Tomáš Prouza o digitálním rozvoji v Česku: Vláda a byznys se musí lépe koordinovat

„Existuje řada dobrých aplikací na úrovni státu i měst, ale občas o nich nikdo neví,“ říká o stavu českého e-Governmentu státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza, který se minulý týden stal také koordinátorem české digitální agendy. Ke zlepšení digitalizace veřejných služeb je podle něj potřeba najít využití pro čipy v občankách a přesouvat e-governmentové aplikace do mobilních telefonů. S EurActivem hovořil také o zlepšení komunikace mezi státem a IT firmami nebo tom, zda regulovat fenomény, jako je Uber a Airbnb.
Tomáš Prouza
státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza; zdroj: Úřad vlády ČR.

Minulý týden jste byl jmenován vládním koordinátorem digitální agendy. V čem vidíte prospěšnost nové funkce? Narážím na Vaše vyjádření z podzimu loňského roku. Tehdy jste pro EurActiv uvedl, že nevěříte v kouzlo toho, že bude jeden člověk schopen řešit Průmysl 4.0, e-Government a přestavbu síťové infrastruktury. Říkal jste, že to jsou obrovská témata, která jedna osoba není schopna pojmout. Jak svoje tehdejší slova nahlížíte dnes?
Tehdy se hovořilo o člověku, který by byl postavený zcela mimo systém. Neměl by k sobě lidi, kteří by mu pomáhali věci dotahovat do konce, a neměl by ani žádné formální pravomoci. Byla by to jen další hezká figurka bez zázemí, proto to nemohlo fungovat. Vycházel jsem při tom ze zkušeností, kdy různí vládní zmocněnci nikdy nic nedokázali, protože nebyli zakotveni v systému. Proto byla tehdy moje reakce taková.

„Velmi často je praxe taková, že se část IT byznysu snaží přes stát získat nějakou výhodu proti druhému. To debatu velmi komplikuje.“

To byl také důvod, proč se vláda rozhodla, že dává největší smysl využít stávající koordinační mechanismus v oblasti evropské agendy, který je principiálně stejný. Využíváte know-how a odbornou práci resortu a máte tady lidi, kteří podporují komunikaci. To je u digitálu největší česká slabina. Nikdo s nikým nemluví, každý segment si jede po svém a ani byznys se nedokáže zkoordinovat. O to víc je důležité mít aparát, který to dokáže dávat dohromady. Velká část digitální agendy je navíc evropská a my jsme na ní pracovali už předtím. Loni v létě jsme dělali Akční plán pro rozvoj digitálního trhu, čehož nikdo jiný nebyl schopen. Používáme systém, který už funguje. Nevytváříme padesátou sedmou paralelní strukturu a třicátou sedmou radu vlády.

Rozdíl tedy vidíte v tom, že oproti původnímu plánu, kdy měla funkce „digitálního lídra“ vzniknout v rámci ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), byl koordinátor nakonec ustaven pod Úřadem vlády.
Pokud se podíváte na původní návrh ministerstva průmyslu, ten člověk byl mimo systém. Měl by pouze příkazní smlouvu, a neřídil by ani ty lidi, kteří se na MPO digitální agendě věnují. Pokud by byla funkce zřízena v rámci jednoho rezortu, bylo by pro toho člověka těžké úkolovat lidi z vnitra, z kultury, z obrany, z národního bezpečnostního úřadu nebo z úřadu na ochranu osobních údajů. A to my můžeme. To samé děláme v rámci evropské agendy.

Po funkci digitálního koordinátora dlouhodobě volaly především české ICT společnosti a firmy sdružené ve Svazu průmyslu a dopravy ČR. Jak hodláte s byznysem komunikovat? Budete se se zástupci firem vídat pravidelně?
Vídáme se především se svazem průmyslu, hospodářskou komorou nebo s developery. Ti jsou zvyklí se státem mluvit. Velká část IT byznysu ale stojí mimo tyto velké asociace a zde bude situace složitější. Pokud chcete vědět informace o ocelářství nebo automobilovém průmyslu, máte jednoho člověka zastupujícího dané odvětví, se kterým se můžete domluvit. V IT branži můžete potkat patnáct lidí a nikdy nevíte, co je názor většiny.

To je další problém, který digitální rozvoj významně brzdí. Velmi často je praxe taková, že se část IT byznysu snaží přes stát získat nějakou výhodu proti druhému. To debatu velmi komplikuje. Dnes je na firmách, aby si řekly, že má cenu, aby se domluvily na prioritách a pak se je snažily protlačit. Takhle umí fungovat například strojírenství nebo zemědělství. Všechny segmenty ekonomiky jsou schopné dohodnout se na prioritě vůči státu a tu tlačit. Jediný, kdo to neumí, je IT byznys.

Myslíte, že se tento problém odrazil i na debatě o výstavbě sítí nové generace, kdy se řešilo, že stát s firmami nekomunikuje?
Nebylo by vůči kolegům férové vracet se k tomu, co bylo. Důležité je, co je teď. V této chvíli debata běží a konečně je do ní zapojen i český telekomunikační úřad, který tam měl být od začátku. Myslím, že jsme našli cestu, jak to může fungovat i s tím byznysem. Stálo to sice spoustu sil a věci, které se udělaly za poslední tři měsíce, měly být hotové už před rokem. Ale stalo se to a je to za námi. Nakonec je to příklad toho, že IT byznys dokázal najít nějakou variantu, za kterou se umí všichni postavit. Národní plán rozvoje sítí nové generace bude. Stejně tak musí proběhnout transpozice broadbandové směrnice, která bude v praxi použitelná. Nemůže to být pouze transpozice pro transpozici.

Kdo bude v digitálním týmu?

Jak budete komunikovat digitální agendu směrem k Bruselu a z EU směrem do Česka?
Poměrně jednoduše. Pokud jsme něco uměli a umíme, tak je to komunikace s Bruselem. Pravidelně se vídám s lidmi, kteří se digitální agendě věnují a stýkal jsem se s nimi i předtím, protože to bylo naše téma.

Nedávno byl v Česku viceprezident Evropské komise Andrus Ansip a jeho návštěva pomohla význam digitální problematiky posunout k politické diskuzi. Jeho přínos spočívá především ve vysvětlování toho, v čem je digitální agenda důležitá. S jeho kabinetem máme velmi dobré vztahy a podobně tomu je v případě vztahů v DG CONNECT (generální ředitelství Evropské komise pro komunikační sítě, obsah a technologie – pozn. red.). To je ukázka toho, proč je dobře, že byla ta koordinace svěřena právě nám.

Součástí schváleného Návrhu na řešení koordinace digitální agendy je také rozšíření pracovního týmu státního tajemníka pro tuto problematiku. Můžete sdělit, koho ve svém týmu budete mít? Budou to spíš odborníci, nebo lidé z byznysu?
Pět lidí bude klasicky pracovat ve státní správě a každý z nich bude mít na starost jedno subtéma. Tomu odpovídá mých pět priorit (digitální dovednosti, online obchodování, bezpečnost na internetu, e-Government a využití nových fenoménů, jako je sdílená ekonomika – pozn. red.). Tento člověk nebude muset vymýšlet nějaká řešení, ale bude vědět, co se k jeho tématu děje v ČR, co v Bruselu a co ve světě. Měl by znát věcně tu problematiku i lidi, se kterými má cenu se o tom tématu bavit.

Vedle toho se dává dohromady skupinka lidí z byznysu a z akademického prostředí, kteří těmi tématy žijí, aby pomáhali definovat, co jsou konkrétní priority v těch pěti oblastech. Nemá cenu zkoušet dělat v každé oblasti třicet věcí, protože pak neuděláte nic. Proto chceme mít v červenci hotovou aktualizaci akčního plánu digitálu a řekneme: „Máme tady pět oblastí a v dalších dvanácti měsících chceme konkrétně udělat to a to“. Musí to být cíle, které jdou splnit do půl roku až roku, ať je vidět nějaký pokrok.

Zmínil jste revizi stávajících strategických materiálů, jako je Akční plán pro rozvoj digitální trhu z loňského srpna. Bude se to týkat i dalších dokumentů? Jak by tato změna měla vypadat?
Chceme se podívat, kde všude se zmiňuje digitál, protože existuje řada rezortních nebo sektorových strategií, kde je digitální problematika obsažena. Je proto potřeba v tom udělat pořádek a věci, které platí, stáhnout do zmíněného akčního plánu. Není potřeba tvořit nic dalšího.

V jakém časovém horizontu by se změna materiálů měla odehrát?
Musíme se dohodnout, kolik energie věnovat aktuálním tématům a kolik práci na dlouhodobých věcech. Jedna věc je totiž ty dokumenty nashromáždit a až poté se začne vést debata s rezorty. Na co jsou připravené, na co mají kapacity a co se dá reálně udělat. Musíme zkoušet tu problematiku propojovat dohromady. Například na ochranu osobních údajů se každá z asi devíti různých institucí dívá jinak. Co bude moje práce, je posadit těch devět institucí ke stolu a říct jim: „Vy děláte tohle, vy tohle a není to v souladu, tak se pojďme dohodnout, jaký má být ten výstup“. Jinak dojdeme do situace, kdy rezort napíše zákon a za tři měsíce bude jiným ministerstvem předložen další, který bude v rozporu. Čili toto bude debata na následující tři čtyři měsíce, řekněme přes léto až do podzimu.

V e-Governmentu na tom Česko není tak špatně

Jednou z Vašich priorit je rozvoj digitalizace veřejných služeb, tedy takzvaný e-Government. V tomto ohledu se Česko v evropském srovnání řadí až na samý konec unijní osmadvacítky. Čím si to vysvětlujete?
Základ e-Governmentu je v Česku postavený dobře a dá se na něm budovat i dál. Máme celou řadu e-governmentových aplikací, ale neumíme o nich mluvit, neumíme je prodat. Jestli máte nějaké kamarády v Německu, zeptejte se jich, jak se získává  výpis z rejstříku trestů. Napíšete papírový dopis na svou domovskou obec a oni vám do měsíce pošlou výpis z rejstříků trestů. Ukažte jakémukoliv Němci naše Czech pointy na poštách a bude koukat s otevřenou pusou, že může mít výpis do deseti minut.

Na to by Vám ale Estonec řekl, proč musí někam chodit, když to může udělat z domova od počítače.
To je druhá věc. Ne vždy máme ty věci zkoordinované, když už je ale máme a máme jich komparativně relativně hodně, tak o nich neumíme lidem říct. To je ta druhá slabina. Spousta krajů, měst a obcí má zajímavé aplikace, které jsou užitečné pro občany, ale mimo dané město se o těchto možnostech příliš neví. To je z mého pohledu další důležitá část té mé úlohy – vytahovat zajímavé příklady, ukazovat je a takto pomáhat ostatním krajům a obcím.

Na tiskové konferenci jste minulý týden říkal, že chcete v tomto ohledu spolupracovat s ministrem vnitra či hejtmany a starosty. Jak konkrétně ale chcete dosáhnout pokroku, aby se Česko posunulo v žebříčku nahoru? Máte vymyšlenou nějakou strategii?
V tuto chvíli s kolegy z vnitra, s asociací krajů a svazem měst a obcí začínáme objevovat, jaké aplikace v oblasti e-Governmentu už existují. Druhý důležitý krok je najít náplň pro čipy v občanských průkazech, protože pro ně zatím není žádná aplikace kromě e-podpisu, a lidé proto nemají důvod si ji pořídit. Když si totiž dnes jdete pro občanku, dostanete ji bez čipu. Za něj si musíte připlatit. Bavíme se tedy s vnitrem, jak nejlépe využít nástroj elektronické identity, aby ho bylo k čemu používat a lidi měli důvod si o ni požádat. Základním nastavením do budoucna by mělo být vydávání občanky s čipem, bez čipu jen na vlastní žádost.

Třetí dlouhodobou prioritou je, jak tyto aplikace přesouvat do telefonu. Protože lidé jsou čím dál rychlejší a používají spíše telefon nebo tablet než počítač. To už například umí některá města. Když vytvoří novou aplikaci, rovnou ji udělají pro Apple a Android.

Jako jeden z pěti cílů zmiňujete také rozvoj digitálních dovedností, neboli takzvané e-skills. Na co konkrétně se v tomto ohledu hodláte zaměřit?
V tomto ohledu bude důležitá debata o digitálních schopnostech lidí v rámci Průmyslu 4.0. Ministerstvo průmyslu se logicky soustředí na samotný průmysl, ale pro mě je mnohem důležitější pohled, který řeší digitální schopnosti, pracovní místa a změnu vzdělávacího systému. O tom, zda se v Česku zdigitalizuje fabrika, nebude rozhodovat český management, ale management v Německu nebo ve Francii. To nemám šanci ovlivnit. Ale to, co mohu a musím ovlivnit, je to, zda zaměstnanci budou mít znalosti a schopnosti, které budou v rámci takzvané čtvrté průmyslové revoluce potřebovat.

Platit daně a stanovit pravidla, ale nezakazovat

Další z Vašich priorit je využití nových příležitostí, jako je takzvané sdílená ekonomika. Jak vnímáte tyto nové fenomény, jako je Uber nebo Airbnb? Je to podle Vás příležitost moderní doby, které se v budoucnu nevyhneme, a je třeba ji využít, nebo se dají považovat za hrozbu pro hotely či taxikáře?
Se sdílenou ekonomikou si neví rady nikdo na světě. Liberální země chtějí, aby sharing economy fungovala, i zde se ale situace mění. Ještě před rokem řidiči Uberu ve Washingtonu vydávali účty, kde byla klasicky cena jako součet kilometrů a času. Dnes tam máte dolar dvacet za pojištění navíc. Všichni se s tím tedy učí žít a definovat pravidla, která jsou důležitá pro zákazníka. Američani si řekli, že je důležitá pojistka, kterou musí platit všechny ostatní přepravní služby. Jiné země mohou říct, že je prioritní například daňová povinnost. Další to budou chtít zakázat, protože to ničí standartní byznys. Někdo zase tvrdí, že je skvělé, že lidé mají šanci vydělat na něčem, co vlastní, čímž zvyšují příjmy domácností.

A co říkáte Vy?
Podle mě je nesmysl toto zakazovat. Mě je z těchto variant nejbližší ta, která říká, ať lidé mají šanci legálně využívat svůj majetek, ale musí to mít nějaká pravidla. Ve chvíli, kdy to dělají jako určitou formu podnikání, tak ať z toho platí daně. To má být první základní podmínka. Zadruhé je nutné stanovit, v jakém je to právním režimu. Je-li to přepravní služba, tak se musíme podívat na to, jak jsou pojištění pro případ, kdy by se něco stalo. Nemyslím si ale, že bychom to měli zakazovat.

Podobně to vnímáte i v případě Airbnb?
Ano. Pokud pronajmu svůj pokoj jednou nebo dvakrát za rok, tak není co řešit. Pokud ten pokoj nebo byt pronajímám 290 dní za rok, tam už bych čekal, že to bude v režimu a s nějakým zdaněním, protože v takovém případě je to pro mě pravidelný příjem.

Jak se bude kontrolovat, jestli to člověk dělá dvakrát za rok, nebo dvěstěkrát?
Jednoduše, přes odpovídající aplikaci. Je tady někdo, kdo má veškerá data a myslím si, že pokud mají být ty firmy z něčeho zodpovědné, tak je to vztah se státem. Například Uber v řadě zemí garantuje, že ti lidé mají povolení k podnikání. I v Česku Uber požaduje po řidičích, aby měli živnostenský list. Provozovatel aplikace s nimi musí vystavit potvrzení o příjmech za daný rok a na vyžádání to bude dostupné na finančnímu úřadu.

Není to jakýsi začarovaný kruh, kdy se z těchto lidí v důsledku podobných regulací nakonec stejně stanou poskytovatelé standartních služeb, jako jsou taxikáři a hoteliéři?
Nemusí. Já jezdím s Uberem často a většinou to pro nikoho není zdroj hlavního přijmu, a proto mám Uber rád. Někdy to je to například učitelka v mateřské školce, která jezdí tři hodiny odpoledne a větrá si tím hlavu. Má to různé příběhy a nedává smysl to zakazovat. Pokud existuje něco, co pomáhá lidem být bohatší, tak bychom to měli podporovat. Potřebujeme si jen říct nějakou hranici, co je občasná činnost, nebo jaká mají být ta pravidla typu živnostenského listu. Dnes je v zákonu, že pokud máte nějaké nepravidelné příjmy, tak je nepřiznáváte do určité výše. Lze se tedy odrazit od tohoto. A je jedno jestli to máte za prodej paprik, které vypěstujete, nebo z ubytovávání lidí. Pojďme se jednoduše bavit o nějaké sumě za rok, která bude platit pro jakýkoliv alternativní příjem. A je jedno, jestli ze zahrady, na které něco vypěstujete, nebo pro to použijete své auto. U obou případů použijete svůj majetek a práci, abyste si vydělala něco navíc.

Eliška Kubátová

REKLAMA
REKLAMA