Radek Hacaperka: Štítky odolnosti nezaručí delší životnost spotřebičů

Na půdě Evropské unie se znovu otevřela diskuze nad životností a odolností elektrospotřebičů. Evropský parlament chce schválením usnesení ze začátku léta vytvářet tlak na výrobce elektroniky, aby své produkty vyráběli opravitelné, odolné a snadno recyklovatelné. „Téma prodloužení životnosti výrobků, a zejména elektrospotřebičů často zvedají politici, kteří se potřebují před volbami zviditelnit,“ říká generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů Radek Hacaperka, zároveň ale dodává, že výrobce by měl navrhovat své produkty tak, aby se k němu dostaly do výroby zpět v podobě recyklátů, protože to vyplývá z rozšířené zodpovědnosti výrobců.
opravitelnost výrobků
© Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů

Článek původně vyšel v říjnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Jak se Sdružení evropských výrobců domácích elektrospotřebičů a jeho členové staví k usnesení o delší životnosti výrobků, které přijal Evropský parlament na začátku letošního léta?

Usnesení, na které se ptáte, není zatím legislativně závazné. Jedná se jen o politickou proklamaci Evropského parlamentu. V podstatě se ale usnesení může stát součástí tzv. balíčku předpisů k oběhovému hospodářství.

Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů vytvořilo v Bruselu pracovní skupiny, jejichž součástí jsou významní evropští výrobci, ale zároveň i národní asociace. V rámci těchto pracovních skupin probíhají především odborná jednání a věřím, že odborná diskuze bude mít při vytváření právních předpisů dostatečnou váhu a nedojde k legislativně závazným nesmyslům.

„Kazítka“ jsou jako Yetti. Všichni o nich mluví, přitom u výrobků našich členů nikdy nebyly objeveny.

Výrobci jsou často obviňováni z toho, že svým spotřebičům naprogramují životnost. Existují podle Vás tzv. „kazítka“?

V diskuzích o „kazítkách“ velmi často používám jejich přirovnání k postavě Yettiho. Všichni o nich mluví, přitom u výrobků našich členů nikdy nebyly objeveny. Z praxe si nedokážu představit, že by výrobce pracoval při vývoji výrobku na naprogramování ukončení jeho životnosti. Vedle etického pochybení by se jednalo o další náklady, které by ve výsledku prodražovaly konečnou cenu produktu. „Kazítka“ jsou velmi často téma pro politiky, kteří se potřebují zviditelnit. Proto tvrdím, že se jedná o populismus.

Spotřební zboží

Prodloužit životnost elektrospotřebičů – je to podle Vás reálný cíl za současného rychlého technologického vývoje? A jak si vysvětlujete, že výrobky mají v současné době kratší životnost, než výrobky produkované před 30 lety?

Opravdu se může v současnosti zdát, že životnost elektrospotřebičů je kratší. Na životnost spotřebičů má vliv několik faktorů. Je to otázka morálního opotřebení, neskutečně rychlého technologického vývoje, a také omezování používání některých materiálů a postupů při výrobě. Kupříkladu současná evropská legislativa zakazuje použití některých látek, materiálů. A tato omezení mohou zkrátit životnost spotřebičů. Navíc životnost ovlivňují i některé vnější vlivy. Dobrým příkladem jsou pračky nebo myčky. Zde může životní cyklus ovlivnit i tvrdost vody nebo agresivita používaných detergentů. V neposlední řadě může být toto ovlivněno i správnou údržbou a používáním. Za posledních 25 let se vnímání elektrospotřebičů změnilo, dnes jsou spíše vnímány jako spotřební zboží.

Jak kratší životnost spotřebičů podle Vás ovlivňuje spotřebitel?

Každý výrobek potřebuje určitou údržbu a servis. Kdo má auto, jezdí s ním na pravidelné prohlídky. Pochybuji, že běžný spotřebitel věnuje své domácí elektronice stejnou péči jako autu. Kolikrát by stačilo, kdyby si spotřebitelé přečetli návod k použití a údržbě, podle kterého by se chovali.

Za opravou výrobku je schovaná složitá logistika, kterou si široká veřejnost neumí představit.

Usnesení mimo jiné klade důraz na opravitelnost výrobků a její dostupnost. Oprava je často dražší, než koupě nového výrobku.

Náklady na opravu spotřebiče se skládají z ceny za náhradní díly a ceny za manuální práci. První krok opravy je identifikace závady a následuje její řešení. Při současném technologickém pokroku je potřeba vyškolit zaměstnance, mít přístroje na identifikaci poruchy a její opravy. Výrobky jsou natolik technologicky náročné, že oprava doma není téměř možná. Obecně se s pokrokem zvyšují nároky na techniky-opraváře. K tomu, aby se spotřebič dal opravit například za 10 let, je výrobce nucen skladovat náhradní díly. Za opravou výrobku je schovaná složitá logistika, kterou si široká veřejnost neumí představit a která nutně zvyšuje náklady na opravu.

Nemyslím si, že by oprava byla ale vždy dražší než jejich výměna. Pokud budeme srovnávat stejné spotřebiče od stejné značky, tak tomu tak není. Může se stát, že oprava dražších a kvalitnějších produktů po nějaké době bude nákladnější, než koupě levnějšího spotřebiče, který se prezentuje, že má stejné vlastnosti. Je potřeba ale porovnávat, zda se jedná o výrobek od stejně kvalitního výrobce. Tvrzení, že opravy jsou dražší, je jen zobecnění, kterého právě zneužívají politici, bez jakékoliv znalosti celého servisního řetězce a nákladů.

Čínská zeď

Evropský parlament by chtěl zavést tzv. štítky odolnosti, které by obsahovaly informace o životnosti, opravitelnosti a o tom, jak se spotřebitel o výrobek má starat. Je reálné definovat parametry, které by měl štítek obsahovat?

Bude velký problém definovat parametry životnosti, které by se teoreticky měly uvádět na štítky. Při definici se musí brát v úvahu, při jakém provozu jsou výrobky užívány nebo jak jsou udržovány. To je přece individuální a nelze udělat jakýsi průměr. Jak lze definovat například běžný provoz pračky nebo sporáku?

Výrobce by měl designovat a vyvíjet své produkty tak, aby se k němu dostaly zpět do výroby v podobě recyklátů. Tomu ale nesmí bránit legislativa.

Evropská unie si určitě najde cestu, jak nastavit tyto parametry, ale výsledek bude podobný jako u energetických štítků, které jsou nastavovány v laboratořích při určitém průměrném používání. Domnívám se, že štítky odolnosti budou představovat pouze modelovaný laboratorní výsledek a pro zákazníka nebudou relevantní informací při koupi.

Ve svých odpovědích jste zmínil tzv. morální opotřebení výrobku. Spotřebitel má jednoduše své důvody k výměně spotřebiče. Může podle Vás výrobce ovlivnit znovupoužití nebo snadnější recyklovatelnost svého produktu?

Součástí evropského projektu Circular economy je, že výrobek zůstane co nejdéle v pomyslném kruhu oběhového hospodářství. Chtěl bych poukázat na to, že výrobce by měl designovat a vyvíjet své produkty tak, aby se k němu dostaly zpět do výroby v podobě recyklátů, popřípadě aby tu existovala možnost znovu výrobek použít.

Tomu ale nesmí bránit legislativa, která se v České republice připravuje. Do tvorby zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností vstupují různé zájmové skupiny hájící svůj lukrativní byznys, a které chtějí postavit tzv. Čínskou zeď mezi výrobce a zpracovatele, čímž tomuto záměru bude bráněno. Jestliže mají výrobci zodpovědnost za celý životní cyklus spotřebiče, tak by si měli se zpětně vybranými výrobky sami také nakládat. Postavením této Čínské zdi narušíme pomyslný kruh znovuvyužítí materiálů ze zpětného sběru elektrospotřebičů. A místo bohulibého záměru podpoříme zisky predátorů-oligarchů, pohybujících se na pomyslné hranici byznysu a politiky.

REKLAMA
REKLAMA