Sociální podnikatelka: Chtěla jsem dát šanci propuštěným vězňům

Martina Kadlecová opustila svou práci speciální pedagožky ve věznici, aby mohla zaměstnat lidi propuštěné z výkonu trestu. Dnes vede úspěšný sociální podnik, který se stal příkladem dobré praxe.
sociální podnik
@ Shutterstock

K podnikání může motivovat nejen vize zisku, ale také snaha dát jiným lidem příležitost vydělávat a být plnohodnotným členem společnosti. Právě to vedlo speciální pedagožku Martinu Kadlecovou k tomu, aby v Havlíčkově Brodě založila podnik Semitam. Nyní zaměstnává osoby se zdravotním postižením, duševní poruchou či propuštěné z vězení.

Co Vás přivedlo k sociálnímu podnikání?

Pracovala jsem jako speciální pedagog ve věznici, kde panují přísná pravidla, nepsané zákony a omezení daná teď a tady. Zároveň jsem si uvědomovala, že po propuštění chybí jakákoli návaznost. Získala jsem tak motivaci dát příležitost těm, kteří se při odpykávání trestu rozhodnou pro změnu a jsou ochotni věnovat své síly jinému stereotypu – práci. Až poté, co jsem v roce 2011 založila firmu Semitam, jsem zjistila, že to co chci dělat, je právě sociální podnikání.

Čím se Semitam zabývá?

Začínali jsme jako úklidová firma a živíme se tím do dnes. Pravidelně uklízíme ve firmách i v domácnostech. V poslední době se na nás obrací i starší klienti, kteří sami nezvládají udržovat svůj byt v čistotě. Pak máme knihařskou dílnu, kde se specializujeme na kroužkovou vazbu, diáře a zápisníky. Provozujeme e-shop a prodávali jsme třeba na Staroměstském náměstí. Naši zákazníci často ani nevědí, že jsme sociální firma, a myslím si, že je to správné. Důležité je odvádět dobrou službu a prodávat kvalitní výrobky. To, že jsme sociální podnik, je přidaná hodnota.

Je nutné vědět, kdy má smysl do člověka investovat.

Sociální podniky mohou čerpat podporu z evropských fondů. Využili jste tuto možnost?

Pár měsíců po založení Semitamu jsem podala dvouletý projekt a žádost mi v krátké době schválili. Peníze putovaly zejména na nákup základního vybavení úklidové firmy. Věci, které jsme si pořídili, používáme do dneška a jsme díky tomu schopni brát větší a specializovanější zakázky. Dostali jsme také příspěvek na mzdy, a vytvořili tak nová pracovní místa. V začátku podnikání to byla úleva. Já sama jsem se musela naučit, jak efektivně řídit podnik. S našimi zaměstnanci je navíc více práce než s klasickými. Je nutné vědět, kdy má smysl do člověka investovat, a kdy to naopak smysl nemá.

Váš podnik dává práci sociálně znevýhodněným lidem. Jací jsou vaši zaměstnanci?

Celkem nás je jedenáct. Pracují u nás různí lidé, zejména se zdravotním postižením a většími duševními poruchami. Pro mě jako sociálního pedagoga to nejsou nové věci. Zaměstnáváme například chlapce, který nemluví. Zákazníci se pak diví, že jim na úklid posíláme člověka, který ani nepozdraví. Musí proto pracovat v klidu a sám. Pokud by na něj klient kladl další nároky, nedokázal by se s ním domluvit. Kromě zdravotně postižených si u nás mohou přivydělat také ženy na mateřské dovolené či dlouhodobě nezaměstnaní. Dále jsme v kontaktu s šesti lidmi ve věznicích, kteří by u nás po výkonu trestu měli začít pracovat.

Máme v plánu nový projekt. Chceme nabízet službu lyofilizace, tedy sušení potravin mrazem.

Máte tedy v plánu Semitam rozšířit?

V budoucnu bych chtěla podnik vést nejen sociálním, ale také environmentálním směrem, a začít nabízet novou službu. Jedná se o takzvanou lyofilizaci, tedy sušení potravin mrazem. Touto moderní technologií bychom zpracovávali produkty místních pěstitelů. Vzhledem k tomu, že lyofilizace uchovává potraviny v nejčerstvějším stavu, mohl by to být úspěšný produkt. Chceme proto napsat nový projekt, i když po ukončení toho prvního jsme si říkali, že do něčeho takového už nikdy nepůjdeme.

Vaše zkušenost s podáváním projektu je tedy spíše negativní?

Bylo to těžké, ale bez sponzora a kapitálu nelze podnikání rozjet. Je proto skvělé, že existuje taková možnost, jak finance získat. Zúčastnila jsem se školení, zapojila se do různých platforem sdružujících sociální podniky a učila se všeho za chodu. Narazila jsem však na problémy například při vykazování určitých formalit. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdilo něco jiného než Úřad práce a podmínky se průběhem času měnily. Nakonec to ale dopadlo dobře. Půl roku po ukončení projektu jsme se dokonce zapojili do několika výzkumů a byli jsme vybráni jako příklad dobré praxe. Předpokládám, že od té doby se mnohé změnilo a snad i zjednodušilo.

REKLAMA
REKLAMA