadit se na trhu práce jsou proto nízké. Není právě chybějící vzdělání jádrem celého problému?

Vzdělání je zásadním tématem romské problematiky v řadě členských zemí, včetně Švédska, jádro problému to však není. Tím je anticiganismus. I když máte vysokoškolský diplom, ale jste Rom a vaše jméno nezní švédsky, je často velmi obtížné získat práci. Vzdělání a místa na pracovním trhu musí být přístupné všem.

I když máte vysokoškolský diplom, ale jste Rom a vaše jméno nezní švédsky, je často velmi obtížné získat práci.

Jednou z možností, jak situaci Romů zlepšit, by mohlo být zapojit do řešení problému hlavy romských rodin a romské firmy.

Souhlasím, že by to bylo řešením daného problému. Anticiganismus ve většinové společnosti ale nelze odstranit pomocí lidí, kteří jsou mu vystaveni. Pokud bude diskriminace Romů pokračovat, jejich situace se nezlepší.

Strach nemám

V Evropském parlamentu jste připravovala usnesení o nesnášenlivosti vůči Romům, na základě kterého bude Evropská komise navrhovat opatření, jak situaci této menšiny zlepšit. Jaké kroky navrhujete?

Navrhujeme například ustavení komise pro usmíření s Romy na úrovni členských států i EU.

Dále chceme vytvořit auditorský dvůr, který by zkoumal programy zaměřené na zlepšení situace osob vyčleněných ze společnosti. A také jednoznačné odsouzení a sankcionování toho, když někdo bude podněcovat nenávist vůči Romům.

Požadujeme i kompenzace romských žen, které byly přinuceny ke sterilizaci. A také konec praktik, kdy jsou romské děti násilím odebírány rodičům.

Ve zprávě se uvádí, že sociální programy na zlepšení situace osob vyčleněných ze společnosti nefungují. Jaký je jejich největší problém?

Musíme zajistit, aby peníze rozdělované v rámci těchto programů šly tam, kam mají. Navrhujeme proto přísnější monitorování toho, jak je s těmito částkami nakládáno. Peníze se často nedostanou k těm nejvíce potřebným. A to by měl zajistit auditorský dvůr, o němž jsem se zmínila.

Peníze se často nedostanou k těm nejvíce potřebným. To by měl zajistit auditorský dvůr.

Zažila jste jako romská politička nějaký druh diskriminace nebo intolerance ve Švédsku, které je pokládáno za vzor liberální a otevřené společnosti?

Během některých protiromských kampaní mi bylo ve Švédsku vyhrožováno. Necítím se ale nijak ohrožená a nemám strach, takových situací bylo jen několik a nedosáhly takového účinku, jaký byl od nich očekáván.

A co v Evropském parlamentu?

V průběhu některých parlamentních debat jsem zaregistrovala určité projevy nesnášenlivosti k národnostním menšinám, ale to je asi tak vše. Za lidská práva se budu zasazovat i nadále a nikdy k jejich porušování nebudu mlčet.

Článek vznikl v rámci projektu „Evropa v souvislostech“, který společně realizují EurActiv.cz a vydavatelství Economia.

REKLAMA
REKLAMA