Darina Malová: Slováci chtějí obhajovat ruské zájmy v EU, jsou to jejich „bratia“

Historie, ideologie i energetika vysvětlují současnou ambivalentní politiku Slovenska vůči Rusku. Slováci chtějí být jednou nohou v jádru EU, zároveň si ale nechtějí znepřátelit ruského souseda, říká v rozhovoru profesorka Darina Malová. Lze podobné postoje hledat i v Česku?
Darina Malová
© Filosofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě

Je iluzí myslet si, že s Ruskem je potřeba spolupracovat, jinak se stane naším nepřítelem, shodli se čeští i zahraniční experti zabývající se ruskou politikou na letošní konferenci Rusko a střední Evropa, která se konala před dvěma týdny v Brně. Z jejich příspěvků však vyplynulo, že země střední a východní Evropy se v postojích vůči Rusku neshodnou.

Zda je tomu tak i v případě Slovenska a Česka, které dlouhá léta sdílely jedno území, jsme se zeptali profesorky Dariny Malové z katedry politologie Filosofické fakulty Univerzity Komenského Bratislava.

Říká se, že „Rusko rozumem nepochopíš“. Ale přeci jen, lze dnes Rusku porozumět jako aktérovi mezinárodní politiky? Jakou roli Rusko hraje zejména v prostoru střední a východní Evropy?

Ruský prezident je velmi racionální. Chce pro svoji zemi mezinárodní uznání. Pro něho jsou důležitými partnery USA a státy BRICS (Brazílie, Indie, Čína a Jižní Afrika), nikoliv střední Evropa. My jsme nehráli žádnou roli například při obsazení Krymu či angažmá v Sýrii, a to je pro Rusko podstatné.

Státy střední a východní Evropy jsou pouze nástrojem pro realizaci ruských zájmů. Například při snaze oslabit Evropskou unii.

Střední Evropa není partnerem Ruska. Je pouze nástrojem realizace ruských zájmů a snahy oslabit EU.

Některé státy střední Evropy to ale mohou vnímat jinak. Ve své prezentaci na konferenci jste zmínila, že pocit ohrožení z Ruska u Slováků poklesl ze 34 % v roce 1996 na 24 % v roce 2014. Ve stejném roce důvěřovalo Rusku 31 %, což je nejvyšší podíl v rámci V4. Takové výsledky přinášejí i další průzkumy, a Slovensko je tak ze států středoevropského prostoru vnímáno jako ten „nejvíce přátelský“ vůči Rusku. Čím si to vysvětlujete?

Jednoznačně to vyplývá z oficiálních vyjádření slovenských politiků. Řada z nich otevřeně říká, že Rusko představuje spolehlivého partnera. Říká to premiér Robert Fico nebo poslanci Slovenské národní rady. Jiní – například náčelník generálního štábu Milan Maxim – naopak prohlašují, že Kreml představuje pro Slovensko hrozbu z Východu.

Většina politiků lavíruje mezi Západem a Východem, ale nemá negativní postoj vůči Rusku. Tvrdí, že Rusové jsou Slované, a jsou to tedy naši bratři. Maestrem v takovém lavírování je premiér Fico. On je důkazem ambivalentnosti a rozpolcenosti, která dnes rozděluje hlavy politiků a veřejnosti.

Prozatím zde ale není žádný impuls, který by mohl tuto ambivalentnost zvrátit. Přenáší se tak i k veřejnosti, kde dochází k velké hodnotové dezorientaci, a je patrná i v zahraniční politice.

Jediný politik, který jednoznačně vnímá Rusko jako nepřítele, a podporuje EU, je prezident Andrej Kiska.

Proč tedy premiér Fico říká, že chce směřovat do jádra EU a schvaluje protiruské sankce, když zároveň podporuje Rusko?

Jak jsem již zmínila, problematická je jeho dvojí rétorika. Hlavním cílem Roberta Fica je, aby Slovensko patřilo k jádru EU. To už říká několik let. Ale během posledního roku, poté, co Slovensko předsedalo Radě EU, jeho proevropská rétorika směřující do jádra EU ještě zesílila. Fico pochopil, že na Moskvu již nelze dostatečně spoléhat. Věří v to, že Západ nám pomáhá, ale Rusko ne. Z této zkušenosti vyplývá rozhodnutí přihlásit se k jádru EU a k Západu. Zároveň si ale uvědomuje, že si nesmí znepřátelit ruského souseda.

Historie, ideologie i hospodářská krize

Když mluvíte o ambivalentním postoji slovenských politiků k Rusku, kde podle Vás leží kořeny takového postoje? Co primárně určuje ambivalenci současné slovenské politiky?

Primárním hybatelem je naše národní nejistota. Slovenský národ je relativně mladý, vznikl teprve v 19. století. Slovensko nebylo samostatné, pouze krátce během druhé světové války (1939 – 1945) a pak až v roce 1993.

Politici tak ještě neměli dostatek času na to, aby se zabývali směřováním Slovenska. Nelze proto ve slovenské politice hledat jednoznačnou linii. Snažíme se ale získat uznání od celé mezinárodní komunity.

Nebyla tu podobná situace jako v Polsku. Poté, co se Polsko zbavilo sovětského opatrovnictví, začalo směřovat na Západ. Vztahy mezi Ruskem a Polskem byly vždy negativní.

Ale vztahy mezi Slovenskem a Ruskem neexistovaly. Rusové si nás ani nepamatují jako součást Československa. Všechny produkty pocházející z ČSR se u nich nazývaly české, ne československé nebo slovenské. Měli jsme pocit, že pod jménem Československa nejsme vidět. To byl také jeden z důvodů rozpadu československé federace.

Slovensko je relativně mladý národ, naši politici ještě neměli čas zabývat se tím, kam směřujeme. Rusko nás navíc opomíjelo.

Historie je tedy jedním z faktorů současného postoje politiků a veřejnosti vůči Rusku. Jsou zde i jiné motivy, které by mohly přispět k poklesu pocitu ohroženosti slovenské veřejnosti k Rusku?

Vliv má také církev a slovenský nacionalismus.

Slovenská národní identita se formovala na základě panslavismu a křesťanství. K tomu přispívá i řada konspiračních webů, které odkazují k myšlence panslavismu a zdůrazňují naše slovanství. To zároveň tvoří všeobecnou náladu.

Příkladem takového konspiračního webu je například informační portál „Hlavné správy“, který je považovaný za jeden z klíčových proruských webů na Slovensku.

V neposlední řadě je na vině globální ekonomická krize, která na Slovensku zastavila ekonomický růst a vedla ke krizi celé EU. Během ní, v roce 2014, začala klesat i důvěra Slováků k EU nebo USA. Ve vztahu k USA se mezi Slováky zvýšil pocit ohrožení ze 4 % v roce 1996 na 10 % v roce 2014.

Na Slovensku klesl pocit ohrožení z Ruska kvůli třem faktorům – jsou to ambivalentnost politiků, dobře fungující konspirační weby a ekonomická krize EU.

Podíváme-li se na rozložení takového postoje ve společnosti, u koho je proruský postoj nejsilnější. Je to spíše mladší, nebo starší generace? 

Největší podporu Rusku vyjadřuje hlavně starší generace a lidé s nižším vzděláním. Mnoho mladých Slováků je opatrnější. Oni tyto otázky vztahující se k Rusku neřeší. Cítí se být kulturní součástí Západu. Kultura, kterou žijí, je západní provenience, což samozřejmě souvisí i s globalizací. Idealizace Ruska u části populace může souviset i s tím, že nemáme dobré vzdělání a učebnice o Rusku.

Na vině je také propaganda

V polovině 90. let 20. století, kdy Rusko bylo po rozpadu Sovětského svazu vnitřně oslabeno a nemělo téměř žádné geopolitické ambice, Slováci vnímali Rusko s většími obavami, než je tomu dnes. Jak lze toto interpretovat a vysvětlit?

Tehdy jsme vnímali, že Ruská federace nemá stabilní vedení. Obávali jsme se, že vnitřní konflikty v Rusku se mohou přenést i na území Ukrajiny, a ohrozit tak i naše území.

Svou roli hrála také bezprostřední zkušenost s předchozím režimem. I násilnosti ruských vojsk u nás zanechaly silné vzpomínky, a proto jsme se Ruska obávali více než dnes. Nemohla tomu zabránit ani propaganda, která byla v tu dobu odlišná od té dnešní.

Historická paměť ale nebyla nadále pěstována a v současné době se vytrácí.

Starší generace si dnes líčí falešné představy, že za předcházejícího režimu byla ekonomika dobrá, lépe jsme si rozuměli. To může být opět výsledkem konspirační propagandy, která šíří ruské lži.

U našich politiků navíc panuje přesvědčení, že když je Slovensko v EU, tak je to dobré. Ale někteří chtějí zároveň obhajovat zájmy Ruska v EU, aby tím zvýšili svůj vlastní význam. To je ale nesmysl. Malý národ přeci nemůže být mluvčím Ruska. Kdo by nás poslouchal.

Historická paměť se ze Slovenska vytrácí. Přispívá k tomu i působení řady konspiračních webů propagující Rusko.

Jaké reakce vyvolává postupné oslabování ekonomického a politického vlivu Ruska v regionu střední a východní Evropy?

Recese ruské ekonomiky zapříčiněná poklesem cen ropy a západními sankcemi způsobila zmenšování ekonomického vlivu Moskvy. Došlo k velkému poklesu HDP i životní úrovně, a Rusko už si tak nemůže dovolit organizovat větší oficiální propagandistické akce.

O našem ekonomickém bytí dnes rozhodují německé investice. Naopak investice z Ruska jsou marginální a nemají již tak reálný vliv v ekonomice jako dříve.

Ale v případě neoficiální propagandy se jeho vliv posiluje. Je zde asi 30 konspiračních webů, které jsou velmi sofistikované. Část jedné zprávy je pravdivá, ale zbytek je falešný.

Říkají například, že Slovensko a jeho identita je důležitá. Že jsme Slovani, a máme tak kulturou i mentalitou blízko k Rusku. Řadu let jsme s nimi fungovali a vycházeli dobře, ale i když jsme na ně nadávali, stále se jedná o naši krev. Proto je podle propagandistů dobré tuto identitu povyšovat nad ostatní.

Hlavní motivace je tak stále stejná – historie národního souznění.

Je to jednoduchá ideologie – panslavismus. V 19. století, kdy se formovala slovenská identita, bylo Rusko dlouhou dobu nezávislý stát v rodině slovanských národů. Slováci se obraceli k Rusku – například Ľudovít Štúr. To se pěstovalo dlouho, víc než jedno století.

Ovšem žádný nový silnější narativ pro Slováky nepřišel. Stále zde panuje historický mýtus o jednotě Slovanstva. Řada lidí i dnes říká, že Rusové jsou Slovani, a proto je máme rádi. Po roce 1989 zde bylo jakési hodnotové vakuum, které vedlo k myšlence, že Slovensko je součástí Západu i Východu. Jsme tak mostem mezi oběma částmi Evropy.

Ideologické vakuum a informační válka se podepsaly na růstu vztahu politiků a veřejnosti k Rusku.

Česko-slovenský most

Zmiňujete, že Slovensko je mostem mezi Západem a Východem. Ale to se často tvrdí i o Česku. V čem podle Vás tkví zásadní rozdíl mezi Českou republikou a Slovenskem, co se jejich postoje k Rusku týče?  

Česko sice může říkat, že je mostem. Ale pokud jde o závislost na nerostných surovinách, tak Česká republika je méně závislá na ruských energiích než Slovensko. Do Česka proudí z Ruska asi tři čtvrtiny zemního plynu z Ruska, na Slovensko se z Ruské federace dováží téměř sto procent plynu.

Právě závislost na dovozu ruských surovin, a zejména právě na plynu, je pro Slovensko nejdůležitější. To se ukázalo během plynové krize v roce 2009, kdy došlo k pozastavení dodávek zemního plynu z východu na západ z důvodu vypršení dohody na dodávky ruského plynu na Ukrajinu a kvůli ukrajinskému dluhu vůči ruské společnosti Gazprom. Tehdy muselo Slovensko vůbec poprvé využít rezervních zásob plynu z ČR, která nebyla přerušením dodávek plynu z Ruska tak zasažena jako jeho slovenský soused.

Pokud by se ropa a plyn přestaly přes Slovensko dovážet, způsobilo by to velké ekonomické ztráty.

Proto nerozumím tomu, proč čeští politici mluví o mostu. Ten, kdo o tom hovoří, zřejmě nechápe situaci či prosazuje vlastní zájmy. Může to být například kvůli geografické poloze střední Evropy, která má přirozený sklon balancovat mezi Východem a Západem. Ale ekonomický rozvoj Česka je od konce předchozího režimu vnitřní součástí německého trhu.

Slovensko má naopak pouze krátkou hranici se západním světem (Rakouskem), jinak hraničíme s novými demokraciemi. Důležitá je hranice s Ukrajinou, která je tranzitní zemí ruského plynu dál do Evropy.

Idea mostu na Slovensku tak pochází z pocitu ohrožení, se kterým se ale politici vyrovnávají, protože nechtějí urazit souseda.

Jiným vysvětlením, proč Češi hovoří o mostu mezi Západem a Východem mohou být ruší turisté, studenti či podnikatelé, pro které je Česko lákavou cílovou destinací, zejména Karlovy Vary.

Česko není mostem mezi Západem a Východem. Slovensko je energeticky více závislé na Rusku.

Nemůže být jedním z vysvětlení také skutečnost, že podobně jako na Slovensku i v ČR můžeme pozorovat ambivalentnost politiky vůči Rusku mezi vrcholnými představiteli státu?

Je to díky pragmatickému postoji prezidenta Zemana. Rovněž je u něho patrná ambivalence vůči Rusku, tak jako u slovenských představitelů.

Rozdíl mezi Prahou a Bratislavou je patrný zejména mezi nejvyššími představiteli státu. Zatímco na Slovensku je prezident prozápadní, v Česku zase proruský. Naopak předseda slovenské vlády Fico zpochybňováním sankcí EU vůči Rusku stál na straně Moskvy, ale český premiér Sobotka obhajoval západní kurz.

Vše začalo u bývalého prezidenta Václava Klause. Krátce poté, co skončil ve své funkci v březnu roku 2013, jsou jeho zahraniční aktivity ideologicky bezbřehé. Například během roku 2015 se účastnil konference mezinárodního Valdajského diskusního fóra v Soči nebo podobné konference v Petrohradě.

Na něj navazuje i současný prezident Zeman, který například před měsícem přijal pozvání od Putina do ruské Soči. Ve svém projevu na půdě Parlamentního shromáždění Rady Evropy zase kritizoval sankce vůči Rusku, které považuje za neefektivní. Ruskou anexi Krymu pak bere za hotovou věc a doporučil Ukrajině dohodnout se s Moskvou na kompenzaci.

Takové excesy si slovenští politici a diplomacie nedovolí.

Nejednota Visegrádu

Podíváme-li se na vztah zemí Visegrádské čtyřky k Rusku, vidíme i zde ambivalenci domácí politiky vůči východnímu sousedovi.

Mezi státy V4 panuje velká politická diverzita. Jedna země má pravicovou vládu, jedna levicovou. To přispívá k tomu, že spolupráce není hluboká, ale spíše povrchová.

Poláci vnímají Rusko jako velkou hrozbu, jako referenční bod pro svou mentalitu, na kterém se profilují. Tam je to jednoznačné – mladí lidé se bojí, že bude válka kvůli Rusku. Považují Kreml za největšího nepřítele své země.

Nejzranitelnější je Slovensko, protože neví, jak se vyrovnat s informační válkou s Ruskem. Velmi se v tom angažují například nevládní organizace a občanská sdružení, které mapují aktivity ruské propagandy a snaží se společnosti vysvětlovat, co to znamená.

Mezi státy Visegrádu panuje velká politická diverzita. V4 je umělá entita a má řadu protikladných zájmů. Země často prosazují národní zájmy namísto těch regionálních.

Nejednota zemí Visegrádské skupiny je dnes patrná i uvnitř EU.

Problém je v tom, že V4 je umělá entita. V rámci svého působení v EU má protikladné zájmy. Nevíme, jak je definovat. Jsme zaujatí našimi národními zájmy a dáváme jim přednost před těmi regionálními. Proto si také často protiřečíme.

V poslední době se však podařilo vytipovat oblasti společného působení, které tento region spojuje – například dvojí kvalita potravin. Máme k sobě blízko také v případě kultury a cestování. V ČR pracuje mnoho Slováků, Češi naopak jezdí na dovolenou na Slovensko. Vzájemná komunikace je velmi živá.

Země V4 by měly držet spolu. Nemusí ale vždy, domnívají se české politické strany. Více ˃˃˃˃

Jak by se tedy měly nadále vyvíjet vztahy Bratislavy/Prahy/V4 a Moskvy?

Myslím si, že nám pomůže, když se vyřeší konflikt na východě Ukrajiny a zlepší se vztahy mezi EU a Ruskem, zejména v případě anexe Krymu.

Nebude to však snadné, protože vztahy EU a Ruska závisí také na vztahu Ruska a Německa, které se spolu s Francií a Ukrajinou podílelo na uzavření druhé minské mírové dohody v únoru 2015. A Putin zjevně Merkelovou nesnáší, což je patrné z jeho neverbálních postojů k ní. Důvodem toho může být, že je žena a silná politička.

Vůči Ukrajině nepanuje takový ambivalentní vztah jako k Rusku? V čem se podle Vás liší vnímání Ruska a Ukrajiny ze strany Slovenska?

Lišil se kvůli Ficovi a jeho zbrklé reakci na plynovou krizi. Podobně jako Gazprom, i Bratislava obvinila Ukrajince, že neoprávněně odebírala plyn z tranzitních dodávek, a že Rusko si chrání své zájmy.

To bylo v roce 2009, ale teď se snaží svou negativní rétoriku zmírnit.

Pokud jde v současné době o oficiální politiku slovenské vlády, tak ta se snaží Ukrajině pomoci, aby se etablovala jako demokratický soused. Řada diplomatů a expertů jim pomáhala například s podpisem asociační smlouvy mezi EU a Ukrajinou a dalšími reformami státu.

Přesto ambivalentnost přetrvává, což je ten hlavní problém slovenské politiky. Vše, co se na Slovensku dělá je prozápadní. Ale mnohé, co verbálně jde od některých politiků, je namířeno k Rusku. 

Darina Malová je profesorkou politologie na FiF UK v Bratislavě. Působí také v hodnotícím panelu ERC pro společenské a humanitní vědy. Přednášela na řadě zahraničních univerzit a získala rovněž několik mezinárodních grantů a stipendií.

REKLAMA
REKLAMA