Alena Vitásková: Na propojení českého a německého trhu s elektřinou by zákazníci vydělali

„Téměř v polovině času se elektřina obchodovaná mezi Německem a ČR vyváží z dražší země do levnější. Český zákazník tak například nemůže profitovat z levnější elektřiny,“ říká předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková v první části rozhovoru pro EurActiv.
Alena Vitásková
© ERÚ

Česká republika kvůli neplánovaným přetokům elektřiny ze severu Německa dlouho volala po rozdělení společné německo-rakouské nabídkové zóny. Tento požadavek Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) nedávno vyslyšela. Mezitím už začaly být na hranici instalovány ochranné transformátory. Znamená to, že se tato investice nakonec ukáže jako zbytečná?
Předně musím říct, že schválení návrhu na rozdělení německo-rakouské obchodní zóny ze strany ACER považuji za velký úspěch Energetického regulačního úřadu (ERÚ). S naším polským protějškem URE jsme na půdě ACER velmi intenzivně diskutovali o přetocích elektřiny, které ohrožují naše přenosové soustavy, a návrh jednoznačně podporovali a promovali. Je to totiž řešení, které v nákladech nedopadá na koncové zákazníky v regulované složce ceny, tak jako je tomu třeba u zmiňovaných transformátorů s příčnou ochranou fáze (PST).

Každopádně transformátory ČEPS nestaví zbytečně. Rozdělení německo-rakouské obchodní zóny situaci sice notně zlepší, ale nevyřeší fyzické přetoky docela. Bavíme se tu o řádech desítek procent, o které klesne kritické zatížení sítě takzvanými kruhovými toky, jak se přetokům někdy říká. To samo o sobě úplnou bezpečnost nezajistí. V kombinaci s PST už je to ale o něčem jiném.

Kdy konkrétně může k rozdělení německo-rakouské zóny dojít v praxi?
K faktickému rozdělení dojde podle instrukcí německého regulátora, které již předal tamním provozovatelům přenosové soustavy, až v polovině roku 2018. Hned to nejde už jen kvůli dlouhodobým kontraktům na dodávky elektřiny, které budou dobíhat. Do zavedení mechanismu řízení přetížení na německo-rakouské hranici budou právě PST pravděpodobně jedinou ochranou vedle činnosti dispečerů ČEPS. Ti už odvraceli akutní hrozbu blackoutu, na níž se právě přetoky notně podílely, byť to tehdy bylo způsobené i souhrou dalších nepříznivých okolností.

Není snadné odlišit, kdy jsou návrhy na zavedení kapacitních mechanismů výsledkem lobbingu tradičních energetik a kdy se jedná o uváženou reakci na reálně existující riziko nedostatku instalovaného výkonu.

Mezi dalšími řešeními přetoků se zmiňuje integrace českého a německého trhu s elektřinou. Vidíte něco takového do budoucna jako reálné?
Integrace německého trhu sama o sobě s problematikou kruhových toků přímo nesouvisí. Je nicméně pravda, že ERÚ dlouhodobě usiluje o prohloubení integrace českého velkoobchodního trhu s elektřinou s německým, který je zdaleka nejlikvidnější v Evropě. Další integrace pomocí mechanismu takzvaného market couplingu je však komplikována právě kruhovými toky. Ty výrazně snižují dostupné obchodní kapacity, a laicky řečeno tak v podstatě není s čím obchodovat. Ten vztah je tedy spíše opačný, kdy kruhové toky brání integraci, na což mimo jiné dlouhodobě upozorňuje i evropská agentura ACER ve svých každoročních zprávách.

Znamenalo by propojení s německým trhem zlevnění elektřiny pro spotřebitele?
Teoretické hospodářské ztráty důsledkem kruhových toků a nedostatku integrace dosahují desítek milionů eur ročně. ERÚ v ročních národních zprávách již potřetí upozorňuje na to, že téměř v polovině času je elektřina, která je obchodovaná mezi Německem a ČR, vyvážena z dražší země do levnější, což je samozřejmě z ekonomického hlediska nesmyslné. Český zákazník tak například nemůže profitovat z levnější elektřiny v Německu, k tomuto stavu přitom dochází stále častěji. Právě market coupling mezi ČR a zbytkem Evropy skrze Německo by tuto neefektivnost odstranil.

energetická bezpečnost

A. Vitásková na debatě k energetické bezpečnosti, kterou EurActiv pořádal v Ostravě.

Renesance kapacitních mechanismů

Evropská komise nedávno navrhla nové uspořádání trhu s elektřinou. V souvislosti s tím se řeší, jak se má jednotný evropský trh vypořádat s takzvanými kapacitními mechanismy, díky kterým mohou státy platit výrobcům elektřiny za udržování dostupné kapacity. Může se evropská energetika bez kapacitních mechanismů obejít, nebo je jejich zavádění nevyhnutelné?
Nejprve je třeba napravit často uváděnou nepřesnost v tom, že kapacitní mechanismy jsou něco nového. Kapacitní mechanismy v nejrůznější podobě součástí evropské elektroenergetiky vždy byly, jsou a pravděpodobně v budoucnu i nadále budou. V současnosti však prožívají jakousi renesanci v důsledku investiční nejistoty ohledně nových i stávajících konvenčních elektráren. Nepřekvapuje mě, že energetické firmy, které čelí zejména v důsledku dotované výroby z obnovitelných zdrojů tlaku na svoje příjmy, hledají nové cesty, jak se vrátit na dřívější úroveň. Není vždy snadné odlišit, kdy jsou návrhy na zavedení kapacitních mechanismů výsledkem lobbingu tradičních energetik a kdy se jedná o uváženou reakci na reálně existující riziko nedostatku instalovaného výkonu. Jisté však je, že náklady vždy v nějaké formě zaplatí konečný spotřebitel. Navíc se dále zmenší prostor pro skutečnou cenovou konkurenci mezi dodavateli na úrovni maloobchodního cenu – další složka ceny tak bude regulovaná.  Proto jsem jako předsedkyně ERÚ k těmto návrhům spíše skeptická.

Abych ale odpověděla na Vaši otázku. I když si to nepřeji, jsem spíše pesimistická a obávám se, že budeme v budoucnu svědky větší centralizace a „nacionalizace“ elektroenergetiky napříč vnitřním trhem. Trh s elektřinou, tak jak ho známe v posledních dejme tomu 10 až 15 letech, se pravděpodobně výrazně promění. „Renesance“ kapacitních mechanismů je pouze jedním z příznaků tohoto trendu.

Pokud budou kapacitní trhy vznikat, jakými pravidly by se jejich vytváření mělo řídit?
Kapacitní mechanismy vznikají. V nedávné době například Evropská komise posvětila francouzský kapacitní trh, který je jednou z forem kapacitních mechanismů. I německý „Energy Market 2.0“ počítá s kapacitním mechanismem, přestože se to naši západní sousedé snaží zamaskovat. Nebylo by férové tento trend kritizovat. V jistém smyslu je to jen projevem práva na vlastní energetický mix, které je posvátné i pro ČR.

ČR by měla dohlížet na Evropskou komisi, aby vymáhala pravidla pro státní podporu, kterým musí vyhovovat i kapacitní mechanismy.

Vycházíme-li tedy z premisy, že kapacitní mechanismy tu jsou, je třeba soustředit se na minimalizaci dopadů na vnitřní trh s elektřinou jako celek a na jednotlivé členské státy. Pro ČR jako třetího největšího exportéra elektrické energie v EU je zásadní především to, aby byly kapacitní trhy otevřené přeshraničnímu obchodu. To je konec konců stavebním kamenem vnitřního trhu. Pokud budou kapacitní mechanismy plnit pravidla EU pro státní podporu, mělo by být toto zajištěno. ČR by tedy měla dohlížet na Evropskou komisi, aby tato pravidla vymáhala a aby větší členské státy (zejména Francie a Německo) nebyly zvýhodňovány.

Měl by v Evropě vzniknout jednotný kapacitní trh, nebo by měly být spíše regionální, či dokonce národní?
Nemyslím si, že by jednotný kapacitní mechanismus byl přínosem. Přinejmenším by omezil právo členských států na stanovení vlastního energetického mixu. Důležitější je zajistit alespoň základní harmonizaci národních kapacitních mechanismů, aby byly navzájem kompatibilní.

Důležitým aspektem (a pravidla pro státní podporu na něj také pamatují) je prokázání, že kapacitní mechanismus je nezbytný. Jinými slovy členské státy nesou důkazní břemeno a musí ukázat, že bez kapacitních mechanismů nebudou schopny v budoucnu zajistit bezpečnost dodávek. K tomu bude sloužit v současnosti připravovaná společná metodologie pro posouzení takzvané výkonové přiměřenosti (angl. generation adequacy).

trh s elektřinou

© Pixabay

Český zákazník je konzervativní

Kdyby se měl trh s elektřinou obejít bez kapacitních mechanismů, bude muset fungovat takzvané scarcity pricing, kdy v některých chvílích vyletí ceny elektřiny velmi vysoko kvůli nedostatku dostupných kapacit. Může něco takového fungovat?
Je zajímavé, že v posledních cca 5 letech sledujeme v Evropě přesně opačný trend. I přesto, že se zvýšil podíl intermitentních obnovitelných zdrojů a často slyšíme o nedostatku kapacit, tak prakticky vymizely cenové špičky a celkově volatilita velkoobchodních cen. To ukazuje na to, že na evropských velkoobchodních trzích (s určitou výjimkou ve Velké Británii a Itálii) je velký přebytek instalovaného výkonu. To je důsledek dotovaných investic do obnovitelných zdrojů. Ale je to také důsledek špatných investičních rozhodnutí z doby před finanční krizí, kdy byla cena elektřiny až 100 eur na megawatthodinu a stavba nových konvenčních zdrojů – zejména plynových – vypadala jako dobrý nápad.

Pokud ale něco takového v budoucnu fungovat bude – je to z pohledu regulátora připustitelné? Jaké podmínky by měly platit?
Pokud se na trhu s elektřinou začnou opět objevovat cenové špičky (tedy ceny nad 200 euro na megawatthodinu) je třeba s tím počítat. Koncový zákazník je před dopadem takových situací chráněn svým dodavatelem, protože ten na něj vysokou jednorázovou cenu přenést nemůže. Poněkud odlišná situace by nastala u zákazníků, které by si zvolili dynamické ceny odvozené od spotových cen. Tento druh produktu na českém trhu nicméně prozatím nepozorujeme a ještě nějakou dobu to tak zřejmě bude, protože závisí na rozvoji chytrých měřičů (smart meterů) a českého zákazníka obecně vidím spíše jako konzervativnějšího.

V každém případě, až budou dynamické ceny v ČR realitou, nebude mít ERÚ problém přijmout potřebná opatření, můžeme čerpat z bohatých zkušeností našich kolegů ze Švédska či Španělska, kde jsou tyto produkty běžné.

Z pohledu regulátora je také nutné odlišit skutečné případy scarcity pricing od manipulace trhu. Zde máme v EU nastavená jasná pravidla v nařízení REMIT a ERÚ je připraven je důsledně vymáhat. Díky velkému nasazení mých kolegů v Ostravě je ERÚ plnohodnotně zapojen do celoevropského systému monitorování velkoobchodního trhu. Jsem si tedy jistá, že případnou manipulaci trhu se nám podaří rychle odhalit a pachatelé mohou očekávat pokuty až do výše 50 milionů korun nebo 1 % ročního obratu.

Druhou část rozhovoru s Alenou Vitáskovou si můžete přečíst zde.

REKLAMA
REKLAMA