Martin Šimáček: Fondy EU jsou pro vyloučené lokality jednou z mála šancí

EU navrhuje v budoucnu vynaložit 20 % prostředků z Evropského sociálního fondu (ESF) na boj s chudobou a sociálním vyloučením. Česká republika ale má ale k podobně nastaveným podílům výhrady. Z vlády také zaznívá, že chudoba nepředstavuje pro Česko závažný problém. Některá ministerstva navíc lobbují za víc investic do budování infrastruktury na úkor měkkých projektů. Na to, nakolik je nutné v ČR řešit otázku chudoby, se EurActiv ptal Martina Šimáčka, ředitele vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách.

Martin Šimáček
Martin Šimáček, ředitel Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách.
  • Podle EK by státy měly 20 % z ESF investovat do podpory sociálního začleňování a boje s chudobou. Jak tento návrh vnímáte?

Doporučení alokovat na tuto oblast 20 % prostředků z ESF vítám. Nevím ale, jak jsou vyjednávání na politické úrovni daleko a zda bude tento podíl v konečném nařízení zachován. I pokud by byl nakonec nižší než 20 %, bude důležité, aby byl alokován co nejúčelněji. Lepší dobře alokovaných 15 % než špatně alokovaných 20 %.

  • Často slyšíme, že chudoba a sociální vyloučení nepředstavují v České republice tak vážný problém jako v jiných evropských zemích a tudíž není třeba, aby se z evropských fondů tato oblast tak silně podporovala. Skutečně je tomu tak?

Řada statistik skutečně dokládá, že na tom Česko není v porovnání s evropskými zeměmi s chudobou špatně. Počet lidí pod hranicí chudoby nebo počet těch, kteří předčasně ukončují vzdělání, je poměrně nízký a evropský cíl 5,4 % do roku 2020 už jako jedni z mála naplňujeme. Výrazně se nepotýkáme ani s nezaměstnanosti a zdá se tedy, že s chudobou nemáme strukturální problém. To je ale pouze první pohled.

Ukazuje se totiž, že v celé řadě oblastí (jedná se především o příhraniční oblasti Čech, Moravy a Slezska) tento problém narůstá. Mluvím nejen o sociálně vyloučených lokalitách, ale území jako takových. Z roku 2006 víme, že v sociálně vyloučených lokalitách žije kolem 80-100 tisíc lidí, ale podle mých odhadů to dnes už může být i víc.

  • Říkáte, že se jedná i o území. Co tím máte na mysli?

Jde o místa, kde nezaměstnanost dosahuje nebo i přesahuje 20 %, odkud odchází kvalifikovaná pracovní síla a zůstává jen méně kvalifikovaná a tím pádem tam není adekvátně se rozvíjející trh práce. V těchto oblastech chudoba najednou z vyloučených lokalit vystupuje a zasahuje i mimo ně.

Můžeme to vidět na nárůstu výplat dávek hmotné nouze. V některých regionech sledujeme, že i 70 % obyvatelstva pobírá nějakou tuto dávku. Současně s tím, jak v Evropě přetrvává recese, přestávají být sociální transfery pohodlným polštářem pro chudé a možná až zbytečně vysokým komfortem pro ty, kteří nepracují a stávají se poslední šancí, jak si zajistit peníze na živobytí. Lidé z nich už navíc nezvládají zaplatit ani základní potřeby, protože kupní síla se oproti minulosti výrazně snížila.

Dnes už se to tedy netýká jen desítek tisíc lidí. Bavíme se možná už o stovkách tisíc lidí v regionech, jako je Ústecký kraj, Liberecký kraj, Karlovarský kraj, sever Olomouckého kraje nebo Moravskoslezský kraj.

  • Mluvíte možná až o stovkách tisíc lidí postižených chudobou. Z jakých odhadů vycházíte?

Jednak je to už zmíněných 100 tisíc lidí ve vyloučených lokalitách, ale také sledujeme situaci v regionech. Na základě migrační analýzy, kterou jsme provedli na Šluknovsku, máme představu, že v tamních vyloučených lokalitách žije přibližně dva tisíce lidí. Region Šluknovska je ale populačně mnohem silnější. Zaznamenali jsme, že v některých částech pobírá dávky hmotné nouze až 70 % lidí. Nejde tedy jen o dva tisíce lidí v lokalitách, ale i o další tisícovky lidí, kteří jsou zasaženi obrovskou strukturální nezaměstnaností a jsou částečně nebo zcela závislí na dávkách.

Z různých analýz a rešerší také vyplývá, že podobný problém má i ašský výběžek, Jesenicko a některá větší města na Ostravsku a ve Slezsku.

  • Předpokládám, že mluvíme o veškerých lidech postižených chudobou? Agentura má totiž ve svém názvu začleňování v romských lokalitách…

Agentura byla od začátku koncipována jako nástroj, který má pomoci se začleňováním těch, kteří jsou postiženi sociálním vyloučením nejvíc. Primárně se přitom mělo za to, že jsou to Romové. Mapa sociálně vyloučených lokalit ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2006 ale jednoznačně ukázala, že ve vyloučených lokalitách jsou zhruba tři čtvrtiny Romů a zbytek pak lidé z majoritní populace.

Agentura nerozlišuje cílovou skupinu podle toho, zda jsou to Romové nebo ostatní, to by bylo velmi krátkozraké. Dovětek, že pracujeme pouze v romských lokalitách, nám podle mého názoru práci komplikuje. Veřejnost má totiž pak pocit, že pracujeme jen pro Romy a ne pro ostatní, kteří se rovněž ocitnou ve složité situaci. Tak to ale není.

  • Evropské fondy jsou nástroj, který může státu významně pomoci při zavádění politik. Základem smysluplného využívání evropských fondů proto je, aby tyto politiky byly dobře nastavené. Pokud se podíváme na boj proti sociálnímu vyloučení, jak na tom dnes Česká republika je?

Po změně režimu před dvaceti lety tu prakticky žádné začleňovací politiky neexistovaly a první aktivity se začaly rozvíjet až díky neziskovým organizacím. V roce 1997 se objevila Bratinkova zpráva, která situaci popsala alespoň v určitém rozsahu. Od té doby začaly vznikat i státní politiky sociálního začleňování.

V roce 2006 se v zákoně konečně systematicky ukotvily sociální služby a při Úřadu vlády a MPSV vznikly specializované útvary, které se touto oblastí zabývají. V roce 2008 pak vznikla i naše Agentura pro sociální začleňování.

Navenek se to možná nezdá, ale dnes máme státem jasně garantované politiky sociálního začleňování s jasně stanovenými nástroji a ví se, že tím prvním a klíčovým nástrojem jsou sociální služby především terénního charakteru a prevence.

Také v oblasti vzdělávání se jednoznačně postupně přistupuje k tomu, že inkluze je něco, co musí být standardem a že děti z vyloučených lokalit musí být vzdělávány s ostatními. Pokud je budeme segregovat tak, jako se to dělalo za komunismu a posledních 15-20 let i v novém režimu, bude se situace jen zhoršovat a do budoucna se stane neřešitelnou. Pokud vyroste generace, která bude absolutně vyloučená ze společnosti, může to vést ke skutečným sociálním nepokojům.

  • Jak v tomto systému vnímáte pozici Agentury?

Myslím, že po třech letech intenzivní práce se z nás stal velmi moderní nástroj podpory sociálního začleňování. Stát má díky Agentuře možnost vstupovat do regionu a na místní úroveň kompetentně a s podporou, která je vyzkoušená a využívá nejlepší zkušenosti ze zahraničí.

  • Nakolik politice sociálního začleňování v minulosti pomohly evropské fondy?

V prvním zkráceném období 2004-2006 jsme se především učili, jak strukturální fondy využívat. Během této doby vznikly sice nahodilé, ale jinak myslím velmi zajímavé pilotní aktivity, z kterých jsme se pak poučili pro období 2007-2013. Během něj se začaly připravovat tzv. integrované plány rozvoje měst (IPRM), které umožňují koordinovanou intervenci na místní úrovni. A to je jednoznačně cesta kupředu.

Aktivity na místní úrovni jsou v rámci boje s chudobou naprosto klíčové. V případě IPRM navíc nejde pouze o izolované intervence, ale o součást celkového rozvoje území. Plány umožňují podporovat rozvoj zaměstnanosti nebo infrastruktury tak, aby se problematika sociálního začleňování řešila přirozeně vzhledem k danému místu.

  • Ministři průmyslu a dopravy se netají tím, že by rádi co nejvíc peněz nasměrovali v příštím programovacím období do tvrdých projektů na úkor měkkých, mezi něž patří i podpora sociálního začleňování. Jak jejich argumenty vnímáte?

Zastánci tvrdých investic říkají, že jsou to jediné měřitelné intervence.

Dopady jsou však měřitelné i u intervencí z ESF. Indikátory ale musí být nastavené tak, aby bylo možné přesněji měřit, jakého pokroku se dosáhlo. Ten trend, který nyní prosazuje Evropská komise a který znamená, že si budeme moci nastavit indikátory podle toho, čeho chceme danou intervencí docílit, je velice dobrý. Byla by chyba v takové chvíli říci, že se ESF nedá využít, protože dopady nejsou měřitelné.

My jsme naopak velmi daleko a nyní máme obrovskou příležitost využít zkušenosti z uplynulého období a kritéria čerpání zpřísnit. Evropské fondy musíme využít jako jednu z mála příležitostí, jak obrátit nepříznivý trend ve vyloučených lokalitách.

  • Laikovi mohou projekty na pomoc sociálně vyloučeným skupinám připadat jako kapky v moři a celý systém malých lokálních projektů jako roztříštěný. Nakolik je to jen zdání a nakolik se ve skutečnosti jedná o systémové řešení? Je možné, že pokud by veřejnost měla informace o tom, že sociální začleňování je řešeno systémově, podpoří to i pokračování podobných projektů do budoucna…

Ministerstvo práce nyní aktualizuje strategii začleňování do roku 2020, ale máme i další důležité strategické dokumenty. Agentura ve spolupráci se zmocněnkyní vlády pro lidská práva připravila například Strategii boje proti sociálnímu vyloučení, která obsahuje konkrétní cíle do roku 2015 a výhled do roku 2020.

Důležité je ale i to, jak se politika sociálního začleňování přenáší na regionální a lokální úroveň. Velmi slibně v tomto ohledu vypadá aktualizace strategie regionálního rozvoje, kterou zpracovává ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). Snažíme se, aby se tam složka sociálního začleňování byla silně přítomná.

  • O co konkrétně při její přípravě usilujete?

Jde hlavně o to, aby intervence byla koordinovaná. Pokud některý region potřebuje infrastrukturní injekci, musí se zároveň myslet i na propojení intervence v měkké oblasti, jako je rozvoj lidských zdrojů nebo podpora malého a středního podnikání. Mám dojem, že aktualizovaná strategie tyto koordinované intervence obsahuje víc než ta minulá. Doufám, že je to skutečně trend, který pomůže financování z ESF a ERDF (Evropský fond regionálního rozvoje) lépe zkombinovat.

Pokud se intervence lépe propojí, nebude možné investovat do tvrdých opatření, aniž by se zároveň investovalo do lidského kapitálu a naopak. Je ale otázkou, zda se tento mechanismus nakonec promítne i do operačních programů na období 2014+. My pro to každopádně budeme dělat, co je v našich silách.

  • Můžeme se na to podívat trochu konkrétněji, abychom si to prolínání mohli lépe představit?

V některých IPRM se to relativně daří už v tomto období (2007-2013). Uvedl bych příklad Mostu a známého chanovského sídliště, kdy se z místa, kde původně bylo možné ubytovat obrovské množství lidí na malém prostoru, stává místo s únosnější kapacitou. Tamní panelové domy se snižují o několik pater a jeden se dokonce zboří.

Některé budovy se zároveň rekonstruují a vytváří se systém prostupného bydlení, v němž budou kvalitnější byty nebo domy dostupné pouze těm, kteří se systémem postupně propracují od základního bydlení až do bodu, kdy si zaslouží (díky tomu, že mají dobrou platební morálku a zvládnou se postarat o bydlení) bydlet v lepším. Postupně pak budou odcházet do města a zpět na trh s bydlením.

Na chanovském sídlišti vedle toho město rekonstruuje ve spolupráci se sdružením zázemí pro volný čas a vzdělávání dětí, mládeže, ale i pro rekvalifikace. Jde nejen o to, aby se tam děti chystaly na školní docházku, ale aby také smysluplně trávily volný čas.

  • A pokud jde o ty měkké aktivity?

Fungují tu sociální služby, jako je poradenství pro oddlužení, podpora ve vzdělávání, kdy má místní škola k dispozici víc asistentů pedagogů, nebo programy na přípravu dětí na vstup na střední stupeň škol.

Běží zde i mechanismus veřejných zakázek s podporou pro 10 % lidí, kteří jsou aktuálně dlouhou dobu vedeni v evidenci úřadů práce. Znamená to, že každý, kdo se uchází o veřejnou zakázku, musí 10 % pracovních míst nabídnout někomu, kdo je v evidenci úřadu práce. Tím se na trh práce dostávají i lidé z Chanova, kteří by se tam jinak nedostali.

Měkké i tvrdé aktivity se v tomto případě doplňují. IPRM DEMOS (akronym pro Deprivované mostecké zóny a občanské soužití, pozn. red.) byl sice původně napsán hlavně jako investiční akce, ale Agentuře se k tomu ve spolupráci s vedením města podařilo připojit ještě komponentu rozvoje lidského kapitálu. Dnes tedy může sloužit jako příklad dobré praxe.

  • Jak tento program vnímá mostecká veřejnost?

Obávám se, že Mostečané tuto informaci zatím nepřijímají pozitivně. Vedení města s tím musí bojovat a to je mi velice líto. Místo toho, aby lidé v Mostě ocenili, že se Chanov zkvalitňuje a že ubývá lidí, kteří jsou na okraji bez jakékoli šance se zapojit, se proti tomu staví. Podobné věci budeme muset veřejnosti ještě vysvětlit.

  • IPRM mají vycházet ze spolupráce s místními hráči. Veřejnost by v nich tedy teoreticky měla mít možnost je ovlivnit a zpětně je tedy i víc podporovat. Tak to nefunguje?

Máte pravdu, to je naprosto zásadní věc. V případě IPRM mám ale dojem, že se udělala chyba už na začátku, kdy si je ze začátku připravila města samotná a kde princip spolupráce s místními aktéry zůstával na pozadí.

To jsme nahrazovali v rámci lokálních partnerství Agentury, což se v Mostě sešlo, a právě lokální partnerství tam pomohlo vytvořit onu měkkou složku celého projektu. Jen na vysvětlenou, v lokálních partnerstvích jsou zastoupeni jak lidé z neziskových organizací, školy, úřady práce, zaměstnavatelé, ale i případně jednotlivci z toho území, kteří mají zájem se zapojit. To ale ještě stačit nemusí. Lidé z centra města se sotva zapojí do nějakého rozvojového dokumentu, který se týká části města, která je na okraji.

  • Copak lidé z centra nepovažují situaci na okraji za svůj problém?

Jde spíš o to nastavit jakousi otevřenost toho procesu, aby každý měl informace o tom, co se plánuje a mohl si říci, jestli se do toho chce nebo nechce zapojit. Veřejnost ale není do vytváření plánů dostatečně vtažena také proto, že jim ještě úplně neporozuměla.

Musíme také myslet na to, že tyto plány si s sebou nesou jakousi nálepku, že jsou vytvářené pouze pro Romy a že budou sloužit pouze někomu. A to je obrovská chyba. Proto by bylo vhodné, aby se tyto programy rozšířily a nebyly určené jen pro úzce segmentované zóny vybrané v rámci měst.

  • IPRM se vytvářejí pouze na zóny? Neměly by se spíš vytvářet v rámci nějakého širšího celku, například celého města?

Tak to bohužel není a přitom by to dávalo větší smysl. V minulosti se ale naopak města přísně zónovala a hledaly se zóny s vyšší úrovní nezaměstnanosti a nějakým strukturálním problémem. Na základě toho pak veřejnost mohla oprávněně získat dojem, že se to týká jen části obyvatel. V případě, že se pak v plánu objevily aktivity, které vycházely z toho území a týkaly se celého města, nemusela si toho veřejnost vůbec všimnout.

Do budoucna je proto třeba, aby se takto přísně nezónovalo a aby z plánu měli prospěch i lidé v okolí vyloučené lokality. Na to se hrozně zapomíná. Intervence nesmí jít pouze dovnitř lokality, ale musí mírnit její důsledky i pro ostatní obyvatele.

  • Vraťme se ještě k evropským fondům, konkrétně k udržitelnosti. Na nedávném semináři k ESF v Evropském domě jste uvedl, že se peníze z evropských fondů někdy využívají k financování projektů, které nijak nepřispívají ke změně a slouží jen jako náhrada chybějících národních zdrojů (konkrétně v oblasti sociálních služeb). Jak se s tím v budoucnu vypořádat?

Část aktivit, které provádíme, už s udržitelností pracuje. Týká se to hlavně trhu práce. Příkladem mohou být sociální firmy, které se pohybují na okraji trhu, samy od sebe by nevznikly, a potřebují proto nějakou startovací injekci.

Ve vzdělávání je možné strukturální fondy využít k modernizaci zastaralých a nefunkčních systémů, jako je například způsob financování regionálního školství. V rámci přípravy reforem z nich lze podpořit některé pilotní projekty, jako jsou asistenti pedagoga, doučování, ale také revize vzdělávacích programů škol.

  • A jak je to s těmi sociálními službami?

V případě sociálních služeb je to složitější, protože na ESF se v minulosti přenesla značná část zátěže financování. Financování sociálních služeb je dnes nevyvážené a existují v něm duplicity. Služby se navíc v některých segmentech díky nekoncepční podpoře rozvinuly tak, že jsou nadbytečné a spíš než zájmy samotných klientů sledují zájmy poskytovatelů.

Na druhou stranu ale jinde vznikly služby, které by bez podpory ze strukturálních fondů neexistovaly. Nerad bych proto, aby vznikl dojem, že se pouze něco krátkodobě zafinancovalo a teď nevíme, co s tím.

Musíme ale vymyslet, jak tuto oblast financovat dál, a to z veřejných i soukromých rozpočtů. MPSV chystá změny na rok 2015. Do té doby ale musíme být rádi, že můžeme sociální služby dofinancovat z ESF.


Rozhovor vznikl u příležitosti konání odborné debaty s názvem "Strukturální fondy: Priority pro budoucí Evropský sociální fond v ČR", kterou zorganizovalo Zastoupení Evropské komise v ČR a Informační kancelář Evropského parlamentu v ČR ve spolupráci s Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU.

REKLAMA

REKLAMA