Telička: Snad premiér hraje hru a jméno komisaře už má

Premiér Bohuslav Sobotka podle bývalého kandidáta ANO na českého komisaře Pavla Teličky nemluví pravdu, když tvrdí, že na nominaci je ještě čas. Doufá, že koalice po včerejším jednání už konkrétní jméno má a premiér ho nechce zveřejnit kvůli vnitrostranickým důvodům. Telička prý už nějaký čas nepočítal s tím, že by se českým kandidátem nakonec stal.

Telička
Zdroj: Pavel Telička

Minulý týden jste přišel o šanci stát se českým eurokomisařem. Jste z toho zklamaný?
Nemůžu hovořit o zklamání, naopak jsem svým způsobem cítil úlevu. Když jsem z mnou iniciované schůzky s předsedou Babišem minulý týden odjížděl, odpadlo mé dilema ohledně případné kandidatury na komisaře, které jsem vždy měl i z osobních důvodů.

Zklamaný jsem z vnitropolitických jednání, kdy jsou mnohé aspekty a různá politikaření nadřazeny zájmu České republiky nominovat do Evropské komise člověka, který je schopen se v tom prostředí okamžitě prosadit a který by už konečně Česku mohl přinést i silné portfolio.

Kdy vám bylo jasné, že se kandidátem nestanete?
Upřímně řečeno jsem s tím už nějaký čas nepočítal. Nepředpokládal jsem, že by někteří lidé byli schopní překročit svůj stín, vystoupit z české kotliny a rozhlédnout se po okolí. Těšila mě podpora hnutí ANO i řady lidi z Evropské komise, Jean-Claude Juncker mi minulý týden řekl „Jsem rád, že jsi zpátky.“ To potěší.

Vzhledem k tomu jsem se musel bez ohledu na své osobní zájmy postavit ke kandidatuře čelem. Jak se brzy ukázalo, pravděpodobnost ale byla nízká, i vzhledem ke zkušenosti z roku 2004 i tomu, jak brzy byly použity, jak se teď ukázalo účelové, argumenty u lobbingu.

Proč jste nepřepustil místo někomu, na kom by se koalice mohla shodnout dříve?
Jak vidíte z výsledků úterního jednání, nebyla to otázka času, která by hrála roli. Ve hře jsou úplně jiné zájmy než snaha získat pro Česko dobrou pozici. Podnět na moji kandidaturu vzešel z hnutí, nebyla to ryze moje věc. Dokud vyjednávači viděli v pokračování smysl, respektoval jsem to. I kdyby moje stažení proběhlo o týden dříve, nic by to nezměnilo. Sociální demokracie se touhy prosadit svého komisaře, která z mého pohledu nemá legitimitu, těžko vzdává. Z jejího chováni je zřejmé, že tady nejde a nikdy nešlo o Teličku, ale o velmi úzké zájmy.

Argument o lobbingu je umělý

Mělo tedy smysl vás stavět jako kandidáta?
Vzhledem k tomu, že se v problematice pohybuji 25 let, vyjednával jsem přistoupení, působil ve všech klíčových organech EU, tak jsem si, i přes argumenty různých skupin živených PR firmami a na politiky napojených skutečných lobbistů, byl vědom postavení, které v evropských institucích mám. To je neoddiskutovatelný fakt. Věřil jsem, že s moji kandidaturou si bude Česká republika dobře stát v soutěži o silné portfolio.

Stále jsem doufal, že by kandidáti měli být pozváni na koaliční jednání a podstoupit slyšeni, aby se v konkurenci ukázalo, kdo je nejvhodnější. Česká republika volbu pojala odlišně, proti proudu v Evropské unii, kde si to kandidáti na předsedu Evropské komise rozdali ve volbách a kde byl vyslyšen hlas voličů. Mohlo se reflektovat i veřejné mínění (pozn. red. – např. květnový průzkum agentury Fokus Teličku za nejvhodnějšího kandidáta na komisaře označil největší počet dotázaných, konkrétně 35 %), to ale nebyla kandidatura Teličky. A ten to nemohl sám odpískat do chvíle, když už byla pravděpodobnost velmi nízká.

Byl jste vůbec průchodný kandidát se svojí nálepkou lobbisty?
Můj byznys spočíval především v poradenství a lobbing se většinou týkal jen veřejných zájmů. Když jsem mluvil s některými relevantními představiteli hlavních frakcí Evropského parlamentu, tak jsem na tento problém vůbec nenarazil. Ostatně ne náhodou jsem 2. místopředsedou frakce a předsedám jejím jednáním o pozicích pro plénum v 19 z 22 výborů. Téma "neprůchozího" Teličky bylo v České republice umělé téma. Nebyl to první případ, kdy by šel do Komise člověk z byznysu.

ČSSD chce kandidáta, který bude reflektovat zájmy sociální demokracie, docházet na konzultace do Lidového domu a bude na něj mít vliv, kterého bude tahat za nitky. V tomto je česká politická reprezentace nezralá. Se starými kádry nemůžete dělat transparentní a novou politiku, která bude reflektovat zájmy České republiky.

Takže si myslíte, že lobbistická minulost by vám v Bruselu neuškodila?
O tom jsou slyšení Evropského parlamentu. V roce 2004 jsem byl jedním z jen dvou komisařů z celkového počtu deseti, kteří byli bez připomínek. Z obdobné pozice kandidovali do Komise Fritz Bolkenstein nebo Neelie Kroesová. Ta se stala komisařkou pro hospodářskou soutěž, co může být citlivější? Byli tu lidé, kteří přicházeli z byznysu a tedy i lobovali. Jednou věcí je vytvářený dojem, druhou realita.

Nebyl jsem konzultantem u tabákové skupiny BAT, jak se psalo. V nezávislém postaveni jsem usnadňoval dialog s národními i evropskými regulátory. Výsledkem toho bylo, že se ta společnost zavázala k celé řadě kroků v sociálním dialogu. Je samozřejmé, že se to různé skupiny budou snažit interpretovat jinak.

Pokud bych s tím měl problém, byl bych dnes druhým místopředsedou liberální frakce v parlamentu? Působil jsem v byznysu, který byl registrovaný a transparentní. Byl jsem devět let koordinátorem pro transevropské sítě. Z této pozice jsem mohl zasahovat do vytváření dopravní politiky EU. Byl jsem členem klíčového poradního orgánu Komise pro snižování administrativní zátěže a z teto pozice zpravodajem pro celou řadu legislativních oblastí. Evropská komise ani Parlament nikdy neshledali sebemenší důvod k pochybnosti.

Je paní Jourová dobrou kandidátkou?
Má předpoklady uspět v celé řadě portfolií, uspět za předpokladu, že bude jasně řečeno ze strany české koalice, že je touto kandidátkou. V současné chvíli lepší možnost není.

Bez jména to nejde

Jak bude probíhat vyjednávání o portfoliích? Jaký je ideální postup?
Nejlepší je, když jednáte o konkrétním kandidátovi. Teď už to tak musí být. Původně jsem navrhoval, aby proběhly neformální konzultace s panem Junckerem o obou jménech. Následovaly reakce takzvaných odborníků, kteří zatím asi tuto věc monitorovali z hodně rychle jedoucího rychlíku, že to je hloupost. V posledních dnech se tato hypotéza objevuje znovu.

Ale už uběhlo několik týdnů. Když včera došlo k potvrzení Jeana-Claudea Junckera předsedou Evropské komise, není čas pro nějaké konzultace. Překvapilo mě, když v ČT24 z úst Vladimíra Špidly, který si tím prošel, zaznělo „pojďme nejdříve vyjednávat o portfoliích". To samozřejmě poté lidé z Bruselu i představitelé think-tanků pochopitelně rozstříleli. Je to nesmysl, musíte mít kandidáta. Nikdo nebude vyjednávat o portfoliích, aniž by za nimi viděl jméno.

Takto postupovaly všechny země, někde možná byly neformální konzultace, teď jsme ale opoždění a dostáváme se do nevýhodné vyjednávací pozice.

Pan premiér Sobotka i tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza tvrdí, že není pozdě, že se teď ještě nebude jednat o konkrétních portfoliích? Kde je tedy pravda?
Chtělo by to asi vice zkušenosti. Předseda vlády se dostává do pozice, kdy argumentuje nepravdivě. Jsme v časové tísni. Jednotlivé členské státy se profilují v portfoliích, která pro svého kandidáta chtějí.

A nechápu, proč by se Česká republika neměla ucházet o klíčové portfolio typu vnitřního trhu nebo místopředsedy Komise pro lepší regulaci, to jsou místa jako hrom. Když si řekneme, že na něco nemáme, je to nešťastná vyjednávací pozice. Učil jsem na západoevropských školách vyjednávání a studentům bych nedal zkoušku, kdyby takto postupovali.

Předseda vlády argumentuje i tím, že zatím má svého kandidáta deset zemí.
Přesné informace mají jen špičky v těchto zemích, ale to číslo je podstatně vyšší. I kdyby to bylo jen 10, je to hodně. Bude to mezi 15 a 20. Situace se vyvíjí každým dnem. Vezměme jed na to, že v tuto chvíli se už žhaví telefonní linky a dochází k vyjednáváním o portofoliích s Junckerem a jeho nejbližšími spolupracovníky.

Docházelo k vyjednávání už v minulých týdnech?
Logicky celá řada neformálních kontaktů už probíhala. Samozřejmě s tím nikdo nepůjde do médií.

Snad je to jen hra

Máme ještě šanci na slušné portfolium?
Stále doufám, že koalice se včera už na jednom jménu shodla, že co se objevuje v médiích, není pravda. Doufám, že je to pomalá cesta pro premiéra a sociální demokracii, jak tento výsledek strávit. Pokud jméno existuje, doufám, že premiér udělá maximum pro dobré portfolio.

Pokud je moje hypotéza mylná, je to špatně. Pokud bych byl předseda Evropské komise, přijel by za mnou premiér a řekl „máme a nemáme jméno, máme a nemáme představu o portfoliu“, tak to pro mě není partner, kterému je těžké čelit. Logicky toho využiji, budu pod tlakem jiných 27 členských států.

Dá se ale hrát karta vyvážené Komise z hlediska pohlaví. Byla to jedna z podmínek, kterou i naše frakce chtěla, aby pana Junckera podpořila. Paní Jourová jako žena vrací Česko do jednání. Záleží ale na panu premiérovi. Musí umět tuto kartu využít a nastavit rozumnou vyjednávací taktiku. Je škoda, že se předseda vlády možná uzavírá do úzké skupiny poradců a nediskutoval ji s lidmi s lepší orientací.

Takže vládní koalice už může mít jméno, ale odpovědnost přesouvá na vyjednávání v Bruselu?
Pevně v to doufám, jinak je to výbuch. V tuto chvíli bohužel ztrácím důvěru, všechno se dělá za zavřenými dveřmi, padají nejrůznější jména, demagogické argumenty. Je to jako když hrajete fotbal a pošlete hráče na hřiště, ale řeknete mu „nejsme o tobě přesvědčení, po přerušení hry tě možná vystřídáme.“ A všichni to vědí. Ten návrh musí být autoritativní a pevný.

Je to obrana, aby člověk neztratil tvář. V tuto chvíli je vhodné a chlapské říct, jsme v takové situaci a snažit se ji zachránit. Pak musíte být co nejjasnější a nejpřesvědčivější. To by mělo prosáknout i do médií. Je třeba minimálně neoficiálně, lepe zcela oficiálně říct, že máme jasno o jménu a portfoliích.

Autor: Jan Pavec 

REKLAMA
REKLAMA