Štěpán Chalupa: Plošně zastavit podporu OZE je nekoncepční

„Je paradoxní, že důvodem je snížení cen elektřiny. Přitom se zároveň plánuje zavedení provozní podpory jádra, což by nás mělo stát v průměru více než 600 Kč/MWh po dobu životnosti nových bloků Temelína,“ říká o plánovaném zastavení podpory pro nové instalace obnovitelných zdrojů Štěpán Chalupa, místopředseda Komory obnovitelných zdrojů energie a České společnosti pro větrnou energii.

Štěpán Chalupa
Štěpán Chalupa, místopředseda České společnosti pro větrnou energii
  • Jak se dívá sektor obnovitelných zdrojů energie (OZE) na plánované změny v podpoře těchto zdrojů, které letos navrhlo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) ve spolupráci s Energetickým regulačním úřadem (ERÚ)? Navrhuje se například, aby byla od roku 2014 zastavena finanční podpora pro všechny nové instalace OZE (EurActiv 26.7.2013).

Komora OZE předložila vlastní variantu, která by měla vést ke stabilizaci cen elektřiny. Navrhujeme zásadně omezit dotace kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET), zastavit dotace spalování důlního plynu a odpadů ve spalovnách. Naopak navrhujeme rozvíjet nejefektivnější obnovitelné zdroje, jako jsou malé vodní elektrárny (MVE), větrné elektrárny, malé bioplynové stanice na zpracování biologického odpadu a geotermální zdroje. Pokračovat by mělo uplatňování solární daně ve výši 5 nebo 10 %, která by platila pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010. Zároveň ale žádáme, aby to byla poslední legislativní změna, která se těchto elektráren dotkne. To by vedlo k uklidnění situace v sektoru fotovoltaiky a pomohlo by to nastolit jistotu do budoucna.  

  • Aktuální skeptický postoj k OZE v české společnosti byl vyvolán zejména solárním boomem právě z let 2009 a 2010. Jak tohle vnímají provozovatelé jiných obnovitelných zdrojů? Nepanuje kvůli tomu napříč sektorem jistá nechuť vůči solárníkům? A jak se fotovoltaici dívají na ten návrh, aby pokračovalo uplatňování solární daně?

Na solární energii jako takovou máme samozřejmě pozitivní pohled a mezi ostatní OZE jistě plným právem patří. V České republice bohužel selhala regulace. Domníváme se, že to mohlo být záměrem určité skupiny budoucích velkých solárníků, kteří té situace dokázali využít. Šlo především o chybu úřednické vlády a z části Parlamentu. V roce 2009 se nepodařilo prosadit jednoduchou novelu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, která by umožnila, aby ERÚ mohl na rok 2010 snížit pro fotovoltaiku výkupní ceny. V České republice přitom 70 % nákladů na obnovitelné zdroje tvoří náklady na fotovoltaiku, z toho 92 % jsou právě náklady na provoz fotovoltaických elektráren z let 2009 (20 %) a 2010 (72 %).  

Tato situace byla vlastně zneužita dvakrát. Za prvé z ní těžili někteří velcí solárníci, kteří mohli být napojeni na politiky, jak už jsem zmínil. Za druhé se fotovoltaika stala problémem, který poskytl odpůrcům OZE příležitost rétoricky napadat celý sektor, který se stává nezanedbatelnou konkurencí dosavadní velké energetiky. To je ovšem chyba. OZE jsou technologickým trendem nejen v Evropě. Česká republika by měla mít ambici využívat moderní technologie, a ne se vracet k těm z minulého století.

  • A jak se tedy fotovoltaici dívají na zmíněný návrh komory?

Součástí Komory OZE je i Česká fotovoltaická průmyslová asociace (CZEPHO), která v České republice sdružuje nejvíce osob zainteresovaných v solární energii. Proti našemu návrhu se původně ohradila, ale ukázalo se, že se to týkalo spíše několika velkých investorů, kteří jsou také členy asociace. V současné době CEPHO s naší pozicí souhlasí, ale k inkriminovanému bodu ohledně srážkové daně nemá členská základna jasný a jednotný postoj, je to dáno pravděpodobně i velkou nedůvěrou k dalším krokům státu. Pro Komoru OZE je však zásadní  sebereflexe a popsání pravého stavu, že výkupní cena pro fotovoltaiku nebyla nastavena adekvátně, a že je potřeba ten vztah nějak narovnat.

  • Jak na vaši pozici reagovala státní správa?

Naši pozici jsme vypracovali jako reakci na uniklý materiál tezí pro změny zákona a na návrh novely, který jsme k dispozici získali později. Provedli jsme analýzu a oslovili jsme MPO jako předkladatele a také ministerstvo financí, protože prostředky na dotaci jsou otázkou státního rozpočtu. Dostalo se nám odpovědi, že MPO skutečně chystá zastavení podpory pro nové OZE a že o srážkové dani se jedná. Ukázalo se, že původní návrh novely byl rozsekán na několik částí, které měly být prosazeny každá zvlášť. V první fázi chtělo ministerstvo přijít s ukončením podpory novým zdrojům. Zcela zvláštní cestou měl jít návrh na podporu jaderné energie, který by mohl být zahrnut do novely energetického zákona. Není to však ještě potvrzeno. Ve třetí fázi by se pak mělo rozhodnout o dalších uvažovaných změnách.   

  • Aktuálně má Česko novou vládu, která čeká na vyjádření důvěry. To přináší nejistotu ohledně legislativy, kterou rozjela vláda Petra Nečase. Jak je to v případě návrhů, které jste zmínil? Jaký vývoj lze očekávat?

Nyní jsme ve fázi, kdy vláda Jiřího Rusnoka schválila návrh zákona o podporovaných zdrojích, a ten čeká v Poslanecké sněmovně na projednání – pravděpodobně na mimořádné srpnové schůzi. V návrhu je zastavení podpory pro OZE od začátku roku 2014. Je paradoxní, že důvodem je úspora nákladů a snížení cen elektřiny. Přitom je zároveň plánováno zavedení provozní podpory jádra, což by nás mělo stát v průměru více než 600 Kč/MWh po dobu životnosti plánovaných bloků 3 a 4 jaderné elektrárny Temelín. Už vůbec nerozumíme tomu, že se prosazuje pokračování přímé provozní podpory spalování uhlí. Nepřímé náklady vyvolané emisemi škodlivých látek z uhelných elektráren, které hradíme všichni z veřejných peněz, přitom přesahují 50 miliard ročně.

Předkládaný návrh sice z pohledu dlouhodobě připravovaných projektů OZE alespoň minimálně zmírňuje dopad takto rychlé a zásadní změny v podobě přechodného období do konce roku 2014. Nic to však nemění na tom, že plošné zastavení vnímáme jako nekoncepční a prosazujeme pokračování podpory alespoň v rozsahu Národního akčního plánu. Samozřejmě souhlasíme se snižováním výše podpory, což vnímáme jako motivační nástroj k dalšímu zlepšování technologií. Cílem je nulová provozní podpora.

Chceme diskutovat o dalších možnostech podpory rozvoje OZE, od odstraňování překážek v povolovacích procesech po využívání sítě jako uložiště energie (tzv. net metering), ať už pro malé spotřebitele-jednotlivce, či na úrovni obcí. Rozvoj geotermální energie kvůli náročnosti prvotní fáze přípravy ještě bude potřebovat subvencovat minimálně ve fázi hledání a ověřování vhodné lokality. Potenciál konceptu chytré sítě je také zásadní, dochází k přizpůsobování spotřeby skladbě a dostupnosti zdrojů. V dlouhodobém horizontu očekávám, že i naše energetika půjde cestou využívání obnovitelných zdrojů v co největší míře. Tím se de facto vracíme do dávné minulosti a do většího souladu s přírodou. Je logické využívat zdroje, které máme v místě, nic nás nestojí, jsou nevyčerpatelné a navíc neznečišťují naše okolí.      

  • Zmiňoval jste plány na rozšíření jaderné elektrárny Temelín, respektive na možné zavedení podpory pro jadernou energii. Jak se zdá, podle značné části politické scény je výstavba nových bloků nutná, aby měla Česká republika v budoucnu z čeho vyrábět elektřinu, když se má snižovat spotřeba uhlí. Jaderná energie je prý tou správnou volbou proto, že pro rozvoj OZE nejsou v Česku dobré podmínky. Lidově řečeno tu málo svítí slunce a málo fouká vítr. Je to tak, nebo má Česká republika v OZE větší potenciál, než se obecně věří?

Považuji tyto argumenty za účelově podávané nepravdy. Jejich cílem je přesvědčit veřejnost, že je třeba rozšiřovat jaderné zdroje – a také dále podporovat výrobu elektřiny z uhlí. Návrh Státní energetické koncepce (SEK) sice hovoří o snižování spotřeby uhlí, ale skutečnost je trochu jiná. Byla schválena a začíná obnova uhelné elektrárny Prunéřov, rozšiřuje se uhelná elektrárna Ledvice a další investice jsou plánovány. Instalovaný výkon v uhlí se tedy nebude snižovat zásadním tempem. Nové uhelné bloky navíc budou mít životnost okolo dalších 40 let. Takže nějaké nebezpečí z nedostatku výkonu kvůli utlumení zatím, zdá se, nepřipadá v úvahu.

Co se týče potenciálu, Česká společnost pro větrnou energii nechala zpracovat studii Akademie věd (AV ČR), která navázala na dvě předchozí analýzy pro ČEPS. Požádali jsme AV ČR o aktualizaci a zároveň o studii potenciálu větrných elektráren v Česku. Ukázalo se, že tento potenciál se ve středním scénáři pohybuje okolo 2.300 MW instalovaného výkonu, což je desetkrát více než dnes a také je to více, než současný výkon JE Temelín. Potenciál sice nemusí být zcela naplněn, protože nejde jen o technické otázky, ale vstupuje do toho i občanská společnost a limity v podobě požadavků na ochranu přírody. Ale může být i překonán, protože se všemi zmíněnými limitujícími faktory studie počítá. Zmíněných 2.300 MW je opravdu realizovatelný potenciál – ten technický se pak pohybuje okolo 40.000 MW. To, že „u nás nefouká“, je pro mě opravdu úsměvné, protože v Česku fouká tak, že kdybychom neměli žádné omezení a byla by tu pustá krajina, můžeme klidně nainstalovat těch 40.000 MW.

  • A pokud jde o další obnovitelné zdroje?

Co se týče fotovoltaiky, v současné době je v České republice nainstalováno 2.000 MW. Věřím, že až skončí jejich životnost, nebudou se již znovu stavět velké solární elektrárny na polích. Existují každopádně studie, které řádově počítají s potenciálem okolo 5 až 7 tisíc MW, který se ovšem týká pouze solárních panelů na střechách rodinných domů nebo průmyslových objektů a podobných instalací. To už tedy máme 8 nebo 9 tisíc instalovaných MW jen ve větru a ve slunci.

Nesmíme ale zapomínat ani na vodu. V případě malých vodních elektráren je instalován výkon 260 MW. Potenciál ale není vhodně limitován, objevují se překážky spojené s povodími, jsou blokovány některé lokality. Ale potenciál tady je, zatím ho využíváme asi z pětiny, pokud to porovnáme se situací za první republiky, kdy se MVE využívaly. Co se týče biomasy, dnes má Česko nainstalováno necelých 2.000 MW.

V zásadě nepožadujeme, aby se stát zastavil, otočil o 180 stupňů a vydal se naplno cestou k OZE. Ale s čím zásadně nesouhlasíme, je návrh SEK, který předpokládá, že v roce 2040 budou OZE v energetickém mixu tvořit jen 15 %. Už dnes je to přitom 11 %. Když přitom například Německo uvažuje o 60% podílu obnovitelných zdrojů v energetice, je to technicky proveditelná úvaha. 16. června v Německu pokrývala 60 % současné spotřeby pouze energie z větru a ze slunce a ukázalo se, že přenosová soustava ten nápor technicky zvládne. Podobnou zkušenost mají ve Španělsku, kde je síť schopná zvládnout více než 50% podíl větrné energie v aktuálním mixu.

  • Podíl OZE v energetickém mixu by tedy měl být podle Vás vyšší. A co podíl jaderné energie?

Prosazujeme názor, že jaderné zdroje by se neměly rozšiřovat. Neříkáme, že by se měly zavírat. Přeci jen to byly drahé investice, a dokud jsou v provozu, měli bychom je využívat.

V současné chvíli jádro představuje přes 4.000 MW instalovaného výkonu. Nejnižší zatížení přenosové soustavy se pohybuje okolo 4,5 tisíce MW. Rozšířením jaderných bloků na instalovaný výkon 7000 MW bychom se dostali do situace, kdy bychom museli ve chvíli nejnižšího zatížení sítě energii vyvézt do zahraničí, nebo umístit do přečerpávacích vodních elektráren, kterých ovšem není dost. SEK počítá s tím, že budeme elektřinu vyvážet. Německo a Rakousko ale veřejně deklarují, že nebudou chtít elektřinu z jádra kupovat. I když to pro ně bude problematické, jistě si najdou nějakou cestu, jak se závislosti na jaderné energii zbavit.

  • Jak se dá v rámci evropské energetiky vyrovnat s tím, že Německo a další státy táhnou kontinent směrem k vyššímu podílu OZE, a na druhé straně třeba Česká republika a jiné země vidí budoucnost spíše v zachování tradičnější energetiky? Jakou roli v tom hrají energetické koncepce a jaký vliv má naopak nějaký přirozený vývoj, který se řídí zkrátka silnějším trendem?

Čeští politici prosazují názor, že nové jaderné zdroje je třeba vybudovat nyní, protože jinak v budoucnu hrozí nedostatek elektřiny. Nepředpokládají však využití OZE tak, jak se s ním počítá nejen v Německu a v Evropě. De facto všude jsou totiž scénáře modelovány tak, že musí dojít k výrazným úsporám energie. Česká energetická koncepce se ale tohoto trendu nedrží – nepočítá se snížením spotřeby, ale s mírným růstem. Druhý argument zní, že až jednou budeme mít nedostatek energie, nebude už čas něco stavět. A zároveň někteří představitelé prozatím nepočítají s rozvojem OZE. Měli bychom podle nich počkat, až se jejich provoz vyplatí. Ale tento argument bychom mohli použít i pro jádro. V současné době se využívají štěpné reaktory. Do budoucna se však hovoří o fúzním reaktoru, který je mnohem efektivnější. Mohli bychom tedy třeba počkat, až bude jeho vývoj dokončen, a nové jaderné zdroje zatím nebudovat.

Naši političtí představitelé tvrdí, že vývoj směrem k většímu využívání OZE v míře okolo desítek procent je vývoj špatným směrem. S tím naprosto nesouhlasím. Někdy se zjednodušeně řečeno říká, že Německo je nějaký pomatený nadšenec, který se vydal špatným směrem. Ale nejde jen o Německo, je tu také Severní i jižní Amerika, komunistická Čína, Indie nebo země Afriky. Touto cestou jde celý svět. Obnovitelná energie se jednou dostane na úroveň tržní ceny, a nebude už pak potřebovat přímou finanční podporu, stejně jako nepotřebuje od počátku tu nepřímou. Pak se bude rozvíjet v závislosti na možnostech sítě.

Plány na rekonstrukci sítí v celé Evropě přitom existují a směřují právě k tomu, aby bylo možné více využívat OZE. V tomto kontextu je špatný argument, že OZE vyvolávají vysoké dodatečné náklady na rekonstrukce elektrizační soustavy. Ta soustava byla postavena v minulém století a orientuje se na centralizovanou formu energetiky. I kdyby centralizovaná forma energetiky zůstala dominantní, ty sítě se musí stejně obnovovat. Takže se dostáváme do fáze, kdy stejně znovu budeme muset sítě stavět, jako například plánované vyvedení třetího a čtvrtého bloku Temelína.

  • Ať už se nové sítě budou budovat kvůli OZE nebo kvůli tradičním zdrojům, bude to stát dost peněz. Kde na to finance vzít?  

V EU se již několik měsíců nebo dokonce let vedou jednání o podpoře pro rekonstrukci sítí, která by mohla probíhat formou dotací. Je otázkou, jestli ten balík peněz, o kterém EU zvažuje, bude dostatečný. Myslím si ale, že státy budou schopné nějakou vůli najít.

  • Hovoří se také o tom, že rozvoj OZE je dobrou příležitostí pro průmysl, včetně toho českého, který se může podílet na vývoji nových technologií a hledat díky tomu nová uplatnění. V případě solární energetiky ale došlo k situaci, kdy evropskou produkci zařízení potřebných pro výrobu energie ze slunce převálcovala levná čínská konkurence, která začala západní technologie kopírovat. Mohlo by se něco takového stát i v případě větrné energie? 

Je pravda, že velký solární boom s sebou přineslo zlevňování solárních panelů pod vlivem čínské konkurence. Ovšem provozovatelé, kteří chápou provozování solární elektrárny jako podnikání na řadu let, v žádném případě čínskou technologii neinstalovali. Víme také, že čínská technologie není tak efektivní.

Pokud bych měl hledat paralelu ve větrných elektrárnách, Čína je lídrem v tom smyslu, že má ročně největší přírůstky nově instalované kapacity a vede také v celkové instalované kapacitě. Elektrárny instalují tamní firmy a jak je zvykem, technologie jsou kopií těch evropských.  Ukazuje se však, že v Evropě nebo v Severní Americe, ale také v dalších asijských zemích, se čínské výrobky tolik neprosazují. Převahu mají stále tradiční výrobci, tedy západní země.  Proto bych obavu neměl.

Je také třeba říct, že panely jsou poměrně snadno přepravitelné. Například měniče se už pak ale v Číně nevyrábějí. Ty se vyrábějí v Evropě a nadále se zde vyrábět budou. Pokud jde o větrnou elektrárnu, jejím velkým komponentem je ocelová věž, kterou budete těžko dovážet z Číny. Největší evropský výrobce tubusů pro větrné elektrárny je německá firma Siag, která má filiálku ve Španělsku a v Čechách v Chrudimi a vyváží věže pro větrné elektrárny do širokého regionu. Na převodovky pak máme v České republice úspěšnou firmu Wikov Wind. Vzhledem k tomu, že obnovitelná energie nemá v České republice příliš silnou podporu, se ale např. tato firma obrací za zakázkami do zahraničí a vyváží například i do Asie. Poslední a nejzásadnější součástí větrné elektrárny jsou listy. Ty si každý výrobce dělá sám, a proto se těžko budou do Evropy dovážet.

REKLAMA

REKLAMA