Marek Čaněk: Vyhnáním migrantů z trhu práce si ČR nepomůže

Český pracovní trh migranty ze zemí mimo EU potřebuje. Zpřísnění podmínek pro práci těchto osob v ČR, k němuž došlo na začátku léta, je tak podle některých neziskových organizací experimentem ve smyslu „vyženeme migranty a na uvolněná místa naženeme české pracovníky”. V rozhovoru pro EurActiv to uvedl Marek Čaněk z Konsorcia NNO pracujících s migranty v ČR.

Marek Čaněk
Marek Čaněk, Konsorcium NNO pracujících s migranty v ČR.

Marek Čaněk se profesně zabývá regulací pracovní migrace v České republice a pracuje pro Konsorcium NNO pracujících s migranty v ČR. Konsorcium v současnosti sdružuje jedenáct organizací a jeho cílem je aktivně se podílet na tvorbě migrační politiky ČR a seznamovat veřejnost se situací migrantů v českém i evropském kontextu. Rozhovor vznikl při příležitosti konání konference „Konkurují si domácí a zahraniční pracovníci na trhu práce?“ uspořádané Friedrich Ebert Stiftung, zastoupením v České republice, Konsorciem NNO pracujících s migranty v ČR a Sociologickým ústavem AV, v.v.i..

  • V letošním roce Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) zpřísnilo vydávání a prodlužování pracovních povolení pro migranty ze zemí mimo EU na pozicích s nízkou kvalifikací (ukončené středoškolské vzdělání s maturitou). Důvodem byla vysoká nezaměstnanost na českém trhu práce. Můžete čtenářům vysvětlit, o co přesněji šlo? 

Nejedná se o první zpřísnění, k němuž ministerstvo práce přistoupilo od konce ekonomického boomu na podzim 2008. O větší zpřísnění, tedy jestli by měl Úřad práce vydat nebo nevydat pracovní povolení určitému migrantovi či migrantce ze země mimo Evropskou unii, usilovaly například interní pokyny rezortu práce vydané v letech 2009 a 2010. Za poslední tři roky tak došlo k  trojnásobnému propadu počtu pracovních povolení. Na konci roku 2008 jich bylo téměř 129 tisíc a o tři roky později necelých 37 tisíc. Tento pokles samozřejmě odráží nejen politiku MPSV a úřadů práce, ale i propad ekonomiky a tedy zánik některých pracovních míst, jakož i strategie zaměstnavatelů a samotných migrantů a migrantek.

Pracovní povolení je každopádně obtížné získat a migranti, o jejichž práci je stále zájem v řadě odvětví a regionech ČR, byli nuceni hledat jiné cesty. Například si zařizovali živnostenské listy. To, že na jedné straně je v Česku strukturální potřeba po práci migrantů a na straně druhé je téměř nemožné získat pracovní povolení, kritizovala například před dvěma lety petice Iniciativy za práva pracovních migrantů a migrantek.  

  • Dobře. Jaká je situace nyní? 

Vrátíme-li se k metodickým pokynům MPSV a Úřadu práce z tohoto roku, na které jste se ptala, tak u nich se objevila nová věc. První verze metodického pokynu z ledna 2012 měla úplně zastavit vydávání pracovních povolení u tzv. nízkokvalifikovaných pozic, tedy takových, u nichž je vyžadováno vzdělání nižší než střední s maturitou. Kromě toho se zavedla podmínka nostrifikace, tedy uznání rovnocennosti zahraničního vzdělání při dokládání kvalifikace zahraničního pracovníka na to které konkrétní pracovní místo. V průběhu roku došlo k několikerým proměnám těchto metodických pokynů, směrnic, instrukcí či jak se všechny tyto interní nařízení pro úředníky a úřednice Úřadu práce jmenují. 

Když bych to měl shrnout a zjednodušit, tak základní přístup, tedy tlačit na nezaměstnané, aby převzali původní práci migrantů a vydávat minimum pracovních povolení, se nezměnil. Na základě částečně úspěšné kritiky a lobbingu především zaměstnavatelů a jejich asociací, kterým jde o zaměstnávání migrantů s vyšší kvalifikací, ale došlo k některým zmírněním a možnostem výjimek.

  • Zastavme se u té kritiky. Nařízení MPSV bylo kritizováno zaměstnavateli, podnikatelskými svazy, ale i celou řadou neziskových organizací včetně Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty, kde jste zaměstnán. Argumentem řady firem bylo tvrzení, že se bez cizích pracovníků jednoduše neobejdou. V mnoha případech se totiž jedná o pracovní místa, o něž Češi nejeví zájem nebo nemají kvalifikaci, kterou poptávají zaměstnavatelé (např. svářeči, slévači či mechanici). Jaká byla argumentace Vaší organizace?

Konsorcium je přesvědčeno o tom, že se jedná o experiment ve smyslu „vyženeme migranty a na uvolněná místa naženeme české pracovníky“, který nebude fungovat. Problémem jsou často nízké mzdy, vysoká flexibilita a intenzita práce, která není přijatelná pro řadu domácích pracovníků. Jsou pozice, pro něž se jednoduše vhodní kandidáti na domácím trhu práce, a to i za současného stavu nezaměstnanosti, nenajdou.

I po několikerých úpravách je metodický pokyn MPSV stále nezákonný. Nelze totiž čistě administrativním pokynem říct: my nebudeme od této doby vydávat pracovní povolení pro určitou skupinu pracovníků anebo přidávat nové podmínky pro zaměstnávání migrantů ze zemí mimo EU, které jdou nad rámec zákona. Zákon hovoří jasně, pokud jsou splněny podmínky, tedy nepodaří se na dané místo najít vhodného domácího pracovníka, pracovní povolení se vydá. To je něco, co potvrdil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí z prosince loňského roku.

  • Ministerstvo práce a sociálních věcí se domnívá, že touto regulací sníží nezaměstnanost domácích pracovníků (MPSV nařízení zdůvodňuje snahou splnit cíle EU definované ve strategii EU 2020, podle které by měly členské země evropské sedmadvacítky do tohoto roku dosáhnout 75% zaměstnanosti vlastních obyvatel ve věku mezi 20. a 64. rokem). Je tato úvaha správná? 

V situaci, kdy mělo pracovní povolení na konci roku 2011 oněch 37 tisíc migrantů, se asi nemůže někdo seriózně domnívat, že se tímto způsobem podaří sehnat zaměstnání pro půl milionů osob, které jsou oficiálně v Česku nezaměstnané. Mimochodem ona 75procentní zaměstnanost, předpokládám, zahrnuje i migranty dlouhodobě žijící v EU, tedy nejen „domácí“ pracovníky. 

Zajímalo by mě, jak vypadají aktuální statistiky zaměstnanosti migrantů a migrantek ze zemí mimo Evropskou unii a občanů a občanek Evropské unie, kteří pracují v Česku. Ty bohužel nejsou dostupné. Žádali jsme o ně Úřad práce. Ten ale stále bojuje s přechodem na nové počítačové systémy. Přes naše členské organizace Konsorcia máme informace o tom, co se děje v některých firmách. Zdá se, že se potvrzuje trend částečné výměny například pracovníků z Ukrajiny za pracovníky z Rumunska či Bulharska. To znamená, že je demagogické tvrdit, že vzniknou pracovní místa pro občany ČR, když ztížíme získání pracovního povolení pro občany Ukrajiny. Flexibilita, kterou nabízí či ke které je přinucen dočasný pracovník z Rumunska, je dostatečná. A možná je u některých vykořisťujících zaměstnavatelů, kteří si zvykli neplatit za práci mzdu, i výhodnější zaměstnat občana EU. Nemusí se zabývat jejich povolením k pobytu, je levnější je přivézt do ČR i jen na velmi krátkou dobu, neumí jazyk a nevyznají se v českém prostředí a v právech, která mají.  

  • Vaše organizace argumentovala proti rozhodnutí ministerstva zpřísňovat udělování a prodlužování povolení také negativními dopady hlavně pro migranty, kteří v České republice žijí dlouhodobě.

V současné politice vůči migrantům a migrantkám je zájem o jejich pracovní i lidská práva na jednom z posledních míst z hlediska priorit státu či jednotlivých institucí. Tito lidé žijí v České republice již mnoho let a mají tu mnohdy i své rodiny. Do Česka přišli ještě v době ekonomického boomu, případně na začátku hospodářské krize. Ne všichni mají trvalý pobyt. Někteří Vietnamci ještě stále po několika letech nesplatili dluhy za vyřízení víza a příjezdu do Česka. Jejich zranitelná situace se dále zhoršuje i kvůli tzv. boji proti nelegální práci. 

  • Co tedy navrhujete?

Podle našeho názoru by zde měly existovat rovné podmínky, co se týče například platů a dalších pracovních podmínek. Měly by být přijatelné i pro domácí pracovníky a pracovnice.  

  • Řada firem najímá pracovníky ze třetích zemí proto, že náklady na jejich zaměstnávání jsou mnohdy výrazně nižší, než kdyby na stejné pozici pracoval Čech…

Ano, to ale podle mého názoru nejde řešit postavením dalších bariér pro imigraci. Tím se neodstraní příčiny migrace v globalizovaných ekonomikách. Pokud nebudou mít domácí a zahraniční pracovníci stejná práva na trhu práce, tak toho mohou zaměstnavatelé využívat a platit migrantům za stejnou práci méně. Volba je také částečně na nás, tedy zákaznících. Pokud budeme trvat na co nejnižších cenách, svým způsobem budeme k tomuto stavu přispívat.

  • Dobře, ale na druhou stranu k tomu také přispívá to, že někteří migranti jsou ochotni u nás pracovat za mzdy, za něž by tuzemský pracovník nikdy práci nevykonával.

V sedmdesátých letech o tomto psal například americký ekonom Michael Piore. Někteří pracovní migranti jsou skutečně ochotni skousnout i zhoršené pracovní i životní podmínky, protože mají v úmyslu vydělané peníze odvézt, nebo poslat domů. V rodné vesnici si dejme tomu postaví několikapatrový dům, ve kterém možná nakonec ani nebudou bydlet, anebo použijí na bydlení jen jeho malou část. Takovýto předimenzovaný dům ale splní tu roli, že je pomocí něho možné ukázat na jejich úspěch. Svůj sociální status pak migranti odvozují v postavení v rodné vesnici a ne od toho, v jakých podmínkách žijí a pracují v zahraničí. To ale platí jenom dočasně. 

Pokud bychom se ale určitého migranta zeptali, zda by pracoval za více peněz respektive za stejných podmínek, za nichž by pracoval tuzemský pracovník, tak by určitě neřekl ne. Domnívám se, že vytlačování migrantů z trhu práce zlepšení pracovních podmínek v nízce placených zaměstnáních nepřinese.

  • Máte představu o tom, jaká je situace v jiných zemích EU? Dají se ve srovnání s Českou republikou najít nějaké podobnosti? 

Jedním z hlavních trendů ve vytváření migrační politiky směrem k nízkokvalifikovaným pracovníkům ze třetích zemí je zavádění forem tzv. cirkulační migrace. Tato diskuse se povede i u nás v souvislosti s novým cizineckým zákonem, kdy má být znemožněno usazení u migrantů, kteří pracují na pozicích s nižší kvalifikací. To je velmi problematické. Řada migrantů sice do ČR původně přijede s tím, že tu bude pouze nějaký čas pracovat a pak se vrátí zpátky domů. Může se ale stát, že si zde najdou partnera nebo partnerku a začnou uvažovat o tom, že tu zůstanou. Pokud jim to budeme ztěžovat, tak z migrantů učiníme opravdu pouze pracovní sílu.  

  • A v čem se naopak podle Vás situace v České republice od ostatních západoevropských zemí odlišuje? 

V migrační politice ČR se aktuálně odráží aspirace politické elity, která tvrdí, že by Česko nemělo být „montovnou“ a že by místní ekonomika měla být založena na znalostech a inovacích. Česko, které je součástí semiperiferie Evropské unie, se ale nemůže jednoduše rozhodnout, jakou bude plnit roli v politické ekonomii EU. Do budoucna budou v Česku potřeba migranti, kteří budou pracovat na méně kvalifikovaných, tak i na více kvalifikovaných pozicích.

REKLAMA
REKLAMA