Daniel Braun: ČR může přijít až o 10 % národní alokace

Podle nejčernějšího scénáře může ČR do konce roku 2015 přijít až o desítky miliard korun, tj. kolem 10 % celkové alokace z evropských fondů. V rozhovoru pro EurActiv to uvedl 1. náměstek ministra pro místní rozvoj Daniel Braun. Na druhou stranu je ale přesvědčen, že není důležité za každou cenu vyčerpat všechny prostředky, ale soustředit se na kvalitní a smysluplné projekty s přidanou hodnotou.

Daniel Braun
Daniel Braun, náměstek ministra pro místní rozvoj; zdroj: MMR.
  • Je to přesně rok, co Evropská komise kvůli nedostatkům v nastavení kontrolního a auditního systému pozastavila v Česku plošné čerpání prostředků z evropských strukturálních fondů. Česká strana reagovala Akčním plánem, v němž nastínila řešení. Daří se tento plán úspěšně implementovat?

Ano, všechny kroky Akčního plánu se podařilo naplnit. Akční plán obsahoval přehled nápravných opatření, která bylo nutné realizovat pro ujištění Evropské komise, že systém řízení a kontroly je v České republice funkční a plní svou nezastupitelnou roli. Převážnou část navržených opatření se nám podařilo splnit již v polovině minulého roku a Evropská komise následně vyhodnotila, že pominuly důvody pro přerušení proplácení plateb a tento proces obnovila. Zbytek opatření se nám podařilo zrealizovat do konce minulého roku.  

Věřím, že  například centralizace auditů bude znamenat zlepšení auditní práce a ne třeba komplikaci nebo výkyvy. Musíme si uvědomit, že se jedná o velkou změnu, proto bude česká strana s výstupy Akčního plánu i nadále pracovat a vyhodnocovat efektivitu přijatých opatření a dále je vylepšovat.  

  • Hodnotí Evropská komise plnění plánu průběžně, nebo si v létě pouze odškrtla jeho předložení?

Komise stanovila termín pro zaslání reakce a následně bylo plnění Akčního plánu z její strany vyhodnoceno. S dalším vyhodnocováním revizí Akčního plánu počítáme teď na jaře, a to jak z naší úrovně, tak i z úrovně Komise, která na toto téma připravuje auditní misi. Rád bych, abychom vyhodnotili, zda jsou některá přijatá opatření opravdu efektivní a mají pozitivní dopady a případně navrhli možná vylepšení. Jsme připraveni pak s touto analýzou za Komisí jít a případně se dohodnout na nějakých změnách. Do značné míry se jedná o naši iniciativu. Nedávno jsem například v Bruselu prezentoval návrh opatření, která jdou daleko za rámec schváleného Akčního plánu. 

  • Zmiňujete, že jste Komisi představil opatření, která jdou za rámec onoho plánu. Můžete některá z nich zmínit?

Jedná se například o práci s predikcemi při řízení programů či chytřejší fázování projektů, aby české programy lépe plnily pravidlo n+3/n+2. Jde ale spíše o signál směrem ke Komisi, abychom ji dokázali, že situaci opravdu bereme vážně, snažíme se ji řešit a zlepšit celý systém. Nechceme, aby si někdo myslel, že jsme odevzdali Akční plán, čímž to pro nás skončilo a o více se nesnažíme. Ještě jednou bych rád zdůraznil, že s výstupy, které jsou spojeny s plněním Akčního plánu, budeme i nadále pracovat, vyhodnocovat jejich efektivitu a dále je vylepšovat. 

  • Jste přesvědčen, že pochybení byla natolik vážná, že byl Akční plán skutečně potřeba?

Jde o úhel pohledu. Na začátku programového období prošly všechny orgány, včetně auditního orgánu, auditem shody, tj. kontrolou souladu nastavení systému s požadavky evropské legislativy. Komise výsledky tohoto auditu, tudíž ani nastavení systému, nerozporovala. Nicméně v praxi se následně ukázaly některé nedostatky, které nebylo předtím možné předvídat. Komise upozornila Českou republiku na pět problematických oblastí: nezávislost pověřených auditních subjektů, činnost Auditního orgánu, systém šetření nesrovnalostí, řídící kontrolu a otázky spojené s administrativní kapacitou. To jsou vše zásadní faktory pro úspěšnou implementaci a je dobré, že v těchto oblastech došlo ke zlepšení. 

  • Měla jsem na mysli spíše to, zda problémy byly skutečně tak vážné, že bylo potřeba přijmout opatření v tak velkém rozsahu?

Myslím si, že systém byl nastaven v dobré víře, s dobrými úmysly. Časem se ale ukázalo, že některé věci úplně optimální nejsou. Jsem tedy přesvědčen o tom, že pravidla v principu špatná nebyla, pouze v praxi úplně ideálně nefungovala, nebo se nedodržovala, a byl zde prostor pro zlepšení.  

  • Udělali byste to i bez kritiky a tlaku ze strany unijních institucí?

Ano, ještě před tím, než Komise přišla s požadavkem na vznik Akčního plánu, jsme připravili návrhy opatření, které byly projednávány v Bruselu. Akční plán pak tato opatření reflektoval. Některé věci si ale vyžádala Evropská komise, například zmiňované centralizace auditů. 

  • Předpokládám, že zkušenosti, které jste díky této situaci získali, se promítnou i do přípravy příštího období.

Rozhodně. Akční plán pro nás představuje velké poučení. Je to podmínka pro čerpání v současném období a musíme z toho vycházet i do budoucna. Nyní například v tomto kontextu uvažujeme o tom, že řídící orgány budou připravovat strategie lidských zdrojů, na kterou budeme dohlížet.  

Problémy tu objektivně byly, avšak česká strana na ně zareagovala a čerpání se podařilo obnovit. Díky strukturálním fondům má nyní Česko dokonce historicky nejlepší bilanci čisté pozice z EU. Na druhou stranu bych ale také zmínil, že Komise v některých případech postupuje opravdu velmi přísně. Myslím si proto, že se z dlouhodobého hlediska musí najít nějaká střední cesta. Je nutné se soustředit na opravdové chyby a podvody a nedostávat se do situace, kdy nám na stole přistanou pouze formální nálezy, které si vyžádají jen utažení pravidel a více kontrol. Říkám to proto, že mám obavu, aby se toto kyvadlo nevychýlilo tak, že sice budeme mít nulovou chybovost, ale bude to proto, že nikdo nebude ve výsledku schopen nic dělat. 

Neříkám to jen tak. Pokud si přečtete komentáře k Výroční zprávě Evropského účetního dvora, zjistíte, že se tam velmi tlačí na čisté korekce. Kvalita práce Evropské komise a kvalita fungování některých politik je bohužel trochu nahlížena prizmatem, zda jsou dostatečně přísně od členských států a od příjemců vymáhány peníze.  

  • Ovlivňují problémy s čerpáním, které jsme zažili v posledních dvanácti měsících,  aktuální vyjednávání České republiky s Evropskou komisi o budoucím nastavení kohezní politiky?

S alokací problém není, ta je stanovena podle objektivních kritérii. Zprostředkovaně to má ale vliv na nás, kteří vyjednávají novou strategii: musíme se z toho všeho poučit a získané poznatky zapracovat do přípravy budoucího období. Pokud bychom to nedělali, bylo by naivní si myslet, že to nezvedne Evropská komise. Připomínky Komise jsou navíc uvedeny i v Pozičním dokumentu, který Komise předala České republice na podzim loňského roku. 

  • Nezávisle na Akčním plánu jsou v České republice operační programy, z nichž se stále nedá čerpat. Jaká je aktuální situace?

Akční plán odblokoval horizontální věci, avšak některé programy stále řešily individuální problémy, které nebyly jeho součástí. Mám na mysli dvojici operačních programů: Životní prostředí (OP ŽP) a Doprava (OP D), které se podařilo odblokovat na podzim.  

Ze strany Komise nyní zůstávají pozastaveny ještě dva operační programy: ROP Severozápad a ROP Střední Čechy. U druhého zmíněného programu nyní probíhají audity a kontroly a já věřím, že během jara zaznamenáme posun kupředu. U ROP SZ je situace složitější i tím, že se jedná o dlouhodobější potíže. Avšak i tady věřím, že se vše podaří vyřešit. Podmínky obnovení čerpání tohoto programu spočívají hlavně v tom, že tu musí dojit k velké korekci a musí být také jasno, jakým způsobem bude provedena. Druhou podmínkou, která již byla splněna, je změna nastavení systému. A třetí podmínkou pak jistota, že program disponuje dostatečnou kapacitou, aby mohl pokračovat dál. O tom se teď jedná. 

  • Jak se tyto potíže, o kterých hovoříte, promítly do celkového čerpání za loňský rok? Pokud se podíváme do monitorovací zprávy, ke konci roku 2012 se zdá, že je vše v pořádku. Je to skutečně tak?

Hlavní zprávou, kterou si můžeme z roku 2012 odnést, je to, že Česká republika neztratila ani korunu. V kontextu problémů, které se tu vyskytly, se jedná o úspěch. V roce 2012 bylo z národních prostředků proplaceno 99,9 miliardy korun. Od začátku období v roce 2007  již bylo na účty příjemců proplaceno celkem 408 miliard korun. I když se zatím nejedná o čerpání (proplacení z peněz EU; pozn.red.), je to důležitý ukazatel toho, že funkčních projektů je dostatek. Certifikováno bylo v loňském roce 95,2 miliardy korun, což představuje meziroční nárůst o 68,6 %. V současné době tedy máme certifikováno přibližně 30 % národní alokace. Vidíte sama, že koncem roku se po obnovení plateb z Evropské komise dostala čísla na únosnou úroveň a nyní čerpá většina programů srovnatelně s Maďarskem nebo Slovenskem. 

  • Myslíte si, že se může podobný úspěch opakovat i v roce 2013? To je přece rok, v němž dojde k souběhu pravidla n+3 pro alokaci 2010 a pravidla n+2 pro alokaci 2011.

Ano, již před dvěma lety jsme říkali, že z hlediska tohoto pravidla bude rok 2013 oříšek a to můžu teď jen zopakovat. Navíc nikdo nemohl předpokládat, že loňský rok bude tak problémový. Nyní i z tohoto důvodu pracujeme na zprávě o rizikových operačních programech, kterých podle naší metodiky evidujeme deset. Součástí zprávy pro vládu budou i návrhy pro případné přesuny prostředků, kde počítáme se změnami v tomto roce. Vládě to budeme předkládat v dubnu.  

  • Můžete něco prozradit?

Například operační programy Životní prostředí (OP ŽP) a Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK) mají dlouhodobé potíže a nedostatečné tempo čerpání. Programy by se nyní měly maximálně snažit minimalizovat ztráty a hledat řešení problémů, které byly odhaleny kontrolami a audity. 

  • Lze přesouvat nevyčerpané prostředky z jednoho fondu do druhého, nebo pouze v rámci jediného fondu?

První možnost je samozřejmě obtížnější a tím, jak se blíží závěr současného programového období, se dá předpokládat, že Komise nebude nějakým větším přesunům nakloněna. Navíc platí to, co Komise ráda zdůrazňuje: přesuny prostředků jsou až tou poslední variantou řešení. Také kvůli riziku přezávazkování a zátěže na státní rozpočet. Nejprve se tedy musíme pokusit napravit situaci v rámci programu, například vnitřní realokací v rámci programu.  

  • Hovořil jste o rizikových programech OP ŽP a OP VK. Můžete nastínit možná řešení?

Co se týče OP Životní prostředí, tak tady není příliš velký prostor pro manévrování. Jedná se prostředky z Fondu soudržnosti a jediná možnost, kam by ty nevyčerpané z OP ŽP šlo přesunout, je OP Doprava. V tomto programu ale vidíme riziko nepřipravenosti projektů a zajištění kofinancování. Neznamená to, že by tu nebylo dost projektů, ale nemáme jistotu, že se projekty podaří včas zrealizovat – zdržení může způsobit například žádost o územní či stavební povolení. Řešení problému OP ŽP, který je opravdu velký, leží tak hlavně na Ministerstvu životního prostředí resp. Státním fondu životního prostředí.  

U OP VK vychází z analýz, že ve výsledku skutečně něco ztratí. V tomto případě ale již k přesunům došlo a dochází. Aktuálně je 600 milionů korun přesouváno do OP Lidské zdroje a zaměstnanost a malá část také do OP Praha – Adaptabilita.  

  • A co zbývající rizikové programy? Jak to vypadá u nich?

Opět se vrátím k připravované zprávě pro vládu, která pojednává o rizikových operačních programech. Problémy v těchto programech jsou dost odlišné a do určité míry vycházejí ze zaměření programů, ale také z jejich nastavení a legislativního prostředí v České republice. Stejně jako v předchozích letech jsme aktuální problémy zanalyzovali a předkládáme návrhy řešení. To jak se bude čerpat ale záleží na jednotlivých programech a jejich řídících orgánech, které vyhlašují výzvy, vybírají projekty a provádí jejich kontrolu. 

  • V čerpání se odrážejí problémy, kterým jednotlivé programy čelí. Existují ale ještě nějaká rizika, která mohou stav vyčerpané alokace v konečném důsledku nějak ovlivnit?

Kvůli blížícímu se konci období musíme započítávat i úspory v projektech v momentu, kdy byla v rámci projektu vypsána veřejná zakázka, v níž zvítězila nabídka s cenou, která byla nižší než vyhrazená částka. Tato nevyužitá část se do programu vrací a je nutné takto ušetřené peníze uplatnit přibližně do poloviny roku 2015. Jistým řešením může být využívání tzv. zásobníkových projektů. 

Další problém představují výkyvy směnných kurzů. Jako země bez eura s tím budeme velmi bojovat a Evropská komise zatím nepřistoupila na možné flexibilní řešení, které spočívá například v možnosti přesouvat část zbylé alokace v rámci prioritních os. Jediným řešením, které máme k dispozici, je revize programu. Nicméně to je velmi zdlouhavý proces a obávám se, že na ke konci období na něj nebude čas. 

  • Máte odhad, o kolik peněz by ve výsledku mohla Česká republika přijít?

Čísla se průběžně aktualizují a zpřesňují. Nechci příliš hádat, je tu příliš proměnných a nepředvídatelných faktorů, ale ten nejčernější scénář počítá do konce roku 2015 s desítkami miliard, kolem deseti procent celkové částky. Jak už jsem ale říkal, je snaha ztráty minimalizovat. Záleží na správcích programů, jak budou navržená opatření aplikovat, jak se jim podaří bojovat s kompenzací úspor v projektech, ale také na příjemcích, jak budou projekty realizovat a dodržovat pravidla. 

K tomu bych chtěl ale dodat toto. Uvědomuji si, že je čerpání velmi důležité, ale někdy se ptám: má smysl za každou cenu vyčerpat 100 %? Samozřejmě, programy musí být nastaveny tak, aby to vyčerpat zvládly, ale snažím se tím říct, že je podle mého názoru stejně důležité, na jaké typy projektu prostředky odcházejí a co konkrétně podporují. Jsem proto přesvědčen, že je daleko lepší, pokud vyčerpáme třeba 90 % celkové alokace, ale peníze podpoří dobré a smysluplné projekty, které do budoucna přinesou multiplikační efekt. Je to podle mého lepší, než vyčerpat úplně vše na projekty, které se postarají jedině o provozní náklady, případně pokřiví trh, ale nebudou mít žádnou přidanou hodnotu. Záleží na nás. 

V neposlední řadě pak samozřejmě platí, že musíme čerpat tak, abychom nemuseli nic vracet. Bohužel v našem případě platí, že některé operační programy čerpaly skutečně velmi rychle, ale jak se postupně ukazuje, budou muset kvůli chybám část prostředků vracet. Přínosy strukturálních fondů pro českou ekonomiku jsou však nepopiratelné, proto věřím, že Česká republika dokončí toto období se ctí a v novém budou evropské fondy ještě užitečnější než nyní.

EurActiv si s náměstkem Braunem povídal již v únoru – v rozhovoru jsme se tehdy věnovali především budoucí podobě kohezní politiky v programovém období 2014-2020.

REKLAMA
REKLAMA