Jiří Jirásek: Řada podnikatelů odklon od dotací uvítá

Nevadí, že Česko už v budoucnu nebude mít k dispozici tolik prostředků z evropských fondů. Důležité bude připravit infrastrukturu pro využívání finančních nástrojů, říká v rozhovoru generální ředitel Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) Jiří Jirásek.
Jiří Jirásek ČMZRB
© ČMZRB

V poslední době se stále častěji mluví o tom, že státní podpora v podobě dotací bude do velké míry nahrazena finančními nástroji. V souladu s tímto trendem je i vznik takzvaného Junckerova balíčku neboli Investičního plánu pro Evropu. Proč k tomuto posunu dochází?
Pokud to řeknu trochu přehnaně, myslím si, že dotace jsou škodlivé. Mluvím teď o podnikatelské sféře, která se liší například od podpory obecních projektů, protože ty často nemají potřebnou návratnost. Dotace deformují trh. Ne všichni podnikatelé mají totiž šanci na ně dosáhnout. Malé a střední firmy kupříkladu často narážejí na omezenou kapacitu, kterou mohou věnovat zpracovávání žádostí a plnění všech potřebných podmínek. Jsou rády, když zvládají sledovat změny legislativy, a nad rámec své základní podnikatelské činnosti už toho příliš mnoho řešit nemohou. Není spravedlivé, když někdo dostane dotaci jen proto, že je silnější nebo má v tomto ohledu vyšší kapacitu.

Takže si myslíte, že tento posun mohou přivítat i podnikatelé? Dostávat peníze a nemuset je vracet je přeci dost lákavé.
Domnívám se, že ano. Setkal jsem se i se zkušenostmi podnikatelů, jejichž konkurenti získali dotaci třeba na investici do technologie, kterou by museli tak jako tak zavést. Dokázali jí ale dodat potřebný příběh a „prodat“ ji například jako inovaci. Z pohledu podnikatele, který by takovou cestou nešel, tento model není spravedlivý. Proto si myslím, že řada podnikatelů posun od dotací přivítá, ačkoliv to může být překvapující. Na první pohled totiž skutečně nevratná dotace vypadá lákavěji než návratná forma podpory. To mě ovšem přivádí k dalšímu tématu – když peníze z podpory musíte vrátit, máte větší motivaci k tomu, aby byl projekt kvalitní a měl dobré výsledky.

Když si podnikatel vezme zvýhodněný úvěr nebo dostane záruku, je přirozeně motivován k tomu, aby využil pouze takový objem prostředků, který nutně potřebuje.

To znamená, že díky finančním nástrojům se peníze využívají efektivněji?
Dotace může motivovat spíše k navyšování nákladů na projekt než ke snaze je udržet v ideálním poměru k efektivitě vynaložených prostředkům. Pokud si podnikatel vezme zvýhodněný úvěr nebo dostane záruku, je přirozeně ekonomicky motivován k tomu, aby využil pouze takový objem prostředků, který nutně potřebuje. Kromě toho, že jsou finanční nástroje férovější z pohledu tržního prostředí, tak navíc pomáhají peníze využívat efektivně. Když dáte jednu korunu na dotaci, vygeneruje jednu korunu investic. Se zárukou nebo zvýhodněným úvěrem můžete z jedné koruny vytvořit třeba deset korun investic. To je mnohem efektivnější.

Další problém dotací spočívá v jejich nárazovosti. Pokud je dotace k dispozici jen po dobu dvou nebo tří let, může se firma dostat do fáze, kdy potřebuje provést nějakou investici, ale peníze v tu chvíli nejsou. Pro podnikatele je samozřejmě lepší státní podpora dlouhodobějšího charakteru. Vědí, že v případě potřeby je k dispozici program, prostřednictvím kterého mohou získat výhodný úvěr od komerční banky se zárukou od ČMZRB, a že je tu takový program dlouhodobě. Finanční nástroje mají tu výhodu, že se nespotřebovávají jednorázově. Většina prostředků se vrátí a je možné je využít opakovaně. To napomáhá stabilitě podpůrných programů.

Pochybnost švédského podnikatele

Proč se na přechod k finančním nástrojům bude muset připravit i Česko?
Evropa i svět se mění, a to se promítne i do priorit EU. Finanční prostředky se mohou přesměrovat například na řešení migračních problémů, které jsou akutnější než podpora podnikání. Díky ekonomickému vývoji se navíc mění rozpočtová pozice České republiky a náš čistý příjem z rozpočtu EU bude klesat. Podobně jako v jiných zemích, které byly zvyklé na to, že dostávaly relativně velké množství prostředků, tak logicky nebude k dispozici tolik peněz na nevratné dotace. A pak je tu něco, čemu osobně říkám „pochybnost švédského podnikatele“.

„Pochybnost švédského podnikatele“ – co to je?
Je to ilustrace problému, který v Evropě dotace představují. Švédsko je čistým přispěvatelem do rozpočtu EU. Švédský podnikatel odvede své daně do rozpočtu v Bruselu, a odtamtud prostředky proudí na nejrůznější projekty do střední a východní Evropy – třeba i na podporu podnikání. V Praze, Brně, Varšavě nebo Bratislavě se peníze proinvestují ve firmě nějakého podnikatele, který je ve své podstatě konkurentem toho švédského. Sám se někdy trochu divím, jak je možné, že něco takového funguje. Z dlouhodobého hlediska je každopádně přelévání peněz v rámci podnikatelské sféry z jednoho státu do druhých neudržitelné.

 © ČMZRB

© ČMZRB

Jsou české podniky na přechod k finančním nástrojům připraveny? Během vytváření Junckerova balíčku řada velkých firem v Česku přemýšlela, jak tyto peníze využít, ale pak se ukázalo, že o zvýhodněné půjčky nebo záruky nemají zájem, a raději by dostaly dotace. Týkalo se to třeba některých firem v oblasti energetiky.
ČMZRB poskytuje zvýhodněné úvěry a záruky už dvacet pět let. Podniky o ně zájem mají a rozumí jim. V případě Junckerova investičního plánu byla situace zpočátku trochu nejasná. V roce 2015 se začaly objevovat první zprávy o tom, že má jít o balíček ve výši až 315 miliard eur. V Česku vznikla poměrně velká očekávání a přemýšlelo se, kolik peněz by bylo možné z balíčku vyčerpat. Když se ovšem ukázalo, že se bude jednat čistě o návratné formy podpory, zjistilo se, že věc nebude tak snadná. ČR je stále ještě zvyklá na dotační programy a na jinou podobu podporu tu není připravená infrastruktura. Země, které nemají v porovnání se střední Evropou tolik dotačních prostředků, již logicky vytvořily potřebné kapacity a mají své národní rozvojové banky i připravenou administrativní strukturu. Nejde jen o rozvojovou banku, ale o to, aby jednotlivá ministerstva uměla s finančními nástroji pracovat.

Pokud narážíte konkrétně na problematiku velkých podniků, je třeba pamatovat na to, že tyto firmy nemají problém půjčovat si výhodně na trhu. Koneckonců, tam ani Junckerův plán nemířil. Jeho cílem je podpořit zejména malé a střední podniky nebo projekty rizikového charakteru. Velké síťové firmy, které provozují rozvody plynu nebo elektřiny, navíc vnímaly další problém – neměly zájem na tom, aby se v rámci přípravy projektů pro Junckerův plán objevovala třeba půl roku veřejně informace, že mají určitý investiční zájem. Považují to za obchodní tajemství.

Z dlouhodobého hlediska je přelévání peněz v rámci podnikatelské sféry z jednoho státu do druhých neudržitelné. Sám se někdy divím, že to funguje.

Zmínil jste, že pro využívání finančních nástrojů musí mít stát připravenou infrastrukturu. Právě ČMZRB by se měla v příštích letech transformovat na národní rozvojovou banku. Podrobněji se této transformaci budeme věnovat ve druhé části rozhovoru. V souvislosti s Junckerovým balíčkem mě jen napadá, že v současné době už v ČR působí pobočka Evropské investiční banky (EIB) a programy na podporu malých a středních podniků v rámci Junckerova plánu už mají i některé komerční banky. Aktivita ČMZRB by to měla postupně nahradit?
Junckerův balíček má dvě části – jedna z nich se zaměřuje na podporu malých a středních podniků a druhá na rozvoj infrastruktury. To, o čem hovoříte, se týká té větve malých a středních firem. V rámci programu COSME nabízí Evropský investiční fond (EIF) bankám záruky za jejich úvěry. My jsme tuto spolupráci navázali také a byl to v podstatě první příklad využití Junckerova investičního plánu v ČR. Zjednodušeně řečeno lze říci, že jsme s EIF uzavřeli protizáruku k našim zárukám. V rámci našeho vlastního programu ručíme za úvěry malých a středních podniků a s EIF jsme se dohodli, že pokryje cca 50 procent našeho rizika. Tím pádem se vlastně zdvojnásobila naše kapacita pro poskytování těchto záruk.

Tento nástroj má podle mého názoru velkou výhodu. Spolupracujeme totiž se všemi bankami v Česku, což znamená, že zvýhodněné úvěry pak mohou využívat všichni podnikatelé bez ohledu na to, u které banky mají účet. Prostřednictvím spolupráce s jednotlivými komerčními bankami EIF nikdy nepokryje celý trh. To by právě měla být role národních rozvojových bank.

Zde najdete druhou část rozhovoru s Jiřím Jiráskem, která se věnuje transformaci ČMZRB na národní rozvojovou banku.

REKLAMA
REKLAMA