Petr Holub: Šetrné budovy by mohly dostávat zvýhodněné hypotéky

Než vymýšlet nové zdroje, to radši energie spotřebovávat méně. Kdo ale zaplatí investice do zvyšování energetické účinnosti? Nabízí se finanční nástroje, díky kterým by mohly banky nabízet výhodné úvěry. Pomoci může i Junckerův balíček. Chytré mohou být také hypotéky, říká v rozhovoru Petr Holub, ředitel aliance Šance pro budovy, která prosazuje zájmy šetrného stavebnictví.
Holub
zdroj: Šance pro budovy

Zítra se v Bruselu scházejí evropští prezidenti a premiéři, kteří budou jednat o energetické unii. Jedním z jejích pilířů má být energetická účinnost. Očekáváte, že se o ní bude na summitu mluvit? Současná situace totiž tlačí spíš na propojování plynových soustav a podobné záležitosti. A energetické účinnosti už se lídři věnovali při projednávání klimaticko-energetického balíčku.
Energetická efektivita by měla být v agendě energetické unie prioritou. Nejprve je třeba přemýšlet o tom, jaká bude spotřeba energie, jak ji lze snižovat a jaké to vyžaduje náklady. Teprve v druhém sledu by měla být pozornost věnována zdrojům, které pomohou budoucí spotřebu pokrýt. Předběžné závěry Evropské rady zatím ukazují, že energetická unie stojí na legislativě a vizích, které už v EU existují. K energetické účinnosti má Evropská komise připravit legislativu k naplnění cílů pro rok 2030, které členské státy přijaly už v říjnu. Je tedy pravda, že energetická unie v tomto směru nepřináší mnoho nových myšlenek. V politické rovině je ale třeba roli energetické účinnosti dále zdůrazňovat.

Každý označuje účinnost za prioritu, ale z Junckerova balíčku chceme financovat infrastrukturu.

Měla by přijít nějaká úplně nová legislativa, nebo stačí navázat na stávající směrnice?
V roce 2017 mají být revidovány směrnice o energetické náročnosti budov a směrnice o energetické účinnosti. Protože se obě týkají energetické efektivity v budovách, nabízí se otázka, zda je nespojit do jedné. V každém případě by měl být vyzdvižen význam renovací stávajících budov, ve kterých lze uspořit nejvíce energie. Je také třeba zaměřit se na nástroje, které budou sloužit k realizaci daných scénářů.  

Má vlastně smysl přicházet s novými cíli pro energetickou efektivitu, když směrnici o energetické účinnosti členské země teprve implementují? Mluvilo se o tom už při projednávání klimatického balíčku – nebylo by lepší počkat, až bude jasné, jak dosavadní legislativa funguje, a pak teprve vymýšlet co dál?
Tento argument je principiálně chybný. Příprava veřejné politiky a legislativy má probíhat tak, že se stanoví cíle, ke kterým později vzniknou konkrétní opatření, tedy legislativa. Platné směrnice byly vypracovány na základě indikativního cíle do roku 2020. Není teď možné s cílem pro rok 2030 čekat na výsledky fungování legislativy pro rok 2020. Mohlo by se ukázat, že stávající politika nefunguje dostatečně efektivně, a pokud bychom čekali, zjistíme to až v roce 2020 nebo 2022.

Kdo účinnost zaplatí

Sám jste ale naznačil, že celý systém je složitý. Pravidla pro zvyšování účinnosti přicházela postupně, a tak vlastně existuje spousta předpisů.
Směrnice o energetické účinnosti situaci zjednodušila. Na jejím základě vznikly národní akční plány, který díky kterým je možné všechny potřebné informace reportovat najednou. Při revizi v roce 2017 nebo i dříve by ale ideálně měla proběhnout další unifikace a zjednodušení. Důležité také bude provázat politiku s finančními nástroji na úrovni EU. V předběžném seznamu projektů, které chce Česká republika částečně financovat z Junckerova balíčku, moc projektů na energetickou efektivitu nebylo. Ačkoliv každý označuje účinnost za prioritu, objevily se tam především infrastrukturní projekty.

Podle státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy je Junckerův balíček vhodnější pro investice do velkých projektů. A energetická efektivita je spíš o těch malých.
Pokud existuje cíl pro energetickou efektivitu a je potřeba získat na jeho plnění finance, měla by Evropská komise připravit finanční nástroje takovým způsobem, aby bylo financování možné. Z Junckerova balíčku samozřejmě nelze financovat renovace jednotlivých budov. Bylo by ale třeba možné poskytnout velkou půjčku Českomoravské záruční a rozvojové bance, která by byla určena výhradně na dofinancování evropských fondů v oblasti úspor energie.

Pro podporu energetické účinnosti je ale zároveň spousta prostředků v evropských strukturálních fondech.
Evropské fondy jsou pro financování energetické účinnosti vhodné. Česká republika si však s nimi zatím neporadila. Při vytváření Integrovaného regionálního operačního programu se například debatuje o tom, jak velké úspory bude možné s podporou přidělených 17 miliard dosáhnout. Ministerstvo pro místní rozvoj počítá s tím, že si program nějakým způsobem nastaví, a podpoří tak úspory ve výši dvou petajoulů. Není však nikdo, kdo by mu vysvětlil, že ve skutečnosti musí podle akčního plánu uspořit sedm petajoulů. Taková koordinační role zde chybí. Chybí totiž lidé na ministerstvu průmyslu a obchodu, kde oddělení energetické efektivity v podstatě zaniklo. Už dosavadní kapacita dvou lidí byla na koncepční práci pro energetickou efektivitu příliš nízká. Teď je ovšem kapacita nulová.

Co s tím?
Poslali jsme ministrovi průmyslu Mládkovi dopis podepsaný třemi desítkami významných firem, které požadují, aby byla činnost oddělení obnovena a aby z něj potenciálně vznikl celý odbor. 
 

Jaké tedy v Česku existují možnosti, aby bylo financování úspor efektivnější než dnes?
Před dvěma lety jsme doufali, že by bylo možné vytvořit jeden operační program, ze kterého by se v Česku podporovaly úspory energie. Ukázalo se však, že mezi ministerstvy stále panuje rezortismus. Proto je podpora rozdělena do celkem devíti operačních i národních programů. Je pravda, že úředníci jednotlivých rezortů se snaží podmínky koordinovat, takže už programy alespoň nemají odlišná energetická kritéria nebo výrazně odlišnou míru podpory. Zároveň je důležité vytvořit pro všechny operační programy jednotný marketing. Netýká se to jen evropských programů, ale i Nové zelené úsporám nebo programu Panel. Všechny by měly mít společný web, prostřednictvím kterého by si mohl majitel budovy jednoduše vybrat, který program odpovídá jeho potřebám.

Bude něco takového existovat?
V současné době takový portál připravujeme a rádi bychom, aby ho spravovalo nějaké ministerstvo. Pokud se resorty nedohodnou, mohli bychom to dělat my. Chtěli bychom se všemi ministerstvy i dalšími úřady, které nějaký program administrují, o takové spolupráci podepsat memorandum. Podle něj by úřady dodávaly potřebné informace a my bychom portál spravovali zadarmo a bez komerčního využití.

Šetříte energii? Máte levnější hypotéku

V souvislosti s investicemi do energetické efektivity se hodně mluví o finančních nástrojích. Co to vlastně je?
V zásadě by mohlo jít o nízkoúročené úvěry po vzoru německé banky KfW. Jak už jsem naznačoval, mohla by je poskytovat Českomoravská záruční a rozvojová banka. V jiném případě by stát mohl poskytovat garance za úvěry komerčním bankám. Cílem je především přilákat do systému soukromý kapitál. Z veřejných fondů bude v Česku k podpoře energetické efektivity do roku 2020 k dispozici 65 miliard, a to samo o sobě nestačí. Je tedy otázka, jak propojit veřejnou a soukromou podporu tak, abychom získali třeba 150 miliard. V současné době tuto otázku řeší ministerstvo financí.

Jakou má soukromý kapitál motivaci k tomu, aby si mezi různými možnostmi pro investice vybral právě energetickou účinnost?
Energeticky úsporné projekty mají roční výnos 4 až 5 %, což není málo. Například pronájem komerčních budov v Praze má výnos srovnatelný nebo menší. Je tu spousta institucí jako penzijní fondy, které by do investice s velmi malým rizikem a relativně slušným výnosem šly.

Doufali jsme, že pro účinnost bude jeden operační program. Nakonec je tu 9 operačních i národních programů.

Co tomu brání?
Je především potřeba nastavit nějaký pevný rámec. Soukromý kapitál směřuje hlavně do velkých projektů. K energetické efektivitě je v Česku spíše spousta projektů malých a privátní kapitál energetice budov dostatečně nerozumí. Může si tak jen těžko vyhodnotit, kolik člověk díky energeticky efektivním opatřením reálně uspoří a kolik je schopen splácet. Znamená to příliš vysokou administrativní zátěž. Pevně nastavený rámec by dal investorům důvěru. Pokud by mohli věřit, že stát nastaví kritéria tak, aby podpora směřovala do projektů, které mají potřebnou návratnost, byly by pro ně takové investice lákavé.

Je potřeba vytvořit důvěru, že renovace budovy přinese ekonomické zisky a zároveň budovu zkvalitní a zvýší její cenu. Tomu někdy nevěří ani samotní vlastníci. Plánujeme jednat s Českou bankovní asociací, zda by bylo možné nabízet hypotéky se zvýhodněnou sazbou pro energeticky úsporné budovy. Bankám by to mohlo dávat smysl. Člověk, který má úspornější dům, má také více peněz, a tudíž lepší schopnost splácet. Nemovitost má zároveň vyšší hodnotu, takže pokud někdo hypotéku nesplácí, banka má jistotu, že při dražbě získá víc.

V návrhu energetické unie se mluví také o strategii pro modernizaci systémů vytápění, což s úsporami v budovách souvisí. Jak byste se dívali na to, kdyby vznikl evropský program na podporu modernizace teplárenské soustavy?
V každé lokalitě, kde je teplárna, by podle našeho názoru měla vzniknout strategie pro modernizaci teplárenské soustavy. V některých případech se ukáže, že odběry budou klesat a podmínky už budou pro teplárenství nevyhovující. Na jiných místech ale může být teplárenství vhodným prostředkem k vytápění energeticky efektivních budov, a to i budov v pasivním standardu. Tam by naopak bylo možné nepovolovat odpojování od soustavy. Teplárny by se ale musely modernizovat. V současné době už neplatí poučka z 60. let, že jedna teplárna má nižší emise než tisíc malých kotlů, protože moderní kotle jsou mnohem účinnější. Problém spočívá v tom, že jednotlivé teplárenské společnosti nemají dlouhodobý výhled a z hlediska krátkodobých zisků je pro ně zachování současného stavu samozřejmě výhodnější.

Nebojíte se ale, že by se při podpoře tepláren zmenšil balík peněz, který je k dispozici pro podporu energeticky efektivních budov?
Úspory v budovách představují úspory v konečné spotřebě energie. Teplárny svou modernizací šetří primární energii bez snížení konečné spotřeby. Myslím, že potřeba je obojí. Podle Teplárenského sdružení se investiční potřeby tepláren do roku 2020 pohybují okolo 20 miliard. To není částka, kvůli které by se nemělo dostat na oba sektory.  

Autor: Adéla Denková

Podívejte se také na náš týdenní speciál věnovaný energetické unii.

REKLAMA
REKLAMA