Výzkumnice: Ženy od technických oborů stále odrazuje řada faktorů

„Pozitivní příklady ze zahraničí přitom existují. Jmenovat lze stáže pro studenty a studentky humanitních studií na technických univerzitách. Pokud studujete historii, můžete strávit určitý čas na technické škole, kde se zabýváte třeba historií nějaké technologie. Díky tomu se dostanete do nového prostředí a můžete si vytvořit kontakty,“ říkají v rozhovoru autorky studie Gender a energetika.
Gender a energetika
Zleva: Romana Marková Volejníčková a Marie Pospíšilová © Sociologický ústav Akademie věd ČR

Romana Marková Volejníčková a Marie Pospíšilová působí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR (SOÚ). Společně s Alenou Křížkovou, která na SOÚ vede oddělení Gender & sociologie, zpracovaly komplexní studii na téma genderu a energetiky v České republice. Publikaci vydaly SOÚ a pražská kancelář Heinrich-Böll-Stiftung.  

Proč vaše studie „Gender a energetika“ vznikla? Málokoho asi napadne, že bychom se měli speciálně zabývat genderovými otázkami v energetice.
Marie Pospíšilová: Energetika je v současné době oblast, v níž převládají a rozhodují muži. Jejich rozhodnutí ale zároveň mají dopad na náš všechny. Tyto dopady se mohou v případě různých skupin lišit, ať už tyto skupiny definujeme na základě genderu, věku nebo třeba sociálního postavení. Je důležité zkoumat, jaké tyto dopady jsou, jaké nerovnosti vznikají a jak by se rozhodování v energetice mohlo změnit, pokud by se věnovala pozornost hlasům jednotlivých skupin, které jsou součástí společnosti.

Romana Marková Volejníčková: Těmito otázkami se dosud v Česku v podstatě nikdo detailně nezabýval, ačkoliv se problematice genderu řada lidí věnuje. Energetika doposud z podobných diskuzí vypadávala, ačkoliv se jedná o sféru, která je, stejně jako některé jiné oblasti pracovního trhu, silně maskulinizovaná.

V zahraničí je to téma častější? Mohly jste se inspirovat třeba nějakými studiemi, které vznikly v západní Evropě?
M. P.: Zajímavé je podívat se nejprve na to, jak se téma genderu v energetice obecně uchopuje. Často jsou tyto otázky rámovány jako problém třetího světa. Jde například o téma energetické chudoby nebo rozdělení rolí – kdo shání palivo, kdo obhospodařuje domácnost a tak dále. V rozvojových zemích jde tedy o zajištění jakýchsi základních potřeb. Proto se může zdát, že v rozvinutém světě je tato problematika vyřešena.

Gender není nadstavba. Při rozhodování o konkrétních krocích je potřeba brát v úvahu dopady na všechny skupiny, včetně genderových otázek.

Druhý pohled, se kterým jsme se v našich rozhovorech během přípravy studie setkávaly, tvrdí, že toto téma ještě není v Česku přítomné. Nejprve je prý totiž potřeba řešit jiné záležitosti – podobu energetického mixu a tak dále. Gender je v tomto případě vnímán jako určitá nadstavba. Jak už jsem přitom říkala, při rozhodování o konkrétních krocích je potřeba brát v úvahu dopady na všechny skupiny, včetně genderových otázek. Takže jako nadstavbu to vnímat nelze.

Energetická chudoba se řeší i v EU. Přečtěte si víc >>>>

R. M. V.: Na evropské úrovni téma přítomné je – v řadě svých materiálů se jím zabývá třeba Evropská komise. Rozhodující však samozřejmě je, zda se těmito otázkami chtějí zabývat členské státy, které se evropskou legislativou řídí.

Čím se Komise ve svých materiálech konkrétně zabývá?
R. M. V.: Projevuje se v nich například snaha snižovat genderovou segregaci v průběhu vzdělávání. Tedy podporovat ženy, aby nastupovaly na střední a vysoké školy technického nebo přírodovědného zaměření. Objevily se zde také politiky, které se přímo věnovaly zelené energetice a jejich cílem bylo probudit v ženách zájem o tyto obory a podpořit je v přístupu do vedoucích pozic v daných firmách.

M. P.: Na druhou stranu mám dojem, že se i v evropském výzkumu jedná spíše o partikulární témata. Tomu, aby na evropské úrovni proběhl například nějaký sběr dat, by nejprve bylo potřeba překonat problém rozdílných definic klíčových pojmů – jako například co je to energetická chudoba, kterými skupinami bychom se vlastně měli zabývat a tak dále.

Došly jste ve studii k závěru, že by existovaly nějaké oblasti, kde má energetika větší dopad na ženy než na muže?
M. P.: Cílem genderových studií není primárně poukazovat na to, že se v určité oblasti projevují větší dopady na ženy než na muže. Zaprvé existují různé skupiny žen, u kterých se dopady různých politik a fenoménů souvisejících s energetikou liší. Pokud mluvíme například o energetické chudobě, dá se předpokládat, že její dopady budou horší u žen-samoživitelek nebo žen s handicapem. Na druhé straně se však samozřejmě projevují také dopady na mužskou část populace, například pokud jde o zdraví. Muži mají například horší zdravotní výsledky, které souvisejí se znečištěním ovzduší. Může to být způsobeno jiným životním stylem, jinými druhy práce, které vykonávají, jiným způsobem péče o zdraví a podobně.

energetika dopady

© Shutterstock / Monkey Business Images

Takže se dá říct, že vaše studie se obecně dívá na energetiku z pohledu společnosti a různých skupin, které v rámci společnosti existují.
R. M. V.: Účelem studie bylo ukázat energetiku v sociálně-ekonomické perspektivě. Poukázat na to, že nejde jen o výrobu energie, ale že k tomu, abychom zmáčkli vypínač a rozsvítili, jsou potřebné určité struktury, určitá hierarchizace, ve kterých energetický systém funguje. A také, že jeho výsledky na druhé straně využívají opět lidé. Snažily jsme se tedy odhlédnout od technicistní dimenze energetiky, zdůraznit sociální dimenzi a podívat se, jaká témata se ukazují jako důležitá.

Ukázalo se spíše, že se v Česku dopadům energetiky na společnost věnuje dostatečná pozornost, nebo naopak?
M. P.: Záleží mimo jiné na tom, o jakou úroveň politiky se jedná. Na lokální úrovni jsme se setkávaly s konkrétními opatřeními a dotazovaní a dotazované často hovořili o sociálních dopadech a dostupnosti udržitelné energie pro všechny. Na vyšší politické úrovni dochází v energetice častěji spíše k souboji sociálních a ekonomických témat. Když se například jedná o to, zda se zavřou doly nebo omezí výroba nějaké firmy, která znečišťuje ovzduší, dochází ke střetu mezi ochranou zdraví a ekonomickými zájmy. Myslím si, že častěji se akcentuje ekonomický princip, i když statistiky v této oblasti chybí. Téma zdraví je obecně vnímáno jako trochu feminizované a neklade se na něj takový důraz.

Téma zdraví je obecně vnímáno jako trochu feminizované a neklade se na něj takový důraz.

R. M. V.: Záleží samozřejmě také na tom, kdo má možnost se k dané problematice vyjadřovat. Některé názory totiž při debatách ani nezazní, protože je zkrátka nemá kdo reprezentovat. Podobně to v České republice dlouhou dobu vypadalo s tématem genderu jako takového. Vytvářely se koncepční dokumenty na úrovni vlády, ale neziskový sektor nebo akademici a akademičky, kteří disponují zkušenostmi z žité reality nebo statistickými daty, byli k debatám pozváni jen sporadicky.

M. P.: Na druhé straně se i během našich rozhovorů ukázalo, že energetické firmy typu ČEZ mají zájem podílet se na nějakých alternativních řešeních. Problém ale často spočívá v komunikaci. Je potřeba vedle sebe posadit lidi z velkých energetických firem a ty, kdo provádějí konkrétní opatření na lokální úrovni.

Hysterické matky

Ve studii jste se zbývaly i rozdílným pohledem žen a mužů na některé energetické otázky. Kde se projevují nějaké výrazné rozdíly?
M. P.: Rozdíly panují v řadě oblastí. Já jsem se například věnovala postojům vůči jaderné energetice. Ženy mají z jaderné energetiky větší obavu, více vnímají související rizika a staví se častěji proti výstavbě nových jaderných bloků. V českém prostředí patří mezi konkrétní výzkumy například výzkum Sociologického ústavu zkoumající názory lidí z dotčených obcí na vybudování úložiště jaderného odpadu. V něm se ukázalo, že ženy se k němu častěji staví negativně. Ženy dále více důvěřovaly místním spolkům než energetickým firmám. U mužů to bylo právě naopak. Na tomto příkladu můžeme vidět, jak se vytváří určitá rozhodnutí, která ovlivní životy lidí a že jednotlivé skupiny tato rozhodnutí mohou vnímat různě.

R. M. V.: V případě jaderné energetiky se ukázal jako zajímavý příklad neziskové organizace Jihočeské matky, která se definuje jako alternativní hlas vůči mainstreamu, který v této otázce zaznívá, především ve vztahu k jaderné elektrárně Temelín. Mainstreamový pohled se na jádro dívá spíše jako na pozitivní a ekonomicky výhodnou věc. Jihočeské matky ale chtěly jaderné energetice nastavit zrcadlo a dívat se na ni skrze udržitelnost, ekologii a zachování zdravého životního prostředí pro další generace.

Dá se obecně říct, že by ženy byly v místních spolcích aktivnější? Respektive že se tam mohou uplatnit lépe než na nějaké vyšší úrovni?

R. M. V.: Nenarazila jsem na statistiky nebo výzkumy, které by ukazovaly, že se ženy do aktivistického života zapojují více. Obecně je ale ženám lokální úroveň bližší. Pokud se podíváme, kolik žen je ve vedoucích pozicích nebo politických funkcích, ukazuje se, že na lokální úrovni je jich daleko více, než když v hierarchii postupujeme výš.

Sdružení vycházející z mateřské role se nejen věnují tématu, které je feminizováno a vnímáno jako méně důležité, ale také do debat vystupují z pozice ženy a matky – to je v očích některých lidí úplně devalvuje.

M. P.: Pokud jde o spolky, které staví na pečovatelské nebo rodičovské roli, stává se to téma pro ženy důležité ve chvíli, kdy mají samy malé děti, které mohou být ohroženy znečištěním ovzduší, chemikáliemi v potravě a podobně.

R. M. V.: Řada takových žen v rozhovorech zmiňovala, že se začaly aktivně zajímat o kvalitu ovzduší, dopady jaderné energetiky nebo třeba bezpečnost na silnicích v době, kdy se samy staly matkami. Zde se projevuje převládající stereotyp, podle kterého péči o zdraví dítěte a rodiny přebírá žena.

Už jste říkaly, že téma zdraví se většinou vnímá jako méně důležité, takže to znamená, že takové spolky jsou už od počátku v určité znevýhodněné pozici.
R. M. V.: V případě sdružení, která vycházejí z mateřské role, navíc dochází ještě k dalšímu znevýhodnění. V rozhovorech je někteří nazývali hysterickými matkami, které všechno moc řeší. Nejenže se tedy věnují tématu, které je feminizováno a v symbolické rovině vnímáno jako méně důležité, ale také do debat vystupují z pozice ženy a matky – to je v očích některých lidí úplně devalvuje. Když chtějí takové spolky něco konkrétního ovlivnit, musí samozřejmě vstupovat do politických a mocenských struktur, které ve svých rukou drží moc něco změnit. Tam dominují muži a pro tyto spolky je velmi komplikované něco prolobbovat.

Ve studii uvádíme příklad organizace Dejchej Brno, která se snažila zviditelnit téma polétavého prachu v Brně a dlouho se jí to nedařilo. K průlomu došlo až ve chvíli, kdy do Česka přijel uznávaný dánský expert na tuto problematiku, se kterým se organizace domluvila na měření hodnot polétavého prachu přímo v ulicích. Najednou se z toho stalo mediální téma, protože jeho práce byla vnímána jinak, než aktivity spolku matek.

energetika zdraví

© Shutterstock / Dubova

Holka přece nebude dělat fyziku

Proč je málo žen v technických oborech?
R. M. V.: Začíná to už tím, že se dítě narodí a přidělí se mu určitý gender. Problém spočívá v tom, že se to děje neuvědoměle. Lidé už zkrátka určitým způsobem aplikují očekávání, co by měla dělat správná dívka a chlapec. Než jde dítě do školky, může vykazovat genderově nestereotypní chování, ale vliv vrstevníků a vrstevnic už to pak většinou setře. Ve škole se k dívkám a chlapcům také často přistupuje rozdílně. Výzkumy třeba ukazují, že pokud chlapci něco nechápou v matematice, učitelé jim při objasňování věnují daleko více času, protože oni to přece musí pochopit. K dívkám se přistupuje stereotypně, tedy že matematiku stejně neumí, tak se nad tím mávne rukou. Myslím si, že řada dívek je v průběhu vzdělávacího cyklu odrazována od studia technických oborů – buď explicitně ve stylu „ty jako holka přece nebudeš dělat fyziku“, nebo implicitně prostřednictvím chování svého okolí. Svou roli sehrává i nedostatek vzorů, který může dívky přesvědčit o tom, že pro ženu je v těchto oblastech obtížné obstát.

A je to tak skutečně? Dochází k diskriminaci?
M. P.: Situace pro ženu skutečně může být obtížnější, aniž by jí někdo vědomě házel klacky pod nohy. Sociologické teorie například ukazují, že pokud člověk vybírá pracovníka na určitou pozici, má tendenci zvolit podobného člověka, jako je on sám. Znamená to, že i když mají muži dojem, že vybírají podle objektivních kritérií, je větší pravděpodobnost, že mužský kolektiv si spíše zvolí dalšího muže. Tím opět vzniká určitá bariéra.

Ženy musí být daleko aktivnější, pokud chtějí do mužského kolektivu proniknout. Nejde o to, že by je muži záměrně nechtěli brát mezi sebe, ale že je třeba nenapadne ženu pozvat na společný výlet na hory, na golf nebo na pivo.

R. M. V.: Projevuje se to také v procesu síťování. Pokud stojíte o kariérní růst, může Vám v tom pomoci „gatekeeper“ nebo „gatekeeperka“, kteří Vás do daného prostředí uvedou, vysvětlí Vám, jak to chodí a tak dále. Je pravděpodobnější, že takovou roli sehraje spíše muž pro muže a žena pro ženu. V maskulinizovaném prostředí je ale pro ženu těžší takového „gatekeepera“ nebo „gatekeeperku“ najít. Ukazuje se také, že ženy musí být daleko aktivnější, pokud chtějí do mužského kolektivu proniknout. Nejde o to, že by je muži záměrně nechtěli brát mezi sebe, ale že je třeba nenapadne ženu pozvat na společný výlet na hory, na golf nebo na pivo. Proto si o to musí aktivně říkat.

Když se ještě vrátíme ke vzdělávání – existují nějaké dobré příklady, jak dívky do technických oborů přilákat?
R. M. V.: Profesorka Dagmar Juchelková z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava s námi mluvila o svých zkušenostech ze zahraničí. Jako zajímavý příklad lze jmenovat stáže pro studenty a studentky humanitních studií na technických univerzitách. Pokud třeba studujete historii, můžete strávit určitý čas na technické škole, kde se zabýváte například vynálezy nějakého významného vědce či vědkyně nebo historií nějaké technologie. Díky tomu se dostanete do nového prostředí, můžete si vytvořit kontakty a tak dále. Studenti a studentky techniky naopak mohou absolvovat stáž na humanitní škole.

Na sociálních sítích nedávno způsobila rozruch soutěž Maturantka roku, v rámci které informační centrum jaderné elektrárny Temelín vyhlásilo soutěž o odbornou stáž. Dívky se o ni ucházely prostřednictvím fotek v plavkách. Kvůli vlně kritiky nakonec Temelín soutěž zrušil. Dá se to chápat jako důkaz, že je česká společnost vůči genderovým otázkám citlivější než dřív? Mění se něco v posledních letech?
M. P.: Obecně lze říci, že zažité postoje k roli muže a ženy v rodině a společnosti se mění jen velmi pomalu. Myslím, si, že hlavní kámen úrazu spočívá v přesvědčení, že rovnost tu v podstatě existuje – jak ženy, tak muži mají přístup ke vzdělávání, práci a tak dál. Už jsme ale mluvily o tom, že bariéry jsou spíše neviditelné. Pokud jde o takové konkrétní explicitní případy, je otázka, zda spíše nepůsobí tlak určité skupiny na sociálních sítích – například novinářů, kteří mohou být k těmto tématům citlivější. Otázkou však zůstává, co si myslí zbytek populace. Ukazuje se například, že česká společnost je vysoce tolerantní k sexistickým reklamám. Lidem to přijde vtipné a nevidí na nich nic špatného.

Kámen úrazu spočívá v přesvědčení, že rovnost tu v podstatě existuje – jak ženy, tak muži mají přístup ke vzdělávání, práci a tak dál. Bariéry jsou však spíše neviditelné.

I při rozhovorech během přípravy studie jsem se často setkávala s tím, že lidé se negativně vymezují vůči „genderu“ ve smyslu genderových studií. Přitom se však zajímají o témata, jako jsou rovné pracovní podmínky pro muže a ženy. Zdá se tedy, že „gender“ je v Česku stále vnímán spíše negativně, i když témata, kterými se genderová studia zabývají, jsou vlastně pro lidi aktuální.

Když se ještě zaměříme na energetiku – nezdá se Vám, že Česko na tom přeci jen není tak špatně? Máme náměstkyni ministra průmyslu odpovědnou za energetiku, předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, předsedkyni Energetického regulačního úřadu…
R. M. V.: Ženy v energetice jsou, ale stále netvoří kritickou menšinu třiceti procent. Výzkumy týkající se pracovního trhu ukazují, že právě třicet procent jsou poměrně klíčové pro to, aby byla menšina schopná prolobbovat určité téma, zájem nebo pohled.

Podívejte se na náš žebříček 40 nejvlivnějších osobností v české energetice. Je mezi nimi pět žen >>>>

M. P.: Zejména tyto tři ženy jsou hodně viditelné a v našich rozhovorech jejich jména často zaznívala právě jako argument dokazující, že Česko na tom se ženami v energetice není špatně. Ukazuje se však, že na ženy v podobných pozicích se vážou různá očekávání – podle některých se například chovají málo žensky, nebo naopak moc žensky a podobně.

A jak už zdůraznila Romana, bez určité kritické masy ke změně nedojde. Struktury fungují určitým zavedeným způsobem a žena ve vedoucí pozici v tomto smyslu naopak může někdy působit i kontraproduktivně. Pokud jde například o slaďování pracovního a osobního života, setkávaly jsme se i s názory, že vedoucí-ženy často nemají pro tu rodinnou část příliš velké pochopení. Samy třeba musely v minulosti čelit překážkám, a teď to ostatním chtějí jakoby oplatit. Často se také stává, že ženy na vrcholových pozicích jsou proti genderovým kvótám. Mají pocit, že ony těmi bariérami nějak prošly, tak není potřeba se problémem zabývat.

REKLAMA
REKLAMA