Polská velvyslankyně: Útok ze strany Komise je podle mnoha Poláků nespravedlivý

„Žádné zemi nevyhovuje situace, ve které je předmětem rozsáhlé kritiky zvnějšku. Ze zkušeností plyne ponaučení, že tímto způsobem lze snadno dosáhnout zcela opačného výsledku, než jaký byl původně zamýšlen,” říká polská velvyslankyně v Česku Grażyna Bernatowiczová k postupu Evropské komise vůči Varšavě. V rozhovoru se jí EurActiv ptal na společné postoje Česka a Polska k migrační krizi, energetice nebo návrhům Davida Camerona.

Grażyna Bernatowicz
zdroj: Velvyslanectví Polské republiky v Praze

Přečtěte si také rozhovor s českým velvyslancem v Polsku pod tímto odkazem.

V jakých oblastech se podle Vás může nejlépe rozvíjet spolupráce České republiky a Polska, například pokud jde o otázky projednávané na úrovni EU? Co obě země nejvíc spojuje?
Takových oblastí je spousta. Na prvním místě bych zmínila otázku bezpečnosti, a to jak v užším, tak širším pojetí, společně s problematikou energetické bezpečnosti. V současné době se v evropské agendě věnuje největší pozornost migrační krizi, na kterou mají podobný pohled nejen Polsko a Česká republika, ale celá Visegrádská skupina. Zdá se, že se shodneme nejen v diagnóze aktuálních událostí, ale máme také společnou vizi pro řešení krize, které by se mělo podle našeho názoru odehrávat hlavně za hranicemi EU.

Klimatická politika: „Polsko umí hledat kompromis, pokud se v něm najde prostor i pro naše argumenty.”

Spojuje nás i pohled na evropské strukturální fondy. V letošním roce proběhne přezkum víceletého finančního rámce EU. Myslím si, že díky aktivitě českých partnerů se nám podaří zkoordinovat společné stanovisko nejen uvnitř Visegrádské skupiny, ale dokonce na širším základě. V lednu už na toto téma proběhly rozhovory během konference organizované českým ministerstvem pro místní rozvoj. Nepochybně budeme i nadále společně usilovat o podporu projektů zaměřených na přeshraniční spolupráci a budování dopravní infrastruktury – nejen silniční, ale také železniční.    

Mezi jinými oblastmi bych zmínila také podobný pohled Polska a České republiky na další reformy eurozóny i na hospodářské reformy EU obecně.

Členské země aktuálně jednají o reformních návrzích britského premiéra Camerona. Polsko, Česká republika i ostatní středoevropské země k nim zaujaly společný postoj. Podařilo se Cameronovi přesvědčit středoevropské partnery, a jak se mu to povedlo? Zdá se, že v případě Polska sehrál roli příslib podpory v bezpečnostních otázkách a také podpora ve sporu s Evropskou komisí. Je to pravda?
Pokud jde o Velkou Británii, nikdy pro nás nikdy nebyl problém s porozuměním v otázkách bezpečnosti. Transatlantické vztahy představují klíčovou linii zahraniční politiky Spojeného království. Pro nás jsou také velmi důležité, neboť NATO chápeme jako základ naší bezpečnosti.

Reforma EU je jednou z oblastí, ve které lze mezi pozicemi Polska a Velké Británie nalézt řadu styčných bodů. Shoda panuje především na tom, že v EU je potřeba snížit byrokratickou a regulační zátěž. Důležitým společným tématem je otázka eurozóny, která by měla mít podle Londýna i Varšavy inkluzivní charakter. To znamená, že členské země EU, které společnou měnu nepoužívají, by měly být v co největším rozsahu informovány a zapojeny do rozhodovacího procesu hospodářské a měnové unie, a že by tento proces měl být transparentní.

Nesouhlasíme se změnami v systému sociálních dávek, které vnímáme jako řešení diskriminující obyvatele EU. A obyvateli EU jsme přece všichni: Poláci i Češi, stejně jako Britové. Klíčové bude v této otázce nejbližší zasedání Evropské rady. 


V energetice je Česko solidární
 

Dá se očekávat, že Polsko po vzoru Velké Británie vystoupí s vlastními požadavky na určité výjimky z evropské politiky nebo změny v evropském rozhodování? Často se hovořilo o tom, že by se o něco takového mohla Varšava pokusit v klimaticko-energetické politice. Je něco takového možné? 
Polsko bylo, je a bude aktivním účastníkem evropského rozhodovacího procesu. Při utváření společné vize pro budoucnost Unie chceme být slyšet a chceme mít vliv na směřování EU i kvalitu společně přijímaných řešení. Pokud se budou unijní iniciativy shodovat s naším pohledem, budeme je všemi způsoby podporovat. Tam, kde budou nespravedlivé nebo budou mít zkrátka daleko k dokonalosti, se ovšem budeme snažit vyjednat lepší řešení.

Polsko se aktivně zúčastnilo globální klimatické konference v Paříži, kde byla přijata rozhodnutí, která vyhovovala všem zúčastněným stranám. To dokazuje, že Polsko dovede hledat kompromis, pokud se v něm najde prostor i pro naše argumenty.

Jsou si Polsko a Česká republika v otázkách klimaticko-energetické politiky EU tak blízké, jak se často předpokládá? V posledních měsících a letech se několikrát ukázalo, že Česká republika je ochotnější ke kompromisu se zbytkem EU. Jaké v pohledu obou zemí panují rozdíly, a v čem se naopak shodnou? 
Nechci zabíhat do detailů, ale obecně lze říci, že všechny členské země nedisponují stejnými zásobami energetických surovin a nemají stejné geografické podmínky. To do značné míry určuje přístup Polska i České republiky ke klimaticko-energetické politice. Shodneme se především, že EU by měla mít takovou klimaticko-energetickou politiku, která bude plně respektovat specifika jednotlivých členských států.

Vzájemné rozdíly vyplývají z odlišností v energetických mixech obou zemí. Z českého pohledu hraje zásadní roli požadavek, aby klimaticko-energetická politika nabízela dostatek prostoru pro rozvoj jaderné energetiky. Pro Polsko je důležité, aby společná politika v této oblasti umožňovala modernizaci energetického sektoru, která bude co možná nejhladší a nejméně bolestivá pro polské hospodářství, se zvláštním ohledem na otázku surovin. To vyžaduje čas a peníze. Naše pozice jsou tak podobné, ale ne identické – stejně jako nejsou identické naše energetické mixy.

Jak je to v otázce energetické bezpečnosti?
Česko podporuje polské iniciativy v oblasti energetické bezpečnosti, kterými se teď už zabývá celá Unie. Oběma zemím záleží na tom, aby energetickou mapu Evropy – včetně střední Evropy – co nejdříve doplnilo efektivní plynové propojení, což je v souladu s polskou politikou maximální diverzifikace energetických zdrojů. Proto jsme také ve Svinoústí vybudovali terminál pro zkapalněný zemní plyn a vracíme se k rozhovorům o výstavbě plynovodu z Norska. S tím se váže také projekt společného visegrádského trhu s plynem, který má podporu ze strany obou zemí a je tím významnější, že se o něj zajímají také partneři mimo náš region. Jedním z jeho prvků je výstavba druhého interkonektoru mezi Polskem a Českem. Doufám, že se uskuteční v co nejbližším termínu. 

Česká vláda na konci minulého roku nepodpořila společný dopis několika středoevropských ministrů pro energetiku, který se kriticky stavěl k plynovodu Nord Stream II. Jak to bylo vnímáno z polské strany, pro kterou je rozšiřování Nord Streamu citlivou otázkou? Otázky energetické bezpečnosti byly vždy doménou Visegrádské čtyřky. Znamená to, že se v tom začíná skupina rozcházet? 
Solidární postoj České republiky ohledně rozšiřování plynovodu Nord Stream vnímá Polsko velmi pozitivně. Česká republika solidárně sdílí obavy, které vyjadřuje nejen Polsko, ale také Čechům blízké Slovensko. Dopis ministrů energetiky byl pouze jedním z  řady nápadů. Česká vláda a její hlavní představitelé opakovaně ujišťovali polskou stranu o tom, že se hlásí ke společnému stanovisku. Ostatně se nejedná o žádné překvapení nebo tajemství – stačí se podívat, co k tomu tématu napsal na svém twitterovém účtu český státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, kterého citovala i polská média.


Migrace: společnost je potřeba připravit

Pokud jde o současnou migrační krizi, už jste říkala, že Polsko a Česko se shodnou na tom, jak by ji EU měla řešit. Jeden z největších rozdílů ale panuje v názoru na společnou evropskou pohraniční a pobřežní stráž. Česko by souhlasilo s tím, že by stráž mohla zasahovat na území členského státu i bez jeho souhlasu, zatímco Polsko ne. Jak probíhá mezi oběma partnery komunikace v této otázce a bylo by Polsko za nějakých okolností ochotno tuto myšlenku podpořit? 
Vytvoření společné evropské pohraniční stráže je zatím spíše ve fázi myšlenky než konkrétního projektu. Prozatím se o něm pouze diskutuje. V této chvíli zůstává polské stanovisko takové, jak jste ho popsala. Čekáme na další kroky, ale prozatím je třeba říci, že jich mnoho není. Čekáme také, až budou naplněna dočasná opatření pro posílení ochrany vnější schengenské hranice, vytvořena přijímací centra – takzvané hotspoty – a také na výsledky dialogu s Tureckem. V otázkách migrace se k sobě polské a české pohledy obecně blíží. Určité akcenty se však mohou z české strany lišit i s ohledem na to, že Česká republika na rozdíl od Polska neleží na vnější hranici schengenského prostoru.

V pondělí se v Praze uskutečnil mimořádný summit Visegrádské skupiny. Země V4 se shodly, že pokud selžou doposud navržená opatření na řešení migrační krize, měla by mít EU záložní plán, který by spočíval v uzavření hranic mezi Řeckem a Bulharskem a Makedonií. Je ale jisté, že by takové řešení skutečně zafungovalo a uprchlíci a migranti by místo toho nepřicházeli do Evropy jinou cestou?
Spoléháme se především na naplnění dohody EU s Tureckem a na to, že Řecko zahájí účinné aktivity vyplývající z jeho členství v schengenském prostoru, zvláště co se týče ochrany vnějších hranic či zprovoznění hotspotů. Hodláme aktivně podporovat země západního Balkánu v boji proti migrační krizi, obzvlášť Makedonii. Dlouhodobým cílem EU by mělo být zajištění celkové bezpečnosti vnějších hranic Schengenu tak, abychom byli schopni kontrolovat migrační toky nezávisle na tom, jakou cestu migranti zvolí.

„S hodnocením Benátské komise se rádi seznámíme. Nemáme se za co stydět.“ 

V Česku probíhá o migrační krizi a přijímání uprchlíků poměrně intenzivní společenská debata. Jak je to v Polsku? 
Tato debata v Polsku probíhá také. Neobjevuje se v ní nicméně příliš mnoho radikálních hlasů, zejména těch, které by se vyjadřovaly proti přijímání migrantů. Významnou roli sehrává postoj katolické církve, která se nestaví na podporu konkrétních řešení, ale odkazuje se na náboženské a morální přesvědčení Poláků, které by mělo mít vliv na přijímání finálních rozhodnutí. Samozřejmě, že jako v každé pluralitní společnosti se ve veřejné debatě i v médiích dostávají ke slovu představitelé různých proudů, což je v demokratických státech běžné.

Velký prostor se v debatě věnuje přípravě na přijímání uprchlíků a migrantů, která se pohybuje na různých úrovních. Jde totiž o přípravu společnosti, tedy o to, aby byli naši obyvatelé připraveni na setkání s takovou rozmanitostí, se kterou doposud neměli zkušenosti. Myslím, že to se týká i Česka. Další aspekty, to už je próza každodenního života. Mám na mysli přípravu ve smyslu finančním a logistickém.

Panuje v Polsku stále přesvědčení, že v případě dalšího zhoršení situace na Ukrajině nebo jinde ve východní Evropě by mohlo očekávat uprchlickou vlnu z těchto oblastí? Připravuje se Polsko na takový scénář?
Země, která se chce cítit bezpečně, musí být připravena na každý možný vývoj situace. Po Finsku kontroluje Polsko nejdelší část vnější hranice EU. Před vstupem do schengenského prostoru jsme s využitím unijních prostředků realizovali řadu nákladných investic, díky kterým je tato hranice bezpečná. Nikdo z nás není dnes schopen s plnou jistotou říci, jak se bude situace na východě Evropy vyvíjet. Odtud pramení také naše zdrženlivost vůči otevírání hranic lidem přicházejícím z jiných částí světa. Musíme být připraveni na veškeré možné scénáře.


Hrdí a spokojení Evropané

Evropská komise v lednu zahájila s Polskem dialog kvůli podezření na porušování principů právního státu. Má polská vláda představu, proč k tomu došlo, respektive kde se vzal k tomuto kroku první impuls?
V Polsku proběhly demokratické volby, v jejichž důsledku došlo k výměně vládních stran. Nová vláda provádí reformy, které měla ve svém předvolebním programu, a ten byl polským občanům znám.  Kritické názory Evropské komise a Evropského parlamentu vyplývají často z neznalosti některých fakt, což vysvětlovala polská premiérka Beata Szydło během svého vystoupení na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Aby proces těchto změn v Polsku byl ještě čitelnější, požádalo Polsko z vlastní iniciativy Benátskou komisi, aby se seznámila se změnami, které nová vláda navrhla. Jen těžko bychom pro tuto otázku našli vhodnější instituci než tento orgán Rady Evropy, jehož představitelé do Polska zavítali na pozvání ministra zahraničních věcí Witolda Waszczykowského 8. a 9. února. Setkali se s prezidentem, předsednictvem Sejmu i Senátu, představiteli Nejvyššího soudu i Národní soudcovské rady, polským ombudsmanem a předsedou Ústavního tribunálu. Nyní očekáváme ze strany Benátské komise hodnocení, se kterým se rádi seznámíme, neboť jsme přesvědčeni, že se nemáme za co stydět. 

Podle některých názorů Evropská komise riskuje, že kvůli kritice vůči Varšavě vzroste v Polsku negativní postoj veřejnosti k EU. Ukazuje se, že by k něčemu takovému docházelo?
Žádné zemi nevyhovuje situace, ve které je předmětem rozsáhlé kritiky zvnějšku. Ze zkušeností plyne ponaučení, že tímto způsobem lze snadno dosáhnout zcela opačného výsledku, než jaký byl původně zamýšlen. Takové riziko existuje, protože mnoho Poláků vnímá současný útok jako nespravedlivý. Lidé jsou navíc ostražití vůči uplatňování dvojích standardů ze strany EU. Doposud jsme se mohli chlubit tím, že 70 % obyvatel Polska vnímalo EU pozitivně, což byl jeden z nejvyšších výsledků v celé Unii. Poláci jsou obecně hrdými a spokojenými Evropany. Doufejme tedy, že nás celá situace nepromění v euroskeptiky. To by nebylo dobré ani pro Polsko, ani pro Evropu.

Adéla Denková

Publikace tohoto textu je součástí projektu ÚMV: „Podpora veřejné debaty o aktuálních tématech týkajících se Polské republiky“ a byla podpořena Česko-polským fórem.

REKLAMA

REKLAMA