William Lacy Swing: Migrace může být velmi žádoucí, pokud k ní přistupujeme lidsky a zodpovědně

Nesnažíme se lidi zastavit, ale zachránit jejich životy. A to je dobrá věc, říká generální ředitel Mezinárodní organizace pro migraci pod OSN William Lacy Swing.
migrace OSN
© OSN

William Lacy Swing je generálním ředitelem Mezinárodní organizace pro migraci pod OSN. Bruselský EurActiv v ním mluvil u příležitosti klimatické konference COP23 v Bonnu.

Následkem přírodních katastrof migrovalo od roku 2008 každým rokem kolem 22 milionů lidí. Co je to environmentální migrace?

Jsou to lidé, kteří jsou donuceni opustit své domovy kvůli přírodním katastrofám, jako jsou zemětřesení nebo záplavy. Jsou tu také postupně vznikající environmentální problémy, jako například v Čadu, kde se z Čadského jezera vypařilo 90 % vody, takže místní již nemohou rybařit. To může být také příkladem nucené migrace.

Myslíte si, že lidé, kteří migrují kvůli změně klimatu, by měli mít nárok na uprchlický status?

Nejprve od sebe musíme odlišit migranty a uprchlíky. Uprchlíci jsou lidé, kteří jsou politicky pronásledovaní a musí opustit vlastní zemi, zatímco migranti odcházejí z různých důvodů. Sem patří i nucená migrace. V rámci jednání o Globálním kompaktu v přístupu k migraci se v OSN snažíme najít dohodu na tom, že státy musejí sdílet zodpovědnost za lidi, kteří migrují. Je spousta lidí, kteří nemohou získat status uprchlíka nebo které není možné označit za osobu bez státní příslušnosti. Nepřekročili hranice, ani to nejsou vnitřně vysídlení lidé ve vlastní zemi. Ale řada z nich potřebuje ochranu.

Příkladem mohou být lidé, se kterými je obchodováno. Oběti pašeráků, nemocní a staří, těhotné ženy, nezletilí bez doprovodu, studenti…je zde mnoho kategorií, ale všichni z nich jsou zranitelnější, protože jsou na cestě, na rozdíl od těch, kteří jsou doma. Na to se zaměřujeme.

Co je největší výzvou pro přijetí takové dohody?

Myslím, že je to především uznání, že lidé jsou důležití pro všechno, co děláme. Migrace je stará jako lidstvo samo. Velké pohyby lidí jsou nevyhnutelné a také nutné, pokud mají být naplněna pracovní místa, dostupné služby, pokud má ekonomika růst a komunity prosperovat. Migrace je tedy v našem zájmu, pokud k ní přistupujeme lidsky a zodpovědně.

Nemluvím zde o světě bez hranic, ale o světě, kde si uvědomujeme, že migrace byla historicky převážně pozitivní, především ve střednědobém výhledu.

Musíme si uvědomit, že migrace je nevyhnutelná, a proto ji musíme správně řídit.

Ve všech našich společnostech dochází k demografickému deficitu, tedy že v západních společnostech více lidí umírá, než se rodí. Naopak lidé v rozvíjejícím se světě mají daleko větší porodnost. Nevyhnutelně tedy bude docházet k velkému pohybu lidí, pokud má dojít k zajištění služeb.

Musíme si uvědomit, že to je nevyhnutelné, tudíž to musíme náležitě řídit. To je jiná pozice než říkat, že musíme postavit více zdí, abychom tím lidi zadržovali.

Ale teď se děje to, že migranti jsou spojování s terorismem, což je krutou ironií, protože většina z nich právě před terorem utíká. Většina útoků, při kterých teroristé vjížděli auty do lidí, ať už v Paříži, Nice, Bruselu, San Bernardinu, nebo v Orlandu na Floridě, byli téměř vždy lidé, jejichž integrace selhala. Cítili se marginalizovaní a na okraji společnosti.

Velice důležití jsou starostové, protože rozumí problémům často lépe než národní politici.

Myslíme si, že je tu stále spousta práce, kterou je potřeba dělat pro zlepšení integrace. Je potřeba jazykové vzdělání a také aby si komunity braly zodpovědnost za svoje lidi. Velice důležití jsou starostové, protože rozumí problémům často lépe než národní politici, protože musí poskytovat lidem přístřeší, životní podmínky, bezpečnost a tak dále. Proto s mnoha z nich spolupracujeme.

Přes všechny snahy se očekává, že počet mladých nezaměstnaných Afričanů by se měl v příštích letech ztrojnásobit (z dnešních 35 milionů na 100 milionů podle Evropské investiční banky). Co dělá Mezinárodní organizace pro migraci pro to, aby lidé mohli zůstat doma nebo bezpečně a úspěšně migrovat?

Demografické rozdělení mezi globálním severem a jihem je jednou z klíčových otázek. A přesto bychom neměli zapomínat, že 50 % africké migrace je v rámci Afriky – je to tedy migrace „jih-jih“. Dělali jsme průzkum mezi migranty v Libyi a 58 % z nich uvedlo, že jejich cílem nebylo jít do Evropy, ale do Libye. Pamatovali si, jaké to v Libyi bylo před pádem Kaddáfího. Všichni tam totiž pracovali. V roce 2011 jsme vrátili domů 250 tisíc migrantů z 54 zemí. Ale to je většinou migrace „jih-jih“.

Polovina africké migrace probíhá v rámci afrického kontinentu.

A co s těmi dalšími 50 %? Musíme se snažit vytvořit dialog mezi Evropou a Afrikou. Myslím si, že dialog mezi Evropskou unií a Africkou unií je velmi důležitý. Tyto rozhovory musí pokračovat a společně musíme najít řešení. Země původu mají také zodpovědnost chránit své mladé lidi tím, že pro ně budou vytvářet více pracovních pozic, především v oblasti zemědělství a rozvoje venkova. Musíme také vysvětlit Evropě, jak důležitá je ochrana těchto lidí během jejich cesty. Musíme se snažit odradit je od cestování přes Středozemní moře. V tomto ohledu musíme udělat ještě daleko víc.

Migrace se stává stále větší prioritou Evropské unie. Kritici říkají, že bezpečnostní záležitosti si pro sebe zabírají dlouhodobé cíle a rozpočty. Co může být rizikem upřednostňování krátkodobých řešení před těmi dlouhodobými?

Je potřeba, aby zde byla větší rovnováha mezi bezpečnostními a rozvojovými záležitostmi. Hodně peněz se putuje na snižování migračních proudů, a to se daří. Dělá se to totiž zodpovědným přístupem. Podepsali jsme s EU dohody za několik stovek milionů eur, za které se staví domy a stanice, které zachraňují životy už během cesty, jako například v Agadesi v Nigeru. Také mluvíme s migranty během cesty s cílem zachránit jejich životy. Snažíme se s nimi mluvit o rizicích toho, když vkládají své životy do rukou pašeráků, aby toto riziko nepodstupovali. Ztratili jsme 5 000 životů minulý rok a téměř 3 000 tento rok.

Zadruhé se snažíme zjistit, jestli mají někteří z nich šanci získat uprchlický status a ty potom předáváme do rukou UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky). Zatřetí, pro ty kteří mají obavy z cesty zpět, nabízíme zadarmo cestu zpět a dáváme jim také trochu peněz, aby mohli znovu začít důstojně žít. S tímto programem jsme navrátili kolem osmi tisíc lidí z Agadezu a dalších 11 tisíc lidí z těch hrozných zadržovacích center v Libyi. To jsou peníze, které jsou dobře utracené. Nesnažíme se je zastavit, ale zachránit jejich životy, a to je dobrá věc.

Z anglického originálu přeložil Matěj Voda.

REKLAMA
REKLAMA