Dita Charanzová: Lidé budou stále méně potřebovat věci vlastnit

Rozvoj digitální agendy včetně sdílené ekonomiky je pro EU stěžejní, proto si v této oblasti nesmíme nechat ujet vlak. V opačném případě se nám konkurence z Ameriky, z Číny nebo z Indie výrazně vzdálí. Pokud jde o samotnou Českou republiku, například s digitalizací státní správy je na tom hůře už jen Rumunsko. V rozhovoru pro EurActiv.cz to uvedla česká europoslankyně Dita Charanzová.
Dita Charanzová
Dita Charanzová © www.charanzova.cz

Česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE) převzala včera ve večerních hodinách cenu New Europe 100. Při této příležitosti vám server EurActiv přináší rozhovor zaměřující se na jednu z hlavních oblastí její politické agendy, kterým je fenomén sdílené ekonomiky a digitální agenda.

Ceny New Europe 100 jsou již třetím rokem udělovány stovce osobností střední a východní Evropy, které se výrazně podílejí na rozvoji regionu. Seznam osobností pravidelně vyhlašuje skupina institucí a firem pod hlavičkou vydavatelství Res Publica. Mezi porotci, kteří oceněné osobnosti vybírají, tentokrát zasedli zástupci firem jako Google, Financial Times, Mezinárodního visegrádského fondu a řada dalších ambasadorů z nejrůznějších oborů.

Co si má člověk pod pojmem sdílená ekonomika vlastně představit? Airbnb a Uber jsou známé příklady, nicméně dalo by se pod něj zařadit i něco jiného?
Projektů a společností, které se dají zařadit pod tzv. sdílenou ekonomiku, je dnes na trhu více než 10 000. Zdaleka už se nejedná jen o ubytování nebo alternativní taxislužby, ale také o sdílení aut, kol, spolujízdy, vaření, zážitků, cestování, půjčování peněz a mnoho dalších služeb.

Deset tisíc společností, to je velké číslo …
Ano, dávno už nejde o nějakou okrajovou alternativní záležitost. Sdílená ekonomika roste dokonce sedmkrát rychleji, než předpokládaly prvotní odhady – jen vloni rostla rychleji než Google, Yahoo a Facebook dohromady, generovala transakce v hodnotě 28 miliard euro.

Charanzová: Podle některých odhadů se na sdílené ekonomice bude v roce 2025 podílet až třetina Evropanů.

Sdílená ekonomika je podle Vás výhodná jak pro spotřebitele, tak pro obchodníky. Proč si to myslíte? Jaké jsou hlavní výhody tohoto obchodního modelu?
V první řadě si musíme uvědomit, že poptávka vzešla právě od spotřebitelů. Jen díky nim se sdílené ekonomice tak daří. Nese nové příležitosti pro poskytovatele i zákazníky, zažívá ten zmíněný raketový boom. Podle některých odhadů se na ní bude v roce 2025 podílet až třetina Evropanů.

Možná je to celkovým trendem ve společnosti, lidé budou stále méně potřebovat věci vlastnit, stále častěji je budou sdílet s někým dalším. Nabídka alternuje klasické služby, leckdy za méně peněz a nadto nabízí služby zcela nové. Proto je pro spotřebitele tak atraktivní.

A pokud jde o ty obchodníky? Někteří z nich vidí sdílenou ekonomiku jako hrozbu pro své podnikání. Opravdu se zaběhlé ekonomické modely razantně promění a stávající podnikatelé budou v ohrožení?
K přeměně trhu dochází, a to s poměrně značnou razancí. Nemyslím si ale, že dojde k úplnému konci tradičních podnikatelských modelů. Někteří podnikatelé se nové realitě a technologickým možnostem jistě přizpůsobí. Na druhou stranu tu dle mého názoru bude vždy poptávka i po klasických typech služeb.

Vláda musí jít sdílené ekonomice naproti

Služba Airbnb způsobuje, že ceny nemovitostí a nájmů ve velkých městech razantně rostou a lidé, kteří celý život žijí například v centru Berlína, jsou nuceni se stěhovat, jelikož si bydlení již nemohou dovolit. Nebojíte se, že by rozšiřování služby z centra Prahy nadobro vytlačilo rodilé obyvatele?
Nevidím to takto fatálně, ale ano, jsou to případy, na které bychom měli být připraveni. Něco by mělo být řešeno společnou evropskou politikou, leccos naopak umí lépe ošetřit místní samospráva například obecně závaznou vyhláškou obce. Rozhodně bych si nepřála, aby došlo k naplnění takových scénářů nejen v Praze, ale v žádném z českých měst či regionů.

V Česku se podle některých odhadů předpokládá, že do budoucna bude mít sdílená ekonomika podíl na našem HDP v řádu i několika procent. V současnosti je to však pouze 0,1 %. Jaké kroky musí Česká republika učinit, aby se odhady staly realitou?
Sdílená ekonomika vzniká a roste s poptávkou, neplatí tady nějaké pobídky či dotace. Od státu je ale legitimní očekávat například podporu startupů, podnikatelských inkubátorů a obecně zajištění co nejlepších podmínek pro podnikání, včetně třeba jednoduššího zakládání firem.

Politici by tedy tomuto modelu měli jít naproti?
Považuji za podstatné, abychom i my, politici, uměli na nové situace zareagovat. A tím nemám na mysli svazovat sdílenou ekonomiku nějakými novými regulacemi.  Místo toho je třeba se podívat například na to, které typy služeb by měly podléhat zdanění jako jakékoli jiné podnikání. Vláda by se obecně měla snažit tyto aktivity spíše podporovat zejména odbouráváním administrativních překážek. Přínosné by v tomto ohledu bylo i kvalitní pokrytí internetem v celé ČR.

Stejně tak by pro nás měla být důležitá problematika ochrany spotřebitele. Považovala bych za velmi nešťastné, pokud by si jednotlivé země EU řešily tuto oblast separátně, jak už se tomu v některých případech děje. Máme jednotný trh, to by mělo platit i v digitálním prostředí.

Jak k tomuto tématu přistupuje česká politická reprezentace? Spolupracujete s českým parlamentem na vytváření legislativy, která by s tímto novým fenoménem počítala?
Tak daleko v České republice nejsme, časem ale taková potřeba vznikne určitě i u nás.

Charanzová: Považuji za podstatné, abychom i my, politici, uměli na nové situace zareagovat. A tím nemám na mysli svazovat sdílenou ekonomiku nějakými novými regulacemi.

Teď trošku obecněji. Proč je vlastně dobré zaměřit se v Evropské unii na digitální problematiku a snažit se o její rozvoj?
Na to je velmi jednoduchá odpověď – pokud to neuděláme, ujede nám vlak. V byznysu, mezinárodním obchodu, v rozvoji společnosti. Už dnes jsme svědky toho, jak evropské (mezi nimi i české) firmy opouští starý kontinent a míří například do Spojených států, kde mají mnohem příhodnější podmínky pro další rozvoj. Odešli by ti nejlepší, Evropa by si sama pod sebou podřezala větev. V silné konkurenci, nejen ze Severní Ameriky, ale také ze stále rostoucích trhů v Asii, jako je Čína nebo Indie, si toto nemůžeme dovolit.

Jak vnímáte strategii EU pro jednotný digitální trh? Co je v ní dobré následovat a na co naopak zapomíná?
Strategie pro rozvoj digitálního trhu je poměrně komplexní materiál, ve kterém nevidím žádné fatální nedostatky. Podstatné je, aby se ji podařilo v historicky krátké době prosadit a vnést do života. Pokud se tu ale dnes bavíme o sdílené ekonomice a jejím ukotvení v nějakém legislativním rámci, pak to jsou dvě různé věci. Tam opravdu začínáme od píky a diskuze je v tomto směru na evropské úrovni velmi košatá. Od názorů, že vše vyřeší trh a žádnou regulaci nepotřebujeme, až po postoje zcela opačné, tedy že nejlépe by bylo všechno zakázat. V tomto ohledu jsem pro zlatou střední cestu.

Digitalizace státní správy je horší už jen v Rumunsku

Jak je na tom Česká republika s využíváním digitálních technologií v ekonomické, politické, ale i v jiných sférách? Máme oproti jiným zemím co dohánět?
Jedna věc je oblast podnikání a obchodu, kde si naši lidé vedou velmi dobře. České firmy se v digitálním prostředí pohybují jako ryby ve vodě, vykazují lepší výsledky než byznys v řadě zemí na západ od nás.

Na opačné straně spektra je však v tomto ohledu naše státní správa. Hůře než u nás jsou v tomto směru s digitalizací už jen v Rumunsku. Tady máme opravdu ohromný dluh.

V České republice, ale i v jiných liberálně-demokratických státech v poslední době klesá volební účast. Zejména mladí lidé o politiku ztrácejí zájem. Mohl by důraz na e-Government (například v podobě elektronických voleb) či na digitální technologie obecně tento trend zvrátit?
Ano, je to určitě cesta. Ale jak jsem řekla před chvílí, u nás jsme na tom s e-Governmentem tak špatně, že je to spíš hudba budoucnosti. Ale například v Estonsku, kde jsou oproti nám v této oblasti na míle napřed, je to již dnes zaběhlá praxe, což dokazuje, že technologické možnosti tady určitě jsou. Potřeba je ale politická vůle chtít je využívat.

Charanzová: Velkou slabinou je u nás oblast e-Governmentu a digitalizace státní správy. Tam musíme zabrat nejvíce.

Jak hodnotíte dosavadní práci koordinátora digitální agendy Tomáše Prouzy?
Obecně vítám fakt, že česká vláda pověřila konkrétního představitele koordinací této agendy. To zde od zániku ministerstva informatiky vcelku scházelo. Na hodnocení dosavadní práce ale zatím uběhla příliš krátká doba.

Na co byste se v rámci digitální agendy zaměřila v České republice prioritně?
Rozhodně na rozvoj internetu. Odpovídající připojení musí být zajištěno na celém území republiky. Jak jsem již uvedla, velkou slabinou je u nás oblast e- Governmentu a digitalizace státní správy. Tam musíme zabrat nejvíce. Občané si konečně zaslouží, aby i česká státní správa začala fungovat jako v 21. století.

S digitální agendou souvisí také telekomunikace a ceny volání či nejrůznějších datových balíčků. V ČR stále slýcháváme, že jsou u nás ceny hovorů a mobilního internetu oproti jiným zemím předražené. Je tomu skutečně tak?
Pravdou je, že v porovnání s některými dalšími členskými státy jsou ceny zejména mobilních datových služeb vyšší, vezmeme-li úvahu například průměrné mzdy. Na druhou stranu, mobilní trhy v každém z členských států EU jsou velice odlišné a toto cenové srovnání je obecně složité. Ze svého pohledu vidím jako stěžejní, aby bylo k dispozici odpovídající připojení, což je klíčové jak pro spotřebitele, tak i pro podnikatele.

REKLAMA
REKLAMA