Vladimír Sochor: Na úsporách energie je podstatné šetření nákladů, ne příkaz z Bruselu

„Každý, kdo zodpovídá za správu určitého majetku, by měl uvažovat o tom, co daný objekt potřebuje. Důležité je najít takové řešení, které do budoucna umožní šetřit provozní náklady. Pokud bude možné k jednotlivým řešením využít dotační prostředky, jedině dobře. Podstatou úspor ale není to, že by nám něco nakazoval Brusel,“ říká ředitel odboru energetické účinnosti a úspor na ministerstvu průmyslu a obchodu Vladimír Sochor. Jak si ale poradit se situací, kdy je pravděpodobné, že ČR nesplní cíl pro zvyšování energetické účinnosti, ke kterému se v EU zavázala?

Sochor
Vladimír Sochor; zdroj: archiv VS

Co se děje kolem energetických úspor v České republice? Podnikatelské svazy bijí na poplach, že Česko neplní cíl pro zvyšování energetické účinnosti pro rok 2020 a varují před následky v podobě nákladnějších řešení, než jaká jsou k dispozici nyní. Jak na tom tedy jsme?
V současné chvíli je sice možné mluvit o tom, že Česká republika nebude plnit cíl energetické účinnosti, zatím to však pouze znamená, že se nepodařilo rozběhnout nástroje potřebné k jeho plnění – to znamená především operační programy. Česká republika se zavázala k tomu, že cíl splní takzvaně alternativním způsobem prostřednictvím politických nástrojů, tedy dotačních programů. Z národního programu Nová zelená úsporám se peníze vyplácejí, z operačních programů evropských fondů však zatím nebyla vyčerpána ani koruna, přestože jsou určeny na období let 2014 až 2020. 

„Aktuálně lze těžko mluvit o tom, jestli cíl plníme, nebo ne. Stanoven byl pro rok 2020.“

Na druhé straně, cíl pro zvýšení energetické účinnosti byl stanoven pro období do konce roku 2020. V tuto chvíli tedy můžeme hovořit pouze o předpokladech. Predikce dosahovaných úspor se bude upřesňovat na základě žádostí o poskytnutí dotací. Těžko tedy aktuálně mluvit o tom, jestli je cíl plněn, nebo ne, protože zatím se pohybujeme na úrovni úvah, i když jsou o opřeny zkušenosti z minulého dotačního období.

Mimochodem, situace je ještě o trochu složitější. Cíl má být totiž splněn do roku 2020. Prostředky z evropských fondů pro aktuální programovací období se však budou dočerpávat ještě do konce roku 2023. Úspory se budou vykazovat na základě údajů ze žádostí, takže se bude jednat o způsob vykazování ex ante, tedy na základě předpokládaných hodnot.

Jestli Česko cíl plní, nebo ne, se tedy teprve ukáže. Těžko lze ale asi zavírat oči před faktem, že v současné chvíli není na dobré cestě.
Samozřejmě, že je potřeba mluvit o tom, jak na tom Česká republika aktuálně je. Právě nyní byl aktualizován Národní akční plán energetické účinnosti, který čeká na projednání ve vládě, a naše nejnovější predikce skutečně ukazují, že Česká republika pouze na základě přínosů z dotačních programů pravděpodobně nebude dosahovat cílů, které si stanovila.

Co se dá dělat dalšího?
Prvotně je samozřejmě nutné iniciovat zvyšování výtěžnosti úspor energie ze stávajících dotačních programů, které mají být základem pro plnění cíle. Kromě toho však zkoušíme navrhovat další možnosti, které by mohly plnění cíle doplnit. V tuto chvíli se ještě nejedná o konkrétní hotové návrhy. Na těch se bude pracovat v průběhu roku 2016. Jako jedna z možností se například nabízí uplatnění metody energetických služeb se zárukou (Energy Performace Contracting – EPC, vysvětlení dále v textu – pozn. red.). To je poměrně velké téma a její využití jednoznačně podporujeme. Na druhé straně je však možné tímto způsobem pokrýt pravděpodobně jen menší část potřebných úspor.

Velký význam pro nás každopádně má zachycení té části koncových odběratelů, kteří do úspor energie investují bez podpory z dotačních programů, například s využitím úvěrů nebo za své finanční prostředky. Hledáme možnosti, jak tuto část instalací uchopit, aby mohly být tyto úspory započitatelné do plnění celkového cíle. K tomu je potřeba nastavit určité podmínky.

Firmy se musí chopit příležitosti

Znamená to, že pokud by se například nějaká energetická firma chopila energetických úspor jako byznysové příležitosti a nabízela zákazníkům energetické služby, dosahovalo by se tak sice úspor, ale nebylo by je možné započítat do plnění cíle?
Je to tak. A energetické firmy si každopádně takovou byznysovou příležitost uvědomovat začínají. Proto společně hledáme cesty, jak takové úspory do plnění cíle započítávat. V České republice se standardně mluví o energetických službách v podobě metody EPC. To znamená, že firma poskytující energetické služby zrealizuje u zákazníka určitou investici do energeticky úsporných opatření. Garancí pro návratnost této investice jsou smluvně stanovené přínosy v podobě úspor energie. Pokud není úspor dosahováno v takové míře, jak bylo stanoveno ve smlouvě, daná firma za to nese zodpovědnost a získává zpátky méně financí, než se předpokládalo.

Chápání energetických služeb ale může být daleko širší. Lze pod ně zahrnout energetické poradenství, nebo realizace investic bez záruk za úspory a podobně. V takovém smyslu vnímají energetické služby například země jižní Evropy jako Španělsko nebo Itálie. Díky těmto vlivům se objevil i určitý rozpor ve směrnici o energetické účinnosti (EED), protože některé země se během vyjednávání snažily prosadit tuto širokou definici. V textu směrnice jsou proto energetické služby pojaty zeširoka, zatímco v příloze, kde je definice smlouvy o poskytování energetických služeb a jejích náležitostí, se už počítá s energetickými službami se zárukou.  Podobný rozpor se sice objevuje i v českém zákoně o hospodaření s energií, ale to pouze legislativně kopíruje ustanovení ze směrnice.

V každém případě se ovšem nabízí příležitost řadě různých firem, které by mohly začít poskytovat energetické služby v širokém slova smyslu. 
 

Takže by firmy mohly například poskytovat poradenství?
Začátkem může být poradenství, a pak je možno navázat s investiční činností. To, co zákazníci skutečně potřebují, je komplexní řešení. Majitelé domů, společenství vlastníků jednotek, ale ani firmy totiž často netuší, jaké možnosti v oblasti úspor energie se jim vůbec nabízejí a která z variant řešení je pro ně nejvýhodnější. V tomto smyslu je zde prostor, aby jim někdo začal podobné služby v širším měřítku poskytovat. Potíž spočívá v tom, že někdy si rady nevědí ani energetické firmy, které se to také musí teprve učit. Ale to je proces.

Změny, které v energetickém sektoru nastanou v následujících řádově pěti až deseti letech, přinesou určitou formu revoluce. Nebude to však revoluce investiční. Půjde o revoluci ve způsobu řešení a přístupu k zákazníkovi. Do toho budou vstupovat technologické novinky a ve výsledku by trh mohl vypadat zcela odlišně. Úspěšný bude ten, kdo se chopí šance. Příležitosti se nabízejí právě teď a je potřeba reagovat rychle.

„Není důležité, jestli člověk začne o úsporách uvažovat díky televizní kampani, nebo se nechá inspirovat sousedem. Důležité je pochopit podstatu.“

Pokud to tedy správně chápu, hlavní pozornost se teď zaměřuje na to, aby se rozběhlo efektivní čerpání z evropských fondů. V návaznosti na to by měl proběhnout nějaký brainstorming všech zainteresovaných hráčů, který by odhalil nové příležitosti, jak se dá úspor dosahovat.  K tomu je nutné vymyslet způsob, jak je Komisi prodat, aby byla Česká republika schopná plnit cíl.  
V tuto chvíli je bezesporu potřeba, aby se z dotačních titulů čerpalo co nejvíce peněz, ovšem co nejefektivněji z hlediska přínosů v úsporách energie. I proto byl v polovině minulého roku založen koordinační výbor pro plnění NAPEE, který se do konce roku sešel dvakrát, a první letošní schůzka by měla proběhnout do poloviny dubna. Je připravena aktualizace NAPEE, ze kterého vyplyne výzva administrátorům jednotlivých programů, aby efektivitě čerpání na úspory energie přiřadili prioritu. Ministerstvo průmyslu a obchodu navíc dopracovává metodiku vykazování úspor k jednotlivým typům opatření, aby bylo možné úspory sledovat a prokazovat, a tak formálně plnit cíl.  

Tím se zabýváme primárně. Protože indicie o možném neplnění existují, v druhém plánu se věnujeme i dalším možnostem, jak dosahovat úspor formou jakýchsi dodatečných alternativních opatření. Jak už jsem říkal, budeme je konkretizovat během několika příštích měsíců. V tom by nám mohla být prospěšná pomoc ze strany profesních svazů, ale také energetických společností a případně dalších firem. Příkladnou roli samozřejmě musí plnit také stát, což předpokládá i článek 5 EED, ale v této oblasti je zatím postupováno jen pozvolna.   

Drogová závislost na dotacích

Existuje vůbec v Česku jasná představa o tom, v jakých oblastech se dá úspor nejlépe dosahovat – jestli je to například v průmyslu, nebo v sektoru budov? Podle některých názorů už je například v průmyslu potenciál pro úspory vyčerpán.
Tyto dvě oblasti se do značné míry prolínají, protože i v privátní sféře jde často o úspory v budovách. V každém případě si myslím, že i v průmyslu ještě určitý potenciál existuje, ačkoliv se někdy mluví o tom, že již byly realizovány všechny možné úspory. Důležité jsou ale dvě věci – aby byly úspory zachytitelné a aby byly prováděny co nejefektivněji. To znamená, že na jedné straně získáváme a zejména budeme získávat informace o úsporách dosažených za podpory z dotačních programů. Na druhé straně se ovšem budeme snažit získávat informace o té části úspor, kterou podniky realizují bez využití dotačních titulů, a to z jakýchkoliv důvodů. Rádi bychom také iniciovali větší zájem firem, aby prováděly energetické audity, nebo šly cestou zavádění energetického managementu.

Jak je na tom sektor budov?
Nevyužitý potenciál v budovách je ještě značný, ať už hovoříme o soukromém sektoru, veřejném sektoru nebo sektoru bydlení. Znovu se ale vrátím k podobné otázce jako před chvílí. I v oblasti budov je třeba dbát na efektivitu. Podpora formou dotací není pro tento účel právě ideální, ale v současné chvíli je těžké provádět nějaké změny. Nedávno jsem slyšel trefné vyjádření ve smyslu, že v roce 2020 skončí naše drogová závislost na dotacích. To je velmi přesné. Když jsem ještě pracoval v soukromé firmě poskytující energetické služby, často jsme se zejména ve veřejné sféře setkávali s pasivním přístupem, kdy se o úspory nikdo nezajímal, protože se čekalo na dotace, přičemž efektivita jejich využití nebyla prioritou.  

Je potřeba, aby se změnil celkový pohled na úspory jako takové. Kdokoliv, kdo je jakýmkoliv způsobem zodpovědný za správu určitého majetku – ať už se jedná o vlastní bydlení, firmu nebo veřejnou sféru – by měl uvažovat o tom, co daný objekt skutečně potřebuje. Někdy k tomu chybí potřebné informace, ale tady se přesně nabízí prostor pro společnosti, které mohou zákazníkům poskytovat podporu a odbornou pomoc, ať už jde o samotnou technologii nebo různé možnosti finanční podpory. Důležité je, aby našli přesně taková řešení, která jim do budoucna umožní šetřit provozní náklady na daný objekt. A pokud bude možné k jednotlivým řešením využít vhodné dotační prostředky, jedině dobře. To je podstata energetických úspor. Nejde o to, že nám „Brusel něco nakazuje“ a na základě toho máme k dispozici dotační tituly, které musíme využít, ale nad efektivností jejich využití se vznáší otazník. Takové uvažování o úsporách je zavádějící a je třeba se snažit o jeho změnu.

Kdo to ale může změnit? Jak se v člověku takové uvažování probudí?
V rámci našich úředních povinností nemáme pro rozvíjení této myšlenky tolik času, kolik bychom si představovali, ale rádi bychom téma určitým způsobem medializovali. Proto už nějakou dobu uvažuji o určité formě kampaně. Není důležité, jestli člověk začne o úsporách uvažovat díky televizní kampani nebo třeba proto, že se nechá inspirovat sousedem. Důležité je pochopit tu podstatu, o které jsme mluvili, tedy uvažovat o tom, co je pro který objekt při snižování spotřeby energie efektivní.

Nejde ovšem jen o instalaci úsporných opatření. Velmi významnou roli hraje energetický management. To je zaklínadlo, o kterém se hodně mluví, i když zůstává otázkou, jestli všichni správně chápou, o čem je řeč. Nejedná se o nic složitého, jen je nutné tomu věnovat čas – jednoduše řečeno je třeba sledovat provoz objektu a spotřebu energie a chovat se tak, aby se energie spotřebovávalo co nejméně.

Rokem 2020 význam úspor nekončí

Kdybychom se vrátili na začátek – není teď v Česku zbytečně vytvořená atmosféra strachu kvůli úsporám energie? Nebo naopak – bojíte se, že nás Brusel nakonec za nedůrazný přístup k úsporám skutečně postihne?
Stát se to může. Obávat bych se toho ale skutečně začal až ve chvíli, kdy by bylo zřejmé, že cíl se nedaří plnit s velkým deficitem a Brusel bude neoblomný i přes využití veškerých dostupných prostředků. Bát se předem nemá moc velký smysl. Nejprve je spíš nutné udělat všechno proto, abychom co nejefektivněji využili finance, které máme k dispozici, a najít další mechanismy, které by plnění cíle podpořily.

„Do budoucna by se dalo uvažovat o zřízení revolvingového fondu pro úspory energie.“

Strach, který je teď vyvoláván, to je nejspíš strašák pro ty, kteří se ještě nerozhodli ke konkrétním krokům přistoupit. Do jisté míry k nim patří i vláda, protože postup v oblasti úspor energie skutečně není tak razantní, jak by mohl být. Jednotlivé rezorty by si skutečně měly vzít úspory energie více za své téma. Je vhodné se však podívat na tu otázku také z jejich zorného úhlu. V jednotlivých operačních programech je stanoveno množství různých směrů, kam mají peníze téct, a každý z nich má své priority. Energetická efektivita je pak pro rezorty pouze jedním z mnoha směrů. To je ovšem jejich pohled a nemělo by je to při dosahování vyšší míry úspor energie omlouvat. Důležité je, aby se nám podařilo zachytit všechny důležité strunky, na které je třeba brnkat. A je také potřeba zlepšit mezirezortní komunikaci, která v České republice vázne.

Znamená to například, že by měl do budoucna v Česku vzniknout fond, ze kterého by bylo možné podpořit úspory energie v jakékoliv oblasti a podpora by nebyla roztříštěna mezi jednotlivá ministerstva?
Je skutečně velmi složité komunikovat napříč jednotlivými rezorty a skloubit jednotlivé přístupy se zatím zdá být nadlidským úkolem. Zatím se pokoušíme hledat ty správné momenty a lidi a komunikovat s nimi. Do budoucna by se přitom podle mého názoru mohlo uvažovat o zřízení revolvingového fondu pro úspory energie, protože právě v této oblasti dává takový přístup smysl. Z komunikačního hlediska bude cesta k takovému řešení složitá, ale věřím, že by se dala zrealizovat.

V každém případě je nutné uvažovat o způsobech podpory energetických úspor i pro období, kdy už nebudeme mít k dispozici prostředky ze strukturálních fondů, a připravit se na něj. Rokem 2020 totiž energetické úspory svou prioritu neztratí. V EU se již konkretizuje nastavení pravidel dosahování úspor energie do roku 2030 a postupně se bude upřesňovat i vize pro rok 2050. Energetická účinnost bude mít stále větší význam, protože neobnovitelné energetické zdroje budou ubývat. Přesný vývoj následujících deseti nebo patnácti let dnes není dost dobře možné předvídat. Už teď je ale potřeba o úsporách energie v kombinaci se spektrem energetických zdrojů uvažovat koncepčně a využít všechny dostupné prostředky, dokud je ještě máme.   

Adéla Denková

REKLAMA
REKLAMA