Dita Charanzová: Geneticky modifikované potraviny jíst kvůli TTIP nebudeme

V New Yorku tento týden běží deváté kolo vyjednávání o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi EU a USA. Začátek jednání provázela řada protestů, které organizovali odpůrci obchodní dohody. Proč budí TTIP takovou pozornost? Ptali jsme se české europoslankyně Dity Charanzové (ANO), která k TTIP vypracovávala stanovisko výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.

Charanzová
zdroj: www.charanzova.cz

Proti TTIP se zvedla vlna nevole mimo jiné proto, že vznikl dojem netransparentnosti. Odpůrcům dohody se nelíbí, že se vše dojednává „za zavřenými dveřmi“. Jak to vnímáte Vy?
I já občas slýchám v médiích od některých svých kolegů europoslanců – ty české nevyjímaje – že dohoda se vyjednává tajně, a tak je na místě se bát, protože nikdo neví, co v ní nakonec bude. Nedovolila bych si nikoho podezírat z neznalosti, ale nemohu nezmínit, že každému europoslanci, který by snad sdílel podobné obavy, je v Evropském parlamentu k dispozici vyhrazená místnost, kde si může pročíst vyjednávací dokumenty, výsledky skončených vyjednávacích kol, nabídky, které předložila EU, a spoustu dalších dokumentů. Možná by to na strach z neznámého trochu zabralo.

Žádná obchodní jednání nikdy nebyla tak transparentní, jako je jednání o TTIP.

Pár jednání o obchodních smlouvách mezi EU a ostatními zeměmi jsem v Bruselu jako vedoucí obchodní politiky na Stálém zastoupení ČR při EU již zažila. Poprvé v historii obchodních jednání teď Evropská komise zveřejnila svůj vyjednávací mandát. Žádná jednání nikdy nebyla tak transparentní jako tato. Konspiraci o tajné úmluvě s klidným svědomím označuji za nesmysl.

Proč tedy v souvislosti s TTIP panuje taková obava?
Co musíme zlepšit, to je způsob komunikace. Vedle politických a ekonomických proklamací a hypotéz se musíme zaměřit i na vysvětlování výhod TTIP pro běžné občany. Jednak je třeba ukázat, že tu neprobíhají žádná konspirativní jednání šitá jedné či druhé straně na míru, a dokládat, že není důvod se jednáni o TTIP obávat. Nakonec je třeba ukázat, že i nám – běžným spotřebitelům a potažmo pracovní síle – může být TTIP v mnohém užitečná.

Přeci jen ale bude v některých oblastech potřeba pozorně sledovat, zda dohoda nepoškozuje evropské spotřebitele. Může přinést nějaká skutečná rizika?
Ochrana spotřebitele patří k oblastem, které lidi zajímají na transatlantické smlouvě pochopitelně nejvíce. Často se také stává nástrojem v rukou odpůrců TTIP, kteří dokáží konstruovat naprosté smyšlenky, s nimiž více či méně úspěšně straší běžné občany.

Výbor pro ochranu spotřebitele (IMCO) přijal v březnu zprávu pro Evropskou komisi. Ta jasně definuje naše požadavky na to, co očekáváme, že smlouva přinese, a k čemu se EU i USA zaváží. Jako zpravodajka, a tedy i autorka textu, považuji za zásadní, že nebudeme slevovat ze svých standardů kvality. Nebudeme jíst vinou TTIP geneticky modifikované potraviny, ani se nebudeme muset bát, že nám zůstane v ruce volant, když si koupíme nové auto. EU si zakládá na bezpečnosti svých výrobků a potravin, a v tomto směru skutečně se žádné ústupky nesmí plánovat.

Má v současné době cenu řešit konkrétní potenciální problémy, jako je například „hrozba chlorovaných amerických kuřat“ na evropských stolech, nebo je třeba se obecně zaměřit na takové nastavení pravidel, které bude vyhovovat oběma partnerským stranám a zároveň neohrozí spotřebitele? Existují takové obecné principy?
Téma amerických chlorovaných kuřat na stole skutečně není, to bych chtěla všechny uklidnit. Věci, které se řeší, se týkají systému vzájemného obchodu. Jednoduše řečeno, abychom neměli dvě výrobní linky – jednu pro Evropu, druhou pro USA. Abychom nemuseli certifikovat a testovat produkt dvakrát, podle různých kritérií, ale s totožným cílem, a to vyrobit kvalitní a bezpečný výrobek. V mnoha oblastech sledujeme s USA stejný cíl, jen volíme každý jinou cestu. Vezmeme si například rozdíly ve výrobě automobilů. Opravdu jsou červené blinkry bezpečnější než oranžové?  

Česko už s USA má dohodu o ochraně investic – zastaralou a pro nás nevýhodnou.

Hodně se mluví také o mechanismu urovnávání vtahů mezi investory a státy (ISDS). Panuje obava, že na základě této klauzule by mohly soukromé firmy u arbitrážních soudů požadovat po státech kompenzace například kvůli regulatorním opatřením. Mají být ISDS součástí TTIP?
Konkrétně pro Česko by to určitě výhodné bylo. S USA již historicky máme zastaralou a pro nás značně nevýhodnou dohodu o ochraně investic, která obsahuje mimo jiné také arbitráže. Pokud by se podařilo sjednat mezi EU a USA novou moderní úpravu ochrany investic, mohli bychom se elegantně vypořádat s touto starou dohodou. Domnívám se, že poslední návrhy Evropské komise ohledně ISDS jdou správným směrem a v mnohem reagují na kritiku, která se k ISDS v poslední době nesla. Obecně jsem přesvědčena, ze ISDS potřebujeme pro české podnikatele. Navíc, ve světle možných dalších smluv o volném obchodu – například s Čínou – bude pro nás tato otázka nabývat na relevanci.

Autor: Adéla Denková

REKLAMA

REKLAMA