Europoslanec Poche: V Česku končí na skládkách příliš mnoho odpadu

Oběhové hospodářství zajišťuje, že se neplýtvá omezenými zdroji naší planety. Skládkování v něm nemá co dělat, říká v rozhovoru europoslanec Miroslav Poche (ČSSD), který ve výboru pro průmysl pracuje na návrhu nové směrnice o odpadech. Jak předcházet vzniku odpadů a zabránit například plýtvání s potravinami?
Poche
zdroj: Evropský parlament

V europoslaneckém výboru pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) připravujete zprávu k návrhu nové rámcové směrnice o odpadech, která je součástí balíčku k oběhovému hospodářství. To je jedno z nejvýznamnějších témat současné evropské politiky. Začněme ale s Českou republikou. Ve kterých aspektech oběhového hospodářství je Česko úspěšné a kde musí přidat?
Česká republika si obecně na evropské úrovni vede v oblasti nakládání s odpady dobře. Myslím, že máme velmi dobrý systém sběru a třídění odpadu a následné recyklace. Češi mají navíc v porovnání s jinými evropskými státy vcelku nízkou produkci komunálního odpadu. Jde to ruku v ruce – čím vyšší je úroveň třídění, tím méně směsného komunálního odpadu vzniká. Měli bychom se nyní zaměřit na skládkování, protože stále ještě u nás velký podíl dále nezpracovávaného odpadu končí právě na skládkách.

„Spalování není dlouhodobě udržitelné řešení, je to ale alternativa ke skládkování.“

Jak na to? Ve své zprávě navrhujete na evropské úrovni zpřísnit zákaz skládkování a zvýšit cíl pro opětovné využívání a recyklaci komunálního odpadu…
To je podle mě smysl oběhového hospodářství. Když budeme schopni nechat funkční výrobky a obaly déle v oběhu a dokážeme recyklovat více materiálů a následně je použít k další výrobě, tak nebudeme muset vytěžit a spotřebovat tolik primárních materiálů. To znamená, že nebudeme muset tolik plýtvat důležitými zdroji naší planety, které jsou omezené. A v tom případě by skládkování jako takové vlastně nemělo v opravdu „oběhové“ ekonomice co dělat.

Ke slovu pak také přijde energetické využití odpadu, protože některé složky se zkrátka vytřídit nepodaří. Jak velkou roli energetické využití v kontextu oběhového hospodářství hraje? Někteří varují před přílišným rozvojem této technologie. Jak mu zabránit?
Chápu, že spalování není dlouhodobě udržitelné řešení především ve vztahu k produkci nepřírodního CO2. Nicméně v současné situaci ho vidím jako jednu z alternativ právě ke stále převládajícímu skládkování, které bych osobně rád v co nejkratším horizontu úplně zrušil. Spalováním dosáhneme minimálně výroby energie. A věřím, že rozvojem technologií se nám podaří nepříznivý dopad na čistotu ovzduší alespoň zmírnit. Pamatujme ale na dlouhodobý cíl oběhové ekonomiky, kde spalovny budou tím posledním, co se zde k zužitkování odpadu bude používat.

Na vrcholu odpadové hierarchie naopak stojí předcházení vzniku odpadu. Co dělat, aby byla prevence účinná?
Primárně jde o větší využití odpadu jakožto zdroje surovin. Klademe důraz také na rozvoj takzvaného ekodesignu, což znamená, že výrobky by měly být co nejvíce materiálově efektivní, odolné, opravitelné a samozřejmě následně snadno recyklovatelné. Myslím si ale, že je to už dnes především otázka nutnosti určité změny v chování západní, na spotřebě založené, společnosti. Bude třeba, abychom si všichni začali uvědomovat, že zdrojů na Zemi není nekonečně mnoho, a že současné tempo produkce odpadu přesahuje kapacitu přírodního prostředí této planety. I proto je důležité klást důraz na vzdělávání a informovanost a prosazovat komunikační strategie.

Ekonomická síla a bezpečnost

Evropský balíček k oběhovému hospodářství je poměrně rozsáhlý a obsahuje návrhy, které se netýkají jen samotného odpadu, ale účinného využívání materiálů obecně. Co přesně obsahuje návrh, jehož jste zpravodajem?
Můj dokument se týká především komunálního odpadu, jeho definice a charakteristiky a strategie nakládání s ním. Řešíme tedy schémata recyklace a přípravy k opětovnému použití, a zároveň problematiku plýtvání jídlem nebo budoucí využívání bio odpadu. Naším zájmem je zvýšit závazky EU, co se týče naplňování odpadové hierarchie, navíc klademe důraz na prevenci a znovuvyužití materiálů. Věříme, že tímto nástrojem posílíme nejen konkurenceschopnost Evropy, ale také její surovinovou bezpečnost.

„Plýtvání jídlem by šlo vcelku dobře předcházet.“

Jak chce Evropský parlament zajistit, že všechny projednávané návrhy budou vzájemně v souladu?
Evropský parlament klade velký důraz na to, aby bylo projednání této legislativy koordinováno, jelikož máme ve stejnou dobu několik legislativních návrhů ve výborech ITRE a ENVI (výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin – pozn. red.). Jednotlivé legislativy se nejen prolínají, ale dohromady tvoří nedílný celek, bez kterého není možné přechod k oběhovému hospodářství realizovat. Se zpravodaji jednotlivých návrhů jsme proto měli i speciální schůzku, abychom si ujasnili a v rámci možností vymezili jednotlivá témata.

Jedním z problémů spojených s přechodem k oběhovému hospodářství v EU jsou nejednotné definice a statistiky napříč členskými zeměmi. Může se na tomto problému projednávání „zaseknout“?
Definice jsou zásadní pro implementaci čehokoliv a platí to tedy i u odpadů. Pokud chceme, aby fungovaly veškeré procesy a postupy pro nakládání s odpadem, musíme nejdříve harmonizovat definice a pojmy. Ty musí být postaveny na spolehlivých statistických údajích, což je momentálně kámen úrazu, protože kvalita dostupných statistik je přinejmenším pochybná. V rámci prosazení přechodu na oběhové hospodářství by toto opravdu mohlo být jedním z hlavních sporných bodů, kdyby se jednotlivé státy snažily definice spíše oslabit, aby bylo hůře doložitelné plnění. Nicméně věřím, že většina už dnes chápe nutnost těchto změn a postaví se k nim zodpovědně.

 

Krásné brambory

Zmiňoval jste plýtvání potravinami. Jak mu zabránit?
Plýtvání jídlem je jedním z nejdůležitějších problémů současnosti, který v podstatě kopíruje rozdělení světa na Sever a Jih i na vyspělé a rozvojové země. Je to primárně spojené s globalizovanou ekonomikou, nicméně spoustě jeho aspektů by šlo vcelku dobře předcházet. Považuji například za neúnosné, aby prodejní řetězce aplikovaly pravidla na estetickou stránku jídla, pokud se nejedná o jeho poškození. Křivé mrkve, moc malé nebo naopak moc velké brambory, by tak měly být naprosto běžnou součástí nabídky. Nyní končí tuny ovoce a zeleniny, které neodpovídají estetickým standardům, jako odpad. Plýtvání jídlem je také potřeba monitorovat napříč celým řetězcem (tzv. „food chain“) nejen u prodejce a spotřebitele. Týkalo by se to tak rázem i oblasti zemědělství a vůbec celkové výroby, ve které podle Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) dochází až ke dvěma třetinám celkové ztráty, tedy plýtvání. Zbytečnou nadprodukcí navíc ničíme půdní fond a vodní zdroje, a tak urychlujeme degradaci životního prostředí.

„Užitkové zboží se v současnosti vyrábí spíše tak, aby vydrželo co nejméně.“

Mluvil jste také o ekodesignu. V souvislosti s chystaným britským referendem o setrvání v EU se objevily spekulace, že Evropská komise zatím odložila návrh strategie pro ekodesign, aby návrhy na zlepšení účinnosti elektrospotřebičů nepopudila britské firmy. Nehrozí, že nové evropské cíle pro nakládání s odpady a přechod k oběhovému hospodářství obecně vzbudí mezi euroskeptiky kritiku, že EU se snaží řídit život lidí v příliš mnoha oblastech?

Kritiku mezi euroskeptiky vzbuzuje téměř všechno z dílny evropských institucí, tomu bych asi tolik důležitosti nepřikládal.

Ekodesign by se neměl týkat pouze elektrospotřebičů, ale veškerého užitkového zboží, které je v současnosti stále více vyráběno spíše tak, aby vydrželo co nejméně. Ekodesign naopak znamená novou éru spolehlivých výrobků, které budou vyrobeny z minima materiálu a budou mít dlouhou životnost. Navíc je zákazník bude moci nechat opravit a neutrácet tak zbytečně za nové. Až takový výrobek definitivně doslouží, bude možné jej zrecyklovat a materiál využít na výrobu něčeho jiného.

Miroslav Poche patří do žebříčku 40 nejvlivnějších lidí v české energetice. Více si přečtěte zde >>>>

Z hlediska firem si naopak myslím, že efektivní implementace koncepce ekodesignu pomůže jejich konkurenceschopnosti v boji s levnou nekvalitní konkurencí ze zahraničí. Myslím, že to nakonec bude prospěšné pro všechny strany.  Přechod k plnění cílů oběhového hospodářství samozřejmě nebude snadný, musí probíhat pozvolně, zato plynule. Nebude to takový skok, jak se nyní možná jeví, jsou tam samozřejmě lhůty na adaptaci veškerých změn.

Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA