Ignacio Garcia Bercero: Hlavní vyjednavač TTIP: Obchodní dohoda maso s hormony do Evropy nepustí

„Nebudeme měnit žádné zákony týkající se bezpečnosti potravin a Spojené státy to dobře vědí,“ říká hlavní evropský vyjednavač k transatlantickému obchodnímu a investičnímu partnerství (TTIP) Ignacio Garcia Bercero, který minulý týden navštívil Prahu. „Tento problém je ale citlivý i pro USA,“ dodává. Jak odpovídá na kritiku, že dosavadní vyjednávání o dohodě nebyla dostatečně transparentní?

Bercero rozhovor
Ignacio Garcia Bercero; zdroj: Evropská komise

TTIP přitahuje v Evropské unii mnohem víc pozornosti než ve Spojených státech. V nedávném rozhovoru pro EurActiv to alespoň tvrdí jeden z amerických poradců. Proč myslíte, že to tak je?
Je to velmi zajímavé. Obchodní politika je ve Spojených státech také velmi kontroverzní téma, možná dokonce víc než v EU. Pozornost veřejnosti se ale mnohem víc soustředí na vyjednávání v pacifické oblasti. Transpacifické partnerství vyvolalo výrazně více kontroverzí než dohoda s Evropou.

„Probíhá tu veřejná debata o obchodní dohodě, což se v ostatních případech nikdy nestalo.“

Hlavní důvod myslím spočívá v tom, že EU a USA sdílí stejné hodnoty a dbají na dodržování vysokých standardů. U jednotlivých sektorů se to může lišit, ale pokud jde o trh práce nebo politiku životního prostředí, jsme si vzájemně mnohem blíž než s asijskými zeměmi. V jednání s těmito státy jsou problematická některá témata, která v případě dohody s EU není potřeba řešit.

To hovoříte o Spojených státech. V Evropské unii má ale veřejnost mnohem větší obavy…
To je docela paradoxní. Naše jednání s Japonskem, Vietnamem nebo Indií vyvolala velmi malou pozornost, zatímco vyjednávání se Spojenými státy okamžitě zvedlo vlnu obav, které se v jiných případech neobjevují.

Možná je to jednoduše proto, že naše vztahy s USA byly vždy plné emocí. Obvykle přitahují mnohem větší pozornost než jakékoliv jiné vztahy. A když jednáme o obchodní dohodě, nevyhnutelně to vzbudí mnohem vyšší stupeň zájmu než jiná vyjednávání.

A tak u nás probíhá veřejná debata o obchodní dohodě – což se v ostatních případech nikdy nestalo. Je to výzva, ale takhle demokracie zkrátka funguje.

Dosavadní jednání o TTIP vzbudila silnou kritiku, protože prý byla netransparentní. Vyjednávací mandát Evropské komise unikl na veřejnost a informace z něj nějakou dobu obíhaly ve veřejném prostoru. Nakonec byl mandát v září oficiálně zveřejněn. Myslíte, že to veřejnost ujistí o tom, že se jednání neodehrávají za jejími zády?
Pojďme se na celou tu otázku transparentnosti podívat. Zmínil jste vyjednávací mandát. Je to myslím poprvé, co byl v EU nějaký vyjednávací mandát pro obchodní dohodu nebo jakékoliv jiné jednání zveřejněn. Evropská komise po tom volala nejméně rok, ale členských státům celý ten rok zabralo, aby se na zveřejnění dohodly. Myslím, že je to už opožděný krok.

Na naší webové stránce lze najít poziční dokumenty prakticky k jakékoliv oblasti vyjednávání. Poměrně podrobně vysvětlují, čeho chce EU v jednotlivých otázkách dosáhnout. Můžete tam najít velmi obsáhlé materiály k chemickým látkám, automobilovému průmyslu, zdravotnickým prostředkům a tak dále. Takové množství informací nebylo nikdy dříve u obchodních jednání zveřejňováno.

Pokud jde o komunikaci s Evropským parlamentem a členskými zeměmi, sdílíme s nimi všechny dokumenty, které následně posíláme do Spojených států. Před každým vyjednávacím kolem i po něm se navíc setkáváme s europoslanci a informujeme je o vývoji. Nedávno jsme se také rozhodli vydat veřejnou zprávu o tom, co se v dosavadních kolech projednávalo.

Jak vidíte, už jsme pro transparentnost vyjednávaní udělali mnohem víc, než tomu bylo v případě jakýchkoliv jiných obchodních jednání EU.

Bude to stačit?
Protože vyjednávání se Spojenými státy přitahuje mnohem větší pozornost, je jasné, že bude potřeba udělat ještě víc. Komisařka Malmströmová (která má v nové Evropské komisi na starost otázky obchodu – pozn. red.) už na svém slyšení před europoslanci naznačila, že bude uvažovat o dalších krocích.

Zmínila například, že v současné době má k příslušným materiálům přístup jen omezený počet europoslanců. Pokud by došlo k přijetí opatření, která zabrání úniku informací, bylo by podle ní logické, aby měli k dokumentům přístup všichni europoslanci.

Takže se neobáváte, že dohoda bude mít podobný osud jako ACTA (Anti-Counterfeiting Trade Agreement, takzvaná protipirátská dohoda – pozn. red.)? Vím, že se to nedá srovnávat, protože ACTA nebyla obchodní dohoda. Jednalo se ovšem také za zavřenými dveřmi a v Evropském parlamentu se na povrch dostala všechna kontroverzní témata, která se nepovedlo dostatečně vysvětlit. Jednání pak ztroskotala.
Podle mě se snažíme přijmout všechna nezbytná opatření, abychom se něčemu takovému vyhnuli. Každopádně je třeba pamatovat na to, že jsme ještě velmi daleko od chvíle, kdy se bude smlouva ratifikovat. Stále jsme uprostřed vyjednávacího procesu a pořád zbývá spousta práce, kterou bude potřeba udělat.  

Jakmile bude dohoda dokončena, zveřejníme ji. To bude ještě předtím, než ji bude schvalovat Evropský parlament. Když se podíváte na dohodu mezi Evropskou unii a Kanadou, její text je přístupný na naší webové stránce a kdokoliv k němu může posílat připomínky. Je to verze, která ještě ani nebyla poslána k právní revizi. Až projde právnickým přezkumem, bude se muset přeložit a teprve asi za rok půjde k posouzení do Evropského parlamentu.

Maso s hormony nechceme

Pojďme se zaměřit na hlavní problémy, které se objevují v samotné dohodě. Co je tam podle Vás nejkontroverznější?
Nejsem si úplně jistý, jestli je „kontroverzní“ to správné slovo. Ve srovnání s předešlými dohodami je zcela nové to, že se nesnažíme vypořádat pouze s tradičními obchodními překážkami, jako jsou cla a překážky v oblasti služeb nebo zadávání veřejných zakázek. Snažíme se také najít způsob, jak se dá vylepšit vzájemné působení regulatorních režimů EU a USA.

„Obchod nekomplikuje vždy pouze úroveň ochrany, ale spíše byrokracie.“

Shodli jsme se na řadě oblastí, kde je možné omezit zbytečné zdvojování regulačních nákladů. Je to velmi složité. Nejedná se o běžný problém, který by se za normálních okolností řešil v obchodních jednáních. Probíráme věci, jako je ekvivalence regulatorních pravidel v případě bezpečnosti automobilů, duplikace při inspekci léčiv nebo zdravotnických prostředků.

Na obou stranách je zapotřebí zapojit regulátory, projít danou problematiku, prozkoumat fakta a nakonec dojít k závěru, že v některých případech je možné omezit regulaci, aniž by byl oslaben její původní záměr.

Na clech samozřejmě také záleží, ale regulatorní duplikace často představují mnohem větší problém než cla. Automobily jsou velmi dobrým příkladem. Americká cla na auta představují 2,5 % ceny, což není moc. Avšak náklady na přizpůsobení evropského automobilu tak, aby mohl být prodán ve Spojených státech, činí zhruba 20 nebo 25 % a v mnoha případech to výrobce od exportu do USA jednoduše odradí.

Pokud tomu dobře rozumím, ideální by bylo vzájemné uznávání schvalovacích procesů. Je možné toho dosáhnout?
Nikdy to nebude zcela ideální. Vždy se najdou oblasti, kde jsou regulace rozdílné a tyto rozdíly jsou nepřekonatelné. Vždy budou zapotřebí nějaké úpravy nezbytné pro vývoz evropských aut do USA a naopak.

Ale čím bude větší počet regulací, které můžeme považovat za ekvivalentní, a čím větší bude počet regulací, na kterých můžeme spolupracovat (jako například v Evropské hospodářské komisi OSN v Ženevě s cílem vytvořit regulace platné jak na opačné straně Atlantiku, tak i globálně), tím spíše budeme schopni zjednodušit obchod s automobily.

Evropská unie k regulaci někdy přistupuje jinak než Spojené státy. Vezměme si například zemědělské produkty. Zatímco v EU mohou na trh pouze látky, které prokazatelně nemají škodlivé účinky na zdraví spotřebitele, americké úřady mohou zakázat pouze látky, které jsou prokazatelně škodlivé. Pokud v rámci TTIP dojde k dohodě o vzájemném uznávání regulace, nebude to znamenat, že se na naše talíře dostanou i geneticky modifikované potraviny a jiné kontroverzní potravinářské výrobky?
Z hlediska bezpečnosti potravin jsme si stoprocentně jisti. V rámci jednání náš postoj k bezpečnosti potravin nezměníme. To znamená, že geneticky modifikované potraviny mohou být prodávány na trhu EU, pouze pokud jsou schválené. Také hovězí maso z USA bude prodáváno na evropském trhu, pouze pokud nebude obsahovat hormony. Pokud bude upraveno za pomoci hormonů, bude jeho prodej v EU zakázán. To platilo v minulosti a bude to platit i po přijetí TTIP. Nebudeme měnit žádnou legislativu v oblasti bezpečnosti potravin a Spojené státy to dobře vědí.

Tento problém je však citlivý i pro Spojené státy. Ani oni nehodlají měnit zákony týkající se bezpečnosti potravin. Například v případě látky zvané Listerin Spojené státy uplatňují mnohem přísnější standardy než Evropská unie. Ano, dnes je problém prodávat ve Spojených státech určité druhy sýrů a problémem to zůstane i nadále.

Jak se může obchod s potravinářskými výrobky zjednodušit, aniž by to ohrozilo standardy na obou stranách Atlantiku?
Rozdíly v legislativě v oblasti bezpečnosti potravin neznamenají, že nemnůžeme obchod se zemědělskými produkty zjednodušit. Obchod nekomplikuje vždy pouze úroveň ochrany, ale spíše byrokracie.

Když chcete prodávat určitý evropský výrobek na americkém trhu, musíte projít přihlašovací procedurou, která může trvat až 10 let. Musíte příslušným úřadům poskytnout spousty dat a navíc, pokud získáte povolení k prodeji v jedné zemi, neznamená to ještě, že dostanete povolení i v jiných členských zemích. Je to velmi složitá procedura.

Věříme, že jedna z věcí, které by se v rámci dohody mohly podařit, je zjednodušení přihlašovací procedury pro potravinářské výrobky. Například: když nastane problém s potravinami dovezenými z USA do EU, často to akceptujeme a nevyžadujeme kontrolu v daném potravinářském podniku. Spojené státy ale kontrolu evropských podniků často vyžadují. Je řada věcí, které neovlivní úroveň ochrany spotřebitele, ale zajistí, že naše procedury nebudou tak složité.

Ve světle ukrajinské krize se hodně mluví o energetice. Jaká je naděje, že Spojené státy zruší omezení na vývoz ropy a plynu?
V rozhovorech s americkými partnery jsme toto téma vznášeli už předtím, než začala ukrajinská krize. V tak důležité dohodě, jako je TTIP, je totiž podle nás téma obchodu a investic v oblasti energetiky a surovin velice důležité. A myslíme si, že zajištění přístupu ke zdrojům ze Spojených států by mělo být významnou součástí TTIP.

Je to možná o něco jednodušší v případě plynu než v případě ropy, protože současná americká legislativa už obsahuje ustanovení, že jakmile bude podepsána dohoda o volném obchodu, omezení na vývoz amerického plynu přestanou platit.

U ropy je to komplikovanější, protože v současné době je vývoz surové ropy ze Spojených států zakázán. USA sice podepsaly dohodu s Kanadou, ale ta má úzce vymezené podmínky. Je to složitější téma, i když v americkém Kongresu se nyní hodně debatuje o tom, že by se otázka znovu otevřela. Omezení byla přijata v odlišné době a nemají dnes takové opodstatnění jako tehdy.

REKLAMA

REKLAMA