Maciej Burny: Představa Komise o novém trhu s elektřinou je mírně utopická

Na konci cesty by měla stát jednotná evropská přenosová síť, která by zajišťovala, že v případě nedostatku jednoho členského státu bude možné elektřinu dodat odjinud. To je ale trochu utopická vize, říká Maciej Burny z polské asociace elektrárenských firem.
Maciej Burny
© CEEC, 2016

Maciej Burny je tajemníkem polské elektrárenské asociace PKEE (Polski Komitet Energy Elektrycznej) a ředitelem oddělení mezinárodních vztahů v polské firmě PGE. EurActiv s ním mluvil na Středoevropské energetické konferenci CEEC, která se konala na začátku prosince v Bratislavě.

Jak se PKEE obecně dívá na návrh nového modelu trhu s elektřinou, který Evropská komise představila na konci listopadu?
Podle našeho názoru sledují řešení navržená v zimním balíčku správný směr. Jestli chce EU integrovat svůj trh s elektřinou, je nutné vypořádat se s problémy, kterými trpí současný systém. Trh s elektřinou dnes například selhává v tom, že nedokáže investorům vysílat cenové signály, což je způsobeno dopadem rostoucího podílu obnovitelných zdrojů na cenu silové elektřiny. Ta dnes nepokryje ani provozní náklady konvenčních elektráren, natož náklady potřebné pro nové investice. To ohrožuje bezpečnost dodávek.

Vítáme, že návrh Komise se snaží přiblížit podporu zelené elektřiny tržním principům a odstranit přednostní zacházení s obnovitelnými zdroji. Jestliže chceme dát trhu více prostoru, je samozřejmě potřeba od přednostního přístupu k určitým technologiím upustit.

Jsme připraveni na to, že bychom měli předat kontrolu nad bezpečností dodávek do rukou jiných členských zemí?

Myslíme si tedy, že současné problémy jsou v zimním balíčku popsány dobře. Zároveň máme ale pocit, že některé návrhy neodpovídají skutečnému stavu propojení mezi členskými zeměmi. Máme také obavy ohledně situací, kdy může například nastat oboustranný nedostatek elektřiny v Německu i v Polsku. Můžeme se spolehnout na to, že nám sousedi dodají potřebnou energii? Podle návrhu nařízení o trhu s elektřinou to bude jejich povinnost. Národní provozovatelé přenosových sítí však mají přirozeně motivaci spíše k tomu, aby dostupnou elektřinu rozdělili v rámci vlastního území.

V budoucnu by se měly investice do nových výrobních kapacit řídit trhem na základě volné cenotvorby bez cenových stropů (tzv. scarcity pricing). Provozovatelé elektráren by tedy měli být motivováni spíše cenou flexibilně reagující na dostupnost elektřiny, než platbami za udržování kapacity (tzv. kapacitní mechanismy). Je to podle Vás realistické?
Nemyslím si to a podle mého názoru si to nemyslí ani Komise. Proto připravila poměrně robustní systém pro kontrolu kapacitních mechanismů, místo aby řekla, že jediným řešením bude čistý trh s elektřinou (tzv. energy-only market). Existuje už minimálně jedenáct členských zemí, které určitou formu kapacitního mechanismu zavedly, nebo o tom uvažují. Proto bude důležité zajistit, že tyto systémy nebudou překážet tržním pravidlům, že budou otevřené všem technologiím, nebudou diskriminovat přeshraniční výrobu a tak dále.

PKEE připravila zprávu, která hodnotí, jestli bude energy-only market fungovat, když odstraníme cenové stropy a zavedeme scarcity pricing. Podle našeho názoru nemůže takové řešení plně zajistit bezpečnost dodávek. Proto se domníváme, že kapacitní mechanismy budou jediná cesta, která provozovatelům stávajících výrobních zařízení zajistí potřebné výnosy a přinese určitou předvídatelnost nutnou pro nové investice.

trh s elektřinou

Kapacitní mechanismy by teoreticky měly být přechodným řešením na cestě k fungujícímu trhu s elektřinou. Vy ale tvrdíte, že se jich Evropa pravděpodobně nebude schopna zbavit na desetiletí, jestli to správně chápu.
Současný vývoj je takový, že ceny silové elektřiny stále klesají. Obnovitelné zdroje vytlačují konvenční kapacitu pryč z trhu a čím více OZE na trhu máte, tím nižší je i cena. Problém spočívá také v tom, že s rostoucí výrobou z obnovitelných zdrojů potřebujete také více záložních kapacit, které budou elektřinu vyrábět ve chvílích, kdy vítr nefouká a slunce nesvítí. Úložiště elektřiny totiž ještě nejsou na komerční bázi dostupná. Pro udržení záložních kapacit ale potřebujete dlouhodobou perspektivu zajišťující předvídatelnou návratnost investic. Energetická firma, která vloží miliardy eur do plynové nebo uhelné elektrárny, potřebuje jistotu, že se z toho nestanou znehodnocené investice. Výrobci elektřiny musí přijímat rozhodnutí v dlouhodobém časovém horizontu. Životnost plynových elektráren se pohybuje okolo 30 let, v případě uhlí je to asi 40 let. Podle našeho názoru scarcity pricing takovou dlouhodobou jistotu nezajišťuje.

Reforma trhu s elektřinou má ale za cíl právě vytvoření předvídatelného prostředí. Je to v podstatě hlavní opodstatnění návrhu – dát investorům jistotu.
Je pravda, že Komise ve svém návrhu problém nedostatečných záložních kapacit postihuje. Podle jejího názoru spočívá řešení v lepším propojení, integraci jednotlivých trhů, vzniku společných nabídkových zón a tak dále. Na konci cesty by měl stát evropský Super Grid, jednotná evropská přenosová síť, která by zajišťovala, že v případě nedostatku jednoho členského státu nebo regionu bude možné elektřinu dodat z jiného státu nebo regionu.

Jak už jsem řekl, je to ale trochu utopická vize. Jsme připraveni na to, že bychom měli předat kontrolu nad bezpečností dodávek do rukou jiných členských zemí? Můžeme se spolehnout na dodávky elektřiny ve chvílích oboustranného nedostatku? Se současným stavem propojení a rozdíly mezi nasmlouvanými kapacitami a skutečnými toky elektřiny mezi členskými státy je těžké říct, jestli bude celoevropské posuzování výrobní přiměřenosti fungovat a jestli může být elektřina opravdu dodána ve chvíli, kdy je to potřeba. Délka fungování kapacitních mechanismů tak bude do velké míry záviset na tom, jak dlouho bude skutečná integrace trhu trvat.

Kapacitní trh v Polsku

V jaké fázi je Polsko s přípravou svého kapacitního trhu?
Před třemi měsíci vydalo ministerstvo energetiky obecný návrh kapacitního mechanismu, který by měl vycházet z britského příkladu. Tento dokument prošel veřejnou konzultací a minulý týden vydalo ministerstvo prováděcí návrh, na základě kterého by měl celý systém vzniknout. Ten bude opět podroben veřejné konzultaci. Paralelně probíhají detailní konzultace s Evropskou komisí o některých aspektech tohoto kapacitního mechanismu.

Podle Komise mají být kapacitní mechanismy poslední možností, jak reagovat na tržní selhání. Polsko nemá žádné jiné možnosti, jak zajistit bezpečnost dodávek?
V polském případě mluvíme o kapacitě 28 GW, která bude potřebovat kapacitní mechanismus kvůli tomu, aby se podařilo zajistit bezpečnost dodávek. Tvoří ji konvenční elektrárny. Zbytek z celkové výrobní kapacity Polska, která se pohybuje okolo 35 GW, je tvořen obnovitelnými zdroji a vodními elektrárnami.

V polském případě mluvíme o kapacitě 28 GW, která bude potřebovat kapacitní mechanismus.

Návrh evropského nařízení o trhu s elektřinou zahrnuje emisní strop (emission performance standard – EPS), podle kterého by se do kapacitních mechanismů nedaly zahrnout nové elektrárny přesahující emisní limit 550 gramů CO2 na kilowatthodinu. Pro existující zdroje by fungovalo přechodné období v délce pěti let po vstupu nařízení v platnost. To znamená, že uhelné a starší plynové elektrárny by na podporu prostřednictvím těchto mechanismů neměly nárok. V takové situaci bychom nemohli zmíněnou konvenční kapacitu o velikosti 28 GW udržovat v provozu. Prostřednictvím přeshraničního propojení se sousedy máme k dispozici 3 GW. To by ve výsledku znamenalo, že nám bude scházet kapacita o velikosti 25 GW.

Už jste zmínil, že na stávající elektrárny se bude emisní standard vztahovat až po pěti letech od vstupu nařízení v platnost. Což znamená, že se nabízí časový prostor pro to, aby se podmínky na trhu zlepšily. Podle Vás ale bude potřeba víc času.
Jak už jsem řekl, nemyslíme si, že současné problémy s integrací trhu bude možné vyřešit do roku 2025. Záleží na tom, jestli se najde politická vůle pro rychlou integraci, což je ovšem proces komplikovaný jak politicky, tak sociálně, a dotýká se i témat, jako jsou pozemková práva. Těžko říct, jak dlouho to bude trvat, ale okolo roku 2025 se ještě výsledky očekávat nedají.

Mluvil jste také o propojení. Možná by jedním z řešením pro Polsko mohla být výstavba dalších linek, tak aby bylo možné v budoucnu dovážet elektřiny víc.
Nemyslím si, že by samotná kapacita propojení byla velký problém. Podle evropské legislativy má každý stát do roku 2020 dosáhnout minimálně 10% propojení. Polsko má instalovanou kapacitu 35 GW – takže do roku 2020 bychom měli mít v propojení kapacitu asi 3,5 GW – a současná interkonektivita je okolo 3 GW. Což znamená, že nijak nezaostáváme.

Jiný problém je ovšem to, že současnou kapacitu propojení blokují neplánované kruhové přetoky elektřiny ze severního Německa, což je problém, který se dotýká i České republiky. Kvůli tomu nastávají velké rozdíly mezi nasmlouvanými kapacitami a skutečnými toky elektřiny mezi Německem a Polskem. Zatímco nasmlouvaná kapacita se v roce 2015 pohybovala okolo 170 GWh, skutečné toky přesáhly 10 000 GWh. Mimo jiné to také brzdí přeshraniční obchod s elektřinou.

REKLAMA
REKLAMA