Eva Janská: Imigrace je pro konkurenceschopnost ČR důležitá

„Imigrace je obecně spojená s ekonomickou situací země. Vždy, když se hospodářství některé země daří, stává se magnetem pro cizí pracovní sílu,“ říká v rozhovoru pro EurActiv Eva Janská, odborná asistentka na Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Eva Janská
Eva Janská.
  • Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky, kterou nedávno zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a která si klade za cíl udělat z Česka do roku 2020 konkurenceschopnou ekonomiku, počítá i s chytrou migrační politikou vlády. Ta by měla české ekonomice zajistit dostatek vzdělané zahraniční pracovní síly, která by doplnila omezenou zásobu té tuzemské. Jaká byla a je vlastně migrační politika České republiky?

Česká migrační resp. imigrační politika prošla od počátku devadesátých let řadou změn a od té doby tu můžeme pozorovat zřetelný posun od výrazně pasivní politiky k politice aktivnější. Zpočátku se jednalo zejména o vytvoření zákonů, které zakotvovaly statut imigrantů, jež stanovoval, kdo sem může přijít a za jakých podmínek. Později začala být aktivnější, kdy například Ministerstvo práce a sociálních věcí spustilo projekt aktivního výběru pracovních sil, na který navazoval systém zelených a modrých karet. Příchod pracovní síly byl také zprostředkováván řadou agentur, kdy byly velmi flexibilně vyplňovány mezery na trhu práce. Aktivita pochopitelně značně ustala příchodem světové finanční a hospodářské krize v letech 2007 až 2008.

  • Jaké jsou podle Vás v současné době v České republice nejvýznamnější migrační trendy?

Myslím si, že jsou od počátku devadesátých let víceméně stejné. Nejvíce migrantů přichází ze zemí bývalého Sovětského svazu. V České republice je nejvíce Ukrajinců, na druhém místě najdeme Slováky, na třetím Vietnamce a pak následují Rusové, Poláci a příslušníci dalších zemí.

  • Proč k nám přicházejí právě tyto skupiny?

V prvé řadě je to z historických důvodů – mezi lety 1919-1938 patřila Zakarpatská Ukrajina Československu, významnou roli pochopitelně hraje i  geografická vzdálenost resp. blízkost. Z toho pak vyplývá, že nejvíce ukrajinských imigrantů pochází právě odtamtud. Zcela jednoznačně vysvětlitelná je v tomto ohledu i přítomnost Slováků.

  • A co Vietnamci?

Vietnamci k nám začali přicházet v rámci bilaterálních dohod od padesátých let a naše vláda jim poskytovala jednak útočiště během a po občanské válce ve Vietnamu a dále také rekvalifikační kurzy. Nicméně Vietnamci se museli vždy po nějaké pevně dané době vrátit. V devadesátých letech, kdy se situace u nás změnila, už tu ale měli navázané kontakty, a proto byl pro ně návrat k nám jednodušší.

  • Proč k nám migranti obecně vzato vůbec přicházejí?

Imigrace je obecně spojená s ekonomickou situací země. Vždy, když se daří hospodářství některé země, má vysoké HDP a řadu pracovních příležitostí, stává se magnetem pro cizí pracovní sílu. Samozřejmě se též neustále setkáváme se situací, kdy o určitá pracovní místa tuzemští pracovníci nestojí. Určitě ale také záleží na zájmu zaměstnavatelů, kteří chtějí za stejnou práci dávat nižší odměny. Navíc platí, že domácí pracovní síla už často nestačí zaplňovat mezery na trhu práce. Tento jev je spojován s problémem stárnutí obyvatelstva, kdy produktivní část populace se bude neustále zmenšovat. I z tohoto důvodu je imigrace nesmírně důležitá.

  • Jaký byl vliv ekonomické krize na zájem zaměstnavatelů?

Ten vliv byl samozřejmě velký. Předtím v době imigračního boomu v letech 2005 až 2006 tu byla poptávka po pracovní síle z Mongolska, Vietnamu, Ukrajiny, Bulharska nebo Rumunska. Vznikaly zde zprostředkovatelské agentury, které sem migranty dovezly, ale pak už se o ně nestaraly.

Samozřejmě, že s počátkem krize pak počet pracovních míst, které bylo dříve potřeba zaplnit, ubyl. Bylo to spojeno s propouštěním a migranti byli často bezprizorní. Vláda chtěla tuto situaci nějak řešit tím, že vyčlenila peníze na program dobrovolných návratů, které zprostředkovávaly některé nevládní nebo mezivládní organizace, např. Mezinárodní organizace pro migraci IOM. Týkalo se to zejména Mongolů a částečně i Vietnamců.

  • Jak se hospodářský útlum projevuje dnes?

V současné době se krize projevuje v tom, že cizinci velmi dlouho čekají na vynesení rozhodnutí o prodloužení jejich dlouhodobého pobytu nebo přiznání trvalého pobytu. Bohužel to provází i korupce, kdy žadatelé o prodloužení pobytu či víz vynakládají nemalé částky různým zprostředkovatelům k vyřízení. Stává se tak, že žadatelé přijdou o peníze a vízum z různých důvodů stejně nedostanou.

  • Snížil se i počet migrantů?

Ano, migrační saldo se oproti minulým letům skutečně zmenšilo, protože příliv migrantů se zmenšil a emigrace se zvýšila. Nicméně toto saldo je pořád kladné, oproti době před krizí až čtyřnásobně nižší.

  • Dají se vysledovat nějaké rozdíly mezi migračními skupinami, třeba co se týká typu jejich pobytu?

Určitě. Pokud se blíže podíváme na Ukrajince, Slováky, migranty ze západoevropských zemí, například z Německa, a třeba i ze zámoří, tak u nich převažuje dlouhodobý pobyt nad trvalým. Dlouhodobý je většinou ekonomicky podmíněný, cirkulační nebo jednorázový. I když např. u Ukrajinců se v poslední době začíná podíl mezi počtem dlouhodobých a trvalých (např. z důvodu sloučení rodiny) pobytů vyrovnávat.

  • A převažuje u nějaké skupiny trvalý pobyt?

Co se týká trvalých pobytů, tak jsou na prvním místě Vietnamci. Souvisí to s tím, že Vietnamci si tu zřizují živnostenské oprávnění a podnikají.

  • V jakých oborech jsou migranti nejčastěji zaměstnáváni?

Migranti ze zemí bývalého Sovětského svazu, ale i ze Slovenska nebo Polska, jsou zaměstnáváni zejména ve stavebnictví, strojírenství, hotelnictví, gastronomii, nebo i jako pomocný personál v nemocnicích atd. Musíme tu ale rozlišovat mezi ženami migrantkami a muži. Ženy nacházejí své uplatnění jak v nemocnicích jako pomocný personál, tak v hotelech a restauracích nebo v domácnostech, kde pracují jako uklízečky.

Co se týká Vietnamců, tak ti často žádají o živnostenská oprávnění a pracují sami na sebe. I když nutno říct, že pod rouškou vlastního byznysu jsou často zaměstnáváni nějakým jiným Vietnamcem a živnostenský list mají jen proto, že s ním vždycky bylo a je jednodušší získat povolení k pobytu.

Ale zpátky k otázce, pro Vietnamce byl dříve typický stánkový prodej, pak to byly příměstské tržnice a v poslední době tu zaznamenáváme trend stěhování se do kamenných obchodů. Vietnamští občané se ale také velmi dobře uplatňují i v továrnách, kde pracují jako zaměstnanci. Jejich počet se ale s prodejci nedá srovnávat. 

Západoevropané se zase spíše uplatňují ve vysoce kvalifikovaných oborech – ať už se jedná o IT programátory, učitele cizích jazyků nebo manažery různých globálních firem.

  • Pokud bychom se ještě vrátili k Vietnamcům, jejich druhá generace nyní studuje na našich středních i vysokých školách. V již zmiňované Strategii mezinárodní konkurenceschopnosti ČR se uvádí, že Česko by v budoucnosti mělo jednoznačně vsadit na vysokoškolsky vzdělané migranty. Vede cesta tudy?

Svým způsobem ano. Nedávno jsem se podílela na projektu, který se zabýval dětmi imigrantů, které chodí do školek, základních i středních škol. Jedná se o děti, které vesměs dosahují velmi dobrých studijních výsledků a mají poměrně dobrou češtinu (někteří dokonce výbornou). I jejich úspěšnost v přijetí na VŠ je poměrně značná.

Vietnamci mají totiž velmi dobře vypracovaný způsob tzv. českých tet. Tyto Češky, ať už jsou to ženy v důchodu nebo matky od rodin, vyzvedávají malé Vietnamce ze školy, starají se o ně, věnují se jim, učí se s nimi a hlavně na ně mluví česky.

  • Je pravda, že jsou Vietnamci více snaživí? Že se více učí?

Ano, to je pravda. Jsou snaživí, protože ve vietnamských rodinách díky tradičnímu konfuciánství panuje rodinná soudržnost. Díky ní děti své rodiče poslouchají, když je nutí do učení. Mají vždycky splněné domácí úkoly, jsou dobře připraveni. Na druhou stranu se ale také rodiče zajímají o jejich prospěch, protože samozřejmě chtějí, aby na tom jejich děti byli lépe než oni.

Často se dobré výsledky malých Vietnamců srovnávají s výsledky, kterých ve školách dosahují české děti. Poslední průzkum, který proběhl na vzorku vietnamských a českých studentů, nicméně ukázal, že tento fenomén už není zdaleka tak významný. Vietnamci jsou dobří v matematice, ale pokulhávají hlavně v humanitních předmětech. Nikdy ale ne tak, že by spadli pod průměr: jsou buď průměrní, nebo nadprůměrní.

  • Od devadesátých let v České republice počet imigrantů obecně výrazně vzrostl a je u nás v porovnání se zeměmi, jako je Polsko nebo Slovensko, výrazně vyšší…

Ano, Polsko je skutečně takovým protipólem České republiky. Má jen asi 1% podíl zahraniční populace, zatímco Česko a Slovinsko dosahují v tomto ohledu 4 %, Slovensko a Maďarsko pak kolem 2-2,5 %. Česko má i největší saldo zahraničních přistěhovalců. Když si vezmeme všechny země střední Evropy, Polsko, co se týče imigrace, je na tom opravdu „nejhůře“.

  • Proč tomu tak je?

Důvodem je opět historie a také podíl průmyslu, respektive zemědělství, na HDP. Vysoký počet emigrantů byl pro Polsko vždycky typický, ať už si vezmeme třeba devatenácté století, kdy Poláci ve velkém odcházeli zejména do Německa (Porúří), Francie (Alsasko, Lotrinsko)  či Spojených států. V současné době pak najdeme velký počet Poláků v Irsku, ve Velké Británii nebo v Nizozemsku. Emigrační tradice je tu velmi silná a počet polských emigrantů je stále vyšší než počet těch, kteří do země přicházejí.

  • Čím si vysvětlujete, že migranti spíše směřují do České republiky a ne třeba do sousedního Slovenska?

Tato situace je dána opět ekonomickou situací a životní úrovní, která je v Česku přeci jen vyšší než na Slovensku.

Rozhovor připravila Anna Kuznická.


Rozhovor vznikl při příležitosti konání konference „Imigrace, integrace a sociální soudržnost v Evropě“, kterou uspořádala asociace Evropské hodnoty ve spolupráci s Velvyslanectvím Francouzské republiky v ČR, Velvyslanectvím Nizozemského království v ČR, Zastoupením Evropské komise v ČR a nadací Konrad-Adenauer-Stiftung. EurActiv byl mediálním partnerem akce.

REKLAMA
REKLAMA