Mirek Topolánek: Jeden ideální energetický mix neexistuje

„Základním směrem české energetiky pro příštích třicet let je postupná náhrada uhlí jadernou energií. Jsem přesvědčen, že tento směr je správný,“ říká v rozhovoru Mirek Topolánek, předseda výkonné rady Teplárenského sdružení České republiky. EurActiv s bývalým premiérem hovořil o některých aspektech nové energetické koncepce a doporučeních, která pro směřování české energetiky poskytla Nezávislá energetická komise II.

Mirek Topolánek
zdroj: BEMARK s.r.o.
  • Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravilo novou verzi Státní energetické koncepce (SEK), kterou by měla na konci srpna schvalovat vláda. Proces jejího vytváření se setkal s kritikou zelených organizací, mimo jiné proto, že mezi členy Nezávislé energetické komise II, která pro koncepci vytvářela doporučení, nebyli odborníci na oblast obnovitelných zdrojů energie (OZE) nebo energetickou účinnost. Jak se díváte na tyto argumenty?

Nevím, jak se pozná odborník se zvláštní kvalifikací na OZE nebo energetickou účinnost. Pokud jde o zelené lobbisty, ti v té komisi skutečně nebyli, a to je dobře. Zásadní rozdíl oproti předcházející „Pačesově komisi“ byl v tom, že tato druhá komise byla odborná a apolitická, zatímco do té minulé byli členové nominováni podle stranického klíče. Chápu stesk zelených organizací nad tím, že přišly o zvučné jméno profesora Pačesa a nemohou ho již zneužívat ve veřejné debatě pro obhajobu svých zájmů.

  • Jak hodnotíte SEK například z pohledu celoevropského vývoje? Reflektuje dostatečně evropské dění na poli energetiky a na vývoj v této oblasti u našich sousedů?

Jsem přesvědčen, že ta reflexe tam je, v dobrém i špatném. To špatné dnes, bohužel, převažuje, ale Česká republika se nemůže tvářit, že je ostrovem v Pacifiku. Samozřejmě bude ještě pokračovat diskuse o tom, jak některým zahraničním vlivům čelit. Přetěžování naší přenosové sítě může skončit velmi dramaticky, je to hra s ohněm. Na druhé straně z EU nepřichází jen samé nesmysly a ohrožení. Například podpora úspor v celém energetickém řetězci a zvyšování energetické účinnosti určitě smysl má a je dobře, že koncepce tento evropský trend zachytila.

  • Věnuje se koncepce energetické účinnosti dostatečně? Jaký má vlastně podle Vašeho názoru účinnost v české energetice potenciál?

Potenciál pro zvyšování energetické účinnosti máme samozřejmě značný. Jeho převážná většina však leží úplně jinde, než kde by ho většina lidí po mediální masáži výrobců izolačních materiálů hledala. Zateplování paneláků, jakkoli je určitě prospěšné, k žádnému zásadnímu snížení energetické náročnosti v Česku nepovede. Celková spotřeba tepla v budovách včetně rodinných domků je něco přes 200 PJ. I kdybychom ji snížili o třetinu, ušetříme přibližně 5 procent spotřeby energie v ČR. Obrovský potenciál úspor leží ve zvyšování účinnosti výroby elektřiny, na kterou se dnes u nás spotřebuje skoro polovina primární energie. Z toho se dvě třetiny, ano slyšíte dobře, dvě třetiny, vyhodí, respektive vypustí do vzduchu. Proto jde sousední Německo a dnes už i Evropská unie cestou výrazné podpory kombinované výroby elektřiny a tepla, tedy tepláren, které mají výrazně vyšší účinnost. Otázka samozřejmě je, jak rychle se podaří potenciál úspor primární energie realizovat. V tomto směru by koncepce měla mít trochu vyšší ambice, než je v návrhu uvedeno.

  • S tím souvisí i potřeba modernizace českého teplárenství a právě zmíněná podpora kogenerace. Jak je na tom Česká republika v současné chvíli? 

Není sporu o tom, že české teplárenství musí projít zásadní modernizací a obnovou, jako ostatně většina energetiky počínaje elektrárnami přes přenosovou soustavu, distribuci, ale i třeba kotle v domácnostech. To bylo i základní východisko odborné komise a s tím nelze nesouhlasit. Doporučení komise pro oblast teplárenství byla vcelku rozumná. Patří mezi ně zejména diverzifikace zdrojů, to mohou na regionální úrovni zajistit jen teplárny, samozřejmě s využitím biomasy nebo komunálního odpadu ve speciálních zařízeních. Co se týče podílu tepla z kogenerace, na jeho dodávkách je Česká republika velmi blízko evropské špičky. Prostor pro zvýšení kogenerační výroby je dnes především v menších zdrojích, kde se to v minulosti nevyplatilo.

  • Když hovoříme o Státní energetické koncepci – jaké by mělo být podle Vás ideální složení energetického mixu České republiky? Jaký by měl být například podíl OZE a jakou roli by měly hrát v energetické koncepci zemní plyn a uhlí?

Žádný jeden ideální mix pro Českou republiku není, to je naprostý mýtus. Je dobře, že na MPO pochopili, že energetická koncepce má nastavit určité základní mantinely a směry, nikoli bazírovat na jednom magickém čísle energetického mixu. Základním směrem pro příštích 30 let je postupná náhrada uhlí jadernou energií. Jsem přesvědčen, že tento směr je správný. I v případě využití uhlí za limity bude jeho těžba v každém případě výrazně klesat a musíme ho něčím nahradit.

  • Jakým způsobem je podle Vašeho názoru možné uhlí v české energetice nahradit? A má vůbec jeho využívání i přes sníženou spotřebu budoucnost – například pokud se podaří úspěšně rozvinout technologii zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS)?

Uhelné elektrárny je dlouhodobě možné zcela nahradit kombinací jaderných, plynových a přečerpacích vodních elektráren. Větší problém nastává v případě uhelných tepláren. Při rozumném hospodaření s uhlím je ho však pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v teplárnách dostatek přibližně do roku 2035, pak by bylo potřeba sáhnout za limity alespoň na dole Bílina. Co se týče technologie CCS, to je v českých podmínkách spíše science fiction. I v evropském měřítku bude mít pro energetiku ukládání uhlíku v příštích 30 letech velmi okrajový význam, pokud vůbec nějaký.

REKLAMA

REKLAMA