Michal Marek: Změna klimatu potrápí Česko hlavně nedostatkem vody

„Potenciální nedostatek vody je pro Českou republiku skutečně ten nejvíce alarmující problém. Osobně ho považuji za největší riziko klimatické změny,“ říká v rozhovoru ředitel brněnského Centra výzkumu globální změny CzechGlobe prof. Michal V. Marek. Jaké změny lze v Česku v poslední době pozorovat a jak se na klimatické změny připravit?

Marek
Profesor Michal V. Marek; zdroj: CzechGlobe

Centrum výzkumu globální změny CzechGlobe už v České republice funguje řadu let. Zaznamenali jste za tu dobu nějaké důsledky klimatických změn, které by se projevovaly přímo na našem území?
Výzkumem klimatických změn se CzechGlobe zabývá od roku 1991, kdy jsme se zapojili do prvních evropských projektů na toto téma. Během těchto dvou desetiletí se doložitelné změny zcela určitě odehrály. Od konce 80. let jsme mohli prostřednictvím našich měřicích stanic pozorovat prokazatelný nárůst koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Zatímco v 90. letech se pohybovala okolo 340 nebo 350 ppm (z angl. „parts per million“ – „dílů na jeden milion“, pozn. red.), v současné době je to už 390 ppm. 

„Letošní sucho ukázalo, že globální změna bude zajímat i Česko.“

Změny jsou patrné také při porovnání časových řad, které se v posledních deseti letech vymykají předchozímu vývoji. Zjednodušeně řečeno, je tepleji a rozložení srážek se stále více odchyluje od stavu, na který jsme zvyklí. Pokud jde o změnu biodiverzity, začínají se pak například objevovat druhy hmyzu, které běžně žijí mnohem dále na jih.

Myslíte si, že se mění také společenské vnímání klimatických změn?
Společnost začíná otázky klimatických změn vnímat daleko pozorněji. CzechGlobe například spolupracuje na speciálním projektu Intersucho, který se zaměřuje na monitoring sucha v zemědělské půdě. Náš systém slouží jednotlivým zemědělcům, kteří každý den dostávají informace o obsahu vody v půdě na svých pozemcích. Tento program začínají farmáři vnímat velmi pozitivně, protože jim přináší důležité informace. 

V letošním suchém roce se to muselo projevit zvlášť výrazně…
Letošní sucho českou společnost skutečně výrazně upozornilo na to, že se určité změny dějí. Stejné je to s častým výskytem povodní. Povědomí o globální změně začíná narůstat a zvlášť se o tuto problematiku zajímá mladá generace. Mám tedy pocit, že společenské prostředí pro naši práci se skutečně zlepšuje.

Na druhé straně si ale někteří lidé myslí, že Česka se změny klimatu příliš nedotknou a pokud se trochu oteplí, může to například prospět turistickému ruchu. To jsou názory, které můžete běžně slyšet.
Takové výroky prozrazují skutečně velkou neinformovanost těch, kdo je pronášejí. Někdo samozřejmě může tvrdit, že se České republiky klimatické změny nijak nedotknou. Ale copak například zmíněné sucho nedalo jednoznačný důkaz o tom, že budoucí vývoj zajímá i nás? Pokud dojde k tomu, že letošní zima nebude bohatá na sníh, můžeme si být jistí, že příští rok bude mít Česko skutečně vážné potíže s dostupností vody. Na naše území žádná voda nepřitéká, a proto jsme závislí na srážkách. Když srážky nepřijdou a připočítáme k tomu katastrofální stav vody v půdách, můžeme očekávat skutečně velký problém. A právě to je jeden z dopadů globální změny.

Největší problém tedy může spočívat v tom, že se promění prostředí, ve kterém jsme zvyklí žít a fungovat – chápu to správně?
Zjednodušeně lze říci, že hlavní problém nespočívá v tom, zda se oteplí o půl stupně Celsia nebo víc. Závažnější je, že se změní rytmus chování počasí. Pokud například na území České republiky spadnou srážky v březnu a pak až v prosinci, nebudeme se s tím vyrovnávat snadno. Potenciální nedostatek vody je pro Českou republiku skutečně ten nejvíce alarmující problém. Osobně ho považuji za největší riziko klimatické změny.

S jakými dalšími projevy klimatických změn můžeme počítat?
Naproti častějšímu výskytu sucha můžeme očekávat častější náhlé povodně. To jsou události, které mohou lidskou společnost poměrně silně zasáhnout. Klimatické extrémy tedy bude společnost vnímat velmi citlivě. Zároveň ovšem začíná mít globální změna dopady například na prvovýrobu potravin. Pokud se trajektorie vývoje klimatu nezmění, podle vědeckých modelů už se v Evropě blíží doba, kdy nebudeme schopni vypěstovat pšenici. To je přitom základní potravina, takže podobné efekty může společnost také poměrně výrazně pociťovat.

Co se s tím dá dělat?
Snaha omezit klimatické změny se vyvíjí v několika rovinách. Existuje vůle vytvářet globální dohody o snižování emisí skleníkových plynů, což je ovšem politicky velmi složitá otázka, a proto jsem v tomto směru poměrně skeptický. Na druhé straně se svět ovšem skutečně začíná posouvat k nízkouhlíkové ekonomice, která využívá řadu nových postupů, jež umožňují emise snižovat.

V neposlední řadě se objevuje i určitá tendence k „výchově“ společnosti. Současný stav globálního prostředí a snahu o jeho změnu lze popsat tak, jako když mi doktor řekne, že musím přestat kouřit a začít cvičit, protože jsem prodělal infarkt. Pokud bude chtít společnost přežít, bude muset zkrátka změnit své chování a pravděpodobně také změnit svůj spotřební model. Bude to znamenat jistá omezení, stejně jako změníte životosprávu, pokud jste nemocná, ale chcete se uzdravit nebo přežít.

Jak na změnu klimatu

Pokud bychom se vrátili k činnosti centra CzechGlobe – na jaké výzkumné oblasti se vlastně zaměřujete?
CzechGlobe se soustředí na několik oblastí spojených s různými aspekty globální změny. Věnujeme se studiu atmosféry, kdy na jedné straně analyzujeme historii vývoje klimatu a na straně druhé předpovídáme, jak se bude klima vyvíjet dále. K tomu využíváme klimatický model ALADIN, který je schopen monitorovat kvalitu klimatu online. Dále se zaměřujeme na analýzu vlivu klimatu na řízené ekosystémy – to je především zmíněný monitoring výskytu sucha. Druhou tematickou oblastí je výzkum ekosystémů, u kterých sledujeme schopnost ukládat atmosférický uhlík a snižovat tak výskyt oxidu uhličitého jako skleníkového plynu v atmosféře. Zatřetí se pak věnujeme socioekonomickým důsledkům globální změny. To znamená, že se zabýváme změnami v chování společnosti v reakci na klimatické extrémy nebo ekosystémovými službami.  

Čeho se přesně týká výzkum potenciálu pro přirozené ukládání uhlíku?
Jediný velký nástroj pro snižování oxidu uhličitého v atmosféře, který má lidstvo v současné době po ruce, je přirozená fotosyntéza lesů a krajiny. Snažíme se proto pochopit její mechanismus a vypracovávat postupy pro péči o lesní ekosystémy, které by měly sloužit jako stálé úložiště uhlíku.

V souvislosti s klimatickými změnami se častěji hovoří spíše o tropických pralesích. I české lesy tedy mohou něco ovlivnit?
Samozřejmě. Pokud se podíváte na světovou inventuru lesů, uvidíte, že pokud někde přibývají zalesněné oblasti, je to právě v Evropě nebo Severní Americe, tedy v ekonomicky rozvinutých oblastech.

„Lidská sídla je potřeba plánovat právě s ohledem na možné konflikty s klimatem.“

Jaká jsou další možná praktická opatření v české krajině?
Jeden z našich projektů se zaměřuje na výzkum potenciálu, který pro klimatickou politiku představují rychle rostoucí dřeviny. Ty mohou jednak sloužit jako biopalivo k pokrytí lokálních energetických potřeb. Zároveň mohou poskytovat určitou alternativu zemědělcům v horších obdobích, kdy mohou dočasně sloužit pro využití orné půdy. V neposlední řadě je také známo, že zeleň může díky vypařování vody a dalším funkcím sloužit jako efektivní regulátor klimatu v krajině. I na to se zaměřuje náš výzkum.

Zmiňoval jste i dopady na samotnou lidskou společnost. Co se dá v souvislosti s klimatickými změnami dělat například ve městech?
V poslední době se stávají velmi atraktivními myšlenky na vytváření takzvaných chytrých měst s nízkou spotřebou energie a dostatkem zeleně a dalších prvků, které umožňují regulovat vlhkost a teplotu v zastavěných oblastech. Lidská sídla je potřeba plánovat právě s ohledem na možné konflikty s klimatem. Základní myšlenkou je lepší hospodaření s energií, jejíž výroba je z hlediska produkce skleníkových plynů jedním z nejnáročnějších procesů. Zároveň budou muset lidská sídla vyřešit otázku hospodaření s vodou a celkovou odolnost vůči změnám klimatu. Na to se CzechGlobe zaměřuje v rámci projektu UrbanAdapt, jehož cílem je zahájení adaptačních procesů v českých městech.

Naznačoval jste, že jste byli od počátku zapojeni do evropských projektů. Spolupracujete i s institucemi mimo EU?
Činnost CzechGlobe je velmi úzce propojená se všemi významnými evropskými projekty zaměřenými na výzkum globální změny. Úzkou spolupráci jsme rovněž navázali s americkou sítí National Observation Ecosystem Network a americkou meteorologickou organizací NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration). Každodenně tak našimi daty zásobujeme evropské i světové databáze.

Jak potřebná data vlastně sbíráte?
Naše infrastruktura pokrývá celé teritorium České republiky a existuje několik míst, ve kterých dlouhodobě měříme například toky uhlíku. K tomuto účelu slouží například atmosférická stanice s téměř tři sta metrů vysokou měřicí věží u Pelhřimova, která monitoruje pohyby a koncentrace skleníkových plynů. Dále máme speciální ekosystémová místa, ve kterých jsou umístěna čidla, díky nimž můžeme permanentně sbírat potřebné údaje. Využíváme také vlastní letadlo, které je schopné snímat jak některé změny v krajině, tak koncentraci skleníkových plynů. Pro výzkum funkčních záležitostí a další potřeby pak samozřejmě máme k dispozici specializované laboratoře. 

Když se zapojujete do mezinárodních projektů a máte zkušenost s mezinárodní snahou o zmírnění globální změny – nemáte pocit, že jsou Češi ve světě vnímáni jako klimaskeptici?
Situace se v tomto ohledu postupně mění. Právě CzechGlobe jako ústav zaměřený na studium klimatických změn patří v Evropě mezi unikátní instituce, což je v zahraničí pozitivně vnímáno. V současné době máme téměř tři sta vědeckých pracovníků a dá se říci, že s výjimkou Německa v Evropě podobně velkou instituci věnující se této problematice nenajdete.

Adéla Denková

REKLAMA

REKLAMA